Odborný článek
Stop průměrnosti
4,4 (5 hodnocení)
Přehled výsledků práce profesora kognitivní pedagogiky na Harvardu Todda Rose, z nichž vyplývá, že je chybou orientovat se při výuce na průměrného žáka, protože ten neexistuje.
Stop průměrnosti (v originále The End of Average) je kniha profesora Harvardu Todda Rose, která nedávno vyšla česky v nakladatelství Omega. Řekl bych, že obsahuje natolik podnětné poznatky kognitivní vědy, že stojí za to se s nimi seznámit. Nechci vás ale nabádat, abyste si ji honem koupili. Sám jsem ji nečetl. Dostatek informací je k dispozici online. Máte-li dobře nastavené osobní vzdělávací prostředí, určitě se k nim nějakou cestou dostanete.
Já sám jsem na Todda narazil v blogu novozélandského ředitele eLearningu firmy CORE Education Dereka Wenmotha [1]. Jeho práci samozřejmě můžete studovat též přímo, začít je dobré na Wikipedii (Todd Rose, The End of Average), pokračovat na jeho vlastním webu, na stránkách Harvard Graduate School of Education, Laboratory for the Science of the Individual či Center for Individual Opportunity.
Hlavním sdělením Todda Rose je to, že „průměrný člověk neexistuje“. Když se to řekne takto, nepřipadá nám to jako něco převratně objevného. Všichni víme, že každý žák je trochu jiný. Za sebou máme Gardnerovu teorii mnohočetné inteligence (Neurovědecké mýty ve vzdělávání) i Willinghamovo upřesnění, že učící styl závisí mnohem více na cíli výuky než na individuálních vlastnostech žáka (Proč nemají žáci rádi školu?). Škola však bohužel až příliš často vztahuje vše k průměru. Důsledkem je neschopnost podchytit ty žáky, kteří z průměru vybočují.
„Od kolébky až do hrobu jsme všudypřítomnými měřítky porovnáváni s průměrem, buďto jak moc se odlišujeme, nebo jak moc jsme schopni ho překonat.“
Todd ví, o čem mluví. Sám patří ke 4 % nadaných žáků, kteří podle statistiky v USA každý rok nedokončí střední školu (dohromady cca 50 tis. z 1,2 mil. odpadlíků) [2]. Naštěstí však měl možnost zvolit náhradní cestu, která ho dovedla nakonec až na vysokou školu a ke studiu kognitivní psychologie a pedagogiky na Harvardu, kde nakonec zakotvil natrvalo. Věnuje se výzkumu poznávacích funkcí mozku a kromě výuky vede i výše již jmenovaná pracoviště.
Své závěry veřejnosti přibližuje různými formami. Popisuje třeba, jak americká armáda přišla v 50. letech minulého století na to, že jedním z důvodů, proč se jim nedaří zlepšovat výkony pilotů, je skutečnost, že kabina je ergonomicky konstruována tak, aby vyhovovala průměru. Tento stav se přes odpor výrobců podařilo postupně změnit. Stalo se tak též díky výzkumu Gilberta Danielse, který vědecky prokázal, že žádný z tehdy existujících pilotů není průměrný. [2]
Todd může posloužit i mnohem aktuálnějšími daty. V následující (8minutové) přednášce cituje výzkum neuropsychologa Michaela Millera z roku 2002, který magnetickou rezonancí zkoumal aktivitu mozku různých lidí během vybavování si nově naučených slov několika oborů. Kombinací výsledků vytvořil mapu oblastí, které jsou v mozku průměrného člověka odpovědné za vybavování informací z paměti. Jeho cílem bylo tuto mapu později použít plošně i u jiných lidí. Při bližším zkoumání však zjistil, že to nebude možné. Mapa byla u každého jedince významně odlišná od průměru. Ani jeden mozek nebylo možné považovat za průměrný.
The End of Average: Todd Rose's '8 for 8'
Závěr je prostý. V mnoha případech nelze průměr použít pro stanovení jednotných standardů výukových cílů, každý musí mít své vlastní. A jsme zase u naší oblíbené personalizace.
Ve své knize Todd Rose popisuje tři principy individuality [1]:
Toddovi se daří vyvolat pochybnosti o správnosti převládajících současných výukových postupů, které v klasické TED přednášce kritizuje již Sir Robinson. Přitom si ale uvědomuje, že v současných systémem nastavených podmínkách (počet žáků na učitele, členění výuky na hodiny, rozestavení lavic ve třídě, standardizované testování) není jednoduše možné přístup změnit.
Přestože Todd Rose konkrétní formu transformace školství nenabízí, zjevně si ji neumí představit bez zapojení technologií. Důkazem může být příběh ze života, který vypráví. Před pár lety se v roli výzkumníka podílel na ověřování využitelnosti nového přírodovědného digitálního výukového programu. Přihlásila se i jedna učitelka, jejíž postoj k technologiím byl vysloveně kritický. Ukázalo se, že jejím cílem bylo pomoci jednomu čtvrťákovi jménem Billy, který měl sice zřejmé nadání na přírodní vědy a technologie, ale dosud byl pozadu ve schopnosti číst a kvůli tomu zůstával pozadu. Todd si nedělal iluze, protože si sám nemyslel, že testovaný způsob nasazení digitálních technologií může dělat zázraky. Byl ale doslova šokován, když po určitém čase přišel do třídy a zjistil, že z Billyho je nejlepší žák ve třídě, kterého všichni žádají o radu. Moc nechybělo a Billy se mohl stát jedním z mnoha dětí, jejichž talent není kvůli orientaci na průměr školou rozpoznán. [2]
Todd Rose nás nabádá, abychom přehodnotili naši orientaci na průměrnost a snažili se diskutovat a společně připravovat zásadní transformaci vzdělávacího systému (např. viz model SAMR), která by umožnila nasazením digitálních technologií realizovat skutečně přínosnou personalizaci umožňující jít každému žákovi po vlastní cestě a dosáhnout svého osobního maxima.
WENMOTH, Derek. The End of Average [online]. 2017. [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: http://blog.core-ed.org/derek/2017/12/the-end-of-average.html.
ROSE, Todd. Todd Rose Discusses The Myth of Average at TEDxSonomaCounty (Full Transcript) [online]. 2016. [cit. 2018-01-02]. Dostupné z: https://singjupost.com/todd-rose-discusses-the-myth-of-average-at-tedxsonomacounty-full-transcript/.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.