Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Program na podporu správné výslovnosti hlásek
3,3 (4 hodnocení)
Podle RVP PV je jedním z hlavních záměrů předškolního vzdělávání rozvoj intelektu, řeči a jazyka dítěte, resp. rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních (vnímání, porozumění, poslechu) i produktivních (výslovnosti, vytváření pojmů, mluvního projevu, vyjadřování). Článek se věnuje rozvoji správné výslovnosti hlásek.
Mezi očekávané kompetence dítěte na konci jeho předškolního období patří i správná výslovnost. Proto v předškolním vzdělávání nabízíme průběžně dostatek artikulačních, řečových a sluchových činností, které správnou výslovnost dítěte příznivě ovlivňují.
Takovéto činnosti lze zařazovat pravidelně, anebo příležitostně. Uplatňujeme-li je v rámci logopedické prevence, tj. s cílem předcházet nedostatkům ve sdělovacím procesu, můžeme je zařazovat průběžně a pravidelně, např. 1-2× týdně formou logopedických chvilek. Tyto logopedické preventivní chvilky pomáhají dětem rozvíjet potřebné schopnosti a dovednosti tím, že děti dostávají příležitost správnou výslovnost procvičovat a upevňovat.
Nápravná logopedická péče vychází z diagnózy dítěte, resp. z rozpoznané vady nebo poruchy ve výslovnosti. Program artikulačních a řečových aktivit je v takovém případě uplatňován a realizován individuálně, dle potřeb dítěte a závažnosti poruchy ve spolupráci s odborníky.
Slova vhodná pro procvičování výslovnosti některých hlásek
Učitelka může vybírat a zařazovat dle potřeb taková slova, která mohou sloužit k prevenci, k procvičování, ověření správnosti výslovnosti či rozpoznání poruchy. Tvořivá učitelka si snadno poradí - tato slova může uplatnit např. v různých říkánkách, třeba i doprovázených pohybem, které budou pro děti zábavné nejen pro svůj obsah, ale i pro rytmus, přízvuk a hudebnost, a tak nenásilně zařazovat logopedická cvičení do běžného vzdělávacího programu.
Některé zásady, které je třeba uplatňovat při nápravě patlavosti v řeči dítěte, resp. při odstraňování vadné výslovnosti hlásek
Patlavost je porucha řeči, při které dítě vynechává jednotlivé hlásky, zaměňuje je, tvoří hlásky nesprávné, komolí slabiky a slova a mluví nesrozumitelně. Těchto zvláštností v řeči dítěte je třeba si všimnout včas - mohou způsobovat nesnáze nejen při výuce mateřskému jazyku, ale mohou být také příčinou komunikačních bariér. Takové dítě může být nepozorné, mívá ve škole špatný prospěch. Může se stát nedůvěřivým, vytváří si odmítavý postoj k okolí a těžko se sžívá s ostatními. To kompenzuje např. asociálním chováním. Proto je třeba věnovat patřičnou pozornost nápravě této poruchy. Pokud jde o poruchu vážnější, patří dítě do rukou odborníka - logopeda. V případě menších nedostatků, resp. určitých vývojových nerovnoměrností, může k jejich vyrovnání přispět sama učitelka. Ať už učitelka pracuje s dítětem samostatně a nebo spolupracuje s logopedickým odborníkem, je dobře, pokud si je vědoma hlavních metodických zásad nápravy ve výslovnosti.
Při porušené výslovnosti hlásky neopravujeme nesprávně tvořenou hlásku, nýbrž vytváříme hlásku novou. Vytváříme stereotypy nové, staré necháme vyhasnout, aniž je posilujeme opakováním, zakazováním nebo jakýmkoli připomínáním. Vytváříme a posilujeme spoje nové.
