Polytechnické vzdělávání v mateřské škole aneb jak rozvíjet technickou gramotnost u dětí

„Technické vzdělávání v mateřské škole? Co je to zase za nesmysl? To už fakt není možné! Já nevím, co dělat dřív, a to mám ještě teď s dětmi zatloukat hřebíky?!“

Toto je úryvek ze skutečného monologu jedné učitelky MŠ. Ano, má pravdu, opravdu leckdy nevíme, co dříve. Nároky na nás, předškolní pedagogy jsou značné. Ale přeci jen bych si nyní dovolila pár slov na obranu technického vzdělávání. Polytechnické vzdělávání vychází z aktuálních potřeb školství i celé naší společnosti.

Polytechnické vzdělávání není jen o zatloukání hřebíků, i když rozvoj manuální zručnosti je jednou z jeho podstatných oblastí a hrozící manuální negramotnost vnímám jako cestu do maximální závislosti, stejně tak jako neschopnost logicky a konstruktivně myslet. Jedním z cílů technického vzdělávání je totiž také rozvoj technického myšlení a povědomí. Co všechno si pod tím můžeme představit? Na rozvoj jakých mentálních schopností a měkkých kompetencí se zde můžeme zaměřit? Je to třeba: technická představivost, analyticko-syntetické myšlení, kritické myšlení, strategické myšlení, tvůrčí myšlení, kauzální myšlení, vnímání shod a rozdílů předmětů, vnímání struktury předmětů, poznávání přírodních zákonitostí, vytrvalost, rozhodnost, cílevědomost, kooperace apod.

Když jsme v naší mateřské škole psali první projekt pro technické vzdělávání, kromě toho zatloukání hřebíků jsme vůbec netušili, z jakých aktivit a činností jej seskládat. Dnes nevíme, co dříve zrealizovat. Všechny aktivity jsou naprosto fascinující, a to nejen pro děti, ale i pro všechny „hravé učitelky“. Chceme-li děti učit aktivně objevovat svět, tvořit si vlastní názory, pravdy a postoje, měli bychom zapomenout na to, čím v minulosti škola byla – zdrojem a předkladatelem informací a garantem v čase proměnlivých pravd –, a hledat nové cesty vzdělávání. A nemohlo by to být právě technické vzdělávání a jeho formy práce?

Všichni víme, jak mizivé procento z toho, co slyšíme či vidíme, si jsme schopni zapamatovat a v praktickém životě využívat. Naproti tomu dokážeme vytěžit maximum z vlastního bádání, objevování a ze svých vlastních úspěchů i neúspěchů.