Sledování podmínek pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením - 2. část
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Sledování podmínek pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením - 2. část
5,0 (2 hodnocení)
Druhý díl článku poskytuje informace vycházející z odpovědí ředitelů šesti speciálních škol v řízeném rozhovoru o podmínkách připravených pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením. Z těchto výpovědí vychází poznatky o připravenosti podmínek pro vzdělávání žáku se zrakovým postižením na těchto školách a nepřímo se dozvídáme i o vzdělávání těchto žáků integrovaných na běžné škole.
Psychosociální podmínky
7. Jaké volnočasové aktivity nabízíte žákům? Máte zkušenosti se zapojením žáků do zájmové činnosti mimo školu?
Všechny školy nabízí žákům sportovní aktivity. Žáci 4 škol provozují sporty preferované zrakově postiženými – goalball, showdown. 5 škol nabízí v rámci zájmové činnosti tanec, hru na hudební nástroje, výtvarné aktivity. Žáci se účastní sportovních soutěží, které pořádají speciální školy, veřejných vystoupení. O zájmové činnosti žáků mimo školu mají informace ve 3 školách. Jedná se o ZUŠ, DDM, Centrum volného času. 2 školy sdělily, že zapojení žáků do zájmové činnosti mimo školu není časté. 1 škola zapůjčuje žákům i sportovní vybavení: „Děti chodí se školou bruslit, plavat, jezdí na hory. Půjčujeme jim brusle, lyže, kola.”
8. Máte informace od absolventů speciální školy o jejich dalším profesním uplatnění. Bývá poukazováno na jejich nedostatečnou přípravu na zvládání životních situací a nezkušenost v komunikaci s intaktní společností.
Základní školy mají informace ze středních škol o přijetí svých absolventů. Žáci odcházejí na odborná učiliště, praktické školy, odborné školy, gymnázia, konzervatoře. Podle 1 odpovědi určité procento žáků selže: „Určité procento žáků selže, nechtějí studovat. Tady je přinutíte, je jich málo. Na gymnáziu jsou úspěšní, horší jsou běžná učiliště.” Žáci dále studují na VŠ – informatiku, speciální pedagogiku, filozofii, práva, hudbu, lékařství. Ředitelé škol se setkávají i s absolventy v praktickém životě. V 1 odpovědi je poukazováno na přijímání žáků na střední školy bez přijímacích zkoušek a jejich následné selhání, protože tolerantnost v klasifikaci na této škole je větší: „Snažíme se však o to, aby si rodiče byli toho vědomi a nepřeceňovali síly a schopnosti svých dětí v možnostech dalšího vzdělávání.”
2 školy mají zpětnou vazbu od žáků z pravidelných srazů absolventů. 2 školy zdůrazňují důležitost přípravy absolventů speciálních škol pro praktický život, hlavní cíl vzdělávání je jiný než u běžné školy: „Hlavní cíl, úkol vzdělávání je jiný než u běžné školy, ne pouze vzdělat v předmětech, ale naučit být samostatný a soběstačný. To je spousta činností, které se žák učí - sebeobsluha, umět si vše vyřídit, nakoupit, uvařit, obstarat, to jsou stěžejní věci.” Je nutné naučit žáka být samostatný a soběstačný. Ve srovnání absolventů speciálních škol a integrovaných žáků jsou podle odpovědi 2 ředitelů žáci speciálních škol ve svých znalostech průměrní, ale v praktickém životě úspěšnější: „Byť jsou žáci speciálních škol ve znalostech průměrní, jsou úspěšnější. Výuka každé sociální dovednosti má totiž ve speciální škole svou metodiku.”
Podmínky spolupráce školy a rodičů žáků
9. Považujete za funkční styk s rodiči žáků, realizujete poradní servis, vytváříte společenské vztahy mezi školou a veřejností? Jaká vidíte specifika speciální školy jako školy internátní? Můžete pojmenovat zisky a ztráty z tohoto úhlu pohledu pro školu i rodinu?
Všechny školy spolupracují s rodiči svých žáků. 2 ředitelé zdůrazňují význam okamžité spolupráci s rodiči při objevení problému: „Pokud se problémy vyskytnou, snažíme se o rychlou intervenci, často ve spolupráci s OSPOD příslušných spádových oblastí.” 2 ředitelé hovoří o sdružení rodičů, ve kterém se rodiče spojují a tvoří komunitu. V případě 1 školy se objevují plány na větší propojení školy s veřejností prostřednictvím kulturních aktivit.
