Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Čtení s předvídáním (zaměřeno na vysuzování)
5,0 (1 hodnocení)
Učitel využije k výukové situaci text, o němž ví, že je o trochu náročnější, než jaké jeho žáci čtou. Cílem aktivity je posílit dovednost žáka orientovat se v textu a aplikovat při čtení vhodné postupy, využívat vlastní životní a čtenářské zkušenosti, vědomosti a dovednosti z literární výchovy.
Příručka Čtenářská gramotnost jako vzdělávací cíl pro každého žáka obsahuje rozpracované složky definice čtenářské gramotnosti do dílčích kategorií a sledovatelných indikátorů. Co se týče vysuzování, klíčové jsou tyto:[1]
Žák předvídá
formuluje, jak se bude text dál vyvíjet (obsah, dějová linie)
předpovědi zdůvodňuje, a to vodítky z textu, svou čtenářskou nebo životní zkušeností
odhaduje z obálky, žánru, jména autora, titulu, z ilustrací, zda kniha nebo text naplní účel čtení (a tedy zda se mu bude kniha líbit a má si ji vybrat k četbě)
rozpozná, že slovu nebo myšlence nebo pasáži textu neporozuměl
pozná, zda vyjasnění potřebuje, nebo může číst dál i bez něho
význam neznámého slova vyjasňuje odvozením, rozložením, z kontextu (teprve když toto vyzkouší, ujistí se u spolužáka, u učitelky nebo ve zdroji – slovníku apod.)
smysl nesrozumitelné myšlenky vyjasňuje vyslovením domněnek, odhadů (hypotéz) o smyslu
domněnky, odhady (hypotézy) prozkoumává a využívá při tom vodítka v textu, svou dosavadní čtenářskou či životní zkušenost
pokládá si různé druhy otázek – jak otázky „kontrolního typu“, na které lze najít odpověď přímo v textu, tak otázky, na které v textu odpověď není
otázky míří na širší souvislosti – jdou „za text“ (propojují čtený text s jinými texty, s myšlenkami a zkušenostmi čtenáře)
Žák vyvozuje, vysuzuje nebo posuzuje
odpovídá na otázky učitele/ky, spolužáků nebo své vlastní otázky, na které v textu nelze přímo najít odpověď a které ho nutí domýšlet, vyvozovat, hodnotit text apod. (na otázky nemusí existovat jediná správná odpověď)
i bez otázek formuluje závěry, které ho nad textem napadly, mohou to být i otázky, domněnky, hypotézy, hodnocení textu
rozlišuje fikci od skutečnosti
rozpozná přiznané autorovy záměry – chtěl nás pobavit, informovat, přesvědčit, instruovat k něčemu
odhaduje zastřené autorovy záměry a svoje závěry zdůvodňuje
odhaduje, jak textu budou (mohou) rozumět různí čtenáři
Žák hledá a nalézá souvislosti
rozpozná, jak to, o čem čte, souvisí s poznatky a zkušenostmi, které již má, případně jim odporuje
rozpozná, jak to, o čem čte, souvisí s jinými texty, případně jim odporuje
Než dostanou žáci text, který mají číst s předvídáním, je nutné zařadit aktivitu před čtením. Ta může mít různou konkrétní podobu podle textu, který bude čten, a podle vzdělávacích cílů, kterých má být se žáky dosaženo. Typicky se zařazuje u beletrie:
předvídání z klíčových slov,
předvídání z názvu a jména autora,
předvídání z ilustrací k textu.
Struktura vysuzování:
Žák předvídá
Méně obvyklou technikou může být kladení otázek pomocí metody rybí kost k obrázku z příběhu (a snaha na otázky si před čtením odpovědět).
Aktivita při čtení
„Žáci čtou samostatně text, který je rozdělený na části. Před četbou každé části předvídají, o čem bude nejspíš další část vybraného textu. Učitel je vede k tomu, aby své předpovědi zdůvodňovali, aby rozpoznávali vodítka pro předpovědi v textu.“[4]
Je ke zvážení učitele, kteří autoři a které texty jsou pro jeho žáky ti praví. Pro praxi na druhém stupni základního vzdělávání můžeme doporučit některé povídky a krátké prózy ze současné české literatury. V práci s mládeží se osvědčili autoři, kteří píší dětem blízké příběhy jako Jan Balabán, vybrané části knížek Radky Denemarkové, Jáchym Topol, Petra Soukupová nebo Edgar Dutka.
Výše uvedené texty jsou vhodné pro ty žáky, kteří jsou čtenáři. Pro děti, které dorazily na druhý stupeň „nerozečtené“[5] (termín M. Šlapala), navrhujeme texty, které se s těmito druhostupňovými začínajícími čtenáři osvědčily:
BUTCHER, A. J. Škola špionů. Frankensteinova továrna. Brno: Klokan, 2003, s.39-41. ISBN 80-7218-958-1.
DAHL, Roald. Kluk. Příběhy z dětství. 1. vyd. Praha: Nakladatelství VOLVOX GLOBATOR, 2009, ISBN 978-807207-739-7.
