Zpráva o práci jednoho z anglických odborníků na vzdělávací technologie, který se nachází na konzervativnější straně spektra. V poslední době se hodně věnuje umělé inteligenci.
Profesor Donald Clark je anglický expert na vzdělávací technologie působící na University of Derby. V minulosti založil několik firem (Epic Group, Wildfire), které se původně zabývaly vzděláváním dospělých. Specializuje se na výuku online, umělou inteligenci, tvorbu obsahu, řízení změny, přípravu strategií, ... Přes 30 let se věnuje popularizaci vzdělávacích technologií. Pravidelně píše blog (Plan B), který stojí za to sledovat. Je zajímavý zvláště tím, že zastává na vizionáře a reformátora docela konzervativní názory, které je velmi vhodné konfrontovat s našimi vlastními.
Intervalové opakování Dlouhodobé zapamatování fakt vyžaduje obnovování, nejlépe jejich použitím při nějaké praktické činnosti (procvičování). Čím více je znalost zafixována, tím delší může být interval. Podle Donalda tuto skutečnost prokázal již Ebbinghaus v roce 1885. Současná školní praxe tento fakt zohledňuje nedostatečně (více viz Od cvičení opakováním přes náhodu k vlastnímu výběru).
Kognitivní přetížení Jedná se o často se vyskytující jev. Příčinou je nedostatek porozumění funkci paměti, který vede k předkládání nevhodných výukových materiálů (velikost, pořadí, přizpůsobení), což způsobuje nedostatečné pochopení a neschopnost vybavení. Téměř všechny kurzy jsou příliš dlouhé a předkládají obsah v nevhodné formě. To komplikuje zapamatování (více viz Deset klíčových objevů o učení).
Dávkování Předkládání příliš velkého množství vjemů najednou bývá vyvoláno neznalostí funkce pracovní paměti, která pojme najednou jen velmi omezené množství podnětů. Méně v mnoha případech znamená více. Je lépe vybírat než přidávat (více viz Kurz Learning How to Learn: Naučte se učit se).
Postup Pořadí, v němž se věci učíme, je zásadní pro jejich ukládání a pozdější vybavování. Přesto vzdělávací programy často řadí témata tak, že je obtížné si to podstatné zapamatovat.
Epizodická a sémantická paměť (explicitní) Je třeba rozumět tomu, že se věci, které se učíme, ukládají do paměti odlišně. Pořád věnujeme příliš prostoru textu (sémantická paměť), a to i tam, kde je vizuální přístup mnohem vhodnější (epizodická paměť).
Psychologická pozornost Podmínkou poznávání je pozornost. Proto postupy, které tlumí pozornost, nebo dokonce narušují samotné učení, jsou kontraproduktivní. Mnoho tzv. kolaborativních aktivit spadne do této pasti. Rozdělení žáků do skupin samo o sobě pozornost nevyvolává. Nejefektivnější je učení samostatné nebo ve dvojici.
Kontext Víme, že vybavování znalosti z paměti je mnohem snazší, děje-li se tak v souvislosti s činností, kterou vykonáváme. Příliš mnoho učení se odehrává v umělém prostředí. Je třeba výrazně posílit výuku prostřednictvím praktických činností.
Učení děláním (learning by doing) Mnoho odborníků (počínaje Johnem Deweyem) prokázalo, že prostřednictvím vlastní tvorby dochází k mnohem účinnějšímu učení než pouhým teoretizováním. Proto dnes posunujeme výukové cíle od znalostí ke kompetencím (dovednostem). Hezky to formuloval Seymour Papert – Učit se znamená zamazat si ruce.
Porozumění vlivu vrstevníků Donald odkazuje na knihu Judith HarrisovéThe Nurture Assumption, která ukazuje, že přeceňujeme vliv rodičů a učitelů na vývoj dítěte a podceňujeme genetické dědictví a roli skupiny. Je dobré si dát pozor, abychom v praxi tuto skutečnost zohlednili.
Boj proti mýtům Toto je pravděpodobně to nejužitečnější doporučení – nepodléhat podvodným tvrzením a nabídkám. Týká se to mnoha témat, třeba učebních stylů, multitaskingu, cvičení mozku, funkce levé a pravé hemisféry, neurolingvistického programování, falešných pyramid (Od stylů učení k mentálním modelům) atp.
Jak vidno, Donald je někde na půl cesty mezi instruktivním (na faktické znalosti orientovaným přístupem) a konstruktivismem (motivace, kontext, vliv vrstevníků, spolupráce ve dvojici). To, že se posouvá, ukazuje např. v roce 2013 vydaný článek 10 důvodů, proč nejsem sociálním konstruktivistou [2], v němž se vymezuje vzhledem k nejznámějším teoretikům konstruktivismu (Rousseau, Piaget, Vygotsky). Za naprostou utopii pak považuje např. Mitrovu díru ve zdi či projekt OLPC, které podle něj neprokázaly žádné měřitelné výsledky vzhledem k požadovaným výukovým cílům. Jsem si dost jist, že by se s Mitrou dostal do zásadního sporu.
Vlastně není divu, že se Donald v poslední době hodně věnuje aplikaci umělé inteligence ve vzdělávání. Uplatní se totiž mnohem lépe tam, kde je cílem naučit fakta, zafixovat opakováním, procvičit základní poznatky. Navíc se pořád zabývá především vzděláváním dospělých, typicky těmi, kteří potřebují doplnit znalosti v souvislosti s jejich kvalifikací. Dospěl ke kontroverznímu přesvědčení, že evropská snaha o kontrolu vývoje aplikací umělé inteligence (viz Základy AI pro školy) je spíše na závadu (America innovates, China implements, EU regulates) [3].
