Otevřené vyučování jako jedna z moderních metod

Otevřené vyučování je tedy založeno na změnách vztahu k žákovi, které se promítají do obsahových, metodických i organizačních složek vyučování. V otevřeném vyučování se podporují individualizované formy učení, ale zároveň se uplatňují společné činnosti. Škola se nechápe pouze jako místo, které zprostředkovává informace, ale jako místo, které podporuje skutečné chápání toho, co žáci dělají. Otevírá cesty k praktické účasti na společenském vědění a zkušenostech i na jejich změnách.

Otevřené vyučování odpovídá svou koncepcí požadavkům tvořivého vyučování, kterému je v současné době věnována celá řada moderních metodik. Základem tvořivého vyučování je vytváření podmínek pro rozvoj tvořivosti žáků a pro uplatnění různých druhů tvořivých činností ve výuce.

Podstata otevřeného vyučování:

• Z hlediska obsahu se žáci neučí ničemu jinému než v tradiční škole. Poznatky se však více spojují, integrují. Čtení, psaní, počítání – to vše je propojováno se znalostmi o přírodě a společnosti a s praktickými dovednostmi. Tím mizí obvyklé hranice mezi tradičními školními předměty a zaniká tradiční rozvrh hodin.
• K důkladnému pochopení a zažití určité látky je dán velký prostor pro samostatnou práci. Zde se role vyučujícího oproti tradičnímu pojetí mění.

Žáci mají vždy na týden připravené své plány a podle nich ve vymezeném čase pracují. Pro tuto dobu (tzv. volná práce) musí být připraven dostatek materiálů. Vyučující kontroluje učení žáků, neřídí však jejich každý krok, neboť jim je poskytnuta velká samostatnost. V základní škole praktické učitel zůstává poradcem, ale snaží se, aby žáci alespoň některé úkoly plnili samostatně.

• Zvláštní důraz se klade na rozvoj sociálních vztahů a vytváření třídního společenství.  
• Významnou úlohu hraje vzájemná komunikace.
• Pro nové formy práce je speciálně upravena učebna (plánek třídy je uveden v příloze). Uspořádání veškerých prostředků pro práci musí mít jasnou strukturu, aby se žáci v množství materiálů jasně vyznali. Za tím účelem je třeba vymezit tzv. učební zóny dle jednotlivých předmětů. Materiály jsou uloženy v šanonech nebo v odkládacích koších. Zvláštní místo mají týdenní plány žáků.

K základním znakům otevřeného vyučování zejména patří:

• změna úpravy třídy,
• doplnění tradičních předmětů novými činnostmi,
• nahrazení tradičního rozvrhu hodin rozvrhem činností,
• zařazení nové organizační formy tzv. volná práce,
• zavedení týdenních plánů práce pro žáky,
• používání nových forem hodnocení,
• důraz na třídní společenství,
• využívání široké spolupráce s rodiči. 

Nové činnosti a jejich rozvrh oživují netradičním způsobem obsah vyučování. Otevřené vyučování mění charakter většiny tradičních předmětů a v denním programu se doplňuje o další činnosti. Jedná se například o pravidelné rozhovory (kruh), o nový předmět integrované výuky, o volnou práci. U nás běžně používaný rozvrh hodin je až příliš spjat s rozvržením doby na úseky – vyučovací hodiny. Pro otevřené vyučování je stanoven rozvrh činností, jak po sobě následují.

Žákovské týdenní plány jsou seznamem úkolů, které má žák splnit. Týdenní plán je programem pro volnou práci žáků. Plán obsahuje úkoly z různých oblastí a vyučovacích předmětů. Žák si může sám určit postup zpracování, pracovní tempo i sociální formu. Týdenní plány všech žáků se ukládají na vyhrazené místo, odkud si je berou v době tzv. volné práce. Týdenní plán umožňuje učiteli diferencovat individuální předpoklady jednotlivých žáků.

V otevřeném vyučování se upouští od tradičního hodnocení formou známek. Klasifikace se nahrazuje kvalitativním hodnocením, pro které se používá název širší slovní hodnocení.  Účelem slovního hodnocení je ocenit výkon žáka vzhledem k jeho schopnostem a vzhledem k jeho předešlým výkonům. Hodnocení má diagnostický charakter, kromě ocenění žáka, jeho kladů a záporů, musí navrhovat i postup v učení.

Třídní společenství vede žáky k výchově a správné orientaci v mezilidských vztazích. Je důležitou součástí otevřeného vyučování. Samostatnost a spolupráce se rozvíjí při plnění úkolů služeb, které jsou určovány pro pravidelně se opakující činnosti.

