Stává se svobodná vůle pouhou iluzí?

S velmi zajímavými myšlenkami souvisejícími s vývojem technologií přichází profesor historie z Hebrew University of Jerusalem Juval Noach Harari (https://www.ynharari.com/). Harari se proslavil hned svou první knihou Sapiens – A Brief History of Humankind (2014, česky Sapiens: od zvířete k božskému jedinci), v níž popisuje vývoj lidstva poněkud netradičně jako oblouk, v němž se člověk ovládaný přírodními silami postupně proměňuje v „boha“, který své prostředí i sebe sama stále více ovlivňuje (a ničí).

Druhá kniha Homo Deus: A Brief History of Tomorrow (2016, česky Homo Deus – Stručné dějiny zítřka) popisuje střet tradičních představ o vývoji lidstva s možnostmi, které přinášejí nové technologie, jako jsou umělá inteligence nebo genetické inženýrství. Ukazuje, že lidstvo bude čelit mnoha souvisejícím problémům, které bude obtížné překonat. Nadcházející éru nazývá dataismem, tj. obdobím, kdy po feudalismu (rozhodovalo vlastnictví půdy) a kapitalismu (vlastnictví strojů) se moc koncentruje v rukou těch, kdo vlastní data.

Opravdovým důvodem pro studium myšlenek Juvala Harariho pro nás však je až jeho zatím poslední kniha 21 Lessons for the 21st Century (2018), v níž se již naplno věnuje zkoumání nejdůležitějších otázek dneška. Popisuje vývoj technologií očima historika a antropologa. Přichází přitom s docela novým pohledem. Mnohé napoví jeho doprovodný vysvětlující článek, který nedávno vyšel v Guardianu – The myth of freedom. Má podtitul: „Vlády a korporace vás budou brzy znát lépe než vy sami. Víra v ideu svobodné vůle se stává nebezpečnou.“ [1]

Jak to myslí?

Podle Harariho jsme dospěli ke konci historického období, v němž největšího rozvoje dosahovaly ty země, které plně aplikovaly liberální demokracii založenou na osobních svobodách včetně svobody projevu. Pozoruhodné je již jen to, zamyslet se nad tím, kde se ony ideje osobní svobody vlastně historicky vzaly. Harari tvrdí, že jsou důsledkem křesťanské ideologie, která je založena na posledním soudu, při němž jsou každému jedinci zváženy jeho hříchy. Aby ale mohl někdo hřešit, musí mít svobodnou vůli pro rozhodování. Správné je dodržovat desatero a nehřešit. „Bůh všechno vidí!“

Liberální demokracie dovedla v 80. letech minulého století USA nakonec až k vítězství ve studené válce. Jenže to ještě byla jiná doba. Komunistické totalitní režimy neměly k dispozici takové prostředky, které dokážou ovlivňovat, co si lidé myslí. V té době vnucovaly masové sdělovací prostředky lidem ideologii, o níž všichni věděli, že je lživá. „Vše patřilo všem, kdo neokrádal stát, okrádal rodinu.“ A tak se nakonec tehdejší komunistické režimy rozložily do značné míry zevnitř samy. Liberální demokracie disponující svobodně myslícími za budoucnost zodpovědnými občany nutně musely dosahovat lepších výsledků ve všech směrech rozvoje.

Zásadní změna přichází s možnostmi myšlení lidí ovlivňovat zcela novými metodami. Typickým příkladem je čínský sociální kreditní systém (Když velký bratr dostane velká data) či ochota lidí uvěřit dezinformacím záměrně šířeným prostřednictvím sociálních sítí (Dezinformace vítězí!?). V pozadí je vládou či korporací kontrolovaný počítačový systém řízený algoritmem pracujícím s umělou inteligencí, která využívá funkci hlubokého učení (Co dokáží stroje schopné hlubokého učení, Od kultury konektivity k platformním společnostem). Potřebuje sice nějaký obsah (propagandu), ale jeho primárním cílem není ho tvořit. Hlavním cílem je ovlivňovat uživatele v tom, co dělají (sledují, čtou).

