Zvládání vzteku u dětí pomocí velkých maňásků

Cíl výuky

Cílem používání maňásků v mateřské škole je zlepšení komunikace mezi dětmi a zlepšení vztahů celkově. 

Maňásci se sice objevují téměř v každé školce, naprostá většina z nich ale slouží pouze k zabavení dětí, tedy například k divadelním představením. „Z výzkumu vyplývá, že se loutky využívají především k zabavení dětí a hraní loutkového divadla, což je ale málo. Loutky se dají využít při vysvětlování společenských problémů, jako pomoc dítěti při ostychu nebo navazování kontaktu, k rozvoji fantazie, slovní zásoby či jemné motoriky,“ píše studentka pedagogiky z Masarykovy univerzity Dagmar Rybářová ve své práci s názvem Loutka při práci učitele v mateřské škole.

A tady navazuje právě nová metodika Dobrý začátek, která je postavena na tom, že nikoho nepoučuje učitelka, ale děti se učí společně s kamarádem-maňáskem. Maňásek řeší podobné obtíže, jako mají děti, a společně najdou cestu z problému ven. S pomocí loutky se dá řešit třeba i šikana, ventilovat agrese nebo se děti snáze otevřou, když jsou ostýchavé či osamělé. Celkově tak tato hračka zprostředkovává hlubokou identifikaci i odosobnění zároveň, proto je oblíbeným terapeutickým prostředkem.

Maňásek také může výborně převzít roli i někoho negativního nebo s nevhodným chováním. Často funguje lépe, když se problém řeší přes maňáska, než když učitel i děti kritizují za nevhodné chování jedno konkrétní dítě, které by se tak stalo terčem negativní pozornosti. Neexistují žádné parametry, jak by měl maňásek vypadat. Podle odborníků z neziskové organizace Schola empirica, ale platí, že čím je loutka větší a čím více připomíná lidského kamaráda, tím lépe.

Jak konkrétně použít maňásky při vzteku dítěte

Loutky mají svá jména a chodí na návštěvu do třídy ideálně jednou týdně. Jinak by měly zůstat ukryté mimo dosah dětí. Pokud jsou ve třídě dvě učitelky, jedna pohybuje maňáskem a propůjčuje mu hlas a druhá s ním mluví ze své pozice. Pokud je ve třídě pouze jedna učitelka, může mluvit za sebe i za maňáska. Když maňásek přijde, zeptá se ho učitelka, co ho trápí. Maňásek začne líčit svůj problém. Za chvíli začne maňásek komunikovat s dětmi a ptát se jich, co by dělaly v té situaci ony. Většinou děti začnou přímo s maňáskem komunikovat a radit mu. Tím si samy uvědomí, jak by se podobná situace dala řešit, pakliže by se do ní dostaly ony. (Maňásek by měl mít jméno, aby působil jako reálný kamarád. V textu je nahrazeno všeobecným „maňásek“, protože každé jméno je individuální.)