Aféra se sledováním žáků během testů PARCC v New Jersey
Odborný článek
Aféra se sledováním žáků během testů PARCC v New Jersey
1,7 (11 hodnocení)
Článek popisuje problémy zavádění nového plošného hodnocení žáků v USA včetně související analýzy výukových výsledků a ochrany osobních údajů.
Je to již 5 let, co jsme se v souvislosti s tehdejší iniciativou pana ministra Dobeše ve zvýšené míře zabývali plošným testováním. Spomocník tehdy psal o záměru americké administrativy nastoupivšího prezidenta Obamy vyvinout nové plošné online testy, které měly být v USA aplikovány ve školním roce 2014/15 – viz Plošné testování trochu jinak, Technologická transformace školství v USA pokračuje. V roce 2012 jsme pak informovali o aktuální situaci článkem Příprava nového amerického plošného testování. Časový harmonogram byl dodržen, a tak je dnes tento nový systém zaváděn. Je tedy na místě se podívat, jak se to daří. Výbornou příležitostí je aktuální s první aplikací nových testů spojená aféra z New Jersey.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Bořivoj Brdička6. 4. 2015
Než můj článek stačil vyjít, už se mluví dokonce o tom, zda Pearson nepoškodil svou nevhodnou implementací testů celou snahu o zavedení základních standardů a moderního počítačového plošného ověřování výsledků v USA - Will Pearson's Social Media Monitoring Damage Common Core Adoption? (http://thejournal.com/articles/2015/04/03/will-pearsons-social-media-monitoring-damage-common-core-adoption.aspx)
Samozřejmě se ozývají i hlasy pokoušející se vynutit si respektování autorských práv. Všechny testové otázky jsou vybaveny copyrightem, který nedovoluje jakékoli zveřejňování. Představa, že se o obsahu testů vůbec nebude mluvit, mi připadá směšná - Posting PARCC exams on social media is copyright infringement (http://www.eschoolnews.com/2015/03/31/parcc-social-media-161/).
Bořivoj Brdička13. 5. 2015
Amerikou hýbe televizní show Johna Olivera z minulého týdne, v níž kritizuje plošné testování, oba poslední prezidenty a zváště se věnuje firmě Pearson. Skutečně to stojí za zhlédnutí!
https://youtu.be/J6lyURyVz7k
jsou ty testy, které byly v posledních 5 letech vyvinuty za peníze poskytnuté stejnojmennému konsorciu vládou Spojených států a o nichž jsme psali ve výše již odkázaných článcích.
je velmi známá velká korporace zabývající se publikováním učebních materiálů, která se stále více orientuje na budování systémů online vzdělávání (např.
). Protože PARCC nemá vhodný systém pro distribuci testů žákům, dohodly se zúčastněné státy s Pearsonem, že hotové testy aplikuje a testování za nějakých 300 mil. $ zrealizuje.
Bob Braun se, neznámo jak, dostal k mailu ředitelky jednoho školského obvodu z NJ a v plném znění ho zveřejnil. Ta v něm své kolegy informuje o tom, co se u nich stalo. Kontaktoval je pracovník ministerstva školství (státu NJ) zodpovědný za testy a sdělil jim, že jeden z testovaných žáků porušil pravidla tím, že o obsahu testu poslal zprávu prostřednictvím Twitteru. Jeho jméno, ani mezitím již smazaná zpráva, zveřejněno nebylo. Místní vyšetřování však dospělo k závěru, že k žádnému porušení pravidel ve skutečnosti nedošlo. Dotyčný tvít neobsahoval doslovné znění testové otázky (nebyla k němu ani připojena sejmutá obrazovka se zadáním) a hlavně – byl odeslán až po ukončení práce na testu, tj. po předání výsledků ke zpracování. Byl totiž díky použitým klíčovým slovům odhalen automaticky fungujícím programem plošně sledujícím veřejné zprávy na sociálních sítích [2].
Vůbec se nebudeme zabývat tím, zda k nějakému podvádění v tomto případě došlo, ani v USA hodně přetřásaným spojením zmíněného ministerského úředníka s firmou Pearson. Podstatná zde je hlavně ta skutečnost, že někdo v okamžiku realizace testu sleduje, zda si žáci prostřednictvím sociálních sítí nevyměňují informace umožňující podvádět (Je třeba hlídat děti online?). Obávám se, že, půjdeme-li cestou rozhodného testování, budeme podobné problémy brzy řešit i my.
Zamysleme se spolu s Audrey Watters nad souvislostmi takového sledování [3]. Položme si 2 otázky:
Je možné sledovat skutečně vše? Bohužel není známo, jaký algoritmus pro sledování Pearson používá. Případ z NJ ale ukazuje, že sledování má i jiné cíle, než je správnost výsledků. Ve skutečnosti je cílem chránit testy jako takové. To by ale znamenalo zabránit jakékoli konverzaci o obsahu testů, což je obtížně představitelné. Žáci jistě nepřestanou o tom, co v testu bylo, mezi sebou komunikovat. Jediné, čeho lze sledováním dosáhnout, je, že se budou veřejným prostorům vyhýbat. Výsledkem by klidně mohlo být jen to, že je přinutíme si hledat jiné, obtížně kontrolovatelné cesty. Ve svém důsledku bychom je tak dovedli k potřebě být na síti anonymní a nepřebírat za to, co dělají, odpovědnost (Děti bez jména a bez tváře). Naučí se registrovat online služby z anonymního mailu, vypínat GPS lokaci apod. A odtud je již jen krok ke skutečnému podvádění. Řešení je v tomto případě poměrně jednoduché. Stačí mít dostatek testových úloh, všechny zveřejnit a nechat žáky je řešit a diskutovat o nich po libosti. Pokud vůbec, kontrola by se měla omezit jen na to, co dotyčný dělá během samotného testu. To je situace, v níž jedině si lze u některých úloh zákaz komunikovat online představit. U jiných by tato schopnost naopak měla být přímo vyžadována.