Žáci při čtení částí textu předvídají a vyhledávají konkrétní vodítka, z nichž usoudili na to, jak by mohl text pokračovat. Je vhodné, aby jim učitel postup ukázal na krátkém úryvku sám, aby jim dovednost modeloval.[6]
Žáci nacházejí vodítka například v:
Žák hledá a nalézá souvislosti
Žák si klade otázky k lepšímu porozumění textu
Žák vyvozuje, vysuzuje nebo posuzuje
jiných částech textu („když se v textu[7] píše o tom, že táta je jiný, pak musel s ptákem něco provést, určitě ale nepřinesl vycpaninu“);
odkazem na životní zkušenost („vypravěč povídky vzpomíná na dětství, asi tedy kostru ptáčka někde ztratil, už je dospělý, to tak bývá“);
odkazem na jiný konkrétní text („když autor takto natahuje vypravování a stále odbočuje, chce, abychom si něčeho všimli, jako je to u Hemingwaye“);
odkazem na známé postupy daného autora („neskončí to jasně, myslím, že vzpomínky tady nemají smysl, aby nás navedly ke konci povídky, vzpomíná se spíš proto, že jinak by nebylo vůbec co říkat“);
odkazem na ilustraci nebo jiné grafické prvky („vyobrazení na obálce se podobají tomu, jak autor vypráví své příběhy a líčí postavy: zcela nejasně, musí se to číst pozorně“);
podle situace jsou možná další a další vodítka (žánr, název povídky, věk postav, celková nálada vypravování či líčení).
Učitel může vodítka i regulovat: například ještě dřív, než rozdá text, prozradí žákům místo a čas děje a název povídky; nebo připraví sadu klíčových slov pro předvídání (horská túra, manželé, pták, vzpomínka na tátu, hýl, ztracená kostra, návrat z hor) apod. Po přečtení určité pasáže následuje návrat k tomu, jak žáci předvídali, reflexe toho, v čem se předpovědi splnily a v čem ne. (Pozor. Žáci musí přesně vědět, že odhad, který se nepotvrdil, není „chyba“, pokud byl dobře zdůvodněn.) Než žáci začnou číst dál, opět předvídají.
Aktivita po čtení
Struktura sdílení:
Žák vyjadřuje svou bezprostřední reakci na četbu
Žáci mohou sdílet výsledky své práce ve dvojicích a vybraní nebo dobrovolníci mohou sdělit ostatním, v čem se shodli a v čem se lišili.
Mohou výsledky své činnosti graficky znázornit a zveřejnit ve třídě. Ostatní žáci mohou poté číst záznamy spolužáků a diskutovat o nich frontálně nebo ve skupinkách.
Variantou čtení s předvídáním je čtení s tabulkou předpovědí
Žák předvídá
Žák vysuzuje a posuzuje
„Princip je stejný jako u prostého čtení s předvídáním, ale žáci pracují a diskutují pouze ve dvojicích a postupují vlastním tempem. Čtou postupně text rozdělený na části (může být nastříhaný a sešitý do podoby malé knížky). K zachycení předpovědí, jejich odůvodnění a následného shrnutí používají tabulku. Pozor: tabulku má dvojice jednu společnou, aby se žáci museli domlouvat. Stejně tak mohou i číst z jednoho společného textu. Pracovní list může vypadat například takto:“[8]
Tabulka předpovědí
Předpokladem pro vysuzování (předvídání, kladení si otázek, vysuzování a hodnocení, shrnování) je doslovné porozumění textu a pochopení jeho kompozice, ale také dosavadní znalost tématu.
Poté, co žáci přečetli postupně celý text, následuje sdílení v celé třídě. Tabulky se následně mohou vyvěsit na nástěnku (dobrovolně), po několika dnech si je žáci uloží do portfolia (lze okopírovat, aby každý z dvojice měl co založit). Učitel/ka může z vyplněné tabulky odhadovat, jak kvalitní byla práce žáků, a podat jim zpětnou vazbu.[9]
[2] Vyjasňování může patřit jak do úrovně doslovného porozumění, tak do úrovně vysuzování. Vysuzování se týkají zejména poslední dvě uvedené odrážky v tomto odstavci.
[3] Struktura převzata částečně z výukové situace KOŠŤÁLOVÁ, H.: Čtení s předvídáním, uveřejněné v: ČŠI 2010, s. 25-27.
[6] O modelování viz např. ŠAFRÁNKOVÁ, K. Modelování. In Kritické listy, č. 34, nebo KOŠŤÁLOVÁ, H., MIKOVÁ, Š., STANG, J. Školní hodnocení žáků a studentů, Praha: Portál 2008, s. 58: „Učitel by měl umět modelovat dovednosti, kterým chce žáky učit. Modelování se liší od předvedení vzoru. Zahrnuje nejen dokonale předvedený výkon (vzor), ale ukazuje i výzvy a potíže, s nimiž se může člověk setkat, když potřebuje danou dovednost uplatnit. Ukazuje, že je přirozené, když člověk tápe, hledá, přemýšlí a rozhoduje se jak dál.“
[7] BALABÁN, J. Pyrhula pyrhula. In: Možná, že odcházíme, Brno: Host 2004, 140 stran, ISBN: 80-7294-118-6, s. 56.
[8] Převzato z ČŚI 2010, s. 26. Autorkou metody je paní Laura Robb, překlad pro publikaci Čtenářská gramotnost jako vzdělávací cíl každého žáka, Hana Košťálová.
KOŠŤÁLOVÁ, Hana. Čtenářská gramotnost jako vzdělávací cíl pro každého žáka [online]. 2010. [cit. 2010-12-29]. Dostupné z: www.csicr.cz/file/85257/sborník_ČG.pdf.
KOŠTÁLOVÁ, Hana; MÍKOVÁ, Šárka; STANG, jIŘINA. Školní hodnocení žáků a studentů se zaměřením na slovní hodnocení. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-314-7.
