Logopedické pohádky: Pavlík a dalekohled, Malá lesní víla

L (bez č, š, ž, r, ř): PAVLÍK A DALEKOHLED

Pavlík dostal od tatínka dalekohled. Chodil s ním i spát. Nemohl se vynadívat, kolik vzdálených věcí bylo najednou k vidění!

Jednoho dne se vydal do lesa, aby se pěkně zblízka podíval na muflony, jeleny a na laně, ale nemohl dalekohled najít. „Kde mám dalekohled?“ divil se Pavlík. Hledal, kde se dalo, ale dalekohled nikde nebyl.

Viděl, jak na topolu klidně sedí datel. „Datle, datle, neviděl jsi můj nový dalekohled?“ „Neviděl, ale zeptej se laně, ta běhá po lese a ledacos vidí,“ pověděl datel. „Díky, datle,“ odpověděl Pavlík a uháněl hledat laň. „Lani, laňko, neviděla jsi můj nový dalekohled?“ „Neviděla, ale zeptej se sovy, ta v noci nespí a ledacos vidí,“ pověděla laň. „Díky, lani,“ odpověděl Pavlík a uháněl hledat sovu. „Sovo, sovo, neviděla jsi můj nový dalekohled?“ „Kdo mě to budí?“ pověděla sova a chtěla se podívat dalekohledem! Pavlíkovým novým dalekohledem!

„Ale sovo, to je můj dalekohled!“ odhodlaně pověděl Pavlík. Sova se malinko zastyděla a odpověděla: „To já vím, Pavlíku, ale já nejsem zlodějka. Ty jsi ho tu pod jedlí zapomněl, tak jsem se s ním v noci podívala na oblohu a viděla jsem hvězdy úplně zblízka!“ „Díky, sovo,“ zajásal Pavlík a zasnil se: „Tak s dalekohledem jsou vidět i hvězdy!“ Pak sově pověděl: „Neboj se, sovo, já v noci spím v posteli a dalekohled spát nemusí. Sleduj s ním v noci hvězdy a já se budu dívat ve dne, co ty na to? Ale alespoň jednou za týden se na hvězdy podíváme spolu, platí? Domluveno?“

„Platí, domluveno!“ spokojeně pověděla sova a hned v neděli v noci doletěla k Pavlíkovu domu a zahoukala: „Haló, vstávej, je noc plná hvězd. Je jich vidět dalekohledem snad milión miliónů!“

To byla ale podívaná! Od té doby se Pavlík nikdy v neděli nezapomněl podívat se sovou na hvězdy dalekohledem. 

Náměty pro práci s textem:

• Rozhovor o pohádce: