Video a jeho použití ve výuce

Některé kamery jsou citlivé také na blízkou infračervenou oblast, takže je možné použít je pro zviditelnění tohoto „neviditelného světla“. Ať již jde o dálkový ovladač na televizi nebo o studium spektra vzniklého rozkladem na hranolu. Při silném výkonu vhodných zdrojů je také možné ukázat spojené spojení pocitu tepla a přítomnosti zachyceného záření. 

Výtvarná výchova nabízí obrovské možnosti v tom, jak pracovat s obrazem. Od uměleckých snímků a hraných krátkometrážních filmů až třeba po umělecké zpracování a dotvoření scény efekty a filtry. Výtvarná výchova v tomto ohledu nabízí dost možná jedno z největších možných využití.

Kamera nabízí práci s obrazem, který je jen doplněný o časovou složku. S ohledem na to je možné k němu tak přistupovat. Jednou z velkých možností je díky počítačovému zpracování obrazu zcela přetvořit realitu – sestříhat snímek do absurdních rozměrů, změnit poměry velikosti objektů, udělat si z celé scény hmotu, kterou je možné snadno přetvářet.

Ač velká část výtvarníků nemá k počítači právě nejvřelejší vztah, je pravdou, že ve výuce by se tato oblast objevit měla. Práce s telefonem či fotoaparátem žáky baví. Také je to právě tento předmět, kde by měla zaznít informace o tom, jak vlastně správně video tvořit. Od volby scény, osvětlení, kompozice, přes ozvučení až třeba po ono závěrečné zpracování a práci s efekty. Zatímco v oblasti digitální fotografie se již určitý posun v této oblasti udál, video stále působí poněkud odstrčeně.

Dramatická výchova nabízí využití kamery zcela integrálně. Zatímco doposud byl běžný spíše divadelní způsob vyjadřování a nácvik divadelního přednesu (ostatně rétorika je jeden z hlavních motivů dramatické výchovy), moderní technologie umožňují plynulý přesun k filmu. Jistě by to nemělo znamenat konec divadelních forem, ale žáci by měli mít možnost si uvědomit, jaké jsou rozdíly mezi oběma (na první pohled podobnými) způsoby hraní a vyjadřování. Díky tomu nejen že se naučí vystupovat v médiích, což se může některým z nich hodit, ale snad se budou schopni také na filmy a divadlo dívat jinak. I obyčejný záznam představení však může mít svoji hodnotu, a to nejen vzpomínkovou či propagační. 

Mediální výchova nabízí velké množství variant práce s videem, neboť média sama videa využívají ve větší než malé míře. Ať již jde o televizi nebo internetové servery, kde je možné nástup videa vidět především v posledních pár letech. Pokud jde o možnosti využití videa v mediální výchově, tak zcela samozřejmě se nabízí natáčení reportáží či různých besed a diskusí. To jsou činnosti, které je možné relativně snadno zvládnout s malým vybavením. 

Je dobré vést žáky k tomu, aby s videem pracovali. Nejde jen o to, aby byly schopni moderovat diskusní pořad, vymyslet a natočit reportáž nebo rozhovor. To jistě do mediální výchovy patří a je to důležité. Stejně tak je ale třeba provést vhodné zpracování. Samozřejmostí by měl být střih, odstranění třesu z obrazu nebo přidání znělky, titulek a dalších informací. Lze také vyzkoušet přímý přenos, což může být pro žáky mimořádným zážitkem.

Pokud je to v časových možnostech pedagoga, měl by zvážit, zda s žáky nezkusit některé pokročilejší činnosti, jako je přidání pozadí na obraz. Měl by být věnován také prostor publikaci videa – ať již jde o jeho nahrání na YouTube, administraci kanálu, alternativní služby (například Vimeo) nebo rychlá publikace na blogu (Posterous).

Občanská výchova, dějepis a základy společenských věd nabízejí možnosti především v oblasti natáčení dokumentů. Výuka dnes nemá za cíl jen akcentovat znalosti a dovednosti žáka, které předvede v písemce, ale měla by jej naučit o věcech přemýšlet, jít pod povrch a do hloubky. Příkladem v tomto ohledu může být třeba britská výuka dějepisu, která se snaží probrat méně témat důkladně, třeba i za cenu nedostatečného vysvětlení celku, než nabídnout panoramatický pohled na dějiny, ale více méně povrchní.

Žáci tak mohou být postaveni před projekt, ve kterém mají natočit dokument, který se vztahuje k vhodnému období dějin, pro které nabízí umístění jejich školy určitou inspiraci. V Brně by to mohl být dokumentární film o první republice, v Rožnově o skanzenu a životě na tradiční vesnici a v Praze třeba o středověkém stavitelství. Je dobré volit témata, která jsou komplexní a přesahují rámec běžného výkladu nebo jedné knihy, tak aby se žáci v rámci projektu mohli do tvorby zapojit všichni a komplexně (například – role kaváren za první republiky v Brně). Práce v malých týmech může být v řadě případů velice inspirativní a užitečná. Čas, který žáci do natáčení investují, by pro ně měl být hrou a zábavou, něčím tvořivým a současně objevným. A v tom by jim měl pedagog vhodným způsobem pomáhat.

Také informatika by se měla přiměřeným způsobem práci s videem věnovat, a to jak v rovině teoretické, tak také praktické. Žáci by se zde měli seznámit s různými videoformáty, pochopit princip komprese dat a nebo zjistit, jak probíhá vyhledávání videa na internetu. Z praktických věcí jde především o ovládání příslušného softwaru na střih (ať již lineárního či nelineárního) a práci s efekty. Samozřejmostí by mělo být případné doplnění toho, co se v dalších disciplínách nestihlo a k informatice to má blízký vztah. Jako je třeba zpracování videa nebo podrobnější seznámení se s publikací videa na síti.

Závěrem

Žáci by se měli naučit pracovat s videm jako s nástrojem, kterým se mohou vyjádřit a sdělit nějakou informaci druhým. Díky své modernosti, dostupnosti a zábavnosti je možné ho použít na doplnění a rozvíjení celé řady oborů. Může posloužit jako užitečný nástroj pro učení se hrou. Přitom je třeba dbát také na celkové teoretické i praktické dovednosti tak, aby byl výsledkem jejich „filmařské“ činnosti přiměřeně kvalitní materiál po všech stránkách, který budou schopni publikovat a sdílet s druhými.