Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Jak a proč natáčet videa do výuky
4,0 (3 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Článek nabízí základní vhled do natáčení videí ve školní praxi. Nabízí přehled kroků, které musíme uvážit, pokud chceme videoobsah připravit a tvořit. Prochází fází plánů, přípravy natáčení, vlastní tvorby a postprodukce. Speciální pozornost je zaměřená na nástroje, které umožňují střih a úpravu videa.
Pokud se podíváme na platformy, jako je Khan Academy, Coursera, Udemy a další, můžeme poměrně jednoduše vidět, že velká část vzdělávacího obsahu je tvořena videem. Salman Khan k tomu dokonce poznamenává, že jeho synovci se raději dívají na video s ním než na něj samotného. Proč? Protože jim není hloupé si těžkou pasáž pustit třeba třikrát, protože si to mohou pustit kdykoliv a případně video mohou zrychlovat, zpomalovat, zastavovat.
Jde současně o činnost, kterou je možné spatřovat i v inovovaném kurikulu RVP:
Tím nechceme říci, že by běžná kontaktní výuka neměla mít své místo a význam, ale rádi bychom zdůraznili, že video může zajímavě klasickou výuku doplňovat – ať už jde o vysvětlování látky, což dobře známe třeba z konceptu převrácené třídy; nahrávání hodin pro nepřítomné žáky nebo pro opakování; případně jako nástroj tvorby celého kurzu, což může být v době epidemiologických opatření zajímavá věc nejen pro univerzity nebo celoživotní vzdělávání, ale i pro střední školy. V neposlední řadě pak video můžeme použít pro propagaci sebe sama nebo popularizaci své práce.
Natáčet video je obecně poměrně složitou činností, kterou lze udělat velice rychle a jednoduše, stejně jako s ním pracovat sofistikovaně a profesionálně. Na jedné straně stojí nahrávání mluvící hlavy například v Google Meet s prezentací nebo sdílenou obrazovkou; na straně druhé pak profesionální studiové scény.
Práce s videem může mít jak rozměr tvorby obsahu – což je to, čemu se budeme věnovat v tomto článku, ale také být předmětem výuky. Ostatně tvorba videa je mezi studenty velmi oblíbená, youtubering, ale i TikTokové celebrity jsou velice rozšířené a studenti by se měli dostat alespoň k základům toho, jak s videem ve výuce vlastně pracovat.
První, co člověk potřebuje pro natáčení videa, je realistický plán, tedy odhad toho, co vlastně chce dělat a proč. Především ze začátku doporučujeme především méně náročné scény – například natáčení venku může být problematické z hlediska šumu nebo měnícího se počasí, ale pokud se dobře vymyslí a zrealizuje, bude fungovat také pěkně. Dlouhá videa jsou problematická, takže velice doporučujeme si říci, jakou mají mít délku – pakliže s nimi míříte do výuky, je zřejmě ideál někde mezi 5–15 minutami. Delší obsah je možné rozdělit na kratší videa, což je ostatně věc, která se běžně dělá u MOOC kurzů.
V rámci plánu je důležité identifikovat, co vlastně chceme říci nebo ukázat. Asi ideální postup počítá s jednou myšlenkou na jednu scénu. Video tlačí autory k rychlosti a zkratce, zkuste skutečně co možná nejjasněji identifikovat to důležité nebo zajímavé a pracovat s ním. Na nic víc není čas.
Součástí realistického plánu je také volba vhodného prostředí. To by ideálně mělo působit přirozeně, takže i pokud se díváme na zahraniční vzdělávací videa, tak je asi nejčastějším místem kancelář, kabinet, třída nebo pracovna či obývací pokoj. Natáčet je možné samozřejmě i jinde, ale všechny tyto prostory mají tu velkou výhodu, že pracují s kontrolovanými podmínkami. Pokud můžete, pak samozřejmě lze užít i studiových prostor. Obecně platí, že u prostředí a videa je možné narazit na dva velké problémy – špatnou akustiku místnosti (to je hlavně problém prázdných tříd) a na nedostatečné světelné podmínky. Nebojte se na sebe nechat svítit i obyčejnou lampu, pomůže. Více světla je téměř vždy lepší než jeho nedostatek.