Žáky je třeba vést k tomu, aby na sebe brali zodpovědnost za určitá rozhodnutí, aby se uměli shodnout na určitých požadavcích. K tomu slouží třídní žákovská rada. Členové rady řídí společné diskuse v kruhu, kde vyučující vystupuje jako člen kruhu.

Dobrá spolupráce s rodiči je základem pro splnění vzdělávacích i výchovných cílů školy.  V otevřeném vyučování se rodiče stávají aktivními partnery. Rodiče je třeba seznámit se záměry školy. Rodiče mohou pociťovat strach z neznámé metody. Proto je třeba na rodičovském večírku rozptýlit neopodstatněné představy a učinit srovnání učebních a výchovných cílů volné výuky s cíli a představami rodičů. 

Otevřené vyučování přináší změnu v činnostech žáků. Nepracuje se v tradičním systému předmětů a vyučovacích hodin. Proto je vhodnější používat pro rozvržení náplně školní práce místo rozvrhu hodin výstižnější pojem rozvrh činností. V rozvrhu je obsaženo 12 základních činností: kruh, český jazyk a literatura (kurs), náš svět (integrovaná výuka), volná práce, výtvarná výchova, tělesná výchova, pracovní společenství, plánování práce, přesnídávka, přestávka (ukázka týdenního rozvrhu je uvedena v příloze).

Vyučovací činnosti probíhají v několika odlišných formách:

Kruh je taková organizační forma, kdy se žáci s učitelem shromáždí se svými židlemi do kruhu. Všichni na sebe vidí, a tím se podporuje příznivá situace pro přirozenou komunikaci. Schopnost komunikace patří k základním dovednostem, které by měla škola rozvíjet. Touto formou učitel ráno zahajuje vyučování, uzavírá vyučovací den nebo týden.    

Pro volnou práci je každý den vymezena doba cca 40 minut na začátku druhého vyučovacího bloku. V této době řeší žáci různé typy úkolů. Úkoly jsou vypsány v týdenním plánu, který každý žák obdrží. Tím je umožněn výběr úkolů i samostatného tempa.  Realizuje se buď zcela individuální činností žáků, nebo prostřednictvím skupinových činností.

Náš svět (integrovaná výuka) umožňuje žákům vzájemné propojování znalostí ze všech vyučovacích předmětů. Tradičně se obsah vzdělávání rozděluje do předmětů. Moderní požadavky na vzdělávání však preferují spíše celostní, globální chápání světa a tomu odpovídající způsob vyučování. Při integrované výuce děti získávají celistvý obraz světa a je důležité, že získávají i zkušenosti s propojováním poznatků.

Pracovní společenství sleduje dva základní cíle. Jedním z nich je podporovat rozvoj sociálních vztahů mezi dětmi při pracovní činnosti, rozvíjet schopnost komunikace, schopnost vzájemné pomoci. Druhým cílem je nácvik a rozvoj pracovních dovedností. Umožňuje spojovat teoretické poznatky s praktickými činnostmi. V hodinách pracovního společenství můžeme realizovat i některé projekty, které odpovídají vyspělosti dětí.     Projekty vedou žáky k promýšlení praktických úkolů, umožňují vzájemně spolupracovat, otevírají meze třídy a školy do širšího společenského prostředí. Při projektovém vyučování je přesahován rámec jednotlivých předmětů. 

Také volná přestávka charakterizuje změnu systému v otevřeném vyučování. Zejména v nižších třídách je třeba respektovat individuální potřeby a individuální pracovní tempo žáků. Tomu musí odpovídat i rozdílné zaměstnání o přestávkách. Přestávka určená k celkové relaxaci, odpočinku a uvolnění je stanovena v délce 20 minut. Předpokládá se pobyt mimo třídu, podle možností i venku.

Přesnídávka je časově vymezena každý den deset minut po přestávce. To znamená, že se všichni žáci zklidní, sednou si, připraví si jídlo a v klidu jedí. Učitelka může číst žákům oblíbenou knížku nebo vyprávět zajímavý příběh. Je možné, aby se ve čtení střídali i žáci formou služeb. Na přípravě přesnídávky se mohou podílet i rodiče.

Tyto prvky určují samotný charakter otevřeného vyučování ve školní praxi. Kromě toho jeho realizace předpokládá, že každý učitel nalezne svou vlastní cestu.

Literatura a použité zdroje

BADEGRUBER, Bernd. Otevřené vyučování ve 28 krocích. 2.. vyd. Praha: Portál, 1997. 118 s. ISBN 80-7178-137-1.

VÁCLAVÍK, Vladimír. Otevřené vyučování na příkladu vzdělávacího programu pro 3. ročník ZŠ. Praha: Agentura Strom, 1997. 68 s. ISBN 80-90-1954-3-1.