Odborný článek
Resnickovy mýty o kreativitě
5,0 (3 hodnocení)
Upoutávka na knihu Mitchela Resnicka, vědce známého na poli vzdělávacích technologií (autora Scratche), s ukázkou zabývající se rozvojem kreativity, tedy kompetencí, jejíž význam neustále roste.
Jeden z našich největších současných inspirátorů a hybatelů vědeckého pokroku v oblasti vzdělávacích technologií, žák Paperta, profesor MIT Mitchel Resnick vydal v létě 2017 knihu Lifelong Kindergarten: Cultivating Creativity through Projects, Passion, Peers, and Play, v níž tvrdí, že kreativní může být každý a že kreativitu lze naučit. Jen na vysvětlenou k názvu knihy – Lifelong Kindergarten (celoživotní školka) je název Mitchelova pracovního týmu na MIT, 4P je akronym principů učení zavedený profesorem Papertem.
Ukázku z knihy vydala Edutopia [1]. Vybraná upoutávka se týká popisu kreativity. Řeší problém, který spočívá v tom, že se ani odborníci nejsou schopni přesně shodnout na její definici. Navíc se ukazuje, že existuje mnoho mylných představ o ní. Mitchel v této ukázce popisuje 4 nejčastější mýty ke kreativitě se vztahující:
| Mýtus 1: | Kreativita vyžaduje schopnost uměleckého vyjádření. Rodiče si většinou spojují kreativitu se schopností dětí kreslit. Něco na tom je. Ti nejlepší malíři či sochaři skutečně musí být mimořádně kreativní. Jenže zrovna tak musí být kreativní i vědci, lékaři, manažeři, politici ad. Kreativita rozhodně není výsadou umělců. Musíme ji vnímat jako základní schopnost, kterou budou naše děti v budoucnu potřebovat. |
| Mýtus 2: | Jen malá část populace je kreativní. Někteří lidé si myslí, že být kreativní znamená vymyslet něco nového pro celé lidstvo. To je Kreativita s velkým K, kterou disponují nositelé Nobelovy ceny či umělci, jejichž díla vystavují světové galerie. Jenže ona je i kreativita s malým k. A ta je pro nás mnohem důležitější. Je to ta, která člověka vede k vymýšlení něčeho nového pro něj samotného, bez ohledu na to, že ta myšlenka (výtvor) není z globálního pohledu zcela originální. Je chybou orientovat výuku jen na velké K, tj. vyhledávat jedince vrcholně kreativní. Musíme pomáhat každému dosáhnout svého maximálního kreativního potenciálu. |
| Mýtus 3: | Kreativita vzniká v momentu osvícení. Častým omylem je představa, že nové nápady přicházejí samy od sebe náhlým osvícením (Heuréka). Skutečnost je jiná. Nápady jsou důsledkem myšlenkového procesu založeného na dlouhodobé snaze něco dělat. Dokonale na to sedí tento Edisonův citát: „Kreativita je z 1 % inspirace a z 99 % pot.“ Jenže ke kreativitě nevede každá tvrdá práce. Musí to být určitý typ práce, takový, který kombinuje „zvědavé zkoumání s hravým experimentováním a systematickým poznáváním“. Přesně tak, jak to popisuje metodika |
Je to tak, kreativitu lze učit. Ale jen tehdy, chápete-li výuku jako organický interaktivní proces.
RESNICK, Mitchel. 4 Myths About Creativity [online]. 2017. [cit. 2018-03-13]. Dostupné z: https://www.edutopia.org/article/4-myths-about-creativity.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
| Mýtus 4: | Kreativitu nelze naučit. Každé dítě je od narození přirozeně tvořivé. Chce se dotýkat, interagovat, poznávat, rozumět. Později se chce vyjádřit – mluvit, zpívat, kreslit, stavět, tančit. Rigidní poměry některých škol a rodin tuto přirozenou kreativitu potlačují. To je chyba. Pozor ale, naučit se lze jen použitou techniku, pro samotnou kreativitu pravidla a instrukce neexistují. Přitom se sama většinou nevyvine. Potřebuje podnětné prostředí, podporu, povzbuzování. Musíte se snažit vytvořit takové prostředí, v němž bude rozvoj kreativity podobný pěstování rostlin na zahradě. |