FactCZech: Žerte brouky! aneb Jak si poradit s euromýty
Odborný článek
Digitalizace ve vzdělávání
FactCZech: Žerte brouky! aneb Jak si poradit s euromýty
3,6 (5 hodnocení)
Lekce se zaměřuje na tzv. euromýty, hoaxy, které představují Evropskou unii jako nevěrohodnou a arogantní organizaci, která kombinací manipulativních a direktivních nástrojů vnucuje evropským občanům změnu jejich hodnotové orientace i zažitého životního stylu. Konkrétně si tento narativ ukážeme na tématu potravin, které jsou velmi citlivým místem pro každého z nás. Žáci pracují s textovými a obrazovými hoaxy ze „zpravodajských“ webů a sociálních sítí metodou textové a mediální analýzy v kombinaci s digitálním nástrojem na ověřování spolehlivosti textů Verifee a nástroji pro reverzní vyhledávání fotek a jejich forenzní analýzu. Problubují tak svou digitální a mediální gramotnost a rozvíjí své kritické myšlení.
Základní údaje:
Autor aktivity: Mgr. Martin Volný
Stupeň vzdělávání: ZŠ a SŠ
Věková skupina: od 13 let
Časová dotace:
výuka: lekce: 45 minut
lekce: 90 minut
lekce: 45 minut
lekce: 45 minut
příprava: 45 minut
Potřebné digitální kompetence:
uživatelská zkušenost s webovými prohlížeci
základní zkušenost s prací s on-line nástrojem pro grafický design Canva (úprava fotografie, fotografie generovaná AI)
základní zkušenost s prací se sociálními sítěmi (založení profilu, tvorba příspěvku)
• kvalitní připojení k internetu;
• smartphone či tablet pro vyhledávání informací a k práci s nástroji pro reverzní vyhledávání fotek;
• notebook či PC pro práci s nástrojem Verifee;
• stažení aplikace Verifee jako rozšíření internetového prohlížeče;
• stažení prohlížečů Google Chrome a Microsoft Edge, příp. přímo aplikací Google Lens a Bing;
• stažení aplikace InVid (InVid lze využít i ve formě webového rozšíření).
Očekávané výstupy
Žák/žákyně:
při kritické práci s mediálními obsahy využívá širokého spektra analytických nástrojů textové a mediální analýzy k ověření pravdivostní hodnoty sdělení, odhalení případných manipulativních technik, k rozkrytí účelu, za jakým byla manipulace vytvořena, a k identifikaci narativu, který podporuje;
si osvojí práci s digitálními nástroji a volí ke své práci ty nejvhodnější;
porovná výstupy vlastní textové a mediální analýzy se závěry nástroje Verifee a kriticky zhodnotí jeho přínosy i limity.
Přínos využití digitálních technologií:
Žáci ke kritickému hodnocení informací a posouzení jejich spolehlivosti využijí digitální nástroj Verifee. K ověření fotek na sociálních sítích použijí nástroje pro reverzní vyhledávání a forenzní analýzu.
Cíl výuky
Žák/žákyně:
kriticky přistupuje k mediálním obsahům, k ověření jejich věrohodnosti efektivně kombinuje vlastní kritické myšlení založené na metodě textové a mediální analýzy s digitálními nástroji;
kriticky posuzuje, jak vývoj technologií včetně umělé inteligence ovlivňuje mediální a elektronickou komunikaci, zvažuje příležitosti a rizika a tato rizika se snaží proaktivně minimalizovat, např. účinnou reakcí na manipulativní obsahy či šířením osvěty;
rozpozná, kdy je třeba vlastní digitální kompetence v oblasti ověřování mediálních obsahů aktualizovat, a je schopen podpořit v rozvoji digitálních kompetencí i ostatní;
při interakcích v digitálním prostředí respektuje pravidla chování a jedná eticky, respektuje kulturní rozmanitost.
Popis vzdělávací aktivity
Materiál tvoří tři na sebe navazující lekce plánované celkem na čtyři vyučovací hodiny (první lekce na jednu vyučovací hodinu, druhá na dvě vyučovací hodiny a třetí na jednu vyučovací hodinu). S lekcemi však lze pracovat i samostatně.
První lekce obsahuje evokaci k celému tématu. Zaměřuje se na základní zásady kritické práce s příspěvky na sociálních sítích. Žáci posoudí vliv vlastních emocí na hodnocení mediálního obsahu, z metody mediální analýzy, vytvořené vzdělávacím programem Jeden svět na školách organizace Člověk v tísni, ovládnou práci s otázkou KDO? a s použitím karet uživatelů internetu, taktéž od JSNŠ, práci s otázkou PROČ? Při analýze autora komunikátu rozeznávají spolehlivé zdroje od nespolehlivých a kriticky pracují s AI.
