Článek komplexně vysvětluje problematiku zkreslování, kterému je vystaveno naše vnímání informací přicházejících k nám online. Toto zkreslení začíná mít významný dopad na stav a vývoj světa. A bohužel se zvětšuje. Proto je nezbytné, abychom všichni věděli, jak vzniká, a uměli mu čelit.
Víte o tom, že každý uživatel dostane na stejnou otázku od vyhledávače Google jinou odpověď? Tušíte, jak to souvisí s efektem označovaným jako konfirmační zkreslení? Jak se bráníte uzavření se do informační bubliny, která vás izoluje od názorů, se kterými se neztotožňujete?
Jak bubliny vznikají
Mnozí lidé žijí v přesvědčení, že díky internetu mají přístup ke všem potřebným informacím, mají možnost utvořit si objektivní názor na víceméně jakýkoli fenomén. Praxe posledních let nás ale utvrzuje o opaku. V online světě se uzavíráme do určitého prostoru, který jsme si – zpravidla nevědomky – vytvořili, a technologie nás podporují v pohybu právě jen v tomto prostoru. Ztrácíme soudnost, protože celý dostupný prostor prostě nevidíme, jako by ani jiný než ten náš neexistoval. Lidé sami neví, kolik toho vlastně neví. Hovořím o fenoménu, který je nazýván informační bublina. Ta je pro většinu lidí neviditelná a bez znalosti toho, jak technologie dnes fungují, i kriticky nebezpečná.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
E Kocourek15. 6. 2017
Vynikající článek! Nesmírně užitečné informace! Jenom pár poznámek:
1) Bylo by dobře, kdyby propagátoři vyorávání co nejhlubší digitální stopy dostali rozum alespoň po přečtení tohoto článku, když už to nešlo dříve.
2) Vystupování na Internetu co nejvíce nenápadně a nevysledovatelně musí být cílevědomá a koncepční záležitost. Ne že se uživatel dnes odpoledne rozhodne použít proxy-server. Požadavku nevysledovatelnosti musíte podřídit všechny činnosti, které na Internetu provádíte, a případně si některé raději i odpustit. Musíte mít na paměti, že jakákoli informace o vás, která se ocitne na Internetu, si nadále bude žít vlastním životem.
3) Není mi jasné, co si myslet o zahrnutí stránek jako Nenávist zadarmo a Protihybridní centrum Ministerstva pravdy do seznamu "pomocníků na cestě ke hledání pravdy". Testuje tu pan autor pozornost čtenářů? Dělá si ze čtenářů šprťouchlata? Nebo to nakonec míní vážně? V takovém případě by měl ze své informační bubliny vykouknout sám pan autor.
Bořivoj Brdička16. 6. 2017
Je velký rozdíl mezi tím, když někdo rozumí podstatě existence informační bubliny a ví, jak se jí zbavit, a tím, když se za každou cenu snaží těchto schopností, jako pan Kocourek, využívat k vedení anonymní dezinformační kampaně (v cizím zájmu). Myslím, že jsme na toto téma již řekli v minulosti dost. Pevně věřím, že i čtenář chápe, oč tu jde, i když to není úpně snadné. Kritizovat je vždy mnohem jednodušší, než budovat poznání!
Miroslav Melichar24. 6. 2017
Upozorňovat na existenci informačních bublin je nesporně záslužné. Cíl bojovat proti zdrojům dezinfomací jakými jsou třeba Parlamentní listy je bohulibý. Ale čtenářů PL je mnoho a asi všichni už slyšeli, že jde o pochybný zdroj a přesto zůstali PL věrní. Proč? Nejde jim o fakta, PL je oslovují emocionálně, naplňují jakési jejich vnitřní potřeby. Podobně to vidí zde: http://denikreferendum.cz/clanek/25509-fact-checking-nas-nespasi. (Navíc mě napadá, zda PL a podobné zdroje oslovují školní mládež. Není to mnohdy tak, že mladí se smějí naivitě dospělých, kteří se dají podobnými zdroji nachytat a sami se dají nachytat někde úplně jinde - třeba rasistickou hudební skupinou?)
V poslední době jsem narazil na několik dalších článků, které doporučují větší aktivitu školy proti dezinformacím. Stát selhává, volá na pomoc školu. Podobně stát váhal s omezením snadného poskytování problematických půjček a s regulací činnosti exekutorů a škola má za úkol rozvíjet finanční gramotnost.
E Kocourek24. 6. 2017
Jemináčku! Mladí že se dají nachytat rasistickou hudební skupinou? Nezbývá než ty mladé vyslat na vystoupení Jefima Fištejna, vrchního vymítače rasismu.
Po návratu z představení by bylo zajímavé zjistit, komu ti mladí věří víc. Parlamentním listům nebo Fištejnovi nebo svým učitelům? A co si rodiče žáků myslí o "větší aktivitě školy proti dezinformacím".
