Zpráva o třech amerických MOOC kurzech zabývajících se kombinovanými výukovými metodami jako 2. díl seriálu o blended learningu.
Rozhodl jsem se v tomto semestru zapojit hned do tří volně dostupných MOOC kurzů o online vzdělávání organizovaných různými americkými institucemi. Lišily se nejen svými cíli a obsahem, ale též použitým prostředím. Zde je jejich přehled.
Tento kurz byl organizován Blended Schools Network a určen těm učitelům, kteří by se chtěli zdokonalovat ve schopnosti realizovat třeba jen některé výukové aktivity online. Vzhledem k tomu, že Blended Schools Network vyvíjí vlastní prostředí online kurzů, jež je provázáno se systémem (LMS) Blackboard, byl záměr akce celkem zřejmý. Udělat z co největšího počtu učitelů zákazníky, kteří začnou využívat placené služby této organizace. Pokud jde o obsah, dá se říci, že kurz poměrně jednotvárným způsobem předkládal celkem známou látku prostřednictvím pravidelných webinářů (Hangout), čtených přednášek s prezentacemi ve formě videa, průběžných otázek s výběrovou či přiřazovací odpovědí, závěrečných testů uzavírajících každou lekci a povinných zpráv ve vlastních fórech poskytovaných systémem.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Markéta Čonková3. 12. 2013
Blended Learning kurz se mi hodne libil, ale musim se priznat, ze jsem resila stejn problem a to nedostatek casu. Pokud se bude kurz opakovat, mohu ho jen a jen doporucit.
Bořivoj Brdička3. 12. 2013
Jak vidíte, nebyl jsem mezi 11 tisíci zapsanými účastníky jediný Čech. V rámci kurzu jsme se našli již tři, a vím o jednom dalším, který ale nebyl aktivní. Markéto, vy jste mi unikla. Docela by mě zajímalo, co jste si z kurzu odnesla. Zvláště by mě potěšilo, kdybyste byla mou studentkou na PedF, ale to asi nejste, že?
Tím nejzajímavějším, s čím jsem se u tohoto kurzu nakonec setkal, bylo Open Source softwarové prostředí Canvas firmy Instructure, kde se dnes již vzdělává na 4.5 mil zájemců z celého světa a většina kurzů je bezplatná.
Kurz, který připravil Friday Institute (součást North Carolina State University – viz Převrácená třída podle Dr. Lodge). Lektorkou byla Mary Ann Wolf. Hlavní cílovou skupinou byli pracovníci místních školských úřadů napříč Spojenými státy, kteří mají problematiku zavádění vzdělávacích technologií do škol na starost (něco jako okresní školští koordinátoři ICT, kdyby ovšem taková funkce u nás existovala).
Docela zajímavým způsobem bylo využito integrované prostředí Google Apps, což výrazným způsobem zjednodušovalo registraci i vstup do prostředí kurzu. Kromě dvou zpětnovazebních dotazníků byla podstatná část aktivit účastníků realizována prostřednictvím diskusních fór, kde se nejen vyměňovaly názory, ale též odevzdávaly výstupy – na závěr vlastní plán transformace svého obvodu, školy nebo alespoň třídy podle toho, co byl kdo zač. Na základě výsledků bylo možno získat certifikát schopnosti účastníka kurzu dokládající. Nikoho asi příliš nepřekvapí, že jsem se o jeho získání ani nepokoušel, a to i přesto, že se zrovna začaly objevovat možnosti, jak doplnit svůj profil na některých sociálních sítích o ověření zisku takového certifikátu, což je, mimochodem, vývoj dokládající oprávněnost představ o disrupci stávajícího vzdělávacího systému – viz Hodnocení netestovatelného aneb kariérní řád pro každého, Disrupce vzdělávacího systému podle Siemense a Karnjanaprakorna.