V druhé lekci si žáci osvojí zásady kritické práce s články ze zpravodajských webů, včetně těch konspirativních a dezinformačních, identifikují narativy (příběhy), které tyto komunikáty uživatelům podsunují, ověří pravdivost sdělení, ovládnou metodu kritické textové a mediální analýzy, založené na třech otázkách (metodika E-bezpečí), respektive pěti otázkách (metodika JSNŠ, která jim umožní odlišit vyvážené a spolehlivé komunikáty od zaujatých a manipulativních. Své závěry ověří digitálním nástrojem Verifee.
Ve třetí lekci při práci s obrazovým hoaxem ovládnou nástroje pro reverzní vyhledávání fotek, konkrétně Google Lens, Copilot Bing a TinEye, a forenzní ověřování InVid.
Lekce nabízí metodický list pro učitele, žákovské pracovní listy a odkazy na zdroje, které informují objektivně o skutečných záměrech a rozhodnutích orgánů Evropské unie,a rozšiřující zdroje k mediálnímu vzdělávání v oblasti informací a dezinformací.
Aktivita je součástí širší kolekce lekcí věnovaných tématu mediální výchova. Předchází jí lekce FactCZech: Jak si poradit s euromýty, která definuje pojem „euromýtus“, seznamuje žáky s nejběžnějšími euromýty a nabízí metodu kritické práce s nimi. S aktivitou však lze pracovat i samostatně. Lekce zároveň volně souvisí s materiály FactCZech: Co je psáno, je i dáno?, FactCZech: Fotky nelžou? a FakeCZech: V kůži dezinformátora.
Před použitím lekce ve výuce je potřeba žákům zajistit:
kvalitní připojení k internetu;
smartphone či tablet pro vyhledávání informací a k práci s nástroji pro reverzní vyhledávání fotek;
notebook či PCpro práci s nástrojem Verifee, verze pro mobilní telefony a tablety se teprve připravuje;
stažení aplikace Verifee jako rozšíření internetového prohlížeče;
stažení prohlížečů Google Chrome a Microsoft Edge, příp. přímo aplikací Google Lens a Bing;
stažení aplikace InVid (InVid lze využít i ve formě webového rozšíření).
Metodická poznámka
Protože pracujeme s „třaskavou“ směsí konspirací a dezinformací, nemůžeme vyloučit, že některý z žáků bude chtít reagovat na dané téma už v průběhu práce. Pokud takováto situace nastane, ujistíme jej, že na diskuzi bude dostatečný prostor, ovšem nejdříve podrobíme mediální sdělení řádné analýze a ověříme informace (abychom jen „nemlátili prázdnou slámu“).
První lekce pokládá základní kámen pro práci s hoaxy na sociálních sítích. Žáky vedeme k uvědomění, že „selský rozum“ nám HOAX odhalit nepomůže a že jediným spolehlivým vodítkem pro identifikaci manipulace je kritický rozum opírající se o jednoduchou metodu mediální analýzy zaměřenou především na otázky KDO je autorem příspěvku, PROČ jej napsal a JAK chce svého záměru dosáhnout.
Z druhé lekce, která se zabývá analýzou hoaxů, by mělo vyplynout, že umělá inteligence sama o sobě tvůrce příspěvků na sociálních sítích a dezinformačních webech z mystifikace neusvědčí. Nástroj Verifee, který v této lekci využíváme, totiž neověřuje samotnou pravdivost textu, ale pouze skóre důvěryhodnosti založené na identifikaci problematických a manipulativních prvků obsažených v článku, i proto zůstává podstatná část kritické práce s ověřováním informací na samotných žácích. Aby byli úspěšní, musí si nejdříve řádně osvojit metodu textové a mediální analýzy. Pomůžeme jim tím, že si její klíčové body společně projdeme, ještě než se pustí do vlastní práce.
Ve třetí lekci pracujeme s obrazovým hoaxem, na jehož odhalení nám rozum stačit nemusí (byť odhalení toho, kdo je na obrázku a proč nám hodně napoví o záměrech autora), a proto využíváme digitální nástroje reverzního vyhledávání a forenzní analalýzy. I tady platí, že AI nástroje nejsou sami o sobě „všespasitelné“ a že bez správného ovládání a vyhodnocování se ani v tomto případě neobejdeme. Zvláště když najít originální fotografii je detektivní práce a vyžaduje kombinaci dvou nástrojů (Google Lens a TinEye).
Postup při práci na aktivitě
Lekce 1
zdroj: www.damesens.cz
Evokace: Na úvod se žáků zeptáme: Dali byste si hmyz? Pro vyvolání potřebné emoce jim můžeme přímo nabídnout ochutnávku jedlého hmyzu nebo jim promítneme příhodný snímek, nejlépe červů přímo „na talíři“. Své postoje, názory a emoce mohou vyjádřit s pomocí emotikonů (viz pracovní list) nebo reflexí jedním slovem. Jejich reakce zaznamenáváme na tabuli, flipchart nebo využijeme některý z digitálních nástrojů, např. Mentimeter. Inspiraci, jak s ním pracovat, najdete např. v příspěvku Mentimeter na stránce Guru ve škole. Slovní mrak vytvořený nástrojem Mentimeter
Rozdáme žákům do dvojice pracovní list 1, střídáme přitom pracovní list s příspěvkem 1 a příspěvkem 2.