Podle Harariho je největším problémem naší současné globální civilizace to, zda si lidé dokáží uvědomit, že mohou být ovlivňováni. Všeobecně vžitá je představa o svobodě jedince jako záruce demokracie. To je ale bohužel pro budoucnost celé naší civilizace velice závažný omyl. Novodobý dataismus je založen na vědecky podložených poznatcích o chování člověka (behaviorismus v nové vrcholně sofistikované podobě – viz Co bylo špatně). Přesně v tom okamžiku, kdy bude systém na základě získaných informací znát každého jedince jen o něco lépe než on sám, dokáže ho ovládat. Jak známo, informací o nás mají globální počítačové systémy již dnes docela dost, a bude jich přibývat (aktivity online, čidla měřící teplotu či tlak, určování polohy, kamery apod.). Navíc je bohužel třeba počítat s tím, že sami sebe moc dobře neznáme.

„Jestliže se vládám a korporacím podaří ovládnout lidstvo (jako druh), těmi nejsnadněji manipulovatelnými lidmi se stanou právě ti, kteří věří ve svobodnou vůli.“ [1]

Vše nasvědčuje tomu, že stávající liberální demokracie není připravena čelit situaci, v níž může být rozložena zevnitř pomocí slepé víry v osobní svobodu (např. prosazením tzv. „přímé“ demokracie). Juval Harari nám však bohužel žádný jednoduchý návod na eliminaci tohoto nebezpečí nedává. Snaží se nás hlavně přesvědčit, že se máme touto problematikou zabývat a hledat cesty, které nepovedou ke zneužití technologického pokroku k prospěchu jen úzké skupiny „majitelů dat“.

Některé úvahy nad tím, jakým směrem bychom měli napřít síly, jsou nasnadě. V první řadě se musíme snažit poznat lépe sami sebe. To samozřejmě není nic nového, tato schopnost jen nabývá docela nového významu. Dnes je třeba si daleko více uvědomovat, jaké podněty nás vedou k myšlenkám, které se nám honí hlavou (např. ke strachu z migrantů). Jak snadné může být zpochybnit naši víru v pravdivost libovolného sdělení. Zda nám náhodou nejsou některé informace předkládány se záměrem naše přesvědčení zmanipulovat, a pak posilovat. Je třeba si uvědomit, že svobodná vůle je ve skutečnosti jen iluzí.

Každý člověk je ovlivnitelný. Asi nezbude než si přiznat, že naše touhy mohou být do značné míry ovlivněny našimi vjemy. To nám dává šanci začít naše okolí vnímat novým pohledem. Možná již nebudeme tak sebestředně prosazovat jen vlastní zájmy, a začneme víc chápat svět kolem sebe (Vztah empatie a učení). Budeme si více uvědomovat problémy světa a zapojíme se do jejich řešení (např. ekologie).

Poznání předkládané Hararim, a sice že jsme ve skutečnosti biochemicky ovládané a ovlivnitelné stvoření, nás může přivést na vzrušující cestu zkoumání sebe sama. V minulosti podobnou problematiku řešilo velké množství filozofů, dnes se stává základem potřebným pro orientaci v životě každého z nás. Samotné technologie nám přitom mohou hodně pomoci, protože nám přes veškeré překážky poskytují snadný přístup k libovolným informacím. Práce s nimi je proto nezbytnou součástí základních kompetencí (Jak vykouknout z informační bubliny).

Why the rise of AI makes "mental resilience" so important

Není náhodou, že motto nově zaváděných digitálních center Elixíru je „Ovládej, abys nebyl ovládán!“. Pevně věřím, že bude tento přístup zohledněn i v připravovaných revizích RVP. Ve skutečnosti však záleží především na každém z nás.

Literatura a použité zdroje

HARARI, Yuval Noah. The myth of freedom [online]. 2018. [cit. 2018-10-15]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/books/2018/sep/14/yuval-noah-harari-the-new-threat-to-liberal-democracy.