Jak se stát expertem?
Článek se věnuje popisu změn, které souvisí s budováním schopností potřebných k dosažení úrovně experta v oborech využívajících současný technologický pokrok.
Tradičně vnímáme experta jako někoho, kdo má dlouhodobou úspěšnou praxi. Mistrem se typicky stává ten, kdo dlouhá léta vykonává určitou činnost, takže ví přesně, co a jak má dělat. Vědecký základ porozumění principu jeho vzniku dal v 90. letech minulého století původem švédský psycholog Anders Ericsson, který zkoumal přípravu muzikantů na berlínské akademii a dospěl k závěru, že k virtuozitě nelze dospět jinak než minimálně 10 tisíci hodinami cvičení [1]. Ti nejlepší žáci AMU, kteří začínají hrát v předškolním věku, tak mohou virtuozity, trénují-li alespoň 2 hodiny denně, dosáhnout ve 20.
Ericssonových 10 tisíc hodin velmi zpopularizoval Malcolm Gladwell ve své knize Outliers z roku 2008. Od té doby převládal názor, že skutečným odborníkem se nemůže stát nikdo, kdo ve svém oboru neodpracuje podobně dlouhý čas. Ukazuje se ale, že to v současném rychle se vyvíjejícím světě již tak úplně neplatí. Vznikají nové obory, v nichž se uplatňují ještě nevyzkoušené postupy, které dosud nejsou zažité, a tak k mistrovství v nich vůbec nelze dospět dlouhou praxí. Je třeba umět něco jiného [2].
Diskuze (4)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Jan Maršák29. 5. 2018
"Svět se zkrátka mění. Nelze si nevšimnout, že to ovlivňuje i výukové cíle. Další důvod k tomu, dát se do tvoření a experimentování i ve výuce." 1. Nutno ovšem připomenout, že provedení či vyhodnocení experimentu (ve vědě, technologii etc.) vždy vyžadují nějakou teorii či teorie. Bez tohoto "konceptuálního rámce" bychom totiž data získávaná v experimentu nedokázali ani interpretovat, ani bychom nebyli schopni posoudit jejich relevanci, validitu ap. Tudíž: experimentování vždy vyžaduje teoretizování, ale také teoretizování podporuje. Neboli teorie a experiment jsou dvě neodlučitelné složky i v žákově faktuálním poznávání ve výuce: jsou zde nezastupitelné a vzájemně se podporují. A pouze obě společně mohou poskytovat plnohodnotné a co nejspolehlivější faktuální poznání. 2. Mimochodem: psychologické výzkumy ukázaly, že už i naše přímé pozorování (záměrné smyslové vnímání neboli percepce) je do určité míry "teoreticky zatíženo". Zjistily, že máme např. sklon vnímat to, co předem očekáváme, že budeme vnímat a přehlédneme to, co neočekáváme. Naše očekávání jsou navíc do velké míry ovlivňována i naším předchozím poznáním, hodnotovým systémem, který vyznáváme a dokonce i pověrami.
- Miroslav Melichar29. 5. 2018
Článek se mi líbí, i když s ním z valné části nesouhlasím. Poskytuje řadu námětů k diskuzi: 1. Vývoj experta většinou nemá jako konečné stadium inovátora typu Edisona. Např. svého zubaře považuji za experta. Je vysoce kvalifikovaný (je zároveň zubním chirurgem), má již dost let praxe, je na vrcholu sil. Přesto doufám, že není nadšeným experimentátorem, který hledá stále nové cesty a který nutně občas zabloudí. Expert je podle mé představy odborník, který velmi dobře zvládá náročnou profesi a má dostatečnou míru tvořivosti, aby dokázal přijímat nové podněty a zvládat nečekané situace. 2. Stává se učitel expertem po 10 000 hodinách praxe? Učitel/ka odučí za měsíc asi 80 hodin (vyučovacích hodin je víc, ale mají 45 minut), ročně tedy necelých 800 hodin. 10 000 odučených hodin tedy vyjde asi za 10 let. Právě 10 let se někdy v této souvislosti uvádí a třeba to z tohoto výpočtu vychází. S tímto číslem je ovšem vedle výše zmíněné míry experimentování více problémů. Malé dítě, které se jednou stane hudebním virtuozem, se od malička učí pod odborným vedením. Učitele v praxi nevede zpravidla nikdo. Máme tedy započítat spíš přípravu budoucího učitele na VŠ? Ani to není příliš ono. (Mimochodem můj zubař zahajoval praxi pod odborným dohledem staršího kolegy-zubního chirurga.)
- Bořivoj Brdička29. 5. 2018
Cyklus tvořivého myšlení (https://spomocnik.rvp.cz/clanek/20877/) vždy zahrnuje fázi objevování a interpretaci poznatků, tj. odhalování "konceptuálního rámce". Podstatné je, že zde žák tuší, na co tu kterou teorii vlastně potřebuje. Pokud jde o expertizu učitele, myslím, že 10 tisíc hodin není zárukou. V článku zmíněný posun k experimentování se týká nových prostředí, např. podnikání na internetu. Mám-li být trochu provokativní, připomenu, že se to může týkat i učitele, zjistí-li, že jeho snaha nevede ke kýženému cíli.
- Ivan Ryant29. 5. 2018
Konceptualizace se dá naučit. Ale matykáři si budou raději donekonečna stěžovat, že žáci neumějí řešit slovní úlohy, češtináři se raději budou donekonečna divit, že žáci nerozumějí textu, když je přece naučili všechna písmenka. a pedagogičtí psychologové budou raději donekonečna lámat hůl nad dyslektiky, protože "s poruchou mozku" přece nikdo nic nezmůže. Je to tak pohodlnější.