První a druhou otázku si nejdříve zodpoví každý sám za sebe, poté sdílí svůj postoj ve dvojici. Na tento úkol dáme žákům dvě minuty.
Žáci si v rámci „čtveřice“ své pracovní listy prohodí a diskutují, který z příspěvků na ně více zapůsobil. Své postoje si navzájem zdůvodní. Na tento úkol dáme žákům pět minut.
Rozdáme žákům do dvojice materiál s kartami specifických uživatelů internetu, který vytvořil Jeden svět na školách – vzdělávací program organizace Člověk v tísni. Zároveň promítnemeplakát KDO? z výukového materiálu 5 klíčových otázek, vytvořeného taktéž programem JSNŠ. Poznámka: Materiál s kartami specifických uživatelů internetu byl vytvořen v rámci metodiky práce s dezinformacemi, které se vyrojily v souvislosti s pandemií COVID, lze s ním však pracovat i obecně. Abychom žáky nemátli a nepodsouvali jim, že autor je nutně dezinformátor, odstřihneme „hlavičku“ a rozdáme jen samotné karty.
Žáci s pomocí kartiček specifických uživatelů internetu rozkryjí motivy autora příspěvku. Zdůrazníme jim, že úkol nemusí mít jen jedno řešení, záleží na argumentu, kterým své tvrzení podepřou. Nejdříve však zjistí o autorovi příspěvku více informací, povedou je návodné otázky z plakátu KDO? V závislosti na poučenosti žáků, jak kriticky pracovat se zdroji informací, rozhodneme, zda: a. výběr zdrojů necháme na žácích, při reflexi jejich volbu rozebereme; b. žákům zdroje doporučíme – pro příspěvek 1 např. Nadační fond nezávislé žurnalistiky, příp. článek Jak fungují Parlamentní listy zveřejněný na webové platformě časopisu Respekt či článek Praktiky Parlamentních listů podle rozsudku soudu publikovaný na webu ČT 24, pro příspěvek 2 např. Naši politici a Demagog, příp. článek Ivan David šíří staré video jako aktuální zveřejněný na webu Manipulátoři. Poznámka:
Dvojice budou pracovat s příspěvkem, kterým se zabývaly nejdříve. Na tento úkol dáme žákům 10 minut.Poté se opět spojí ve čtveřici. Druhá dvojice je seznámí s informacemi, které zjistila o autorovi příspěvku, a svou volbou karty uživatele. Navzájem si své rozhodnutí zdůvodní a druhá strana jejich argumenty posoudí na základě předchozí zkušenosti s druhým příspěvkem. Společně se pokusí nalézt shodu a formulovat přesvědčivý argument. Na tento úkol dáme žákům čtyři minuty.
Promítneme plakát plakát PROČ? a vyzveme žáky, aby na základě svých poznatků o uživateli internetu a jeho motivacích odpověděli na první otázku: Proč bylo sdělení vytvořeno, s jakým cílem nebo záměrem? V rámci časové úspory již může skupina pracovat společně na obou příspěvcích. Na tento úkol dáme žákům čtyři minuty.
Vytvořená skupina si ze svého středu vybere mluvčího, který seznámí třídu s/se:
emocemi, které v nich oba příspěvky vyvolaly;
výsledkem diskuze o tom, který příspěvek je silněji zasáhl a proč, včetně toho, zda členové skupiny zaujímali spíše obdobné postoje, nebo se naopak v postojích lišili;
zvolenou kartou uživatele a zdůvodněním své volby;
s důvody, které vedly autora k vytvoření příspěvku. Poznámka 1: Abychom navodili bezpečné klima pro sdílení, projevy žáků nezaznamenáváme a dbáme na to, aby žáci na sebe navzájem nereagovali nepřiměřeně verbálně ani neverbálně s poukazem na vzájemný respekt a toleranci k jinakosti. Poznámka 2: Nejdříve si vyslechneme odpovědi na první dva body. Odpovědi reflektujeme. Poté si vyslechneme odpovědi na zbylé dva body. Můžeme přitom změnit pořadí, ve kterém skupiny mluvily.
Reflexe:
Reflexe 1. a 2. úkolu: Sledujeme, jaké postoje žáci zaujímají ke konzumaci hmyzu. Ptáme se žáků, zda někdo z nich cítil odlišné emoce, např. pozitivní, a zda svůj postoj změnil a proč. Všímáme si případných odlišností v jejich odpovědích. Můžeme je podnítit i otázkou, zda někdo necítil odlišné emoce a zda je následně nezměnil, a pokud ano, tak co jej k tomu vedlo.
