Děti si samy plánovaly výuku

Když začalo pokusné ověřování domácího vzdělávání na druhém stupni, tak jste se rozhodli učit své děti také doma. Jaký jste k tomu měli důvod?

Byli jsme si vědomi, že naše děti potřebují individuální přístup. Domácí vyučování také dávalo možnost využít čas efektivněji, neopakovat to, co už dítě umí, a naopak trénovat to, co potřebuje.

Kdo konkrétně učil vaše děti, když byly na druhém stupni ZŠ?

Na prvním stupni jsem to byla převážně já, ale na druhém už jsme se víc střídali. Výhoda je, že manžel je matematik, můj obor jsou přírodní vědy, maminka je profesorka lingvistiky, bratr učí literaturu na střední škole. Takže jsme se o předměty podělili, na angličtinu a francouzštinu jsme si najímali učitele, hudební a výtvarnou výchovu měly děti na ZUŠ, chodily také na různé další kroužky.

Stíháte při učení také pracovat?

Naštěstí na to nejsem sama, takže se mi podařilo domácí výuku skloubit s prací na částečný úvazek. Ale je to možné jen díky tomu, že mohu pracovat doma po večerech a s domácností mi v době, kdy jsem dokončovala disertaci, pomáhala paní, která občas pohlídala i děti.

Jak jste si výuku doma zorganizovali?

Řídíme se školním vzdělávacím programem a hlídáme si, aby děti uměly všechno, co se předepisuje. Netrávíme ale dlouhé hodiny sezením u stolu, spíš navštěvujeme různá muzea, jezdíme na exkurze a máme dost času věnovat se tomu, co děti zajímá. To je právě jedna z výhod domácího vyučování, že jde o výsledek, a ne o formální stránku věci. Kromě toho děti velmi brzy převzaly zodpovědnost za své vzdělávání. Na druhém stupni už byly schopny sestavit učební plán a řídit si ho. Za mnou pak chodily, jen když potřebovaly s něčím pomoct. Takže to vlastně nikdy nestálo na příkazech typu: „Teď se musíš učit.“ Samozřejmě někdy bylo třeba překonat určitou nechuť, třeba když měly zvládnout anglická slovíčka, ale celkově se učily, protože je to bavilo.

Dá se říci, že jste učili inovativními metodami? Věnovali jste se např. také projektům?