Při vytváření nového zvuku vycházíme od hlásky, kterou dítě dovede správně vyslovit a jež je nové hlásce tvořením příbuzná, akusticky se však od ní liší (např. "c" odvozujeme z "t", "r" z "d" ap.). Při nácviku neupozorňujeme dítě na to, kterou hlásku a jak nesprávně vyslovuje a co místo ní má říkat. Logopedická činnost bude pro dítě hrou se slovíčky, při které pouze žádáme, aby náš vzor sluchově zachycovalo a artikulačně napodobovalo.
Novou hlásku vyvozujeme cestou sluchovou, to je výcvikem fonematického sluchu, sluchového rozlišování hlásek, jež dítěti činily obtíže.
Vadnou hlásku můžeme odstraňovat buď u každého jednotlivce zvlášť, nebo v kolektivu dětí stižených stejnou vadou výslovnosti.
Novou hlásku vyvozujeme buď izolovaně nebo ve spojení se samohláskou. Potom ji upevňujeme (fixujeme) ve slovech: na konci slova, uprostřed slova a na začátku slova; před samohláskou, v souhláskových skupinách. Při fixaci se hláska automatizuje v krátkých větách, říkankách a básničkách.
Má-li dítě více porušených hlásek, začneme s nácvikem té, která je pro ně nejlehčí (což je individuální). Výcvik se koná tak, aby byl udržen zájem dítěte. U jednotlivců fyzicky a psychicky zdatných, kteří projevují snahu co nejdříve se vady výslovnosti zbavit, můžeme v jediné lekci cvičit i dvě hlásky.
Při automatizaci hlásky se vyvarujeme hromadit hláskové těžkosti, jež tento tvořivý proces narušují a zpomalují, např.: strč prst skrz krk.
Vyvozování nových hlásek je činnost namáhavá a únavná. Máme-li proto udržet potřebnou pozornost, soustředěnost a zájem dítěte, musíme logopedickou práci zaměřit tak, aby nepociťovalo únavu. Délku cvičení (5 - 10 - 15 minut) řídíme podle tělesné a duševní dispozice dítěte několikrát za den, ale vždy jen krátkou dobu (2 - 3, maximálně 5 minut).
Při logopedické praxi vůbec a zvláště při odstraňování patlavosti, je základním požadavkem relaxace, to je cvičení za naprostého uvolnění nejen duševního, ale i svalového. Z té vyplývá požadavek, aby se cvičení konala s malou hlasovou intenzitou, zpočátku nejlépe šeptem, krátkodobě.
O odstraňované poruše výslovnosti vedeme u každého dítěte individuální osobní záznam o tom, jakých pokroků resp. zlepšení dosahuje.
Cvičební materiál volíme takový, abychom co nejdříve zvládli cvičenou hlásku. Vyvozenou hlásku vřazujeme do krátkých a artikulačně snadných slov, v nichž se kromě nacvičované hlásky nevyskytuje žádná z hlásek, jež dítě dosud nedovede vyslovit. Pokud hlásku neprocvičíme ve větách a neupevníme ji v běžné řeči, nezačneme s výcvikem další nesprávně tvořené hlásky. Využijeme co nejvíce běžné řeči a lehkých říkánek.
Bibliografie
Ohnesorg, K.: Frekvence dyslalií a jejich fonetický základ, Čs. logopedie, Praha 1955
Ohnesorg, K.: Zvláštnosti dětské výslovnosti a vývoj hlásek v jazycích, sb. Dyslalie, SPN, Praha 1962
Ohnesorg, K.: Fonetika pro logopédy, SPN, Praha 1974
Synek, H.: Náprava vadné výslovnosti (I.-IV. část), Česká zemská komise o mládež v Brně, 1928
Literatura a použité zdroje
OHNESORG, K. Frekvence dyslalií a jejich fonetický základ. Praha: Čs. logopedie, 1965.
OHNESORG, K. Zvláštnosti dětské výslovnosti a vývoj hlásek v jazycích. Praha: SPN, 1962.
OHNESORG, K. Fonetika pro logopédy. Praha: SPN, 1974.
SYNEK, H. Náprava vadné výslovnosti. Brno: Česká zemská komise o mládež, 1928.
