Tento příspěvek navazuje na články Historická fotografie a Nejstarší fotografický papír.
Doporučení k výběru historických fotografií
Pro účel výuky dělíme fotografie na ty, které:
- mohou být spojeny s jiným informačním materiálem (jak primární, tak sekundární povahy);
- mohou zpochybňovat tradiční uvažování nebo očekávání žáků a předpoklady, které jsou pokládány za samozřejmé (stereotypní představy);
- prezentují určité rozpory a mnohoznačnosti, které musí být vysvětlovány nebo zkoumány;
- vzbuzují otázky, na které je možno odpovědět pouze hledáním v jiných pramenech;
- představují konkrétní náhled, který fotografie nabízejí ve srovnání s ostatním informačním materiálem (např. co si fotograf nebo jeho redaktor mysleli, že bude zajímavé, postoje a emoce, které má fotografie vzbudit atd.);
- lze považovat za umělecké dílo.
Co musí žáci vědět?
- Fotografie, které jsou uchovány jako historický doklad, prošly intenzivním procesem výběru na několika úrovních.
Fotograf učinil rozhodnutí, koho a co bude fotografovat, jaká bude kompozice, z jakého úhlu bude fotografovat, který negativ ponechá a který ne. Dále proběhl výběr v redakci zpravodajství podle atraktivity fotografie a jejího využití u konkrétní zprávy. Hlediskem může být i to, jak fotografie zapadá do postoje novin k dané události nebo problematice. Nakonec provedl volbu i archivář s ohledem nato, které fotografie by měly být uchovány pro budoucnost. Toto rozhodnutí ovšem může reflektovat subjektivní názory archiváře.
Aktivita
Vezměte velmi podrobnou fotografii (bez data, popisku a uvedení pramene). Požádejte žáky, aby si fotografii důkladně prohlédli a popsali, co vidí. Na základě svého popisu by se žáci měli pokusit odpovědět na otázky: O jaké období se jedná, jakou denní a roční dobu, kde fotografie vznikla...?
Žáci by si měli vysvětlit svá rozhodnutí. Na pomoc jejich bádání je dobré shromáždit podpůrný materiál, jako jsou časové osy, vhodné učebnice nebo seznamy užitečných webových stránek. Žáci si následně mohou sami ohodnotit, jak jisti si jsou přesností svých odpovědí. - Fotografie téměř vždy odrážejí konvence a očekávání doby, v níž byly pořízeny.
Z tohoto důvodu může být přínosem komparativní přístup - srovnání sady fotografií pořízených ve zhruba stejném období a srovnání fotografií podobných aktivit pořízených v různých obdobích.
Aktivita
Zkoumejte sady fotografií konkrétního období (např. tržiště, pracoviště, uliční scény, pohřby, interiéry, obydlí lidí) jako prostředek k hledání stop za účelem zjištění různých aspektů společenského života dané doby (např. jak se lidé oblékali do práce a pro volný čas, zda jsou na fotografiích viditelné sociální rozdíly mezi třídami, kdo chodí nakupovat, jaké druhy obchodů jsou na fotografiích zachyceny apod.). - Fotografie se dají snadno upravovat a manipulovat.
Když žáci dějepisu používají historické fotografie jako historický pramen, musí chápat, že tyto praktiky manipulace s fotografií (ořez, odstranění něčeho nebo někoho, případně zatraktivnění vzhledu pomocí retušování, zvětšování nebo měnění pozadí, manipulace se světlem a stínem) k foto-žurnalismu patří.
Aktivita
Pokud má vyučující přístup k počítačovému softwaru, který umožňuje úpravu fotografií, lze stahovat zajímavé historické fotografie z internetu, různým způsobem je upravovat a potom používat vytvořené verze dané fotografie jako základ pro diskuzi o důsledcích pro historika a především pro konzumenta zpravodajství v mediích.