Na závěr se žáků zeptáme, které faktory mohou mít vliv na to, že sdílíme obdobné emoce, nebo naopak na výskyt odlišností, pokud se vůbec objevily. Tady už jejich odpovědi zaznamenáváme (na tabuli či flipchart nebo využijeme některý z digitálních nástrojů, např. Mentimeter, FigJam (inspiraci, jak s ním pracovat, najdete např. v příspěvku Jitky Rambouskové: Začali jsme s Figmou) či Whiteboard (inspiraci, jak s ním pracovat, najdete na stránce Guru ve škole).
Žáci by si měli uvědomit, že:
klíčovou roli pro tvorbu emocí a zaujímání našich postojů hrají kulturní předsudky a stereotypy, jejichž přenosu napomáhá úzká rodina, ale např. i vrstevníci, média a influenceři;
na člena skupiny s odlišnou emocí či postojem je vytvářen tlak na přizpůsobení se většinovému postoji (sociální teorie: posiluje se tak soudržnost skupiny, evoluční teorie: osamocený jedinec je znevýhodněný při zajišťování vlastních potřeb);
odlišné postoje jsou žádoucí (heterogenita je nezbytným předpokladem funkční demokratické společnosti) a stojí za nimi např. zkušenost (už jsem potravinu z brouků jedl a nemám s tím problém); dalšími faktory může být např. odlišné sociální prostředí rodiny žáka (vzdělání rodičů, bydliště aj.) či osobnostní rysy (např. zvědavost oproti rigiditě).
Reflexe 3. a 4. úkolu: Dbáme na to, aby žáci podložili svá stanoviska relevantními argumenty (např. by se argument neměl opírat o emoce). V případě, že se uchylují k opakování výroků, které již zazněly, motivujeme je dodatečnými otázkami, aby hledali i jiná řešení, která se nabízí.
Pokud si sami vybírali zdroje informací, zeptáme se jich, proč se rozhodli použít právě tento zdroj (opravdu hledali spolehlivý zdroj nebo se – v lepším případě – spolehli na Wikipedii, protože je to rychlá cesta a zároveň s ní mají zkušenost, v horším případě pak sáhli po prvním odkazu, který jim na základě jejich zadání nabídl zvolený vyhledávač) a na základě čeho jej považují za spolehlivý.
Pokud pracovali i s AI, ptáme se, podle čeho vybírali konkrétní nástroj a na základě čeho jej považují za spolehlivý (např. nástroj Copilot Bing od společnosti Microsoft zdrojuje). Můžeme též porovnat, k jakým výsledkům a v jakém čase se dobrali žáci, kteří vyhledávali odpovědi prostřednictvím webového prohlížeče, respektive pomocí AI. Kdo byl efektivnější? Případně se můžeme žáků zeptat, co je potřeba udělat pro to, abychom z AI dostali relevantní a spolehlivé odpovědi.
Žáci by si měli uvědomit, že:
tvrzení je potřeba podložit věcným argumentem;
ke správnému úsudku vedou jen vhodně zvolené zdroje informací;
nástroje AI mi dobře poslouží jen v případě, že se s nimi naučím správně pracovat.
Lekce 2
Zeptáme se žáků na znaky, které odlišují fakt od názoru, a na zásady, které vymezují manipulativní text. Jejich postřehy zaznamenáme na tabuli nebo flipchart. Výčet společně porovnáme např. s příspěvkem Jak poznat manipulativní text na webu Nelež, materiálem Surfařův průvodce po internetuna webu Zvol si info či s online příručkami Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Jak si ověřit informace na internetu? nebo NA PRAVDĚ ZÁLEŽÍ a chybějící znaky dopíšeme. Klíčové poznatky můžeme případně shrnout v jednoduchém a přehledném manuálu, který žákům rozdáme do skupin (ukázka z příručky Na pravdě záleží).
Vyzveme žáky, aby objasnili pojmy: HOAX, dezinformace, fake news, příp. misinformace a malinformace. Z jejich vysvětlení by mělo vyplývat, co mají tyto termíny společného, a v čem se naopak liší. Jejich formulace zaznamenáme na tabuli či flipchart. Následně je ověříme např. v příspěvku projektu E-bezpečí: Co je to vlastně ten hoax, dezinformace, misinformace nebo třeba fake news? Poznámka: Pokud umožníme žákům využít pro hledání odpovědí AI, nevynecháme práci s příspěvkem, aby žáci úplně nerezignovali na vyhledávání zdrojů a kritickou práci s nimi.
Přiblížíme žákům, jak provést mediální analýzu nástrojemVšech pět otázek pohromadě vzdělávacího projektu Jeden svět na školách, příp. metodou tři základní otázky (příručka na Pravdě záleží, s. 61) vzdělávacího projektu E-bezpečí (viz obrázek Evaluace informace). Obě metodiky jsou přehledné a srozumitelné.