Osm lekcí kurzu bylo organizováno dle schématu zde vpravo zobrazeného (Course Outline). Pro mě nejhodnotnější součástí byly materiály předkládané ke studiu a Hangouty s významnými odborníky, kterých se uskutečnilo každý týden hned několik (žádný z nich po sestříhání nepřesahoval 15 min). Užitečnou součástí studijních materiálů byly odkazy na videa, která byla o úspěšném nasazení technologií různými americkými obvody vytvořena. Zde je ukázka:
Na dokreslení toho, jakým směrem tento kurz formoval pochopení významu zavádění změn do škol, uvedu citaci zpětné vazby jednoho z účastníků: „Snažím se změnit naši školní mentalitu z modelu, v němž je konstantou výukový čas a učení je na něm závislá veličina, na model, kde jsou definovány výukové cíle, a proměnnou je čas. Právě od kombinovaných metod očekáváme, že umožní flexibilně podle individuálních potřeb modifikovat čas žáků učením strávený.“
Pozor, tato představa ještě není zcela ideální. Existuje ještě sofistikovanější model, v němž se i cíle flexibilně modifikují podle preferencí a schopností jednotlivých žáků (Čtyři fáze personalizace výuky).
Třetí aktivitou mé aktuální snahy o poznání toho, co se děje na špici oboru vzdělávacích technologií byl kurz vedený odborníky tří kooperujících kalifornských institucí – Brianem Greenbergem (Silicon Schools Fund), Robem Schwartzem (New Teacher Center) a Michaelem Hornem (The Clayton Christensen Institute for Disruptive Innovation). U tohoto kurzu byla vrcholná světová kvalita na první pohled rozeznatelná. Hned název hovořící o personalizaci a nikoli o individualizaci naznačuje mnohé. Další napoví motto tohoto kurzu pocházející od Henryho Forda: „Děláš-li to, co jsi byl vždy zvyklý dělat, dostaneš jen to, co jsi vždycky dostal.“
Tento MOOC kurz měl 6 týdenních lekcí, každou na samostatné téma:
Modely kombinovaného vzdělávání
Role žáků
Role učitele
Změny na úrovni školy
Hardware, software a online prostředí
Nastavování inovačních procesů
Kurz byl realizován v prostředí momentálně největšího poskytovatele MOOC kurzů na světě – Coursera (5.2 mil. uživatelů). Musím konstatovat, že je na něm snaha o maximální užitnou hodnotu stále vylepšovaného systému řízení kurzů vidět. Na rozdíl od Canvasu je zde vše dokonale přehledné a snadno rychle dostupné. Přednášky ve formě videí přerušovaných kontrolními otázkami byly v tomto případě vytvořeny samotnými lektory. Zdroje materiálů pro studium byly vrcholně kvalitní a diskuze 11 tisíc (!!!) účastníků z celého světa byla samozřejmě nadměrně bohatá, a tím pádem zcela nepřehledná (přesto, že se jako obvykle nezapojili všichni registrovaní účastníci). Kromě odpovědí na otázky uvnitř video-tutoriálů (přednášek) bylo za účelem zdárného dokončení kurzu třeba uspět ve dvou testech, vložit několik vlastních sdělení na daná témata do příslušných fór a reagovat na zprávy jiných účastníků. Hlavním závěrečným úkolem bylo naplánovat, realizovat a dokumentovat vlastní kombinovanou výuku. Plán i dokumentace (typicky ve formě videa) se pak odevzdával a stal se předmětem evaluace ze strany online spolužáků. Předpokládám, že asi pochopíte, že ani v tomto případě jsem v rámci svých časových možností neměl šanci všem požadavkům vyhovět. Přesto pro mě byla účast velice přínosná.
Obsah kurzu byl rozhodně zajímavý. Při jeho hodnocení však musíme vzít v úvahu, že pořadatelské organizace patří k největším podporovatelům soukromých charter schools. Jsou ve velké míře navázány na ty firmy, které chtějí ve školství podnikat a realizovat zisk na úkor stávajících učitelů a veřejných (státních) škol (viz Strategie skutečné reformy školství, Strategie rozvoje školství v USA pod taktovkou Ed.gov). K tomu, co jsem se dozvěděl, se dostanu v příštím dílu tohoto seriálu. Podívejte zatím alespoň na úvodní video představující organizátory i cíle, které si tento kurz kladl.
