Článek popisuje představy, jež měl americký ekonom, futurolog a novinář Arnold Barach v roce 1962 o tom, jak technologie změní svět do roku 1975.
V roce 1962 vyšla v USA kniha Arnolda Baracha „1975 and the Changes to Come“, v níž tento ekonom, futurolog a novinář zabývající se technickými novinkami popisoval své představy o tom, jak technologie změní svět do roku 1975. Derrick Bostrom z ní oskenoval fotografie, dal je na Flickr a napsal o ní příspěvek do svého blogu Bostworld (viz zdroje). Ten vyvolal poměrně značný zájem především u lidí, kteří si ty časy ještě pamatují. Je opravdu velice zajímavé, jak si před 46 lety odborníci představovali technický vývoj a jeho vliv na celou společnost včetně vzdělávání.
Kniha se ovšem nezabývá pouze vzdělávacími technologiemi. Předpovídá ultrazvukovou myčku nádobí, mikrovlnou troubu, jaderný pohon, kalkulačky, auto bez řidiče, strojový překlad a další výdobytky tehdy se rychle rozvíjejících počítačových oborů, především kybernetiky a automatizace. Právě vzdělávání bylo představami o možné automatizaci výukového procesu ovlivněno velmi významně. Stačí se podívat na pár ukázek z knihy převzatých:
Pomocník učitele. V této učebně se používá stroj na učení s programem zabudovaným v děrných štítcích. Žák odpovídá na otázky stiskem jednoho ze 4 tlačítek. Odpoví-li správně, štítek se vymění a objeví se další otázka. Přístroj zaznamenává výsledné skóre, takže učitel na první pohled vidí, který žák potřebuje zvláštní péči.
obr_1975_2
Učení pomocí tlačítek. Učící stroje jsou schopny převést i složitou látku na základní segmenty, kterými student postupuje vlastním tempem krok za krokem. Stroj na obrázku se nazývá “AutoTutor”. Pokaždé zobrazí nejprve stránku s informacemi, po níž následuje tematicky zaměřená otázka s výběrem odpovědí. Stiskne-li student správné tlačítko, je odměněn pokračováním na další stránku s novými informacemi. Odpoví-li špatně, zobrazí se mu doplňkový výklad, a pak odpovídá znovu. Výjev z obrázku se v příštích letech stane běžným ve většině škol.
obr_1975_3
Filmový stroj na učení. Student sleduje film a mačká jako odpověď na otázky vždy jedno ze 4 tlačítek. Jeho reakce jsou zaznamenávány na proužek papíru (v pravé horní části). Učící stroje, jejichž užívání se bude v příštích 10 letech rychle zvyšovat, obvykle pracují na principu opakování. Látka se předkládá studentovi tak dlouho, dokud ji nepochopí. Cílem je urychlit proces učení a usnadnit práci učiteli.
Jak vidno, na počátku 60. let byla představa o budoucnosti výukového procesu zcela ve znamení tzv. „programovaného učení“, tj. snahy o automatizaci výukového procesu, která měla částečně učitele nahradit. Tato technická vymoženost se později přenesla i k nám (blíže viz Role internetu ve vzdělávání, kapitola Stroj na učení). Dá se předpokládat, že se většina z nás ve škole setkala, když už ne přímo se strojem na učení, tak alespoň s počítačovým programem, který realizuje podobnou funkci. Zcela jistě ale s výukovými metodami, na jejichž základě tyto programy vznikly.
Dnes je již známo, že metoda programovaného učení ke zdárným výsledkům většinou nevede a učitelům práci neusnadňuje. Nedá se pomocí ní učit nic jiného než čistě encyklopedické znalosti. Je pravdou, že ve skutečnosti se bez nich nikdo neobejde. Pomocí stroje je však lze získat pouze v případě existence osobního přičinění. Praktické nasazení vyučovacích automatů do škol by bylo bývalo asi skončilo jen tím, že by se děti nakonec učily jen mačkat tlačítka. V podobě některých typických instruktivních výukových programů se sice tento typ aplikací přenesl i na osobní počítače, postupně byl ale vylepšován. I instruktivní programy dnes mají stále více interaktivních prvků a snaží se tak uživatele do učení osobně zapojit.
Stroje na učení nakonec skončily v zapomnění. Vyspělý svět to tušil již v roce 1975, my jsme k tomu dospěli až po Sametové revoluci. Až se příště začneme pokoušet řídit výukový proces, bude to již úplně jinak. Budoucnost nepochybně patří umělé inteligenci!
