Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Zlaté aktivity I.
Jeden ze čtyř praktických příspěvků, zaměřených na procvičování sociálních dovedností.
Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.
Místo po mé pravici je volné
Hra je vhodná na úvod, pro „rozehřátí", ale má také svůj podtext - může při ní dojít k překvapivým interakcím mezi dětmi.
Všichni účastníci sedí v kruhu na židlích, přičemž jedno místo je volné. Podstatou této aktivity je zdánlivě jednoduchá věta: „Místo po mé pravici je volné, chci, aby tam seděl ...„. Větu říká hráč, vedle něhož je volné místo. Studenti si mohou vybrat kohokoli ze zúčastněných a posadit si jej vedle sebe. Mohou tak nepřímo, „skryti za aktivitu„ vyjádřit komukoli své sympatie. Až se hra rozběhne, lze ji rozvinout do podoby: „Místo po mé pravici je volné, chci, aby tam seděl ..., protože ...„ s tím, že hráči zdůvodňují svou volbu. V tomto okamžiku se otevírá široký prostor pro ocenění a vyjádření komplimentu ..." Vedoucí hry požádá účastníky, aby nepoužívali klišé „...protože je to dobrý kamarád ...„ ale aby byli konkrétní.
Otázky k diskusi (reflexi):
Co mi bylo příjemné?
Co mi dělalo potíže?
Překvapilo mě něco?
Jsem Lennon
Tato aktivita je výborná k uvolnění atmosféry a k prvnímu vzájemnému neohrožujícímu kontaktu mezi dětmi.
Každý účastník dostane za úkol se zamyslet a napsat na samolepku jméno známé osobnosti - musí mít ale stoprocentní jistotu, že ji všichni ostatní znají. Může to být herec, zpěvák, spisovatel, kdokoli známý. Pak tuto samolepku přilepí na záda náhodně vybranému spoluhráči. Každý se v tom okamžiku stane známou osobností, ale nikdo neví kým. Úkolem všech je libovolně se pohybovat po místnosti a setkávat se s ostatními. Při setkání si dvojice podá ruku, ukáží si vzájemně své samolepky a snaží se zjistit, kým vlastně jsou. Partner, kterému kladete otázky, vám však může odpovídat pouze způsobem ANO - NE. Žádná jiná odpověď není přípustná. Po 4 až 5 otázkách se vydáte za dalším hráčem a pokračujete v dotazování. Zpravidla zavládne milý a veselý chaos, který uvolní a pročistí atmosféru.
Vnímal jsem stisky rukou při setkávání s jinými lidmi?
Kdo mě překvapil?
Zažil jsem něco příjemného?
Které otázky mi nejvíce pomohly?
Představování partnera
Učitel vezme do rukou svazek provázků tak, aby polovina konců šla na jednu a druhá polovina na opačnou stranu. Každý hráč si vezme jeden konec. Tím vzniknou dvojice. Ty budou spolu rozmlouvat o tom, jaká mají očekávání, přání, obavy a plány ve vztahu ke zvolené činnosti/semináři. Poté si všichni sednou zpět do kruhu a každý z dvojice představí svého partnera v daném směru. Dojde k vyslovení obav, přání a tužeb, což je příznivé ve dvou základních směrech. Za prvé se vyslovením sníží vnitřní napětí účastníků, za druhé dojde k poznání, že všichni mají velmi podobné obavy.
Otázka k diskusi (reflexi):
Jaké jsem měl pocity, když o mě mluvil můj partner?
Co jsem se dověděl o sobě i o druhých?
Napadlo mě něco nového?
Tato aktivita zpravidla otevírá prostor pro diskusi na téma: co budeme dělat proto, aby se naše obavy nenaplnily. Vedoucí hry může nabídnout řešení - vytvoření pravidel pro skupinu. A vybídne účastníky k aktivní spolupráci při jejich vzniku. Podle vhodnosti lze vytvořit trojice nebo lze pravidla tvořit v celé skupině.
Pravidla mohou být různá, navrhujeme vám ta osvědčená z naší práce se studenty:
každý má právo cokoli odmítnout. Právo na odmítnutí je základním právem a musí být respektováno
každý má právo být vyslechnut - když někdo ze skupiny mluví, ostatní mu naslouchají
každý má právo říci svůj názor a nebýt za to kritizován, neexistuje špatný názor
každý má právo se během cvičení vzdálit a podle svého uvážení se zase vrátit
pokud mluvím, snažím se mluvit konkrétně a za sebe
vyvaruji se formulací „oni si myslí", „my všichni", „říká se", „já bych chtěl za něj říct"
snažíme se nemluvit o někom v jeho nepřítomnosti
pokud je to nezbytně nutné, budeme mluvit takovým způsobem, abychom mohli plynule pokračovat v hovoru také po jeho příchodu
jednoduše - neustále si představuj, že člověk, o kterém mluvíš, stojí vedle tebe a naslouchá ti
Platí jedno základní univerzální pravidlo - chovej se v dané situaci k druhým tak, jak chceš, aby se i oni zachovali v podobné situaci k tobě.
Otázka k diskusi (reflexi):
Pomohlo mi vytvoření pravidel k pocitu jistoty?
Podílel jsem se na vzniku pravidel?
Dodržuji s lidmi okolo sebe také nějaká pravidla?
Jsem schopen se na nich domluvit?
Jaké jsou mé zkušenosti v tomto směru?
Vizitka
Jedním ze základních potřeb každého člověka je vědomí vlastní identity - odpověď na otázku, kdo vlastně jsem. V období po 12 letech věku navíc umocněno přirozeným, nicméně mnohdy bolestným procesem hledání. Následující cvičení vědomí vlastní identity napomáhá.
