Odborný článek
Základní informace o tom, jak založit třídu bez papíru, její klady a zápory a souvislost se SAMR modelem.
Termín paperless classroom se objevuje už dlouho. S nástupem technologií jsme si představovali, že část naší práce převezmou počítače, a možná mnozí doufali, že námaha spojená s kopírováním půjde stranou. Začalo se hovořit o třídě bez papíru. Pro některé školy je to spojení takřka neznámým pojmem, jiné by se s klidem mohly za „paperless“ označovat. Co však tento termín znamená ve skutečnosti, a co to tedy obnáší v celé škole? Jak začít, pokud nikdo ve škole není podobným pokusům nakloněn? Následující přehled kladů, záporů a tipů by mohl poskytnout určitou inspiraci, co by bylo záhodno vyzkoušet a na co si naopak dávat pozor.
Existují různé přístupy, jak využít tohoto konceptu. Učitelé často začínají tím, že převádějí současné materiály do pdf souborů nebo Google dokumentů. Výhodou je snadné nalezení a přístup kdykoli odkudkoli. Odpadá čas strávený u tiskáren a utrácení za papír, inkoust a opravu kopírek. S nasdílenými materiály lze pracovat podobným způsobem jako v běžné třídě. Jako úložiště nám dobře poslouží Google disk nebo např. Office 365 pro školy. Někteří učitelé volí pro sdílení své webové stránky, jiní se spokojí s QR kódy vedoucími k jejich souborům. Propracovanější prostředí najdeme v systémech řízení výuky Moodle, Edmodo, Blackboard a dalších. Zde se už více předpokládá spolupráce s rodiči, kteří mohou kontrolovat zadané domácí úkoly, známky i události v třídním kalendáři. [2]
Představme si tedy, že dětem předložíme pracovní list na tabletu. Budou ho „vyplňovat“ do sešitu nebo ústně? Může si škola dovolit zapůjčit dětem tablety i stylusy, aby mohly psát rovnou na chytrá zařízení jako v některých zahraničních školách? Jaký didaktický postup dále zvolíme? Ve skutečnosti se totiž tyto dokumenty příliš neliší od těch, které nabízíme na papíře. [11] Abychom posunuli koncept bezpapírové třídy na vyšší úroveň SAMR modelu, mohli bychom jej používat jako digitální porfolio pro studenty, tvořit pro ně celé lekce, nahrávat vysvětlení probíraného učiva, sdílet prezentace a školní newslettery, a dokonce i monitorovat pokrok žáků. [2] Užitečná může být i obyčejná průběžná zpětná vazba v komentářích ve sdíleném dokumentu. Např. na blozích zahraničních učitelů najdeme popis toho, jak využívají Apple Pencil při komentování prací dětí jak v Google dokumentech, tak i složitějších GoodNotes. [7] [8] Ale děti mohou odevzdávat i nahrávky a videa, stačí se nebát vyzkoušet aplikace Audioboo, Voki, Chatterpix a další. [2]
Rozvíjet další spolupráci můžeme společným psaním poznámek do sdílených dokumentů. [9] Postupně zkusíme zařazovat i pokročilejší nástroje jako Notability, Evernote a další. Pro budování učící se komunity celé třídy je vhodné využít diskusních aplikací a podporovat žáky v „setkávání“ a předávání informací jinými kanály (Twitter, Messengerové skupiny apod). [4] Děti se tak mimo jiné učí vnímat technologie jako zdroj svého poznání.
Inspirace, jak využít bezpapírovou třídu, je hodně. Ale každá škola i každý vyučovací předmět je trochu jiný, proto nebývá vždy užitečné přebírat cizí představy, ale spíš přemýšlet, co bude fungovat pro nás a přizpůsobit prostředí vlastním potřebám. [2]
Za nejvýraznější argument pro takto postavenou třídu někteří považují méně spotřebovaného papíru na kopie pracovních listů, domácích úkolů, testů i poznámek. K tomu se pojí čas strávený u kopírek a někdy i rozčilování s nefungující tiskárnou nebo zapomenutým pracovním listem. Důvody ekonomické a environmentální ve společnosti, která neustále bojuje s plýtváním, by měly být dostatečně důrazné na to, abychom se jimi začali zabývat. [1] Nadto hovory s dětmi o tom, proč sdílíme dokumenty tímto způsobem, je můžou nasměrovat k uvažování nad plýtváním materiály.