Bořivoj Brdička25. 6. 2017
Podle mého názoru má každý právo se svobodně rozhodnout, čemu bude věřit. Musí ale dostat příležitost zjistit, co je pravda. Zde je právě role školy zásadní! Pro tento případ tedy platí, že rohodne-li se někdo, že dá přednost verzi PL před verzí Fištejnovou, a ví přitom, jak funguje propaganda a šíření dezinformací, je to naprosto v pořádku. Za své rozhodnutí pak ponese odpovědnost - třeba díky výsledku voleb.
Informační bubliny nejsou žádným vedlejším produktem, jejich vytváření je ze strany technologických firem záměrné. Vede je k tomu snaha poskytnout uživateli co nejvíce individualizované a co nejrelevantnější výsledky, tedy výsledky, které pravděpodobně odpovídají tomu, co vyhledává. Internetový vyhledávač, například ten od Google, odpovídá na základě analýzy dat generovaných dlouhodobým chováním uživatele.
Výstižně to ilustruje příklad Eliho Parisera z roku 2011, který termín informačních bublin poprvé vyslovil. Mimo jiné zjistil, že pokud liberálně smýšlející uživatel zadá do vyhledávače spojení BP, získá odkazy na informace o havárii vrtné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu, zatímco konzervativec stránky o investicích do British Petroleum.
Informační bubliny mohou uživatele v krajním případě i izolovat od některých informací a názorů, mohou jej ještě více utvrzovat v jeho přesvědčení. Pluralita a názorová diverzifikace trpí. Masivní používání sociálních sítí dovedlo tento fenomén do nevídané podoby a rozsahu, který přispívá k vzniku nebezpečné situace ve společnosti. To, co je v nedemokratickém světě sen každého diktátora, vzniklo ve světě demokratickém jaksi samovolně. A co je asi nejhorší, mnoho lidí o tom vůbec netuší.
Informační bubliny nejsou nikterak novým fenoménem. Z politiky je známe po století, někdy je tento fenomén označován jako komnata ozvěn(Echo Chamber Effect). K jeho působení přispívá kognitivní efekt označovaný jako konfirmační zkreslení(Confirmation Bias), který popisuje tendenci člověka upřednostňovat informace a interpretace, které podporují jeho vlastní názor, a naopak ignorovat a podceňovat ty, které jsou s jeho názory a přesvědčením v rozporu.
Určitý vliv na uvedené jednání lidí zejména na sociálních sítích může mít i fenomén, který v knize Myšlení rychlé a pomalé Daniel Kahneman nazývá kognitivní pohodlnost. Lidé mají sklon vyhýbat se faktům, která by nutila jejich mozek k větší námaze, mají spíše tendenci vycházet z navyklých schémat a zjednodušujících stereotypů. V případě uzavření do informační bubliny nemusíte řešit žádné nepříjemné kontroverze, nemusíte vysvětlovat ani obhajovat své myšlenky. A to je tuze lákavé.
Jak bubliny fungují
Technicky to funguje tak, že informace, které uživatel nakonec od vyhledávače získá, zpracovává počítačový algoritmus. Ten je ovšem tajný, veřejně není nikde přesně popsán. Obecně se o takových algoritmech ví, že zohledňují mnoho parametrů, zpravidla se jedná o místo, kde se uživatel právě nachází (lokalizace), o předcházející klikání na různé odkazy na webu, historii toho, co uživatel vyhledával, apod.
V praxi to například může znamenat, že pokud se na stejný dotaz uživatel zeptá internetového vyhledávače ve svém notebooku či chytrém mobilu nejdříve v Praze a pak v Brně, může dostat různé odpovědi, resp. různé pořadí odkazů výsledků ve vyhledávání. A především se mu mohou zobrazovat jiné reklamy.
Obrázek 1 Knowledge Graph – informace dodávané samotným vyhledávačem Google do výsledků vyhledávání.
Jaké výsledky uživatel získá a kam se dále ze stránky vyhledávače vydá, navíc čím dál častěji ovlivňuje stránka výsledků vyhledávání a na ní umístěná rozšíření vyhledávače, jako je například „Lidé také hledají“ nebo v případě Google Knowledge Graph (zpracovaná odpověď přímo od této společnosti, kdy uživatel nemusí odcházet na další webové stránky, aby hledanou informaci získal, viz první obrázek). V případě sociálních sítí do hry vstupuje například lajkování příspěvků, přihlašování se k odběru různých skupin atp. Nejlepší způsob, jak podpořit personalizaci, je přihlášení se pod uživatelským účtem. Na mnohé internetové služby se bez něj ani nedostanete nebo pouze jako uživatel s omezenými právy.
