Ve většině států je domácí vzdělávání povoleno

Pro srovnávací analýzu bylo vybráno celkem 27 zemí tak, aby byly zastoupeny jak země Evropské unie (Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, SRN, Španělsko, Švédsko, Velká Británie a Severní Irsko), tak ostatní evropské země (Island, Norsko, Rusko) a země mimoevropské (Austrálie, Kanada, Nový Zéland, USA).

Povinné vzdělávání je uzákoněno v jedenácti sledovaných zemích, povinná školní docházka v patnácti, v jedné zemi (Austrálie) se legislativa zemí a teritorií federace liší. V ČR je uzákoněna povinná školní docházka. V zemích s povinným vzděláváním bylo domácí vzdělávání vždy legální alternativou školní docházky.

Domácí vzdělávání je uzákoněno ve 23 zemích z 27 sledovaných, v jedné zemi (Německo) uzákoněno není, v jedné zemi není definováno (Severní Irsko), v Nizozemsku se povoluje výjimečně, na Islandu probíhá diskuse o možnosti jeho povolení. V ČR je domácí vzdělávání definováno zákonem pod pojmem individuální vzdělávání.

Domácí vzdělávání je povoleno po celou dobu povinné školní docházky či povinného vzdělávání, s výjimkou Slovenska, kde je povoleno pouze na 1. stupni ZŠ, pro 2. stupeň se připravuje experimentální ověřování. V ČR je domácí (individuální) vzdělávání povoleno na 1. stupni ZŠ, na 2. stupni probíhá jeho pokusné ověřování.

„„Nejčastěji o zařazení dítěte do domácího vzdělávání rozhodují úřady (9×; místní úřady, školská rada, ministerstvo školství, školský úřad), dále rodiče (6×), školy (3×), oznamovací povinnost pro zákonné zástupce platí v jedné zemi, v jedné zemi škola pouze dohlíží na dodržování zákonných podmínek. V ostatních případech nebyla informace uvedena. V ČR rozhoduje o zařazení žáka do DV ředitel školy na základě žádosti rodičů.

„„Ve třech zemích není stanoveno, kdo může být vzdělavatelem (rozhodují výsledky vzdělávání); ve dvou musí mít vzdělavatel kvalifikaci, jako mají pedagogičtí pracovníci daného stupně vzdělání; z většiny analyzovaných zemí se nepodařilo potřebné informace získat – zřejmě tam není vzdělavatel legislativně vymezen. V ČR pro 1. stupeň platí § 41, odst. 3c školského zákona: „Ředitel školy IV povolí, pokud osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou.“ Pro probíhající pokusné ověřování na 2. stupni ZŠ platí: „Ředitel školy může zařazení žáka povolit, pokud osoby, které budou žáka vzdělávat, získaly alespoň vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu (o výjimkách v odůvodněných případech rozhodne ředitel školy).“