První ze čtyř příspěvků věnovaných zavádění metodiky tvořivého myšlení do praxe. Tento seznamuje s prací kanadského profesionálního inovátora výukových postupů a propagátora tvořivého myšlení George Courose.
Spomocník již na rodinu Courosových narazil několikrát. Alec Couros působí na pedagogické fakultě kanadské University of Regina a je manželem i kolegou profesorky Bonnie Stewart. Jenže i jeho bratr George nás může hodně obohatit. Podívejme se, jak.
George Couros (CV) sám o sobě říká, že je studentem, učitelem a konzultantem v oboru inovativních výukových metod a řízení škol. Svou kariéru v kanadské Albertě zahájil jako učitel a školní koordinátor ICT, pokračoval v roli zástupce, ředitele, a nakonec se stal vedoucím metodikem školského obvodu Parkland zodpovědným za inovace. Dnes je nezávislým konzultantem, který pomáhá školám uspět při zavádění inovací. Řekněme rovnou, že ty inovace, ač souvisí s technologiemi, nemají s vlastními přístroji moc společného.
To podstatné z jeho myšlenek můžeme vysledovat např. na jeho dvou navazujících příspěvcích hovořících o 3 posunech v inovacích výuky, první z března 2015 – 3 Important Shifts in Education [1], druhý publikovaný nedávno na Media.com – 3 Conversation Shifts in Education [2].
V tom prvním zmíněné posuny popisuje takto:
Od digitálního občanství k digitální empatii. Jedná se přibližně o totéž, co se teď objevilo v trendech ISTE (Co je In a co Out podle ISTE), tj. nevynucovat digitální občanství v podobě souboru pravidel, co se nemá dělat, ale naopak budovat ho jako schopnost chovat se tak, aby se celá společnost zdárně vyvíjela. Možná to lépe pochopíme z projevu pravděpodobně první globální oběti kyberšikany na internetu Moniky Lewinské, když říká: „Potupa nikdy nemůže přežít empatii.“
Od hlasu žáků k sebeřízení. Pro někoho je možná nepřijatelné, když žáci a studenti mluví do toho, co a jak se učí. Jsme nastaveni tak, že je pro nás velkou inovací již to, když na jejich doporučení dáme, a výuku jejich přání přizpůsobíme. Potíž je v tom, že finální rozhodnutí je pořád na učitelích (na systému). George doporučuje školám, aby žáky a studenty jen neposlouchali, ale aby je skutečně zapojili do rozhodování o tom, jaké změny se mají ve výuce uskutečnit. Dokládá to přednáškou 17leté Kate Simonds na TEDxBoise. Její závěrečná slova jsou: „Teenageři, musíte věřit ve svůj vliv, dospělí, musíte naslouchat.“
Od růstového myšlení k inovativnímu. Růstové myšlení je tradičně vnímáno jako individuální schopnost průběžně se zdokonalovat. George ale považuje izolaci za nepřítele inovace. Opravdový inovativní přístup je podle něj možný pouze ve spojení s lidmi, kteří se snaží o totéž. To platí jak pro studující, tak pro učitele. „Díky tomu, že máme nyní přístup nejen ke všem informacím na celém světě, ale i k sobě navzájem, máme mnohem větší šanci najít nový a lepší způsob, jak pomáhat našim žákům.“ [1]
Nyní, po třech letech, má George dojem, že lze pozorovat stále více důkazů o tom, že stížnosti na pomalé změny ve školství nejsou docela pravdivé. Že existuje rostoucí množství případů úspěšného zavádění inovativních posunů do školní praxe. Nutno připomenout, že jeho současná práce je objíždět školy a pomáhat učitelům na místě zdokonalovat výukové postupy. Dá se tedy předpokládat, že má slušný přehled o tom, co se v kanadských a amerických školách děje. Navíc není sám, kdo má podobný názor. Za všechny vyjádření známého investora a filantropa Teda Dintersmitha, který v duchu potřeby připravovat děti na budoucnost podporuje stejné inovativní výukové postupy jako George (viz Innovation Playlist), a osobně objel 200 amerických škol:
„Překvapilo mě, s kolika inspirativními příklady velkých inovací jsem se setkal. … Učitelé pomáhají rozvíjet základní dovednosti a myšlení žáků. Namísto biflování nekonečných položek obsahu kurikula žáci poznávají novou látku, aplikují ji a učí ostatní. Učení je hodně praktické, spojené s reálnými projekty. Žáci vytvářejí iniciativy a sami identifikují cesty vpřed. Učitelům důvěřují a práce ve škole jim dává smysl.“ [3]
A tak se George rozhodl své posuny aktualizovat a ukázat, kam ty nejpokrokovější školy aktuálně směřují:
Posun od výsledků k procesům.
