Přehled hlavních zjištění pravidelné výroční zprávy sdružení New Media Consortium a Educause zabývající se trendy budoucího vývoje vzdělávacích technologií.
Již 6 let se mezinárodní sdružení NMC (New Media Consortium) zastupující na 300 organizací či firem zabývajících se využitím moderních technologií ve vzdělávání a EDUCAUSE, jež v tomtéž oboru zastupuje hlavně vysoké školy, každoročně spojují za účelem přípravy studie zvané Horizon Report. Jedná se o jedinečnou často citovanou a diskutovanou kvalitativní analýzu založenou na představách předních odborníků celého světa snažící se popsat budoucí vliv technologií na vývoj školství vyspělých zemí. Poslední zpráva, jež byla jako obvykle publikována teď v lednu, se zabývá celkem 6 klíčovými oblastmi ve 3 různých časových horizontech - 1 rok: mobilní zařízení, cloud computing, 2-3 roky: zjišťování pozice (GPS), osobní web, 4-5 let: sémantické aplikace, chytré objekty.
Mobily jsou v centru zájmu odborníků na vzdělávací technologie již delší dobu. Zabývaly se jimi již minulé Horizon zprávy. Během posledního roku však došlo k dalšímu pokroku, hlavně díky firmě Apple a jejímu iPhonu. Kromě dotykového displeje a opět rychlejšího připojení do internetu je hlavní změnou možnost provozování aplikací integrujících všechny funkce zařízení vyvinutých třetími stranami (kýmkoli). Tento vývoj sleduje též Google se svou vývojovou platformou
založenou na Linuxu, jež se stane asi značně oblíbeným nástrojem tvůrců SW. Množství aplikací spustitelných na podporovaných mobilech tak neuvěřitelným způsoben stoupá. Již dnes je mezi nimi celá řada výukově použitelných. Což teprve, bude-li více takových projektů jako má třeba Clemson University, kde každý student počítačů pod vedením učitelů povinně vyvíjí mobilní výukovou nebo sociálně zaměřenou aplikaci. Ve zprávě lze nalézt více konkrétních příkladů, aktualizované související odkazy jsou pod tagem
Cloud computing S rostoucí rychlostí počítačových sítí a stoupajícím výkonem serverů klesá nutnost instalovat a spouštět programy lokálně. Celá řada síťových aplikací včetně dat je dnes někde na internetu a lokální počítač umožňuje jen jejich ovládání či přijímání výstupů. Nelze ale mluvit o klasickém klient-serverovém řešení. I servery vzájemně spolupracují (např. viz Google Maps ve výuce), a tak my uživatelé vlastně většinou ani nevíme, kde přesně se námi prostřednictvím prohlížeče zadaná akce zpracovává. Celkem přiléhavě si lze představovat, že se vše odehrává někde v síťových mracích nad námi (cloud=mrak).
Kromě jedné zjevné nevýhody, tj. nutnosti svěřit všechna svá data poskytovateli služeb, má cloud computing mnoho úžasných a pro výukové účely vysloveně přínosných vlastností. Vše, co děláme, můžeme dělat úplně stejně z libovolného počítače odkudkoli, činnosti lze sdílet v rámci kolektivu a vše je oproti tradičním komerčním aplikacím mnohem levnější. Dnes není problém získat hned několik GB paměti pro svou poštu úplně zadarmo (např. Gmail – 8 GB). Fotografie, videa a celou řadu dalších školních výtvorů již brzy nebudeme ani nikam jinam umisťovat. Běžné kancelářské balíky pomalu není třeba instalovat. Je zde přece Google Docs a další.
Teprve si začínáme uvědomovat, jaké možnosti cloud computing přináší školství. Není pochyb o tom, že stejně jako je možné budovat všudypřítomné a jednotné prostředí pro obchod či kancelář, může být jednou k dispozici výukové online prostředí orientované na pomoc žákům či studentům spojující různé funkce i data. Jak známo, některé služby, jež by měly být jeho součástí, se na našich školních portálech již rozbíhají. Jen nesmíme zapomenout, že skutečná aplikace cloud computingu je možná teprve v podmínkách všudypřítomného rychlého a nejlépe též mobilního připojení do internetu.
Časový horizont 2-3 roky
Zjišťování pozice Bude-li současný trend pokračovat, v blízké budoucnosti bude přijímačem GPS disponovat kdejaké zařízení. Nebude jen navigačním pomocníkem na cestách, ale bude součástí každého mobilu, foťáku či kamery. Znamená to, že ho všichni budeme nosit stále při sobě, což přinese někdy až překvapivé možnosti využití.