Pokud už toto vše máme rozmyšlené, můžeme se pustit do vlastní přípravy. Zřejmě prvním krokem bude napsání skriptu, tedy určitého scénáře, který nás provede tím, co říkat. Pokud má video vypadat skutečně dobře, skript budete potřebovat, ideálně téměř doslovný. Pokud chcete pracovat s rychlou tvorbou, pak si vystačíte s bodovým scénářem.
Skript může mít například následující strukturu:
Samozřejmě je možné i zde vidět obligátní strukturu úvod – stať – závěr. Obecně zpracování skriptu bude citlivé v tom, s jakým druhem videa pracujete. Pokud máte modul rozdělený na čtyři menší videa, tak se samozřejmě nebudete ve třetím znovu představovat a potřetí vysvětlovat, proč je Pascalův zákon důležitý. Všechny návody, které můžete dostat, jsou vždy obecné a platí, že do videa do velké míry obtiskujete sebe samé.
U skriptu je dobré vědět, jak bude dlouhý, obecně lze počítat s frekvencí 2–3 slov za sekundu, ale můžete sáhnout po nějakém kalkulátoru s tím, že předložky jsou samozřejmě rychlejší a dlouhá jména pomalejší, ale v průměru je to tak nějak pravda. O moc rychleji mluvit nedoporučujeme, protože to snižuje pochopitelnost projevu. Platí známé – pomalu, nahlas, zřetelně.
Snažte se vyhýbat dlouhým souvětím. Ta nejsou pro mluvený projev přirozená, je těžké je říci, tak, aby byla pochopitelná a nezněla příliš škrobeně nebo přímo čteně. To samozřejmě není výzva k tvorbě holých vět, ale k zdůraznění toho, že slovní projev je na videu jiný, a i například nespisovné koncovky nebo vatová slova jsou velice zřetelná.
Jakmile máte skript napsaný, doporučujeme si ho přečíst nahlas – sami uslyšíte, jak výsledek zní. Zde je ještě prostor pro nějaké úpravy, zjednodušení, zpřehlednění. A pak už vás jen čeká tréning. Ideální je umět skript téměř nazpaměť – můžete pak obsah modifikovat nebo doplňovat, podle toho, jak se to na videu hodí, ale současně víte přesně, jaké myšlenky chcete říci a necháte se vést naučenými frázemi. Hlavně u jmen je trénink důležitý.
Pozornost je třeba věnovat také oblečení – doporučuje se většinou tmavší oděv bez vzorků. Problémem bývají lesklé knoflíky nebo brýle, které mohou mít odlesky. Když budete volit prostředí a světlo, musíte s tímto determinantem určitě pracovat. Na druhou stranu by mělo jít o oděv, který je vám přirozený – pokud vás studenti znají v tričku a máte video s motýlkem a oblekem, s velkou pravděpodobností nebude působit přesvědčivě, přirozeně, ale ani vy sami se nebude cítit dobře.
Než se pustíte do natáčení, je dobré si udělat rozcvičku – špatné není obecné protažení, abyste nebyli ztuhlí. Klíčová je práce s hlasem – vždy doporučujeme nějakou rozcvičku, ať již jde o jazykolam nebo třeba básničku, či kombinaci obojího. Před natáčením se doporučuje hodně pít, ale vyhnout se sladkému – od cukroví po cukr v kávě. Jestli něco neprospívá hlasu, pak je to právě sladké. Podobně je vhodné se vyvarovat sycených nápojů.
Pro vlastní natáčení je možné použít běžnou kameru, fotoaparát či mobilní telefon se stativem. Pokud potřebujete k mobilnímu telefonu připojit stativ, bude se vám hodit nástavec, který je součástí každé selfie tyče. Bez stativu se natáčí skutečně špatně, zařízení musí někdo držet, obraz se třepe, posouvá, střihy pak nejsou rovné. Alespoň malý stativ je tedy téměř nutností. Na druhou stranu není třeba investovat do žádné speciální natáčení techniky – všechny moderní telefony pohodlně zvládnou natáčení ve FullHD (1920 x 1080 px) kvalitě, což je na video více než dostatečné. Ve skutečnosti vám stačí většinou obyčejné HD (1280 x 720 px).
