Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Vědci v mateřské škole: Déšť
5,0 (3 hodnocení)
Kniha Vědci v mateřské škole z nakladatelství Portál pracuje s dětskými představami o vzduchu a počasí. V publikaci najdete jak vědecké aktivity, to znamená různé pokusy přizpůsobené pro práci s dětmi v mateřských školách, tak i přesah do výtvarných, dramatických a hudebních činností. V ukázce z knihy naleznete průběh, odborné informace a reflexi badatelské aktivity nazvané Déšť. Tato aktivita, tak jako i jiné rozpracované činnosti v této knize, není náročná na pomůcky ani přípravu a je ověřená praxí.
Cíl aktivity: Vysvětlit vznik deště.
Dílčí cíle: Navrhnout postup hry na déšť. Vybrat vhodný rytmický hudební nástroj ke znázornění deště. Zapojit se do dramatizace deště. Znázornit koloběh vody v přírodě. Slovně popsat prezentovaný demonstrační pokus. Vysvětlit, proč je déšť v přírodě důležitý.
Organizační forma: frontální, skupinová.
Didaktické metody: řízená diskuse ve velké skupině, řízené hraní, pozorování, demonstrační pokus.
Na začátku aktivity učitelka nasměrovala děti k rozhovoru o tom, co se o vzduchu naučily. Potom učitelka navázala na téma oblaků a navrhla dětem, že si zahrají na déšť. Zeptala se jich, jak by si takovou hru představovaly. Děti při návrzích navázaly na to, jak dramaticky ztvárňovaly oblaky v předchozí aktivitě.
Učitelka jim vysvětlila, že pršet z oblaků začne tehdy, je-li v něm velmi mnoho kapek a oblak ztěžkne. Ptala se jich, který rytmický nástroj by použily ke znázornění deště. Děti vybíraly navržené rytmické nástroje z Orffova instrumentáře a hledaly nejvhodnější zvuk.
Po dohodě si zvolily jedno dítě, které tento zvuk na nástroji zahraje, a ostatní děti zatím dramaticky ztvárňovaly oblak. Učitelka nakonec dětem vysvětlila, že zatímco kapky padají z oblaků na Zemi, pospojují se ve vzduchu, protože do sebe narážejí, a spojené dopadnou na Zemi. Následovalo řízené hraní podle učitelčina vyprávění:
Na zeměkouli se nachází mnoho potoků, řek, moří, oceánů. Voda z nich se neustále vypařuje do ovzduší. Vodní pára stoupá vzhůru k obloze. Když se vodní pára dostane do chladného vzduchu, přeměňuje se v malinké kapičky vody. Kapičky se na obloze pospojují a vytvoří oblak. Oblak se postupně zvětšuje a zvětšuje, stává se těžším a těžším, až se nakonec začne rozpadávat a kapky postupně padají na Zemi. Padají, padají a přitom narážejí jedna na druhou a spojením vytvářejí větší kapky. Nakonec dopadnou opět do potoků, řek, moří, oceánů, ale i na trávu, květiny, stromy, pole, louky…
Po hře se děti posadily na koberec. Učitelka demonstrovala pokus zaměřený na vznik deště. Rychlovarnou konvici položila na tácek a řekla dětem, že voda v konvici bude představovat vodu na naší Zemi. Potom ukázala na skleněnou nádobu s vodou, kterou držela nad rychlovarnou konvicí, a skleněná nádoba s vodou představovala oblak na obloze. Děti z předešlé aktivity věděly, že oblak se může skládat i z ledových krystalků, proto do skleněné nádoby přidala i kostky ledu. Děti měly pozorovat, co se stane, když se voda z rychlovarné konvice začne vypařovat.
Nakonec děti zhodnotily všechny činnosti, které realizovaly, a vyjadřovaly se, co je nejvíce zaujalo a proč.