Takový algoritmus zobrazení výsledků vyhledávání je „tajnou zbraní“ každé internetové společnosti, kterou programátoři čas od času (a podle zasvěcených zpráv i průběžně) upravují. Například společnost Google změnila v roce 2015 algoritmus pro svůj vyhledávač tak, aby upřednostňoval weby, které jsou přizpůsobeny pro zobrazení na mobilních telefonech. Podrobnosti změn algoritmů Googlu, Seznamu, Bingu a Yandexu hlídá pro odborníky český web Vyhledava.cz.
Výsledky internetových vyhledávačů nám tedy vracejí to, o co jsme se v minulosti již zajímali. Sociální sítě nás zase spojují s lidmi, kteří mají stejné názory. A jelikož mnoho lidí dneska používá sociální sítě jako hlavní zdroj informací, mohou tito lidé setrvávat v názorově uniformním prostředí.
Unikátní projekt serveru Lidovky.cz koncem roku 2016 na Facebooku mapoval, které zpravodajské weby v Česku sympatizanti jednotlivých politických stran a uskupení navštěvují. Zatímco uživatelé lajkující facebookové příspěvky tradičních stran sledují mainstreamová média, jako DVTV, ČT24 nebo iDNES, příznivci antisystémových uskupení sledují alternativní zdroje informaci jako Parlamentní Listy, Eurozprávy či Protiproud. Mnohé z těchto webů označuje analýza Českého rozhlasu za dezinformační. Bariéra mezi příznivci systémových a antisystémových stran je téměř nepřekročitelná. Pokud už tyto skupiny sdílí stejný obsah, týká se většinou pouze zábavných nepodstatností.
Situace jde tak daleko, že nesoulad mezi informacemi od zdrojů, které běžně online navštěvujeme, a mezi zdroji mimo naši informační bublinu, přerostl ve vznik nových termínů. Dnes se běžně používá pojem alternativní fakta (dříve jsme používali označení lež), fake news (falešné, úmyslně zavádějící nebo přímo lživé zprávy), novým termínem v oxfordském slovníku je i post-pravda (na faktech nesejde, vítězí emoce). Pokud si uvědomíme globální výskyt těchto fenoménů, musí každému demokraticky smýšlejícímu člověku běhat mráz po zádech.
Jak s bublinami bojovat
Strategie boje proti manipulacím a dezinformacím není nic nového a škola má v této oblasti exkluzivní roli. Je jasné, že ji nelze uzavřít do jednoho předmětu (občanská výchova, český jazyk, ICT), a průřezová témata (mediální výchova) se zase českým školám nedaří úplně dobře začleňovat. Bez znalosti, jak technologie fungují a jak informační bubliny vznikají, nelze těmto hrozbám demokracie a společenského soužití čelit.
Jan Macháček například ve svém článku pro Lidovky.cz doporučuje jako jeden z možných postupů proti bublinám na sociálních sítích vzor z revolučních dnů roku 1989, kdy studenti jezdili po venkově: „… musí vzniknout hnutí mladých lidí, kteří budou muset vyrazit do terénu diskutovat s lidmi, již mají jiný názor (…) Dobrovolné skupiny, které budou oživovat agoru a staré dobré „fyzické“ setkávání lidí.“
Podle Andrease Schleichera, zástupce ředitele pro vzdělávání OECD, by se studenti měli umět orientovat v digitálním prostředí a odhalovat nespolehlivá prohlášení nebo nepravdivé zprávy. K tomu musí vystoupit ze své sociální bubliny a setkávat se i s jinými názory. Musí vědět, že něco jako falešné zprávy existuje, že u každé novinky musí kriticky hodnotit, jestli je pravdivá, nebo ne, a musí vědět, jak si pravdivost mohou ověřit. To ovšem není v prostředí internetu nijak jednoduché, a to ani pro dospělého člověka – hoaxu (poplašné řetězové zprávě) o Modré velrybě naletěla i Policie ČR. Schopnost vidět svět z různých perspektiv bude testovat připravované rozšíření mezinárodních testů PISA ve formě tzv. globálních kompetenci. OECD jej plánuje na rok 2018, Česká republika se jich ale z finančních důvodů nezúčastní.
Pomocníků na cestě ke hledání pravdy je naštěstí více. Například projekt HateFree Culture (http://www.hatefree.cz/) se snaží vyvracet fámy a nenávistné předsudky vůči různým skupinám obyvatel. O působení v oblasti mediální gramotnosti, kritického myšlení a občanské angažovanosti se pokouší analýzou politických vyjádření prostřednictvím metody fact-checkingu projekt Demagog.cz (http://demagog.cz/). Že jde o poplašnou řetězovou zprávu lze ověřit na serveru Hoax.cz (http://www.hoax.cz/). Od začátku roku 2017 působí na Ministerstvu vnitra Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, jehož aktivity lze sledovat například prostřednictvím hashtagu @CTHH_MV. A mezi nejjednodušší zdroje pro ověření informací může dobře posloužit Wikipedie. Možností je i na českém internetu samozřejmě množství, ideální je navíc znalost cizích jazyků.