Žáky rozdělíme do skupin tak, aby skupina měla maximálně tři členy, a rozdáme jim pracovní list 2. Pracovní list nabízí několik příspěvků. Poznámka: Pokud pracujeme s menším kolektivem žáků, rozdělených např. do tří skupin, mohou se všechny skupiny zabývat jedním příspěvkem. Své výstupy si v závěrečné reflexi porovnají. Pokud pracujeme s větším kolektivem, zařadíme i další příspěvky, abychom předešli zbytečnému opakování obdobných výstupů. Je však nezbytné, aby se jedním příspěvkem zabývaly minimálně dvě skupiny.
V pracovním listu najdou žáci textové hoaxy s odlišnou mírou manipulace.
Jejich úkolem je:
identifikovat narativ, který HOAX vypráví prostřednictvím obrazu a textu, a posoudit jeho vliv, např. v podobě dopadu na vlastní emoce;
ověřit věrohodnost samotného média, které příspěvek zveřejnilo, např. prostřednictvím nástroje MediaRating, vytvořeného Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky (NFNZ). Pracuje však jen s médii, která splňují alespoň (některá) základní zpravodajská kritéria, v našem případě web Parlamentní listy (pracovní list 2, příspěvek 1), nikoli s prvoplánovými dezinformačními weby. Pokud tedy žáci dotčené médium nenaleznou, mohou ověřit jeho spolehlivost v seznamu dezinformačních webů (vychází z analýzy NFNZ a Konšpirátori.sk) spolku Nelež, kde najdou Aeronet (pracovní list 2, příspěvek 2), anebo v zoznamu stránok so sporným obsahom spolku Konšpirátori.sk (na odkazu najdete kritéria pro zařazení webů do tohoto seznamu), který je na rozdíl od předchozího seznamu průběžně aktualizován a kde najdou Aeronet, analýza jej s ukazatelem 9.7 řadí dokonce na 3. místo (více informací o analýze najdete na tomto odkazu), i Reformy.cz (pracovní list 2, příspěvek 3), analýza jej s ukazatelem 7.8 řadí na 231. místo;
Poznámka: Pro někoho může být překvapivé, že jsou v seznamu dezinformačních webů uvedeny – a to i s řádným zdůvodněním – i Parlamentní listy, jež jsou hodnoceny nástrojem MediaRating ukazatelem B (hodnocení naleznete na tomto odkazu), který nelze považovat za vysloveně nelichotivý (s výjimkou klíčového kritéria práce s fakty, kde obdržely nelichotivý ukazatel C). Můžeme proto při reflexi věnovat příspěvku 1 zvláštní pozornost.
ověřit věrohodnost článku analýzou textovou, která se soustředí především na užité jazykové prostředky a jejich neutrálnost: citově nezabarvená slovní zásoba (hodně napoví už samotný titulek), střízlivé užívání zvolacích vět apod., a mediální, která posuzuje důvěryhodnost autora, jeho záměry i zdroje. Primárně pracujte s přehlednou a srozumitelnou metodikou 3 základní otázky, příp. Všech pět pohromadě (nabízí se i Surfařův průvodce, který můžete použít jako doplňující);
ověřit pravdivost tvrzení komparací s jinými články z ověřených zdrojů (např. pomocí MediaRating);
Poznámka: Nejdříve se s žáky pobavíme o tom, jaké znaky by měl naplňovat zdroj, který považujeme za věrohodný. Využít můžeme např. online materiál Surfařův průvodce (téma Zdroje), který připravil spolek Zvol si info, nebo slovníkové heslo Věrohodné zdroje otevřené encyklopedie Wikipedie. Při vlastní práci žáků se zdroji lze zvolit dvojí přístup: buď necháme na samotných žácích, s jakými zdroji budou pracovat, a následně při reflexi budeme diskutovat o tom, zda použité zdroje můžeme považovat za důvěryhodné, nebo jim některé zdroje doporučíme, čímž sice zajistíme, že budou pracovat s relevantními informacemi a zdroji různých stylů (od zpravodajství, přes publicistiku až třeba po marketing), a zároveň jim usnadníme práci, ale můžeme se připravit o cenné informace, jaké zdroje považují žáci i díky sociálnímu prostředí, ve kterém vyrůstají, za důvěryhodné.