5 ředitelů považuje internát pro budoucí život žáka za přínosný: „Představte si rodiče, kteří neumějí brailla, nemají ozvučený počítač. Přijdou ze zaměstnání, a aby začali pracovat s dítětem, učili ho samostatnosti.” Internát žákům vytváří mantinely, naučí je samostatnosti. V 1 odpovědi pro děti z nepodnětného prostředí byl internát označen za přínosný. V jedné odpovědi byla připuštěna problematičnost internátu pro žáka v raném věku a v případě funkční rodiny. 2 ředitelé doporučují, aby v rodině žáci o víkendu trávili co nejvíce času. 2 ředitelé zdůrazňují individuální rodinný přístup. Ve 2 odpovědích bylo zmíněno, že ubytování na internátu je pro mnohé rodiny finanční zátěž a raději volí takový způsob vzdělávání, kdy je dítě v rodině.
Názory na připravenost podmínek pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením na běžné škole
10. Máte zkušenost s přestupem žáků speciální školy na běžnou školu či naopak? Máte informace o připravenosti podmínek na těchto školách pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením? Jaké problémy mohou vznikat?
3 ředitelé označují přechody ze speciální školy na běžnou jen jako jednotlivé případy: „Integrace může být úspěšná u osobnosti, která se umí zapojit. Děti odejdou do integrace většinou na druhém stupni, některé jsou úspěšné, některé se vrací zpět. Polovina se vrací, polovina zůstává.” V 1 případě trvale odcházejí žáci z této školy na běžnou školu na 2. stupni, žáci ale přicházejí do speciální školy z běžné školy na 1. stupeň na tříměsíční diagnostický pobyt v průběhu celého školního roku. Využívají možnosti diagnostického pobytu na prvním stupni, naučí se pracovat s pomůckami a odejdou zpět. Na 3 školách žáci přicházejí z integrace na speciální školu na 2. stupni. Tehdy žáci nezvládají různý přístup učitelů, mají si osvojit více učiva, řeší se, co by měl žák umět a jak ho to naučit: „Na prvním stupni vše řeší jedna hodná paní učitelka.
Podle 1 odpovědi přicházejí žáci bez znalosti Braillova písma, prostorové orientace a jeden rok se potýkají s doplněním znalostí a dovedností. Jako problém vidí 2 ředitelé malou samostatnost žáků přicházejících z integrace: „Škola se soustřeďuje jen na zvládání učiva žákem v souladu s jejich ŠVP a k tomu vytvoří vcelku dobré podmínky. Vše ostatní za zrakově postižené dítě dělá asistent. Tím vychovají vzdělaného, avšak nesamostatného a nesoběstačného člověka, závislého na pomoci druhých. Přístup naší školy je jiný. Vychovat prostřednictvím předmětů speciální péče, zájmových aktivit, speciálních sportů, pomocí speciálních pomůcek, metod, školních potřeb atd., samostatného člověka, samozřejmě ho vzdělat i v předmětech jako běžná škola a hlavně ho naučit vyhledávat si informace sám.” Samostatnost absolventa je uváděna jako jeden z cílů vzdělávání: „Rodiče často požadují na běžné škole speciální opatření pro své dítě, např. asistenta. Já rodičům říkávám, že společně musíme dítě vychovat a vzdělat tak, aby asistenta nepotřebovalo.” 3 ředitelé upozorňují na problematické působení asistenta pedagoga na utváření samostatnosti žáka a jeho připravenosti na praktický život: „Ze speciální školy odchází žák v patnácti a dalších padesát let si musí sám dát jídlo, zapnout se. V téhle škole se to žák naučí. Integrované dítě si nemusí zavázat boty, třída by čekala. Zapne, obleče asistent. Srovnání máme ze střední školy. Dítě přichází z integrace často nepřipravené, nesamostatné.”
V 1 odpovědi je návrh objektivně seznamovat rodiče s možnostmi speciální a běžné školy, s jejich výhodami i nevýhodami, aby se rodič mohl odpovědně rozhodnout: „Rodiče by měli být objektivně seznámení s možnostmi speciální a běžné školy, s jejich výhodami a nevýhodami a pak se kvalifikovaně rozhodnout, do které školy své dítě dají. V naší škole jsou seznámeni se ŠVP a s tím, jaké by dítě mělo být, když od nás odchází – samostatné, soběstačné, nezávislé na cizí pomoci. Měli by se podívat do běžné školy, seznámit se s jejich ŠVP a porovnat.” V 1 odpovědi se objevuje, že SPC a pracovníci rané péče nedoporučují vzdělávání žáků se zrakovým postižením na speciální škole.
III. Závěr
V závěrečném shrnutí je využito především dat týkajících se vzdělávání žáků na základních školách pro zrakově postižené. Z těchto podkladů vycházejících ze zkušeností pedagogů z praxe, lze vyvodit i dílčí závěry o vzdělávání žáků se zrakovým postižením na běžných školách, o kterém zatím nemáme dostatek informací.