Jaké důsledky může mít výchova v prostředí, kde se veškeré jednání žáků sleduje, zaznamenává a kontroluje? Některé směry vývoje analýzy výukových výsledků jdou opravdu až tak daleko, že ukládají vše, co žák při práci na svém zařízení dělá – na co klikl, kde zastavil video apod. (Jsou velká data velkým potenciálem nebo velkou chybou?). Žák se nachází ve specializovaném výukovém online prostředí, kde je komplexně sledován. Snahou je toto prostředí maximálně rozšířit i do míst, která jsou běžně vnímána jako soukromý prostor. Jednou z možností je vybavit žáky přístroji 1:1 a sledovat vše, co s nimi dělají. V současné době je vyvíjena celá řada podobných systémů. Kromě Pearson PowerSchool je to např. Amplify (viz Strategie rozvoje školství v USA pod taktovkou Ed.gov) nebo inBloom (viz Současný stav vývoje systémů adaptivního řízení výuky), který zkrachoval díky neochotě rodičů v New Yorku nechat zpracovávat citlivá data o dětech soukromou firmou. Až příliš mnoho investorů dnes chápe Školská data jako předmět podnikání. Zvítězí-li koncepce školství vedoucí ke kontrole a řízení, znamená to, že můžeme dosavadní konstruktivismem inspirovanou reformu, která si kladla za cíl vychovat samostatně myslící, zodpovědné jedince, odpískat. Donutíme žáky, aby se učili stále sofistikovaněji podvádět – pořizovali si pro soukromé účely vlastní přístroje, nepřipojovali se do internetu přes školní wifi, budovali konspirační sítě. To jsou postupy, které jsou vlastní špionům, zločincům a teroristům. Pevně věřím, že toto naším cílem není. Nelze očekávat, že se vývoj systémů analýzy výukových výsledků zastaví. Nový pohled na schopnost technologií ověřovat výukové výsledky jasně ukazuje, že sběr dat z výukových aktivit může mít pozitivní dopad. Na cestě jsou systémy adaptivní, které umožní výukové postupy individualizovat a jednou možná dokonce i personalizovat (Kdy dojde k technologické personalizaci výuky?). Očekávat lze též implementaci prvků umělé inteligence. Zásadním problémem, který přímo čiší i z aktuální kauzy, však je, jak zabránit snahám zneužívat data žáků k prosazování vlastních zájmů (firemních či politických). Řešení je opět poměrně snadné. Ten, kdo s daty přichází do styku, by neměl znát osobní údaje uživatelů. Až na výjimky (např. certifikované státní zkoušky) by majitelem dat měl být vždy ten, kdo je vytváří, a analýza výukových výsledků by měla být obrácena primárně směrem k žákovi (Skutečné možnosti využití daty řízeného školství).
Americké zákony naštěstí dávají rodičům právo kontrolovat, která data jsou o jejich dětech získávána a co se s nimi následně děje [4]. (Totéž jistě nelze říci třeba o Číně či Rusku.) Proto roste počet rodin, které nové plošné testování pod taktovkou Pearson odmítají. Právě aféry, jako tato, dávají tomuto trendu živnou půdu.
Dá se předpokládat, že v podmínkách skutečné demokracie by se vývoj nakonec měl ubírat správným směrem. Samozřejmé to ale není. Nejnovější průzkum Pew Internet (Americans’ Views on Government Surveillance Programs) jasně ukazuje, že i u Američanů dnes převládá mínění, že určitá kontrola všech online činností je nutná. Co jestli se ukáže, že ani nejdemokratičtější země ze všech již není dostatečně demokratická na to, aby zabránila zneužití plošného testování žáků???
Poznámka: Tento můj článek souvisí s činností ČŠI. Proto ho tímto věnuji svým bývalým kolegům zabývajícím se budoucím nasměrováním kontroly výukových výsledků v našem školství v rámci projektu OPVK NIQES - viz Specifikace informační gramotnosti NIQES.
Literatura a použité zdroje
STRAUSS, Valerie. Pearson monitoring social media for security breaches during PARCC testing [online]. 2015. [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://www.washingtonpost.com/blogs/answer-sheet/wp/2015/03/14/pearson-monitoring-social-media-for-security-breaches-during-parcc-testing/.
BOWIE, Liz. Students cheated by posting test questions on social media [online]. 2015. [cit. 2015-03-26]. Dostupné z: http://www.baltimoresun.com/news/maryland/education/bs-md-test-cheating-20150322-story.html.