U natáčení se nemusíte omezit jen na nativní aplikaci na mobilním telefonu, ale může sáhnout i po aplikacích, které mohou být v určitém ohledu pokročilejší, jako jsou například FiLMiC Firstlight, Cinema FV-5 (za 60 Kč), Camera MX či Open Camera.
Pokud potřebujete rozdělit natáčení zvuku a obrazu, protože například natáčíte z dálky, venku nebo v místnosti bez ideální akustiky, doporučujeme použít dva mobilní telefony – jeden na obraz a druhý na zvuk. Místo něj lze samozřejmě použít i diktafon. V takovém případě před začátkem videa spusťte nahrávání a tleskněte – zvuk z tlesknutí se dobře hledá na zvukové stopě a současně umožňuje snadné spojení s obrazovou stopou. Tento začátek má jen synchronizační význam a později se vystřihne.
Každou scénu, pokud se vám povedla, doporučujeme natočit alespoň dvakrát, abyste měli jistotu kvalitního záznamu a případně si mohli vybrat ideální zdroj pro střih. Sice to může působit jako určité zdržování, ale téměř vždy je rychlejší mít scénu dvakrát natočenou než zjistit, že v ní máte přeřeknutí nebo vrtání z vedlejšího domu.
Když už máme natočené video, zbývá provedení postprodukce, tedy jeho zpracování v nějakém nástroji. To, co typicky budeme potřebovat, je provedení střihu, odstranění šumu, případně kolorování obrazu. Pokud máte oddělenou zvukovou a obrazovou stopu, pak samozřejmě jejich spojení. Následně můžeme přidat zvukové efekty nebo hudbu (čisté mluvené slovo v tichu nemusí vždy působit ideálně), titulky nebo grafické prvky a můžeme provést export. Pokročile samozřejmě můžeme kombinovat více obrazových stop dohromady nebo pracovat s náročnějšími efekty a přechody mezi jednotlivými druhy obrazu.
Populární je práce s greenscreenem – tedy s pozadím, na které je možné naklíčovat nějaký obrázek nebo video. Aby něco takového bylo možné, potřebujete mít za sebou jednobarevné pozadí, které je poměrně homogenní a současně ho nemáte nikde na sobě – proto se většinou pracuje se zeleným pozadím. Pokud natáčíte doma, bude většinou využívat bílou zeď v kombinaci s tmavým oblečením. V takovém případě je potřeba dávat pozor na světelné odlesky třeba od čela, knoflíků nebo hodinek. Na druhou stranu je základní práce s klíčováním pozadí poměrně jednoduchá a může výrazně pomoci ve výkladu – pokud popisuje antické památky a stojíte „uprostřed nich“ nebo se spolu s diváky procházíte kolem specifické sloupové hlavice, je to samozřejmě jiné, než když o problému jen povídáte.
Níže nabízíme pohled na některé nástroje, které je možné pro střih a zpracování videa bezplatně použít.
Zřejmě nejlepší klasický střihací nástroj, který je k dispozici zdarma (má i placenou verzi, ale tu asi příliš nevyužijeme), se jmenuje DaVinci Resolve. Nabízí klasické prostředí pro střih, práce s více kamerami, zvukovými stopami, 3D i 2D efekty, pěknou práci s kolorací videa, pokročilé filtry nebo velice dobře řešené ořezávání obrazu. Má pěkně udělané ovládání, takže se s ním dá dobře naučit, případně z něj přejít k profesionálním systémům jako je Adobe Premiere. Pro úplně jednoduchý střih je ale asi zbytečně náročný a složitý. Přesto ho považujeme za nejlepší desktopový nástroj pro práci s videem za nulovou cenu.
Populární open source nástroj pro střih videa, který je určený především pro začínající uživatele. Pokud potřebujete provést ořez videa, jeho otočení, přidání zvukové stopy nebo jednoduchého filtru, pak vás Openshot jistě uspokojí. Nevýhodou je na začátku ne zcela intuitivní ovládání, což tím, že míří na začátečníky nebo méně náročné uživatele, není úplně šťastné. Výhodou je obrovské množství dostupných návodů na internetu.