Již dnes je možné doplnit fotografii při ukládání třeba na Flickr souřadnicemi místa, kde byla pořízena. Současný iPhone to dělá již docela automaticky. V budoucnosti tedy bude zcela běžně možné snadno najít fotografie pořízené na určitém místě. Aplikace tohoto typu jsou většinou propojeny s mapou. Je-li zařízení připojeno k internetu, není již nutné mapy předem nahrávat, chceme-li se dívat, kde zrovna jsme. Odesílá-li naše zařízení souřadnice, může zrovna tak někdo jiný sledovat, kudy se právě pohybujeme.
Pro výuku má GPS i mnoho dalších úžasných možností (viz GPS ve výuce). Představte si třeba zadání, v jehož rámci je třeba plnit určité úkoly v reálném světě mimo školu. Na mobilu mají žáci mapu a na ní vidí, kde se pohybují. U každého cílového místa se automaticky zobrazí komentář, který může být doplněn multimediální přílohou. Celá trasa je přitom zaznamenávána a později je možné vyhodnotit, jak daleko měla k optimu. Něco podobného již bylo ověřeno v Amsterdamu. Realizovali tam výukovou hru Frequentie 1550, v níž děti hledají ve městě s pomocí GPS významné památky, ale k dispozici mají pouze mapu z roku 1550. Vtip je v tom, že tenkrát bylo rozložení kanálů úplně jiné, než dnes a děti si tak uvědomí, jakým vývojem město od té doby prošlo. A podobných aktivit se dá samozřejmě vymyslet mnohem více.
Osobní web I nadále dochází a bude docházet k rozšiřování publikačních možností každého uživatele internetu. Blog se stal běžnou součástí života, ale ukázalo se, že ne každý bloger dokáže upoutat pozornost bližních natolik, aby byly jeho příspěvky opravdu čteny. Vývoj se proto i zde logicky ubírá směrem ke zhušťování a zestručňování obsahu sdělení. Hitem se stávají tzv. mikroblogy, jejichž typickým představitelem je Twitter, kam uživatelé posílají jen velmi stručná sdělení, ale zato o to častěji. Celá komunita známých pak tyto zprávy sleduje a reaguje na ně. Ideálním prostředkem je pochopitelně mobil, z něhož lze zprávy zasílat i přijímat opravdu kdykoli a odkudkoli.
Online mikro-zprávy mohou mít značný výchovný efekt. Jako vždy, důležité je, kdo vytváří příslušnou komunitu. Je značný rozdíl mezi tím, zjistí-li dítě, že jeho kamarád je právě na výstavě, něco se mu tam líbí a posílá odkaz, nebo že kouří za školou. V moci učitele je právě toto pozitivně ovlivňovat. Se svými žáky by měl budovat virtuální vzdělávací prostředí, do něhož by se měli všichni aktivně zapojit.
Publikování je nedílnou součástí výukového procesu. Mikro-zprávy samozřejmě nestačí. Publikovány mají být všechny výstupy školní práce, a to jak žáků, tak učitelů. Stále méně se budou používat tradiční učebnice. Převládnou elektronické výukové materiály (jako je náš DUM), k jejichž tvorbě se třeba spojí více autorů. Hojně se budou využívat agregované přehledy vhodných výukových zdrojů ve formě RSS nebo jiné postupy, jak přenést do výukového prostředí studentů přesně ty informace, které jsou zrovna pro výuku potřebné (viz Swurl nebo Omeka).
Časový horizont 4-5 let
Sémantické aplikace Počítačové aplikace zatím moc chytré nejsou. V plné síle se to projevuje například při vyhledávání na internetu. Lze-li to, co hledáte, přesně definovat, typicky klíčovým slovem, nestačíte se divit, jak rychle vám vyhledávač (nejčastěji Google) předloží obrovské množství odkazů. Nedej bůh, aby ale vaše klíčové slovo mělo třeba více významů. Ty už rozlišit nedokáže a vám nezbývá, než se snažit výběr zúžit jinak nebo se zdlouhavě prokousávat množstvím zcela nezajímavých stránek. Ještě horší situace nastane, pokoušíte-li se hledat odpověď na otázku, kterou nelze klíčovým slovem definovat. Třeba kolik vedoucích státních představitelů je mladších 60 let? Odpovědět na takovou prostou otázku by vám asi dalo hodně zabrat.