Možné zdroje:
úvahový (a tedy i subjektivní) článek novináře Jiřího X. Doležala Jak se vyrábí dezinformace z brouka Pytlíka, který je reakcí na článek zveřejněný Aeronetem (příspěvek 1) a rozkrývá manipulativní a dezinformační postupy autora příspěvku;
publicistický článek a video Strašení hmyzem. Podívali jsme se na jeden z nejrozšířenějších řetězáků současnosti (4. díl podcastu Řetězák zaměřeného na témata řetězových e-mailů) autorů Tony Havlíka a Jakuba Štěpánka vidí za fámou o povinném pojídání hmyzu úmysl „zmanipulovat dostatečné množství lidí a poštvat je proti Evropské unii a oslabovat důvěryhodnost demokratických institucí“.
moderátor Jan Tuna nás na svém youtubovém kanále Tuna versus zavede ve svém videopříspěvku PRAVDA o tom, co jíme. SDÍLEJTE, NEŽ TO SMAŽOU! přímo „do kuchyně“, ukáže nám přípravu hmyzu jako potraviny, vyvrací zavádějící tvrzení, odhaluje zneužití tohoto tématu k politickému boji, vysvětluje evropskou legislativu, jím oslovení odborníci nás seznámí s různými aspekty konzumace hmyzu (potravinové, environmentální aj.).
na základě práce s Etickým kodexem Syndikátu novinářů ČR ověřit, zda text naplňuje povinnost novináře podávat „včasné, pravdivé a nezkreslené informace“, a svá tvrzenídoložit konkrétními příklady. Např. článek porušuje ustanovení „dbát na rozlišování faktů od osobních názorů“, „neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti“ a „nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů“. Poznámka: Žáci mohou podle časových možností, rychlosti jejich práce a vzdělávacího stupně pracovat s celým kodexem, jednotlivými ustanoveními nebo jen s vybranými články. V tomto případě doporučuji odstavce 1.1, 1.3, 1.5, 1.6, 1.10, 2.1, 2.7, 3.1, 3.5.
Své závěry ověří pomocí aplikace Verifee, která sice nedokáže ověřit pravdivost informace, ale na základě textové analýzy zaměřující se na manipulativní nebo klamavé větné konstrukce určí důvěryhodnost článku. Touto metodou mohou žáci ověřit i zdroje, které si sami našli a vyhodnotili je jako věrohodné. Poznámka: Zda lze ověřit spolehlivost konkrétního článku tímto nástrojem, je potřeba prověřit dopředu. Verifee má vlastní seznam webů, jejichž články ověřuje, a autor článku navíc může zažádat o vyřazení textu z analýzy. Doporučuji proto pracovat s příspěvkem Buchta z červa (příspěvek 1), zveřejněným v Parlamentních listech. Ačkoli Parlamentní listy nesplňují vysoké nároky „seriózní“ žurnalistiky, lze je – na rozdíl od jednoznačně konspiračních a dezinformačních webů – ověřovat prostřednictvím elektronických nástrojů a databází a žáci si na jejich případě mohou ověřit výsledky vlastní textové a mediální analýzy. Jejich spolehlivost coby média mohou ověřit např. v databázi MediaRating Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ), samotný příspěvek pak nástrojem Verifee. Postup:
Žáci si stáhnou aplikaci zdarma buď přímo ze stránky Verifee, příslušný clickbanner najdou v pravém horním rohu, nebo z webstoru internetového prohlížeče Chrome na tomto odkazu. Stisknou tlačítko „získat“ a v okně, které vyskočí, svou volbu potvrdí stiskem tlačítka „přidat rozšíření“.
Nyní si najdou přes Chrome článek, který chtějí analyzovat.
Stisknutím pravého tlačítka myši se jim rozbalí menu, ve kterém si vyhledají nástroj Verifee a potvrdí jej stiskem pravého tlačítka.
Z reflexe by mělo vyplynout, že se nejedná o zpravodajský článek, který má čtenáře informovat a tvorbu vlastního názoru nechat na něm samotném, ale o manipulativní HOAX, který informace – byť i třeba částečně pravdivé – zneužívá, aby vzbudil negativní emoce a zaséval do společnosti nedůvěru, strach, zlost a frustraci. Zvláštní pozornost věnujeme příspěvku 1, který ani podle MediaRatingu (pokud jde o hodnocení samotného média) ani podle hodnocení nástroje Verifee (pokud jde o hodnocení konkrétního textu) nevychází jako manipulativní. Pokud však byli žáci pozorní, všimnou si, že některé znaky „seriózní žurnalistiky“ naplňuje text jen formálně, např. v článku nedostala prostor pro vyjádření skutečná „druhá strana“ (metodika 3 základní otázky, kritérium „čeho chce autor zřejmě docílit“). Z tohoto postřehu bychom měli pomoci žákům vyvodit závěr, že naše vlastní kritická práce s mediálním obsahem se nedá nahradit žádným (dosud vytvořeným) „chytrým“ nástrojem.
Žáci by si měli zároveň uvědomit, že od zdrojů, které neověřené anebo úmyslně zmanipulované dezinformace opakovaně šíří a nevyvozují z takovéhoto selhání opatření vedoucí k nápravě, nemohou napříště očekávat, že tentokrát budou jejich záměry čisté a práce dobře a poctivě odvedená.
Lekce 3
Žáky rozdělíme do dvoučlenných skupin (na zadání však mohou od začátku pracovat i jednotlivě) a rozdáme jim pracovní list 3.