Základní školy pro zrakově postižené ve svých školních vzdělávacích programech přímo upravují výstupy výuky, metody a podmínky vzdělávání tak, aby odpovídaly možnostem a schopnostem žáků se zrakovým postižením. Do svých programů speciální školy zavádějí předměty speciálně pedagogické péče, které garantují dosažení výstupů nezbytných pro rozvoj samostatnosti žáka. Při vzdělávání je důraz kladen na metodu individualizace výuky. Zohlednění zrakového postižení je provedeno v potřebné míře u všech předmětů.
Tyto školy mají vytvořeny vyhovující materiální podmínky pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením. Školy disponují potřebnými kompenzačními i didaktickými pomůckami, od kamerových lup po počítače s odpovídajícím softwarem. Některé školy se samy podílejí na tvorbě didaktických pomůcek. Také připravenost technických podmínek v základních školách pro zrakově postižené je značná. Školy jsou vybaveny vhodným nábytkem, v makroprostoru jsou vytvořeny podmínky pro pohyb žáků se zrakovým postižením. Velikost pracovní desky, její umístění a osvětlení se vždy ve speciálních školách řeší s ohledem na žákovu zrakovou vadu.
Učitelé, kteří vyučují na základních školách pro zrakově postižené, jsou speciální pedagogové, částečně tyflopedi, částečně psychopedi. Pedagogové jsou spíše středního a staršího věku s dlouholetou praxí ve speciálním školství. Při mnohých speciálních školách působí Speciální Pedagogická Centra, složená ze speciálního pedagoga a v dalších případech i tyflopeda, sociálního pracovníka, metodika prevence či psychologa. Tyto SPC poskytují poradenskou a konzultační činnost pro učitele, rodiče i žáky.
Malý počet žáků v kolektivu, který umožňuje individuální přístup učitele k žákovi, je důležitý aspekt pro vytvoření příznivého klimatu ve třídě speciální školy. Žáci mají ve třídě rovnoprávné postavení. Mají podobné zájmy, záliby a starosti. Vytváří si komunitu a vzájemné vztahy, které přetrvávají do budoucna. Všechny školy nabízejí žákům v rámci mimoškolní činnosti sportovní aktivity, včetně sportů provozovaných pouze zrakově postiženými. Speciální školy organizují i sportovní soutěže v těchto disciplínách. Dalšími zájmovými činnostmi na školách jsou hra na hudební nástroje, výtvarné aktivity, tanec. Dojíždějící žáci mohou využít služeb internátu. Život na internátu může v některých případech přispět k rozvoji samostatnosti a soběstačnosti žáka se zrakovým postižením.
Speciální školy připravují své žáky především pro praktický a soběstačný život. Jejich žáci dále odcházejí studovat na všechny typy středních škol a někteří z nich dosahují vysokoškolského vzdělání.
Zkušenost speciálních škol s žáky se zrakovým postižením integrovanými na běžné škole je specifická. Jedná se o žáky, kteří se vracejí z neúspěšné integrace. Takoví žáci přicházejí do speciálních škol ve většině na 2. stupni základní školy, kdy nezvládají různý přístup učitelů a větší objem učiva na běžné škole. Žáci přicházejí do speciálních škol mnohdy málo samostatní, bez znalosti prostorové orientace, s obtížemi se získáváním informací. Jako důvod této skutečnosti je často uváděna nepřipravenost personálních podmínek na běžné škole. Na vzdělávání žáka se rozhodující měrou podílí (kromě učitele) osoba asistenta pedagoga. Asistent pracuje pravidelně s žákem a mnohdy nemá dostatečné znalosti metodik jednotlivých činností žáka se zrakovým postižením. To často vede k vykonávání činností asistentem namísto žáka.
Rodiče žáků by měli být objektivně seznamováni s možnostmi vzdělávání žáka se zrakovým postižením na běžné základní škole a na škole speciální. Následně by se mohli odpovědně rozhodnout, jaký způsob vzdělávání zvolí. Za současného stavu připravenosti podmínek pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením na běžné škole zůstane pro část žáků s těžkým zrakovým postižením možnost vzdělávání na základní škole pro zrakově postižené vhodným řešením.
Literatura a použité zdroje
Vzdělávání základní [online]. [cit. 2012-12-19]. Dostupné z: http://www.tyflonet.cz/vzdelavani/zakladni.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. 2007. [cit. 2013-01-07]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf.
LECHTA, Viktor. Základy inklizivní pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2010. 435 s. ISBN 978-80-7367-679-7.
MICHALÍK, Jan. Zdravotně postižení a pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2011. 511 s. ISBN 978-80-7367-859-3.
VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, s. r. o., 2004. 872 s. ISBN 80-7178-802-3.
