Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Laboratorní práce – Lišejníky: lišejníkové látky
4,0 (2 hodnocení)
Tento článek je pátým námětem ze souboru laboratorních prací věnujících se lišejníkům. V přílohách je uveden zdrojový text k celému seriálu a pracovní list k tématu Lišejníkové látky.
Lze využít ve vzdělávacích oblastech:
Člověk a příroda → biologie → biologie hub (učivo: stavba a funkce lišejníků);
Člověk a příroda → přírodopis → biologie hub (učivo: lišejníky – stavba, symbióza, výskyt a význam).
Cíle: Žák:
objasní pojem lišejníkové látky;
zhodnotí význam lišejníkových látek pro samotný lišejník a pro člověka;
svými slovy objasní význam stélkových reakcí.
Osvojované klíčové kompetence:
sociální a personální (sebereflexe);
k řešení problémů.
Výukové metody: demonstrace přírodnin, práce s binokulární lupou, práce s mikroskopem.
Plánovaný čas: 45 min.
Úvod: Lišejníky tvoří díky soužití obou složek (houbové a fotosyntetizující) ve své stélce speciální chemické sloučeniny, které by samostatně žijící houba ani řasa či sinice nedokázaly vytvořit. Jedná se o sekundární produkty metabolismu. Lišejníkové látky mohou být bezbarvé (jejich přítomnost se dá prokázat například chemickými reakcemi, UV zářením) nebo barevné, které mnohdy dávají lišejníkům nejrůznější zbarvení. Význam těchto látek je rozmanitý: hořká chuť některých lišejníkových látek odrazuje živočichy před okusem, jiné jsou dokonce jedovaté; některé látky mají antibiotické účinky, což lišejníky chrání před napadením bakteriemi; lišejníkové látky mohou také sloužit jako ochranný filtr před nebezpečným UV zářením.
Tyto speciální látky byly (a některé jsou i dodnes) využívány člověkem. Například druh větvičník žlutý (Letharia vulpina) byl využíván americkými indiány jako zdroj jedu do návnad (obsahuje jedovatou kyselinu vulpinovou), jiné látky se uplatnily v lékařství, např. pukléřka islandská (Cetraria islandica) při výrobě léčiv proti kašli; barviva skalačky barvířské (Roccella tinctoria) se místy využívají v textilním průmyslu pro barvení skotských kiltů. V parfemářství větvičník slívový (Evernia prunastri) a terčovka trubčitá (Pseudevernia furfuracea) pro získávání složek parfémů. V současné době je známo více než 700 lišejníkových látek (Kalina a Váňa, 2005).
(i) Víte, že…? Stélkové reakce jsou jednou z nejvyužívanějších metod při určování lišejníků.
► Úkol č. 1: Pozorujte a zaznamenejte stélkové reakce lišejníků.
Materiál: lišejníky je nutné nasbírat předem. Materiál pro pozorování v tomto praktiku obstará učitel (vlastní čerstvý sběr; herbářové položky vlastní či školní). V tomto praktiku je vhodnější použít určené vzorky. Pro zjištění reakcí jiných druhů než doporučených použijte určovacích klíčů (viz doporučené určovací klíče), kde jsou reakce uvedeny. Pozn.: nasbíraný materiál je užitečné herbářovat pro využití v dalším praktiku.
Upozornění: během praktika jsou používány chemikálie ze skupiny žíravých a dráždivých látek (viz níže). Pro maximální bezpečnost práce pracujte v souladu se zákonem o chemických látkách a chemických přípravcích (č. 356/2003 Sb.).
Postup práce: Žáci pracují s využitím lupy nebo binokulární lupy. Do dvojic obdrží skupinku několika lišejníků. Postupně nanesou na lišejníky párátkem malé množství činidla a pozorují, zda se místo zabarvilo (tj. zda proběhla reakce s lišejníkovými látkami), do protokolu vždy tuto reakci popíšou. Znaménko plus označuje, že reakce proběhla, znaménko minus píšeme naopak v případě, kdy neproběhla žádná reakce. Ke kladným reakcím zaznamenáváme barvu, která reakcí vznikla. Během práce budeme používat následující činidla:
K: 8–12% roztok hydroxidu draselného (KOH);
C: vodní roztok chlorového vápna (CaCl2O2) nebo desinfekční přípravek SAVO (neředěný);
KC: nejprve reakce s K, následně naneseme na stejné místo C.
Pozn.: reakce s C (a tedy i s KC) většinou probíhá poměrně rychle, proto je nutné ji pozorně sledovat, jelikož po malé chvilce často pomíjí.
Reakce s činidly provádíme na dřeňovou část stélky a reakci s K také na kůře, pro obnažení dřeňové vrstvy opatrně seřízneme žiletkou část korové a řasové vrstvy (dřeň je povětšinou bělavá).
Výsledky: své výsledky žáci porovnají s reakcemi druhů uvedených v tabulce doporučených druhů, případně dalších doplněných druhů.
Závěr: tato část slouží k celkové reflexi práce při praktiku a slovnímu shrnutí výsledků. Žák uvede, zda se mu práce zdařila či nikoliv, jaké faktory vedly ke zdaru/nezdaru, co se nového dozvěděl a jaké nové otázky si pokládá (sebereflexe).