Pracovní list obsahuje obrazový hoax, zveřejněný na facebookovém profilu STOP HMYZU.
Úkolem žáků je:
identifikovat narativ, který HOAX vypráví prostřednictvím obrazu a textu, a posoudit jeho vliv, např. v podobě dopadu na vlastní emoce; Poznámka: dezinformační textový narativ může znít např. takto: Evropská unie nám diktuje změnu jídelníčku, ale užívání hmyzu v potravinách není ani prověřené, ani bezpečné; dezinformační obrazový narativmůže znít např. takto: Také pro mnohé kontrovezní klimatická aktivistka Greta Thunbergová „kope“ za hmyz v jídle.
vyhledat původní nepozměněnou fotografiii s původním narativem, který měla vyprávět.
K ověřování žákům nabídneme aplikaci pro reverzní vyhledávání fotek, např. Google Lens, která je nejběžněji používaná, Bing, která vyhledává obdobně jako Google Lens, ale může být pro žáka přehlednější, či TinEye, která přehledně vyhledá všechna sdílení obdobné fotografie, uvede zdroj a umožní obě fotky navzájem porovnat.
Zdůrazníme jim, že k ověřování je potřeba využít minimálně dva nástroje.Poznámka: Nejrelevantnější výsledky poskytuje Google Lens, Bing naopak původní fotku vůbec nedohledá, zato nabídne další příklady obrazových hoaxů zneužívajících Gretu Thunberg.
K vyhledání původní předlohy pro obrazový HOAX mohou žáci volit hned z několika možných postupů:
jednoduše využít fotoaparát vlastního mobilního telefonu (funguje pro Android). Stačí si stáhnoutaplikaci Google Lens nebo Bing, které jsou k dispozici zdarma. Jak pracovat s Google Lens s pomocí vlastního telefonu, ukazuje obrázek 1. Práce s Bing je obdobná.
vyhledat aplikaci integrovanou přímo do internetového prohlížeče bez nutnosti aplikaci stahovat do svého mobilního telefonu (funguje i pro Apple). Fotku pak aplikace vyhledá po stisknutí příslušné ikony umístěné vedle okna prohlížeče. Takto funguje Google Lens prostřednictvím prohlížeče Google Chromei Bing Copilot prostřednictvím prohlížeče Microsoft Edge. Jak postupovat, přibližuje obrázek 2. Práce s Bing je obdobná;
fotomontáž lze vyfotit a uložit do paměti mobilního telefonu, v prohlížeči Google Chrome vyhledat aplikaci pro reverzní vyhledávání TinEye
Ověříme, zda žáci dospěli ke správnému výsledku. Protože se tento hoax omezil jen na sociální sítě, je jeho ověřování vskutku detektivní práce. Originální fotku najdeme např. v příspěvku profilu @breadandcircuses na síti Mastodont.
Po práci s reverzními nástroji seznámíme žáky ještě s tzv. forenzním nástrojem InVid. Práce s ním se neobejde bez předchozí instruktáže. Konkrétně budeme pracovat s „pluginem“, který funguje jako rozšíření webového prohlížeče.
Postup:
na stránceInVid najedeme na záložku „nástroje a služby“ (Tools and Services);
rozklikneme položku „Verification Plugin“;
rozšíření pro náš prohlížeč získáme stisknutím zeleného tlačítka „Chrome“;
najedeme si na obrázek, který chceme ověřit, a pravým tlačítkem myši rozbalíme záložku;
najdeme položku ověřovače;
z rozbaleného menu vybereme položku „Forensic“;
výsledkem je podrobná analýza;
další možností je uloženou fotku načíst kliknutím na položku LOAD LOCAL FILE;
analýza sleduje čtyři kritéria: komprese, stopy, „chytrá analýza“ a klonování. Všechny forenzní filtry jsou zaměřeny na detekci úprav nebo změn v původním obrázku, které mohou vytvořit falešný obrázek. Filtry nejsou dokonalé a mohou generovat některé falešně pozitivní výsledky, které je třeba ignorovat. Pro usnadnění tohoto procesu se pod filtry zobrazuje krátké vysvětlení. Obvykle všechny filtry zobrazují možné úpravy červeně a nezměněné oblasti modře.
Reflexe
Reflexi zaměříme na samotné nástroje i obsah.
Úvodem jim položíme otázku, zda se s některým z nástrojů již setkali, případně zda si dokáží představit i jiné jeho využití než k reverznímu vyhledávání fotek. Dále se zajímáme o jejich zkušenost s prací s jednotlivými nástroji. Ptáme se, který z nástrojů byl uživatelsky přívětivější, s jakými obtížemi se setkali a zda se jim podařilo je překonat. Protože nejjednodušší pro ně bývá práce s Google Lens, měli bychom vyzdvihnout přednosti nástroje TinEye, který nabízí ucelený výstup i s odkazy na zdroje.