Pokud mají k softwaru pro editaci fotografií přístup také žáci, může jim vyučující úpravu fotografie zadat jako samostatný úkol. Následně je pak vhodné s žáky prodiskutovat především otázky typu - jak snadné je vzhled fotografie pozměnit, jak se na fotografii díváme, jak interpretujeme předložená zobrazení apod. - Fotograf a výsledná fotografie může mít přímý účinek na fotografované události (pojem - fotopropagace).
Je důležité, aby žáci při úsilí o interpretaci fotografií přemýšleli o tom, proč fotografie vznikla, a měli na paměti, že s úlohou fotografa (případně televizního kameramana a producenta) je spojena určitá etická rovina (např.: Nezachází někteří fotografové z komerčních důvodů příliš daleko do soukromí druhých lidí?).
Výuka
Žákům budou nejbližší fotografie např. z rodinného alba nebo fotografie dokumentující místní, regionální dějiny (např. fotografie ulic, tržnic, hřišť, různých slavností, továren apod.). S jejich pomocí se žáci mohou seznámit s prvními limitujícími faktory, které si je třeba postupně uvědomovat při analýze a interpretaci fotografií jako historického vizuálního pramene.
Na základě své vlastní zkušenosti, že do rodinného alba patří obvykle jen ty nejlepší fotografie, si žáci snáze uvědomí, že jejich obsah není neutrální, ale již podlehl určitému výběru. Tedy, že obsah fotografií je determinován osobou fotografa - způsob zobrazení, výběr negativů apod. Dále také povede žáky k poznání, že jejich obsah je odrazem určitého způsobu života a jistých norem, pravidel, konvencí a názorů doby, kterou zachycují.
Práce s fotografií jako historickým vizuálním pramenem vychází z teoretického modelu, který vidí jeden ze základních smyslů výuky dějepisu v propojení přítomnosti a minulosti. Důležitým aspektem, na který se často zapomíná, je postupné poznávání časově kontextové provázanosti vlastní pozice žáka s kulturním prostředím společnosti a z toho plynoucí potřeba analýzy minulosti z pohledu orientovaného na současnost.
Propojení s klíčovými kompetencemi a s průřezovými tématy v RVP ZV/G
Práce s historickými fotografiemi může také efektivně přispět k utváření a rozvíjení širokého spektra klíčových kompetencí u žáků a k propojení s průřezovými tématy, zejména s Mediální výchovou (RVP ZV/G), kde využití historické fotografie ve výuce dějepisu nabízí naplnění téměř ve všech jejích tematických okruzích.
Výběr klíčových kompetencí
RVP ZV
Kompetence k učení:
- žák vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě;
- žák samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti;
Kompetence k řešení problémů:
- žák vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému.
Kompetence komunikativní:
- žák rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění;
- žák využívá informační a komunikační prostředky a technologie pro kvalitní a účinnou komunikaci s okolním světem.
Kompetence sociální a personální:
- žák přispívá k diskusi v malé skupině i debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co druzí lidé myslí, říkají a dělají.
RVP G
Kompetence k učení:
- žák kriticky přistupuje k různým zdrojům informací, získané informace hodnotí z hlediska jejich věrohodnosti, zpracovává je a využívá při svém studiu a praxi.
Kompetence k řešení problémů:
- žák uplatňuje základní myšlenkové operace (srovnávání, třídění, analýzu, syntézu, indukci, dedukci, abstrakci, konkretizaci, generalizaci), ale i fantazii, intuici a představivost v poznávacích, učebních, pracovních a tvůrčích činnostech;
- žák ověřuje a kriticky interpretuje získané informace, pro své tvrzení najde důkazy a formuluje podložené závěry, ověřuje prakticky správnost metod zjišťování pravdivosti různých druhů informací užívaných při řešení problémů.
Kompetence komunikativní:
- žák efektivně a tvořivě využívá dostupných prostředků komunikace;
- žák rozumí sdělením různého typu v různých komunikačních situacích, správně interpretuje přijímaná sdělení a věcně argumentuje.
Literatura a použité zdroje
STRADLING, Robert. Jak učit evropské dějiny 20. století. Praha: MŠMT, 2003.