Žijeme v období stále se zrychlujících změn. Mnoho znalostí v mládí získaných ve škole je během našeho života nepoužitelných (nebo dokonce neplatných). Je evidentní, že se budeme muset učit celý život něco nového. Hlavním cílem naší školní docházky proto musí být nastavení tohoto celoživotního procesu sebeučení. George použil citát z knihy A. J. Julianiho a Johna Spencera Empower (ti dva jsou, mimochodem, také velmi zajímaví, dostaneme se k nim příště):
Naším úkolem není připravit naše žáky na něco, naším úkolem je pomoci jim připravit se na cokoli.
George u tohoto posunu však ještě připomíná, že je častou chybou si myslet, že faktické znalosti již nejsou důležité. Bez nich se nedá vlastně vůbec nic dělat. Poznání souvisejících fakt (bádání) je součástí každého cyklu aplikace tvořivého myšlení (projektu, řešení problému).
Posun od hodnocení k sebehodnocení.
Součástí práce učitele je poskytovat žákům informaci o tom, kde jsou a jakým směrem by měli postupovat dále. Jenže, co když není učitel zrovna k dispozici? Chceme-li žáky dovést k sebeučení, musí být zároveň schopni také sebehodnocení. George na tomto místě dává za příklad portfolio, na němž může každý pozorovat svůj pokrok. On sám je nám přitom právě touto reflexí svých posunů po třech letech skvělým vzorem.
Měli bychom se snažit proces hodnocení zdokonalit. Na začátku je uvědomění, jak nedostatečná je tradiční známka. Pokud se s ní spokojíme, připravujeme se o významnou část sdělení – o možnost poznat své silné a slabé stránky, a na základě toho nasměrovat své další učení.
Posun od integrace technologií k inovativnímu učení.
Občas se setkáváme s tendencí podstatnou část inovačních aktivit věnovat zkoumání toho, jaké technologie a jaké aplikace použít. To je špatně. Primárním smyslem naší činnosti vždy musí být prospěch pro žáka – tedy to, co by se měl naučit a jak toho má dosáhnout. Právě toto má být též hlavním námětem diskuzí a výměny zkušeností učitelů.
Stávající školský systém má tendenci změnám bránit. I v jeho rámci bychom se však měli snažit pomáhat žákům s přípravou na budoucnost. Pozor ale, i technologie mohou být překážkou. Umí usnadňovat práci učitelům tím, že konzervují znalosti, předkládají je žákům a ověřují jejich zapamatování. Podobné instruktivní výukové praktiky nemají s podporou tvořivého myšlení nic společného.
Závěrem George konstatuje, že všechny existující případy inovativního pojetí výuky orientované na potřeby žáků mají jeden společný jmenovatel. Doprovází je soustavná snaha učitelů o jejich vlastní osobní růst. Nečekají na to, až je někdo pošle na školení či konferenci, ale vzdělávají se vždy, když je to možné (prostojové učení) a své poznatky a zkušenosti sdílejí s ostatními.
STRAUSS, Valerie. Venture capitalist visits 200 schools in 50 states and says DeVos is wrong: ‘If choice and competition improve schools, I found no sign of it.’ [online]. 2018. [cit. 2018-12-01]. Dostupné z: https://www.washingtonpost.com/news/answer-sheet/wp/2018/03/15/heres-what-our-secretary-of-education-needs-to-hear-by-a-venture-capitalist-who-visited-200-schools-in-all-50-states/?noredirect=on&utm_t.