Řešit tyto problémy se již delší dobu snaží tzv. sémantický web. Existují dva přístupy. U jednoho jde iniciativa zdola nahoru. Předpokládá, že veškerý obsah internetu bude popsán tzv. tagy, které nejčastěji definují samotní autoři. Ty jsou často vedeni k tomu, aby používali pokud možno stejné tagy (viz Co je to „folksonomy“?). Je značná naděje, že autor článku o Kohoutovi použije tag „spisovatel“, a bude-li psát o kohoutovi přidá tag „pták“. Druhý přístup jde shora dolů. Zde se nespolehlivý vliv autorů obsahu eliminuje automaticky prováděnou sémantickou analýzou publikovaných textů. Kategorizace pak probíhá na základě této analýzy automaticky. Jak jsme daleko, můžete posoudit například podle kvality současných strojových překladů. Jedná se o dost podobnou problematiku.
Chytré objekty Dosud jsme byli spíše zvyklí na to, že digitální svět bitů a spolu s ním celý kyberprostor je od skutečně hmotného světa atomů jednoznačně oddělen. Ta hranice ale není nepřekonatelná. Již dávno existují případy, kdy spojení mezi předměty hmotnými a počítačem existuje. Umožňuje to např. čárový kód aplikovaný na zboží v obchodě či skladě nebo na knihy v knihovně. Místo čárového kódu se dnes stále častěji uplatňuje mnohem pružnější japonský systém kódů QR (Quick Response). Má tu výhodu, že si uživatel může sám nejen potřebný kód vytvořit, ale může si k němu rovnou nadefinovat i to, jak má zařízení, které ho dekóduje reagovat. Vytvořit pomocí něj chytrý objekt je pak již snadné. Stačí kód na objekt umístit a po sejmutí foťákem či kamerou se předdefinovaná akce vyvolá.
Trochu jiný způsob využívá technologie RFID (Radio-Frequency IDentification). Jedná se o bezkontaktní čip, který může být osazen do libovolného objektu. Čtečka pak jeho obsah na vzdálenost několika cm dokáže přečíst. Používá se například v chytrých kartách, které svým majitelům mohou např. otvírat jiným nepřístupné prostory apod. Nedávno byla právě tato technologie diskutována v souvislosti s pražskou opencard, která je od letoška používána místo tramvajenky. Občas se dokonce objevují i nápady podobným způsobem identifikovat děti přicházející do školy. Podíváte-li se na věc z pohledu čistě praktického, není rozdíl mezi knihami v knihovně a žáky ve škole vůbec patrný.
Skutečně chytré objekty jsou ale teprve ve vývoji. Co všechno asi budou umět si lze představit na zatím ojedinělém příkladu víceúčelového chytrého králíka vyvinutého firmou Violet. Jmenuje se Nabaztag:tag a umí nejen číst kódy RFID ale i mnoho dalších věcí. K internetu je připojen pomocí wifi, má v sobě kameru, mikrofon, reproduktory, světelnou signalizaci a umí kroutit ušima. Dejme tomu, že chcete u snídaně slyšet předpověď počasí. Můžete ho naučit, aby vám ji přečetl z internetu, řeknete-li mu příslušnou frázi. Zrovna tak ale můžete umístit kód třeba na hrnek od kávy a ukázat mu ho. Umí kontrolovat elektronickou poštu, číst textové zprávy a přehrávat i posílat zprávy zvukové. Mnohem lepší představu budete mít po přehrání následujícího videa:
· Stoupá potřeba přesnějšího definování obsahu výuky, jež je nutná k zajištění nových kompetencí, jako je informační, mediální a počítačová gramotnost.
· Studenti se mění, ale značná část výukových materiálů i postupů zůstává stejná desítky let. Školy se musí přizpůsobit potřebám současných studentů, a musí proto připravit nové vzdělávací modely, které budou současným potřebám více vyhovovat. To se týká též způsobů ověřování výukových výsledků.
· Současný formální lineární způsob průchodu vzdělávacím systémem ukončený absolvováním je v rozporu se stávajícími trendy, které nutí každého k dynamickým nelineárním formám vzdělávání bez konce. Systém se proto musí změnit.
· Vývoj jasně naznačuje, že školství (zvláště vysoké) bude muset co nejrychleji upravit výukové postupy tak, aby co nejlépe integrovaly všudypřítomné technologie.
zdroj: Horizon Report 2009. The New Media Consortium, EDUCAUSE Learning Initiative, January 2009.
