Lukáš, ICT a já

Tentokrát vám místo přehledu výstupů účastníků kurzu RVP_VT21 (viz RVP_VT21 týden první) předložíme jen jednu reprezentativní ukázku v podobě článku, který jako reflexi 2. lekce publikovala na svém blogu Učím (se), tedy jsem Iva Dobiášová. K ostatním, mimochodem též velmi hodnotným pracem, se zcela jistě dostaneme v nejbližší době. Máte-li zájem, tento týden můžete spolu s námi zkoumat využití počítačových her.

Mám-li si představit studenta naší školy, o němž by se dalo říci, že rozhodně efektivně využívá pří běžné výuce možnosti ICT, které se mu ve škole nabízejí, napadá mě okamžitě jeden člověk – Lukáš. Do školy chodí zásadně s notebookem, často jeho hlavu „zdobí“ vkusná sluchátka, neustále něco ťuká do klávesnice. Pravidelně mi posílá práce na můj školní e-mail, stahuje e-materiály, navštěvuje odkazy, na které upozorňuji. Lukáš je jiný než ostatní, nejen proto, že wi-fi ve škole využívá ke vzdělávání a ne k bezduchému sledování profilů na facebooku. 

Závaží ve formě notebooku, které si každý den vláčí s sebou autobusem, je pro něj dosti podstatné. Vymoženosti ICT jsou, v lehké nadsázce, pro něj tím, čím je záchranný kruh pro tonoucího. 

Lukáš je slepý.

Díky speciálně úpravené klávesnici, softwaru a dalším ICT vychytávkám je pro něj vzdělávání i život mnohem lehčí a příznivější. Když se tak podívám do řad „normálních“ studentů, říkám si, co by mohlo motivovat je k tomu, aby i oni, stejně jako Lukáš, co nejefektivněji využívali to, co jim dnešní ICT nabízí. 

V přednášce pana Zounka (během pravidelného online setkání v rámci kurzu) zaznělo, že “ žáci (15 let),  používají převážně internet k zábavě, nikoliv pro práci ve škole“. Napadá mě, zda je to, miminálně u středoškoláků,  jen vinou učitele (nekompetentnost, neochota), vinou vedení školy (nevhodné či žádné vybavení, funkční vyškolení učitelů), či zda je za tímto poznatkem skryto ještě něco jiného.