Odborný článek
Digitalizace ve vzdělávání
Čím chcete být – kuchařem, nebo šéfem?
5,0 (1 hodnocení)
Výklad jednoho zajímavého podobenství, které má co říci i učitelům.
S názornou analogií osvětlující problematiku, kterou řeší i naši učitelé, přišel náš známý A. J. Juliani [1]. Popisuje střet dvou rozdílných vzdělávacích koncepcí. Zastánci jedné prosazují tradiční strukturované řízené učení. To je přístup, který na Spomocníkovi označujeme jako instruktivní. Na opačné straně barikády stojí konstruktivisté, kteří upřednostňují samostatnou badatelskou činnost žáků a projekty.
Analogii ukazující podstatu si Juliani vypůjčil od spisovatele a blogera Tima Urbana. Rozdíl mezi oběma přístupy ukazuje na práci „kuchaře“ a „šéfkuchaře“. Kuchař se řídí jen osvědčenými recepty, zatímco šéfkuchař je vymýšlí.
Každé jídlo, které známe, bylo někdy v minulosti vytvořeno poprvé. Mouka, rajčata, sůl a mléko existují dávno, ale v určitém okamžiku někoho napadlo vzít tyhle ingredience, zkoušel je propojit – a vytvořil první pizzu na světě. To je práce šéfa. Šéf uvažuje na úrovni základních principů a pro něj jsou to syrové jedlé ingredience. To jsou jeho dílky skládačky, jeho stavební kameny, a odtud se propracovává směrem nahoru, využívá své zkušenosti, instinkty a chuťové pohárky.
Kuchař pracuje s nějakou verzí toho, co už existuje – s nějakým receptem, jídlem, které vyzkoušel a chutnalo mu, pokrmem, který sledoval, jak dělá někdo jiný. I inovativní kuchař stále připravuje iteraci burgeru, pizzy a dortu. Lze ho považovat za následovníka. Může být dokonce i kreativním následovníkem, ale nikdy nebude tvořit na základě vlastního nápadu. Vždy bude stavět na tom, co udělali jiní. Je však schopen dělat staré věci novými způsoby.
Analogie pro učitele může vypadat takto:
| Instruktivismus (kuchař) | Konstruktivismus (šéf) |
|
|
Zastánci instruktivismu tvrdí, že tento přístup poskytuje silný základ, zajišťuje učení tím, že všem žákům zaručuje přístup k základním znalostem, a připravuje je na externí ověřování výsledků (přijímací řízení, standardizované testování). Výzkum ukazuje, že je obzvláště účinný pro získávání některých dovedností, zejména u základních gramotností či matematiky, a může pomoci překlenout rozdíly v dosažených výsledcích.
Zastánci konstruktivismu se domnívají, že tento přístup podporuje kreativitu, kritické myšlení a přizpůsobivost. Každá z těchto dovedností je v rychle se měnícím světě stále důležitější. Jsou přesvědčeni, že projektové učení zvyšuje zapojení, prohlubuje porozumění a pomáhá žákům použít dovednosti v nových situacích.
Oba tábory na podporu svých stanovisek citují výzkumy. Instruktivní výuka je dobře podložena pro budování základních dovedností a znalostí, zejména u žáků, kteří by mohli mít bez jasného vedení potíže. Naproti tomu badatelské a projektové učení je spojeno s myšlením vyššího řádu, motivací a schopností řešit nové, složité problémy.
Analogie kuchař–šéf samozřejmě plně nevystihuje složitost problému. Většina pedagogů chce, aby žáci byli kreativními řešiteli problémů, ne jen pasivními příjemci informací. Přesto se v praxi školy často uchylují k bezpečnému modelu „kuchaře“, odměňují dodržování předpisů a mechanické učení na úkor riskování a inovací.
Skutečnost je taková, že žáci potřebují jak základní znalosti a dovednosti, tak i příležitosti ke kreativitě a inovacím. Základní znalosti a dovednosti (doména kuchaře) jim dávají něco, na čem mohou stavět a co mohou přenést do reálných situací a akademičtějších aktivit. Příležitosti pro kreativitu, objevování a neúspěch (doména šéfkuchaře) pomáhají žákům rozvíjet odolnost, přizpůsobivost a skutečnou odbornost.
Závěr je snad zřejmý. Žádná z výše popisovaných koncepcí nemůže být aplikována samostatně. Je třeba hledat rovnováhu. Kombinovat instruktivní výuku s konstruktivní a každou z nich využívat tam, kde se nejlépe hodí. Ve světě neustálého rozptylování a rychle se vyvíjejících technologií, kde umělá inteligence dokáže okamžitě odpovídat na faktické otázky (a dělat víc než to), hodnota vzdělávání stále více spočívá v tom, co žáci dokážou s danými znalostmi dělat, ne jen v tom, co vědí.
Nesmíme zapomínat vytvářet prostor pro experimentování, iteraci, a dokonce i neúspěch, aby žáci mohli rozvíjet sebevědomí a dovednosti k vynalézání, ne jen ke kopírování a napodobování. V dnešním světě potřebujeme absolventy, kteří mohou být kuchaři i šéfové, kteří znají pravidla, ale také se nebojí je porušit.
JULIANI, A. J. The Great Debate in K-12 Education: Cooks vs. Chefs [online]. 2025. [cit. 2025-09-08]. Dostupné z: https://www.ajjuliani.com/blog/the-great-debate-in-k-12-education-cooks-vs-chefs.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.