Odborné informace pro učitele související s danou aktivitou
Déšť je projevem přírodních dějů, které souvisí s přeměnou vodní páry na vodu čili přeměnou plynného skupenství na kapalné (kondenzací). Ohřátá voda stoupá ve formě páry (plyn) vzduchem směrem nahoru. Když pára dosáhne oblasti chladného vzduchu, začne se srážet (kondenzovat) do drobných kapiček vody. Kapičky se vytvářejí na částečkách prachu, popela nebo solí obsažených ve vzduchu a postupně z nich vzniká oblak. Kapičky v oblacích, které kondenzací dosáhly průměr od 0,05 mm do 0,1 mm, začínají pomalu sestupovat. Při tomto klesání přibírají kapičky, na které narazí, čímž se jejich objem zvětšuje. Když kapka dosáhne průměru 6,35 mm, tlak vzduchu ji roztříští na více menších kapek.
Tvar dešťové kapky nemá tvar slzy, ale závisí na její velikosti. Nejmenší kapky, s průměrem menším než 2 mm, jsou kulaté, zatímco největší kapky se vlivem tlaku vzduchu zplošťují a připomínají padající „žemličky (viz tabulka 6 v příloze).
Reflexe
Hra na déšť se dětem velmi líbila, dožadovaly se jejího opakování. Při vybírání hudebního nástroje se hodně smály, žertovaly, nakonec se společně shodly, že vyberou hříbek. I demonstrační pokus, při němž se tvořily dešťové kapky, se jim líbil, spontánně se přiblížily ke stolu, na němž ho učitelka demonstrovala, a dotýkaly se padajících kapek. O několik dní později se jedno dítě zeptalo učitelky, zda nádoba s vodou byla děravá, když z ní vytékala voda. Svědčí to o nesprávných osobních prekonceptech tohoto dítěte a nepochopení pokusu. Ostatní děti však projevily pochopení demonstrace přeměny vodní páry z konvice na kapky vody.
Při hodnocení aktivity děti považovaly všechny činnosti za oblíbené, vyjadřovaly radost a spokojenost.
Dětem lze v případě zájmu vysvětlit, že těžké bouřkové oblaky jsou blíže u země než bílé. Pokud bychom vyšli na kopec do vysokých hor, mohli bychom někdy pozorovat, že oblaky jsou níže než my. Při letu letadlem si také lze všimnout, že se letadlo pohybuje nad oblaky.
S dětmi lze rovněž hovořit i o tom, že oblaky, které se tvoří nad mořem, vítr zažene nad pevninu a tam z nich prší na rostliny. Ale na Zemi jsou i místa, kde neprší, a ta se nazývají pouště. Je tam suchý písek, který vítr přemísťuje z jednoho místa na druhé, čímž vznikají „písečné bouře“.
Učitelka by měla reagovat situačně a v případě deštivého počasí, respektive v případě bouřky dát dětem možnost pozorovat tento přírodní jev. Přímo při sledování, například přes okno, lze nacházet krásy, které déšť v přírodě způsobuje, pozorovat změny oblohy v průběhu deště a po dešti a i tímto způsobem formovat u dětí pozitivní postoj k takovému druhu počasí, se zdůrazněním potřeby deště. V případě vzniku duhy se přímo nabízí nasměrovat pozornost dětí k tomuto fascinujícímu přírodnímu jevu. Další možností k diskusi s dětmi je dlouhodobě deštivé počasí a možnost vzniku povodní v souvislosti s potřebou lidské činnosti v takových nepříznivých situacích.
Ve výstupním rozhovoru už téměř všechny děti věděly, že déšť máme z oblaků. Pouze jedno dítě však zmínilo při odpovědi souvislost s vodní párou.
Zdroje literatury pro zpracování aktivity: Hammond, 2007, s. 68; Lorbeer, Nelsonová 1998, s. 201; Melicherčíková, Melicherčík, Rochovská, 2012, s. 25–27.
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Vědci v mateřské škole.