Jak z bubliny vykouknout
Narušit filtrování a personalizaci vyžaduje, aby server, jehož stránky si prohlížíte, nevěděl, kdo jste, a měl o vás a vaší historii pohybu po internetu co nejméně informací. U sociálních sítí, které jsou právě na personalizaci založené, je to prakticky nemožné. U vyhledávání a procházení webu je to jednodušší.
Částečným řešením je otevřít si web v anonymním režimu. V Chrome zvolte Nové soukromé okno, v Internet Exploreru volbu Zabezpečení → Procházení se službou InPrivate. Anonymní režim pouze znemožní prohlížené stránce využít pro vaši identifikaci cookies (malé množství dat sloužící k rozlišování jednotlivých uživatelů a uchovávání jejich uživatelských předvoleb), které si tam dříve uložila, do počítače neukládá navštívené stránky a dočasné soubory. Po zavření okna prohlížeče budou automaticky smazány veškeré stopy po vaší činnosti, ale pouze na vašem počítači (viz druhý obrázek). O skutečně anonymním přístupu nemůže být řeč.
Obrázek 2 Anonymní okno v prohlížeči Chrome
Šmírovacím a personalizačním algoritmům trochu ztížíte práci, pokud smažete co nejvíce informací, které si o vás a vaší historii prohlížení webů uchovávají. V Chrome zvolte Nastavení → Zobrazit rozšířená nastavení… → Ochrana soukromí a zde tlačítko Vymazat údaje o prohlížení... V Internet Exploreru zvolte nabídku Možnosti internetu → záložku Obecné a zde sekci Historie procházení. Na stejném místě lze také nastavit, že se všechny informace o historii samy smažou při ukončení práce s internetovým prohlížečem.
Skrýt svoji identitu je možné i tím, že mezi vás a server, jehož stránky chcete prohlížet, vstoupí proxy server – prostředník mezi vaším počítačem a cílovým serverem, který překládá vaše požadavky a vůči cílovému serveru vystupuje sám jako ten, kdo požadavek vyslal. Přijatou odpověď následně odesílá zpět na váš počítač. Anonymní otevřený proxy server tak umožňuje uživatelům, aby před serverem, na který přistupují, skryli svoji IP adresu.
Výhodou je, že v případě otevřených proxy serverů není potřeba nic instalovat, prostě jen takový proxy server navštívíte a zadáte adresu webu, o který se zajímáte. Výsledek bude ale vždy pomalejší než přímý přístup. Použít zdarma lze například Hide.me (https://hide.me/en/proxy) nebo Proxysite.com (https://www.proxysite.com/), seznam stovek dalších je dostupný na Free-proxy.cz (http://free-proxy.cz/cs/web-proxylist/).
Internetový prohlížeč může vaši polohu sdělit stránkám, které o ni požádají. Vypnout tuto funkci může centrálně správce školní počítačové sítě nebo si ji v prohlížeči můžete deaktivovat sami: v Chrome zvolte Nastavení → Zobrazit rozšířená nastavení… → Nastavení obsahu → Poloha. V prohlížeči Microsoft Internet Explorer zvolte Nástroje → Možnosti Internetu → Osobní údaje → Nikdy nepovolovat webům vyžadovat polohu.
Možné je samozřejmě kombinovat různé popsané metody, nutno ale podotknout, že se jedná o nejjednodušší způsoby vhodné pro běžné uživatele, které skutečnou anonymitu a zrušení personalizace zajistí jen obtížně. Mezi pokročilejší způsoby anonymizace patří například využití virtuální privátní sítě (VPN), specializovaného anonymizačního prohlížeče, jako je například Epic, nebo systému Tor. Tato opatření ale mnohdy vyžadují instalaci dalších softwarových nástrojů.
Osvěta a vzdělávání především
Personalizace sama o sobě nemusí být špatným nástrojem, který nám v mnoha případech umožní rychle získat takové informace, které zpravidla vyhledáváme. Abychom ale nepodléhali přílišnému uzavírání se do názorových stereotypů, potřebujeme být vybaveni kritickým myšlením a znát technické možnosti, jak z takové bubliny vykouknout. Je nezbytné, aby tyto postupy ovládala mladá generace, která pro přístup k informacím využívá digitální technologie velmi intenzivně. Jak to máte zařízeno u vás ve škole?
Poznámka: Práce byla původně publikována jako – NEUMAJER, O. Jak vykouknout z informační bubliny. Řízení školy. Praha: Wolters Kluwer, 2017, roč. 14, č. 6, s. 47–50. ISSN 1214-8679