Zvýšenou pozornost věnujeme analýze narativu, který dezinformace šíří, a jeho dopadům na společnost. Zamýšlíme se nad motivy samotného dezinformátora. Využít můžeme karty dezinformace, nástroj vyvinutý vzdělávacím projektem společnosti Člověk v tísni Jeden svět na školách. Ptáme se, jak může souviset problém hmyzu v potravinách s Evropskou unií a klimatickou aktivistkou Gretou Thunberg.
V rámci reflexe je vhodné se zaměřit (nejen) na emoce, které v žácích vyvolal manipulativní příspěvek. Ptáme se, jak se cítili, když se s hoaxem poprvé setkali (emoční složka), a co je při jeho rozkrývání napadalo (racionální složka). Zajímáme se o to, zda se v průběhu jejich práce nějak měnily jejich pocity a postoje. Protože dezinformace a hoaxy pracují s manipulací a lží, měli bychom v reflexi připomenout zásady netikety, můžeme využít např. stránky projektu E-Bezpečí. Ptáme se žáků, jaké principy manipulátoři svou činností porušovali.
STRACHOTA, Karel; VALŮCH, Jaroslav; ŠAFÁŘOVÁ, Kateřina; BERÁNEK, Jan; JUŘÍKOVÁ, Jana et al. Na pravdě záleží: týdny mediálního vzdělávání: materiály pro vyučující. Praha: Člověk v tísni, o. p. s., 2017. ISBN 978-8087456-82-8. Dostupné z: pro_web_brozura_medialni_vzdelavani_1strana_72dpi.pdf (jsns.cz).
VALŮCH, Jaroslav; ĎURKOVÁ, Michaela; ŠAFÁŘOVÁ, Kateřina a STRACHOTA, Karel. Dezinformační dezinfekce: výukové materiály ke (koronavirovým) dezinformacím: metodická příručka. Praha: Člověk v tísni, o. p. s., 2020. ISBN 978-80-7591-045-5. Dostupné z: dezinformacni_dezinfekce.pdf (jsns.cz).
Lekci jsem ověřoval s žáky 3. ročníku maturitního programu SOŠ. Protože s nástrojem Verifee lze pracovat pouze na PC či notebooku, využili jsme PC učebnu.
Ještě před samotnou prací s články jsem zjišťoval, zda dokáží rozlišit fakt od názoru, zda identifikují znaky manipulativního textu a zda rozumí významu pojmu „narativ“. „Na první dobrou“ dokázali jako slabé místo manipulativních textů uvést titulek i citově zabarvenou slovní zásobu, opomněli naopak např. roli anonymního autora. Další informace vyčetli z materiálu, který jsem jim vybral z několika zdrojů. Následně jsme si vysvětlili metodu mediální analýzy. Osvědčila se mi metoda 3 základní otázky, která je stručná a srozumitelná.
Textová analýza i práce s Etickým kodexem novináře jim šla od ruky. Našli dostatek důkazů porušení zásad novinářské etiky a provinění proti principům tvorby publicistického textu. Poukázali např. na to, že rysem manipulativního textu je dělat „z komára velblouda“, nebo na absenci názoru „druhé strany“. Přišli i na to, že „druhou stranou“ nemohou být politici prezentující názory, které „ladí“ s postoji autora textu. Znovu a znovu jim však bylo potřeba zdůrazňovat, aby své postřehy dokládali konkrétními citacemi textu.
Při své práci s nástroji reverzního vyhledávání využívali nejčastěji Google Lens, který řada z nich již znala např. z nákupů na internetu. Úspěšná však byla jediná skupina, která našla stránku řecké „ověřovny“ s článkem, který o tomto hoaxu pojednával. Nástroj Bing nepomohl nikomu. A tak nejužitečnějším nástrojem byl nakonec TinEye, který si řada z nich zvolila jen jako doplňkový.
Ukážeme žákům, k jakým chybným výsledkům může vést nekonkrétně zadaný prompt. Pro srovnání uvádím odpověď nástroje ChatGPT 3.5 od společnosti OpenAI a nástroje Copilot od společnosti Microsoft.
Pomůže proto zpřesnění zadání, neptáme se např. na Ivana Davida, ale na MUDr. Ivana Davida. Záhy však můžeme u ChatGPT narazit na etická omezení, která neumožňují vyhledávat informace o soukromých osobách.
a přes tlačítko „Upload“
načíst uloženou fotku přímo do reverzního vyhledavače
. Tento způsob přibližuje
obrázek 3
. Takto lze postupovat i u dvou předchozích aplikací Google Lens a Bing;
pokud není obrázek v dostatečné kvalitě nebo pracujeme s notebookem, můžeme do každé z aplikací reverzního vyhledávání zadat URL obrázku, který chceme vyhledat. Poznámka: Přehledný videotutorial nabízí projekt Nadace O2: O2 Chytrá škola v příspěvku Jak ověřovat fotografie.
