Levné počítače 1:1 stále centrem zájmu

O tom, že v budoucnosti budou počítače všudypřítomné a žáci je budou moci při výuce v případě potřeby využívat zcela individuálně, asi již nikdo nepochybuje. Ta doba se rychle přibližuje a je třeba se na ni připravit. Již celou řadu let se proto provádějí výzkumy, jejichž cílem je nalézt způsob optimální aplikace počítačů ve formě 1:1 do výukového procesu. První byl známý a dodnes často citovaný projekt Apple Classrooms of Tomorrow zahájený již v polovině 80. let minulého století. Po něm následovalo velké množství dalších pilotáží, při nichž byly třídy nebo i celé školy vybavovány počítači (u nás se začalo teprve nedávno - viz Intel sezval odborníky na Elearning).

Dnes již existují oblasti, kde děti dostávají počítače plošně v rámci vládních programů, nebo takové země, kde naopak od vybavování samotných žáků hardwarem ustupují, neboť již bylo realizováno na vlastní náklady rodin a blíží se 100% i bez intervence státu. Výsledek stávajících výzkumů se dá shrnout takto – technologie jsou přínosem pouze v případě důkladné přípravy a plné souhry všech elementů prostředí, v němž se vzdělávání odehrává (viz např. Výzkum Becta prokázal výukový přínos Webu 2.0 nebo Jsou technologie pro výuku přínosem?).

Jedna taková studie vznikla na prestižní Harvard University v roce 2007. Porovnává implementaci počítačů 1:1 ve dvou různých amerických školách v 6. až 8. ročníku. Publikované výsledky obsahují celou řadu zajímavých dat (viz Dunleavy a kol. ve zdrojích). Patří k nim třeba následující přehled přínosů, které využití počítačů má oproti tradiční výuce.

Výzkum se zaměřil především na zkoumání skutečných výukových činností s cílem identifikovat konkrétní přínosy využití počítačů. Rozlišovány byly 3 typy aktivit. Podle frekvence jejich výskytu je lze seřadit takto: 1. práce s běžnými kancelářskými programy, 2. využití výukových aplikací k procvičování či ověřování znalostí a 3. vzájemná komunikace. Ve všech případech je možno identifikovat aktivity s větším i menším přínosem proti tradičním metodám. Na jejich detailní rozbor zde nemáme prostor.

Důležité je se zamyslet především nad tím, co obecně brání učitelům maximálního přínosu dosáhnout. Studie uvádí 2 hlavní skupiny problémů – řízení výuky a technické potíže. Technické problémy se nejčastěji týkají baterií a možnosti jejich dobíjení. Komplikovaná situace nastává ale i tehdy, dojde-li k poruše nebo si některý žák zapomene počítač doma.

Ještě větším problémem pro učitele je optimální řízení výuky, tj. vytvoření takového prostředí, v němž všichni žáci pracují na vhodné výukové aktivitě. To mnoho učitelů jednoduše řeší tak, že všichni žáci dělají pod jejich vedením totéž. Tento tradiční postup je však stále méně použitelný dokonce i bez využití technologií. O to obtížněji představitelný je v situaci, kdy má každý žák neustále k dispozici počítač, navíc připojený do internetu. Udržet si jeho pozornost a nasměrovat ho k užitečnému zapojení do výukové činnosti, ať už v aktivitách zaměřených na soutěž či spolupráci, je tou největší výzvou pro současné učitele. Zásadní chybou je pohlížet na technologie jako na prostředek usnadňující práci. Ve skutečnosti mění výukové prostředí tak, že nutí učitele pracovat jinak. Není tedy pochyb o tom, že na stávající změny podmínek musí být důkladně připraveni.

Výsledky asi není ani třeba komentovat. Jednoznačným vítězem byl mód 4, v němž se musel každý zapojit, a docházelo ke spolupráci. Co z toho vyplývá? Jednak to, že i takový instruktivní program jako je klikací výběrový test je možno za určitých podmínek konstruktivním způsobem výukově využít. A hlavně to, že na vybavování žáků počítači 1:1 není nutně třeba za všech okolností pohlížet jako na jedinou možnou cestu, kudy je nutné se vydat!

zdroje:
M. Dunleavy, S. Dexter, W.F. Heinecke - What added value does a 1:1 student to laptop ratio bring to technology-supported teaching and learning? Journal of Computer Assisted Learning, Vol 1, No 4 2007
Joyojeet Pal, Rabin Patra, Sergiu Nedevschi, Madelaine Plauche, and Udai Pawar - The Case of The Occasionally Cheap Computer, Information Technologies and International Development Journal (ITID), Vol 5, Issue 1, Spring 2009