Instrukce pro děti zní - „představte si, že jste umělci, kteří sami pro sebe navrhují neobvyklou vizitku. Neobvyklou proto, že na ní budou zejména kresby a symboly, které o vás něco druhým vypovídají, které jsou pro vás charakteristické. Neobvyklá bude také v tom, že na ní může být jen jedno slovo, které si zvolíte; má pro vás zvláštní důležitost nebo význam. Máte k dispozici papír, pastelky a fixy„.
Kreslené vizitky lze od dětí vybrat a postupně je ukazovat s tím, že všichni tipují, komu by vizitka mohla patřit. Možné je také požádat jednotlivé účastníky, aby svou vizitku prezentovali.
Otázky k diskusi (reflexi):
Co se mi na hře líbilo?
Bylo pro mne něco obtížné?
Dozvěděl jsem se něco nového o sobě nebo o ostatních?
Dům - strom - pes
Chování lidí je reciproční, to znamená, že se většinou chováme k druhým lidem tak, jak se oni chovají k nám - jinými slovy naše chování je převážně reakcí na chování druhých. „Dům - strom - pes" je aktivita, kterou lze navodit úvahy a rozhovor na téma, jaké chování a reakce u druhých způsobuji já. A samozřejmě opačně - jaké chování u druhých vnímám pozitivně a který způsob je pro mne nepříjemný.
Účastníci pracují ve dvojicích tak, aby se vystřídali s více partnery při společné kresbě domu, stromu a psa. Kreslí se jednou tužkou, kreslící sedí naproti sobě a nesmějí spolu mluvit - je to cvičení beze slov.
Otázky k diskusi (reflexi):
S kým se mi kreslilo dobře a proč?
S kým mi kreslení nelíbilo a proč?
Jak jsem reagoval - co jsem dělal?
Chovám se v podobných situacích v běžném životě podobně, jako jsem se choval nyní
napadlo mě něco?
Je mi příjemné vést nebo být veden?
Podobnou aktivitu lze realizovat variantou „Bludiště". Její podstata spočívá v tom, že se dvojice rozdělí na toho, kdo povede, a toho, kdo se nechá vést. Ten, kdo vede, má za úkol slovními pokyny vést svého partnera (má zavázané oči) bludištěm, které je nakresleno na listu papíru. Cílem je bez kolize projít celým bludištěm. Pro větší dramatičnost lze vyhlásit časový limit, za který je nutné bludištěm projít, případně sdělit, že cílem je co nejkratší čas.
Otázky k diskusi (reflexi):
Co mi bylo příjemné?
Co mi naopak nevyhovovalo?
Žebříček hodnot - které vlastnosti jsou pro mne důležité - jaký jsem:
Nezávislý, spoléhám na sebe
Poslušný, uctivý
Zdravě ctižádostivý
Usilující být moudrý
Věrný
Ohleduplný
Mám své zásady
Trpělivý
Je na mě spolehnutí
Umím se přizpůsobit
Zdravě si věřím
Mám pevnou vůli
Jsem rád mezi lidmi Umím se rozhodnout Sympatický Citlivý Důvěřuji lidem Obětavý
Čestný
Umím hájit svůj názor
Upřímný
Jsem schopný, umím...
Mluvím pravdu
Veselý
Mám radost z úspěchu druhého
Skromný
Jiný než ostatní, jsem "svůj"
Tento formulář nabízí mnoho možností, jak jej využít. Ten nejdůležitější význam spočívá v tom, že dětem umožní ustanovit pořadí jejich vnitřních hodnot a přemýšlet o nich - které vlastnosti jsou pro mne opravdu nejdůležitější? Dětí uvidí formulované vlastnosti takto pohromadě vůbec poprvé. Úvahy a přemýšlení o vlastnostech má samozřejmě značný význam pro vlastní sebepoznání.
Jiný způsob práce s tímto formulářem umožňuje arch papíru nechat rozstříhat a pak zadat dětem, ať seřadí jednotlivé vlastnosti od nejméně významné po nejdůležitější. Potom je nalepí na čistý arch papíru. Vznikne nám tak jakýsi pomyslný žebříček důležitosti našich vlastností. Těsně po dokončení je dobré dětem vyčlenit 5 minut času, aby si mohly zaznamenat, co nového je při sestavování žebříčku napadlo, o čem přemýšlely, co bylo obtížné nebo co je překvapilo. Zaznamenání myšlenek a pocitů má samozřejmě svůj význam - děti ocení možnost nahlédnout na tento žebříček např. za rok, stejně jako na své staré záznamy.
Jinou variantou může být to, že děti každé vlastnosti postupně přiřazují čísla od 1 do 10 podle toho, jak silně jednotlivou vlastnost podle svého uvážení charakterizují. Můžeme nechat spočítat průměrnou „známku„ u každého a diskutovat o přeceňování a podceňování. Lze také požádat jednotlivé účastníky, aby napsali svou nejdůležitější vlastnost tiskacím písmem na samostatný papír - lze pak všechny vybrat, zamíchat a anonymně ukázat „všechno všem".
Určitě také vyvstane otázka negativních vlastností. O nich se děti zpravidla plynule rozhovoří, jsou si jich dobře vědomy. Při pozitivním ocenění sebe sama však mají obvykle problémy. Proč tomu tak je? Formulář s vlastnostmi lze opakovaně vyplnit např. po 6 měsících, po roce - objevují se zajímavá porovnání.