Filmora je nástroj, který zaujme třemi věcmi. Předně nabízí dostatek nástrojů a filtrů pro běžného začátečníka nebo středně pokročilého uživatele, které balí do velice pěkného, jednoduchého grafického rozhraní. Především u studentů, kterým nechcete ukazovat „profesionální rozhraní“, se možná s Filmorou setkáte s úspěchem. Třetí zajímavou věcí je speciální aplikace na záznam obrazovky s možností editace takového záznamu a kombinování s nahrávaným videem. V této kombinaci tvoří asi jedno z nejlepších řešení na trhu.
Blender je vysoce pokročilý open source nástroj na práci s 3D animacemi. Jeho primárním zaměřením je tedy tvorba animovaných filmů nebo snímků s pokročilými 3D objekty. Pokud se ale touto cestou chcete vydat (například v rámci nějakého filmového semináře ve škole), může být velice užitečný. Obsahuje plnohodnotný nástroj na práci s videem. Hlavní nevýhodou je robustní a náročné prostředí, které primárně sleduje jiný cíl než běžné edukační video.
Adobe Spark je širší bezplatný kreativní balíček od Adobe, který můžete používat k různým věcem, jako je tvorba plakátů, jednoduchých webových stránek nebo videa. Video je zde pojaté tak, že uživatel pracuje se šablonami, které jej provedou celým natáčením – pokud si nejste jisti, jak strukturovat skript, pak vám rozhraní a šablony poradí. Na druhou stranu určitě nečekejte žádné pokročilé funkce nebo nástroje. Video, které je založené na práci se šablonami, je jistě užitečné hlavně začátečníkům nebo těm, kdo nemají na postprodukci dostatek času.
Nástroj, který je z našeho přehledu nejpodobnější DaVinci Resolve, je ShotCut, který je multiplatformní a existuje v i české lokalizaci, což může být pro školní potřeby zajímavé. Obsahuje mnoho pokročilých filtrů pro práci s obrazem i zvukem, do videa umí vkládat obrázky, dokáže nahrávat obraz z webové kamery nebo hezky automaticky upravovat video – od barevnosti až po vyrovnání či ořez. Ovládání je pro začátečníky poněkud náročnější, na menším monitoru pak téměř neřešitelné. Pokud si přesto na něj zvyknete, jde o jeden z nejlepších nástrojů našeho přehledu.
Poslední nástroj v našem přehledu je HitFilm Express – staví na myšlence, že by chtěl podporovat začínající filmaře. Prostředí není tak profesionální jako třeba u DaVinci Resolve, ale nabízí mnoho užitečných funkcí především v oblasti práce s triky – 410 efektů, podpora 3D a 2D transformací, práce s animací částic, neomezené množství vrstev a přechodů atp. Pokud hledáte prostředí, které bude hodně pracovat právě s triky a transformacemi videa, pak nejde o špatnou volbu.
Pokud už máte sestřiháno, můžete výsledek nahrát někam, kde s ním budou moci uživatelé dále pracovat. Nabízí se YouTube, Vimeo nebo lze využít i Google Disk. Ze všech těchto platforem je možné video dále sdílet. Samozřejmě mu můžete dodělat titulky (viz třeba návod, jak dodat videu titulky na Youtube). Formy sdílení pak mohou být rozmanité a záleží na vás, jakou cestou se vydáte – zda videa máte v kurzu, ve svém YouTube kanálu nebo někde jinde.
Na vás je pak samozřejmě i výběr nástroje pro střih videa. Osobně bych doporučil úplným začátečníkům Spark, který vás provede strukturou videa. Pokud ale chcete být samostatnější, je na zvážení, zda sáhnout po jednodušším a přívětivém nástroji Fimora, nebo jít cestou větší profesionality u DaVinci Resolve.
Článek je upravenou verzí textu dostupného ve volně přístupné knize Černý, M. (2020) Design digitálního vzdělávacího prostředí. Brno: Flow.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
Odborný recenzent
Článek je zdařilým metodickým vstupem pro ty učitele, kteří hodlají vytvářet výuková videa s rozmyslem. Navíc samotný úvod článku poukazuje na plánovanou inovaci RVP pro ZV, kdy tato vzdělávací metoda by měla více prostupovat do většiny vyučovacích předmětů. Koneckonců období tzv. "výuky na dálku" byla jistým způsobem inkubátorem pro nemálo z nás.
David Hawiger