Další klad ocení všichni chaotičtí studenti. Dokumenty, poznámky, vysvětlení látky jsou k dispozici neustále. I nepřítomní žáci si mohou vše zjistit a dohledat. [4] Učitel tedy může nahrát celý vzdělávací kurz a zadávat domácí úkoly podle testů vyhodnocených online. Celý proces je udržitelnější a efektivnější.
Organizace práce by měla vést k důkladnějšímu zapojení dětí do učebního procesu a spolupráci s učitelem a postupně možná i konceptu obrácené třídy. [2] Paperless classroom má zkrátka výhody pro učitele i žáky.
V těchto argumentech o ekologii se možná ztrácí ten nejpodstatnější: příprava dětí na budoucí svět, v němž pravděpodobně budeme jak doma, tak v práci používat technologie stále častěji.
Největší problém samozřejmě spočívá v nutnosti vlastnit nějaké zařízení a mít k dispozici připojení k internetu, a to nejen ve škole, ale i doma. V opačném případě se pak žáci dostávají do výrazné nevýhody. Podle záměrů školy se musí počítat se zakoupením elektronických učebnic nebo nutností zavádění rozsáhlejších digitálních prostředí. Kromě technologické stránky je také potřeba počítat s podporou učitelů, kteří i po kvalitním školení potřebují jistý čas na prolomení letitých zvyků. [2]
Několik článků také upozorňuje na to, že bychom neměli zapomenout na výzkumy, které ukazují, že studenti se učí efektivněji z tištěných knih než z obrazovky, a naopak čtením z obrazovky výkon trpí. Podle některých studií žáci produkují více nápadů, když píší rukou, texty jsou gramaticky správnější, souvislejší a promyšlenější. Ruční psaní podle nich podporuje koncentraci a hlubší procesy než psaní na klávesnici, protože umožňuje vidět koncepty propojené mezi sebou. Všeobecně se navíc liší porozumění textu na obrazovce i úroveň psaní i mezi chlapci a dívkami, slabými žáky a žáky rychlejšími. I na to tedy musíme při čtení a psaní pamatovat. [3] [5] [10] A uvědomíme-li si, jak mají naše skripta zohýbané rohy, podtržené řádky a vepsané otázky, je těžké si představit něco podobného s digitálním textem. [3] Přesto všechno ani tyto studie nedoporučují plně se vrátit k papíru a opustit technologie, spíše se s technologiemi lépe vypořádávat. [5] Např. učit se používat aplikace na zvýrazňování a sběr informací (Diigo, Evernote).
S nastalými problémy životního prostředí je nutné uvažovat o svém vlastním dopadu na naše okolí a tato část využití technologií by mohla vést k přemýšlení nad nižší ekologickou stopou. Je ovšem dlouhodobou záležitostí vedení škol, aby pomáhaly učitelům pochopit, že technologie skutečně nahrazují některé každodenní úkoly. Zpočátku bude totiž pro pedagogy časově náročné naučit se vkládat pracovní listy do cloudu. A to je teprve začátek. Zároveň je potřeba vyvinout nové didaktické přístupy, které budou vhodně vysvětlovat, proč přinášíme tablety nebo notebooky místo papírových verzí. Musíme se naučit zadávat práci s obyčejným pracovním listem online tak, aby nás žáci ještě poslouchali, a vhodně „číst“ chování dětí, kterým trvá déle vpisování odpovědí do online dotazníků.
Stejně jako se musí naučit používat bezpapírové prostředí učitelé, měli by se je naučit i žáci. Studie totiž dokazují, že zaujetí technologiemi s jeho využíváním klesá. [10] Nepředpokládejme proto, že ze samotného nadšení nebo strachu z hodnocení usednou k našim odkazům na učitelském webu. Vhodnější je plánovat postupné zavádění, např. vyplněním domácího úkolu v podobě Google formuláře, získání informací z nasdíleného pracovního listu apod.
Problémem, který není v žádném článku zmiňován, je ekologická stopa samotných digitálních přístrojů, které je nutné neustále obnovovat a nabíjet. Otázkou tedy zároveň zůstává, jak o naše zařízení pečovat a ekologicky je vyřazovat. Nesmíme však zapomínat, že samotným zákazem technologií se budoucnost dětí nevyřeší a že se i přes všechny problémy a zápory musíme naučit pracovat bez papíru.
*
Článek byl finančně podpořen a vytvořen v rámci spolupráce Spomocníka na kampani Gramotnosti.pro život – Učíme v souvislostech, kterou v rámci aktivit NÚV řeší systémový projekt OP VVV Podpora práce učitelů.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.