Zatím poslední z řady pomocných metodických materiálů na podporu zavádění modelu tvořivého myšlení do výuky. Inspiraci tentokrát přináší odbornice z New Jersey Laura Fleming.
Poté, co jsme teoreticky definovali metodiku rozvoje tvořivého myšlení, věnujeme se v poslední době její aplikaci v praxi. Seznámili jsme se s několika inspirativními osobnostmi, naposledy to byli pánové George Couros, John Spencer a A. J. Juliani. Dnes přidáme jednu ženu. Zdaleka ne jen kvůli genderovému vyvážení.
Laura Fleming (@LFlemingEDU) je autorkou několika knih, lektorkou vzdělávající učitele, vyhledávanou přednášející, a hlavně známou odbornicí zavádějící hnutí maker do škol. Přes 20 let pracovala jako učitelka a knihovnice na ZŠ v americkém New Jersey. Nyní působí na Rutgers University. Na podporu svých aktivit založila web Worlds of Making.
). Rozdíl je v tom, že zde žádná hierarchie neexistuje. Tvořivost by podle ní měla být:
A: Aspirational (aspirující) Vytvoříte-li ve své výuce prostor pro samostatnou tvorbu žáků, je velmi důležité, aby aktivity zde realizované byly zajímavé a zároveň též přínosné. To znamená, že nestačí, aby byly jen zábavné. Ono ve skutečnosti nestačí ani to, když jen vyvolávají zájem žáků. Měly by dokonce ještě víc než jen inspirovat ke studiu a experimentům. Měly by aspirovat na komplexní zpracování dané problematiky v dlouhodobém horizontu, navést žáka na cestu, po které se vydá. Cíl je to hodně ambiciózní, ale při zavádění tvořivých aktivit do výuky bychom se ho měli vždy snažit sledovat.
B: Boring (nudná) Možná to může znít překvapivě, ale trocha nudy nezaškodí. Děti si v poslední době zvykají, že jsou kolem nich stále nějaké podněty stimulující jejich pozornost. Vlastní tvořivost však většinou nastartuje spíše situace, kdy nevíte, co dělat, a tak použijete vlastní fantazii. Stačí si vzpomenout, jak málo nám v dětství stačilo k vytvoření vlastního světa, v němž se odehrávala úžasná dobrodružství. To neznamená, že nemáme žákům žádné podněty poskytovat. Nesmí se to však přehánět. Měli by mít prostor pro vlastní nápady. Je třeba hledat rovnováhu.
C: Combinatory (kombinující) My v Evropě často pro americké „maker spaces“ (prostory pro tvorbu) používáme označení flexibilní studijní prostory (viz Škola jako místo pro práci). Ten název v sobě zahrnuje jak možnost přizpůsobit prostředí (nábytek, nástroje) typu činnosti, tak tu skutečnost, že aktivity zde se odehrávající v sobě pružně kombinují různé metodické postupy – prvky STEM, projektovou metodu, badatelsky orientovanou výuku, hodinu géniů apod. Právě kombinací různých postupů lze za příznivých podmínek dospět k nečekaným úspěchům.
D: Disobedient (akceptující neposlušnost) Zde Laura cituje z knihy, kterou napsali 2 pracovníci MIT Media Lab, Joi Ito (ředitel) a Jeff Howe – Whiplash: How to Survive Our Faster Future (Prásk: Jak přežít naši zrychlující se budoucnost): „Inovátoři, kteří si osvojí postupy založené na neposlušnosti namísto podřízení se pravidlům, posílí nejen svou vlastní kreativitu, ale inspirují též ostatní k lepším výsledkům.“ [1] Náš školský systém neposlušnost trestá. V souvislosti s tvůrčím potenciálem žáků samozřejmě mluvíme jen o určitém druhu produktivní neposlušnosti. Jde o snahu experimentovat s dosud nevyzkoušenými postupy, klást otázky, jít do rizika, že se něco nepovede apod. Jedná se o kompetenci, která je nepochybně potřebná, mají-li žáci uspět v tak obtížně definovatelné budoucnosti.
E: Enterprising (podporující podnikavost) Podnikavostí jako klíčovou kompetenci pro 21. st. se Spomocník zabýval již mnohokrát. Lauřin výklad je s naším běžně používaným Evropským doporučením, které ho nazývá „smyslem pro iniciativu a podnikavost“, v naprosté shodě. Připomeňme jen, že nejde o výchovu k podnikavosti ve smyslu řízení firem. Jde o schopnost uplatnit se – převzít za svou budoucnost zodpovědnost. Snad je zřejmé, že takové výukové aktivity, které naplňují cyklus tvořivého myšlení – tedy zahrnují plánování, bádání, experimentování, poučení z chyb i sdílení výsledků – vedou žáky k osvojení výše zmíněného smyslu.
F: Fundamental (smysluplná) Občas se stává, že se někdo snaží svou tvůrčí činnost naplnit aktivitami, které jsou spíše okrasné než smysluplné. Může se to snadno stát v situaci, když jsou žáci například nuceni naplnit 20 % svého času nějakou tvůrčí činností (hodina géniů), nejsou na tento přístup zvyklí a cítí potřebu se tohoto úkolu zhostit bez většího úsilí (čistě formálně). Laura se inspirovala přiléhavým heslem Marka Sparvella „Fundamental, not ornamental“ (smysluplné, nikoli okrasné), které se v jeho případě vztahuje k aktuálně tolik potřebným socio-emocionálním dovednostem, jejichž rozvoj lze s tvůrčí činností snadno propojit. Stačí se pokusit vytvořit něco s cílem někomu jinému pomoci. Laura v této souvislosti cituje též kolegyni Jackie Gerstein, která se tomuto tématu na svém blogu blíže věnuje (Maker Education and Social-Emotional Development). Sama Laura v rámci posledního běhu Hour of Code rozjela s podporou webu Hands-On Coding tomuto cíli odpovídající tematické zaměření prací žáků, které jsou sdíleny s tagem #MindfulCoding.
