Další z řady reflexí účastníků kurzu RVP "Vzdělávací technologie pro 21. století". Vznikla po prostudování problematiky 6. lekce, jež nesla název Aktuální metody hodnocení výukových výsledků. Má ovšem přesah i do poslední ještě nerealizované lekce - Budoucnost vzdělávacích technologií.
Tento text jsem napsal jako reakci na 6. lekci kurzu RVP_VT21, jež se zabývá tématem Aktuální metody hodnocení výukových výsledků.
Je pondělí 7 hodin ráno a Petrovi zní pokojem jeho oblíbená skladba Wake me up or I’ll be late skupiny Wonky chonk. Předchozí večer si zapomněl budík sám nastavit na 6:30, aby ještě stihl vidět východ slunce. Jeho osobní véemka (VM = virtual man; v jeho případě ve tvaru kapesních hodin) z předchozích školních dní usoudila, že nejlepší čas pro dnešní vstávání bude v 7:00.
Neochotně ale rychle vstal, gestem zapnul rádio a přeladil na stanici s poněkud hlučnějším pořadem, než by běžně člověk ráno očekával. Na snídani si chtěl vzít jogurt s příchutí čokolády, lednička mu však doporučila jablko a pomeranč. Chvíli přemýšlel, zda poslechne. Nakonec si vzal dvě jablka a utíkal na autobus směřující do vedlejší čtvrti k jeho škole. Jelikož měl autobus dvě minuty zpoždění, stihl si ještě na busboardu přečíst ranní zprávy z Twitteru a odeslat Evě omluvnou zprávu za zmeškaný ranní východ slunce.
) ověřila jeho identitu a pustila jej dovnitř. Když se přiblížil ke své šatní skříňce, na displeji se mu objevila připomínka, že o velké přestávce se má dostavit do ředitelny. Jen na zprávu rychle mrkl, otevřel a zavřel skříňku a běžel do třídy.
Na jeho stole se rozsvítil displej, zobrazil mu nabídku předmětů na tento týden s doporučenou pondělní skladbou. Bezmyšlenkovitě návrh šišky (oblíbený výraz pro ŠIS = Školní informační systém) odsouhlasil a než zazvonilo na hodinu, ještě si přeobjednal dnešní oběd. Měl chuť na ovocné knedlíky. Stravovací aplikace však v minulém týdnu nezaevidovala jedinou hodinu tělocviku, takže mu dovolila původní rizoto vyměnit jen za kuřecí plátky nebo řecký salát. Vybral si plátky.
Do třídy vešel třídní, pozdravil se se žáky a nechal je pracovat. Chtěl si osobně ověřit přítomnost déeskou nahlášených žáků. Rychlým pohledem po třídě však usoudil, že to nejspíš nebude nutné. Bude mít dost času projít pokroky a neúspěchy všech dětí ve třídě. Takže si nakonec ověří i jejich fyzickou účast v hodinách. V posledních měsících se jen ojediněle stávalo, že by se někteří žáci zkoušeli ztrácet z hodin. Déeska byla v tomto ohledu ojedinělou pomocnicí.
Petr věděl, že má ještě nějaké resty z minulého týdne, a tak si z nabídky nedodělaných úkolů vybral fyzikální pokus a zapnul potřebnou aplikaci. Šiška zesynchronizovala potřebná data a ukázala Petrovi výsledek nezdařené páteční simulace jaderného pokusu. Doma si připravil nějaké podklady, vytáhl tedy véemku a soubory přetáhl do připravené simulace.
Šiška z minulých let věděla, že fyzika není jeho silná stránka, a tak mu navrhla pozměněné parametry simulace, aby mu pomohla úkol v krátkém čase dodělat a vybrat si práci na jiném předmětu. Po pár minutách si výsledek simulace, zdrojová data, parametry, grafický výstup včetně jeho interpretace uložil do svých hodinek.
Třídní si jeho úspěšně zakončeného pokusu všiml, na svém panelu si zobrazil přehled všech jeho předchozích pokusů za celý měsíc a přemýšlel, jak by mohl Petrovi ještě pomoci, aby to z fyziky dotáhl alespoň na 70 % při závěrečném hodnocení. Někteří žáci se sami ozývali, když potřebovali některou látku vysvětlit osobně. Petr však mezi ně nepatřil a raději testy opakoval vícekrát, než aby dal najevo, že něco neví. Vzhledem k sofistikovanému školnímu informačnímu systému a průběžnému zaznamenávání jeho studia neměl Petrův přístup rozumné opodstatnění. Věděl to a přesto raději nic neřekl.
