Vyhodnocení a analýza výsledků eLearningového kurzu portálu RVP Vzdělávací technologie pro 21. století, který v listopadu 2011 skončil.
E-learningový kurz portálu RVP Vzdělávací technologie pro 21. století (RVP_VT21), do kterého se přihlásilo téměř 40 učitelů, minulý týden po více jak dvou měsících práce skončil. Je tedy čas bilancovat.
Původní záměr, a sice realizovat ho v otevřené podobě, se podařilo v plné míře naplnit. Prostředí kurzu (Moodle RVP_VT21) bylo po celou dobu běhu (a je dosud) přístupné všem, i návštěvníkům. Najdete v něm všechny studijní materiály, video-záznamy pravidelných online setkání s přednáškami zajímavých hostů včetně zahraničních a diskusní fóra, kde se o problémech diskutovalo a účastníci v nich publikovali výsledky své práce nebo odkazy na ně. Náš kurz byl svým způsobem experimentální. Snažil se v praxi českého školství ověřit možnosti ve světě stále populárnějších kurzů typu MOOC (viz Masivní otevřené online kurzy), jež se snaží naplňovat konektivistickou ideu sdílení zkušeností účastníků v prostředí bezproblémového online spojení a volné dostupnosti výukových materiálů. Další informace o tomto způsobu vzdělávání učitelů motivujícím k osobnímu profesnímu růstu najdete zde - Nový pohled na osobní vzdělávací prostředí, Bloomova taxonomie pro kreativní prostředí, Neformální vzdělávání učitelů pod taktovkou architekta.
Úkolem účastníků takového kurzu není nové podněty pouze přijímat, ale také je šířit v rámci svého vzdělávacího prostředí (v duchu 2. stupně upravené Bloomovy taxonomie pro kreativní prostředí, čili návodnosti). Pro účastníky našeho kurzu to znamenalo každý týden zpracovat pro právě aktuální téma reflexi, a tu publikovat prostřednictvím některé volně dostupné online služby současného webu (typicky blogu) nejen s cílem ukázat, co zajímavého se při studiu dozvěděli, ale předat toto sdělení všem, koho by mohlo zajímat. Kurz měl těchto 8 hlavních tematických celků:
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Pavlína Hublová28. 11. 2011
Děkuji za možnost nahlédnout do tohoto kurzu. Díky Vašemu pojetí byl kurz přínosný i nám, pozorovatelům. Několikrát jsem se také účastnila online diskuze, která byla vždy na vysoké profesionální úrovni. Ještě jednou děkuji.
Pokud si dáte tu práci, zjistíte, že kvalita výstupů kurzu je velmi vysoká. Důkazem jsou již ty příspěvky, které byly během kurzu publikovány Spomocníkem. Za přečtení ale stojí i ostatní v přehledu odkazované práce. Většinou pod nimi najdete též zajímavou diskuzi dále rozvíjející v dokumentu obsažené myšlenky či řešící naznačené problémy.
Ne všem do kurzu přihlášeným učitelům požadovaný způsob práce vyhovoval. To se ale dalo očekávat. Ve všech masivních kurzech typu MOOC, které nabízejí účast zdarma, je vždy přihlášeno mnoho lidí, kteří jsou pouhými pozorovateli a aktivitám vyžadujícím čas a práci se vyhýbají. Extrémním příkladem je třeba právě běžící stanfordský kurz umělé inteligence AI Class (viz Otevřený masivní kurz umělé inteligence), do něhož se nakonec zapsalo 180 tisíc lidí z celého světa. Po třech týdnech a několika povinných úkolech jich (podle edSurge edition 039) zbylo 35 tisíc. Je jisté, že i z nich kurz nedokončí zdaleka všichni, ale i tak se jedná o fantastický příklad toho, jaký potenciál současné vzdělávací technologie mají.
Za eLearningové kurzy portálu RVP realizované v rámci projektu Metodika II se též neplatilo (díky neprodloužení projektu je zde minulý čas zcela na místě). Byl ale vyžadován formální souhlas vedení školy s účastí a uvolnění učitele na dvě prezenční setkání. To znamená, že zde byla přece jen poněkud větší naděje na aktivní zapojení účastníků. Důvody, proč se nakonec přibližně 1/3 přihlášených do práce nezapojila, je možná v našem případě třeba hledat ještě někde jinde. Kurzy MOOC jsou pro naše učitele poněkud nezvyklé též svou formou tutorování. Účastníkům nikdo neříká, co přesně mají dělat. Dostanou ke každé lekci doporučené materiály a záleží na nich samotných, jak s nimi naloží. Významnou složkou poznávání zde je též vzájemná výměna názorů všech účastníků. Pro někoho může být tento typ aktivity bezproblémový, pro jiného velmi obtížný. V našem kurzu byly většinou použity již dříve Spomocníkem publikované texty, to znamená, že část účastníků mohla některé dokumenty již znát. U jiných ale mohla převládnout nejistota, jak postupovat, jež nakonec mohla způsobit celkový neúspěch. Naštěstí byli neúspěšní účastníci v menšině.