O velké přestávce se Petrovi na jeho hodinkách opět objevilo upozornění, že se má dostavit do ředitelny. Tentokrát na vzkaz klikl a dal tím šišce najevo, že zprávu konečně zaregistroval. Kdyby do ředitelny nezašel, jeho osobní véemka by mu schůzku připomínala tak dlouho, dokud by dveřmi ředitelny skutečně neprošel. Navíc by měl v systému záznam, o kolik minut se zpozdil.
Vyrazil tedy za ředitelem a přemýšlel, proč s ním chce mluvit. Ředitel si mezitím zobrazil na obrazovce Petrovu datasložku včetně všech incidentů za tento školní rok. U jiného žáka by se mu nejspíš nelíbilo, co viděl. Ale z interních dat jeho rodiny věděl, že Petr doma nemá lehkou situaci. Navíc se svolením jeho matky pravidelně dostával reporty jeho psycholožky. Mohl tak ve spolupráci s psycholožkou, matkou a třídním učitelem sestavovat pro Petra IVP (individuální vzdělávací plán).
Petr měl možnost do svého plánu také zasahovat. Ale věděl, že podmínkou je alespoň 60% splnění úkolů z předchozího týdne. Jinak neměl možnost do plánu na příští týden nijak mluvit. Navíc se hodnocení jeho průběžného zlepšování blížilo červené barvě. To, jak věděl, znamenalo, že bude muset nejspíš dvě následující soboty po sobě vypracovávat úkoly navíc z chemie a matematiky. Za poslední dva týdny totiž v těchto dvou předmětech neudělal skoro žádný pokrok. Byl by nerad, aby to jeho třídní zjistil, ale věděl, že šiška průběžně zaznamenává veškeré jeho vzdělávací aktivity, včetně počtu opakování cvičení, ostrých testů a příspěvků v otevřené diskuzi k jednotlivým předmětům. Za poslední dva týdny se skoro vůbec na tyto dva předměty nepodíval. Navíc třídní moc dobře věděl, že během posledních dvou týdnů Petrovi žádnou látku z chemie ani matematiky nevysvětloval. Měl pro Petra speciálně připravené úkoly, pokusy a jeden integrovaný projekt, ale dosud mu je nezadal.
S ředitelem nakonec absolvoval běžné sezení, tak jako mnoho jiných žáků této školy. Její okolí patřilo k nejchudším oblastem ve městě a žáci nepatřili k prominentním dětem. Škola díky tomu také celkem pravidelně dosahovala nejhorších výsledků při testování znalostí v porovnání s ostatními školami. A to jak ve městě, tak i v rámci celé země. Petrovi to však nevadilo, byl rád, že může mít individuální vzdělávací plán a nemusí se snažit udržet krok se zbytkem třídy. V tomhle byla šiška na druhou stranu dost dobrá.
I přes relativně špatné výsledky neměla škola problémy s úřady či zřizovatelem školy. Souhrnné informace o škole, sociálním postavení žáků, jejich průběžném zlepšování, hodnocení učitelů atd., to vše bylo součástí velmi komplexní analýzy, v níž škola kupodivu obstála a získávala díky tomu zvláštní dotace individualizaci výuky podporující. Byly jasně definovány studijní cíle, jasně popsány standardy kvalitního učitele a kritéria hodnocení žáků, učitelů a i školy.
Školní informační systém Petrovi umožňoval neustále vidět, kde se zlepšuje, kde zhoršuje, kde dělá velké pokroky, kde má malé pokroky a kde třeba žádné. Šiška hodnotila nejen faktické znalosti, ale i čas trávený nad úkoly, včetně těch navíc, počet opakování testů, míru zapojení do diskuzí atd. Proto byl i přes pomalejší pokroky celkově hodnocen docela dobře.
Učitelé ani škola nemuseli být znevýhodňováni obecným plošným testováním, jež se již několik let provádělo ve všech školách v zemi. Školní informační systém disponoval tolika zdroji informací pro daty řízené školství, že se plošné testování stalo vlastně docela zbytečným. Existující „velká“ data nebyla zneužívána ani nevhodně interpretována. Anonymita byla zajištěna již během vytváření standardu ZVD (ZVD = Zpracovávání velkých dat). Tento dokument byl závazný a žádná část šišky nesměla tento standard obcházet či dokonce ignorovat.
Hlavní role i přes tak masivní využití technologií však pořád zůstane učiteli. I když bude mít v roce 2020 k dispozici velmi sofistikovaný software s prvky umělé inteligence, vždy to bude on, kdo ví nejlépe, která část učiva by v tom kterém okamžiku měla být vysvětlována žákům pomocí metodických videí, odborných článků, audio záznamů, výukových programů, diskuzí v sociálních sítích či osobním výkladem.
Poznámka: Text je převzat se souhlasem autora z jeho blogu. Původní umístění je zde. Aktivity kurzu včetně účasti na pravidelných online setkáních jsou otevřené všem a dostupné zde.