Významnou součástí kurzu byla pravidelná online setkání, jež jistě přispívala významným způsobem k orientaci. Každý týden se v rámci setkání realizovaného pomocí webinářového nástroje portálu (DimDim) uskutečnila přednáška orientovaná na aktuální téma. Měli jsme tu čest přivítat Jiřího Zounka, Cyrila Broma, Martina Procházku, Evu Řídkou, Dana France a spolu se mnou též Petra Naskeho v roli tutora části kurzu. Zlatým hřebem programu bylo online setkání se Stephenem Downesem, který nám osobně vysvětlil teorii konektivismu, jejímž je spoluautorem, i své názory na kooperativní výukové metody, jež jsou právě MOOC kurzům vlastní (viz Kolaborace nebo kooperace?). Dovolím si zde odkázat nejzajímavější účastnické reflexe, které na tuto přednášku reagovaly. První byla práce Davida Mikoláše Vzdělávání v prostředí počítačových sítí aneb Downesův svět konektivismu, a po ní následovalo dvoudílné zpracování problematiky zahrnující Downesovy odpovědi na doplňkové otázky Martina Ruska - Kooperující žák jako člen informační společnosti, Kam až dosáhne kooperace?
I další práce jsou mimořádné. Martin Vonášek se uvedl tím, že nám své reflexe nahrál jako výklad ve formě videa. Pro záznam použil volně dostupný program pro snímání obrazovky s komentářem CamStudio. Stanislav Cikalo vypracoval svou závěrečnou prezentaci ve formě glogu. Podle zadání měla být založena hlavně na poznatcích získaných během kurzu při čtení reflexí spolužáků. Pan Cikalo do ní, kromě požadovaného, zařadil i svou vlastní taxonomii vzdělávacích cílů kurzu, na jejímž vrcholu je modifikovaný model KPCK (původně TPCK), v němž nahradil znalost technologií obecně klíčovými kompetencemi učitelů (podle Doporučení EU o klíčových schopnostech pro celoživotní učení). Tím nejen prokázal pochopení problematiky, ale pokusil se existující teoretický model dokonce vylepšit.
Nástrojem, který nás všechny zaujal asi nejvíce, je Prezi. Přišla s ním hned v úvodním představení Mira Friedrichová. K vrcholné dokonalosti ho pak dovedl ve své Závěrečné prezentaci David Mikoláš, když do ní vložil nejen citáty z reflexí kolegů, ale též všechny video-záznamy našich online přednášek. Pěknou ukázkou integrace prezentace v Prezi do jiného dokumentu je Týden poslední jedné z nejaktivnějších účastnic kurzu Jitky Rambouskové.
Jiným opakovaně používaným byl Wordle. Jako první se s jeho pomocí představila Lucie Bušová. Ukázku jeho aplikace najdete také v 7. reflexi Ivy Dobiášové - Co se mi honí hlavou? Další vynikající frekventantka kurzu Jana Zárubová nám v 7. týdnu ukázala, jak udělat pojmové zamyšlení pomocí dalšího podobného nástroje Word It Out. V 8. týdnu pak předvedla, jak funguje Voki, a ve svém Závěrečném shrnutí ukázala, jak do blogového příspěvku integrovat myšlenkovou mapu vytvořenou pomocí Mindomo.
Ne všichni aktivní účastníci kurzu byli schopni tak vrcholně kreativně využívat možnosti současného internetu. Byli i tací, jimž k úspěšnému zakončení stačilo poslat své reflexe do příslušných fór uvnitř Moodle, zapojit se do diskuzí a v závěrečné prezentaci prokázat, že pro ně byla účast přínosem (třeba pomocí tradiční PPT prezentace). Do této kategorie patřil třeba dlouholetý praktik učící elektrotechnické obory na odborné škole Vladimír Havlíček. Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že se stal pro naši práci nepostradatelný. Přečetl vše, co kdo napsal, doplňoval informace odkazy na další, opravoval naše chyby, vysvětloval historické souvislosti využití technologií ve školách, vykládal anglické pojmy, aplikoval poznatky na postupy používané v jejich škole. Všem nám ukázal, jak důležitý je zájem o věc a poctivá práce. Rád bych panu Havlíčkovi osobně za jeho příkladné zapojení poděkoval.
Je-li mým dnešním úkolem bilancovat, musím konstatovat, že výsledky kurzu chápu jako jednoznačný úspěch. Není to jen můj názor, ale též názor naprosté většiny respondentů závěrečného vyhodnocovacího dotazníku, který je standardní součástí všech kurzů portálu RVP. Jsem si samozřejmě vědom toho, že se do našeho kurzu zapsali především učitelé, kteří měli pro jeho zvládnutí předpoklady. Jsou to ti, kteří jsou schopni samostatně myslet, pochopili, jak významnou posilou jim může být přímá spolupráce s kolegy, a jsou tudíž na správné cestě k budování nejen osobního vzdělávacího prostředí, ale též profesního sebevědomí, které našim učitelům díky neustálým změnám politiky značně chybí.
Úspěšní účastníci tohoto kurzu patří evidentně k těm, kteří plně pochopili reformní snahy minulosti, byli schopni si vypracovat vlastní vzdělávací plány a naplnit je skutečně inovativním praktickým výukovým obsahem. Domnívám se proto, že právě aktivity podobné této se nutně musí stát nedílnou součástí jakékoli budoucí reformní snahy, jež si bude klást za cíl zvýšit úroveň našich učitelů.
Drazí kolegové, všem jsem vám moc vděčen za to, že jste naznačili cestu, po níž se máme vydat, budeme-li chtít, aby se každý schopný učitel v naší zemi jednou stal pomocníkem a mentorem ostatních. Věřím, že vás žádné překážky od této cesty neodradí!
