Vzdělávání žáků se zrakovým postižením – 1. část

Způsoby vzdělávání žáků se zrakovým postižením

Pavel: Na základní škole jsme byli malá třída, sedm lidí. Takže jsem si o přestávce buď četl, dopisoval domácí úkoly nebo jen tak... nic nedělal. To bylo velmi běžné, speciální školy byly velmi uzavřené komunity a obzvlášť v takové malé třídě toho moc dělat nešlo. Nějaké lítání po chodbách nepřicházelo v úvahu. Já osobně jsem nejraději seděl v lavici, nos zabořený v nějaké braillské knížce a četl až do příchodu učitele.

Pavel: Na střední škole to bylo podobné jako na základní, je to stejná škola. Jen místo čtení v Braillu jsem četl na notebooku. Ale už jsem si i chodíval o přestávkách odskočit na návštěvu do téhle a tamté třídy... nebo do bufetu.

Pavel: Pak na jazykovce to bylo jiné, byl jsem jediný nevidomý mezi zdravými a ti už měli zájmy jiné, ale i to se docela vyřešilo. To, že nevidím, přijali v klidu, a tak jsem s nimi o přestávkách zašel sem tam ven, sem tam si něco koupit a tak klasicky. Jako každá jiná přestávka obyčejného studenta. (Pavel)

Cílem současného českého školství je vytvoření takových podmínek, které by umožňovaly vzdělávat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy i žáky se zrakovým postižením, ve všech typech škol při zohlednění vzdělávacích potřeb jednotlivce. Koncepce vzdělávacího systému se přizpůsobuje požadavkům evropské společnosti.

Vzdělávání žáka může být realizováno formou individuální či skupinové integrace v běžné škole za využití podpůrných opatření či ve škole samostatně zřízené pro žáky se zrakovým postižením. Skutečnostmi, které jsou důležité při rozhodování o integraci žáka či o vzdělávání ve speciální škole, jsou především: druh a stupeň zrakového postižení spolu s akceptací zrakové vady, osobnost žáka (samostatnost, komunikativnost, závislost na rodině), vybavení a umístění školy.

Oba způsoby vzdělávání mají svá pozitiva a negativa. Pozitivy při vzdělávání ve škole pro žáky se zrakovým postižením jsou zejména jejich vybavenost pro výuku jednotlivých předmětů, úprava prostředí pro pohyb osob s poškozením zraku, informovanost a způsobilost pedagogů pracovat se žáky se zrakovým postižením, odborné vedení předmětů speciálněpedagogické péče. Při integraci žáka se zdravotním postižením do běžné školy je pozitivem mimo jiné rozvoj žáka se zdravotním postižením v přirozeném společenství třídy, komunikace s intaktními spolužáky a osvojování si sociálních dovedností potřebných pro život v reálné společnosti. Prokazatelnou výhodou integrovaného způsobu vzdělávání je skutečnost, že běžná škola se nachází obvykle v místě bydliště žáka, tedy žák nemusí opustit rodinné prostředí (naopak ale ne každá rodina má předpoklady k trvalému poskytování žádoucích podmínek pro vzdělávání žáka v běžné škole).

Se změnami ve společnosti se prohlubuje snaha po integraci a inkluzi žáků se zrakovým postižením do běžných škol, kde jsou pro ně upraveny podmínky legislativně. Vzdělávání žáků se zdravotním postižením v běžné škole ale vyžaduje zajištění podmínek, které jsou nutným předpokladem tohoto procesu. Je to především odborná připravenost pedagogů, vyhovující uspořádání školy, zajištění potřebného materiálního vybavení, připravenost kolektivu třídy, přiměřená sociální adaptibilita a dostatek volních vlastností žáka se zdravotním postižením (dle stupně a druhu postižení i přítomnost asistenta pedagoga), zajištění kompenzačních pomůcek a spolupráce se Speciálně pedagogickým centrem (SPC) pro žáky se zrakovým postižením. Důležitá je také připravenost občanské společnosti, která nebude vnímat individuální přístup k žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami jako postup na úkor jeho spolužáků.

Při volbě způsobu vzdělávání žáka se zrakovým postižením je tedy nutno postupovat vždy individuálně a volit tu možnost, která je pro žáka nejvhodnější cestou k nalezení profesionálního uplatnění v jeho dalším životě.

Legislativně je vzdělávání žáků se zrakovým postižením zakotveno v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášce č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění vyhlášky č. 147/2011: http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-147-2011-sb-kterou-se-meni-vyhlaska-c-73-2005-sb, vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116/2011 Sb.: http://www.msmt.cz/dokumenty/vvyhlaska-c-116-2011-sb-kterou-se-meni-vyhlaska-c-72-2005-sb.

Základní materiálně-technické podmínky pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením

V případě žáků se zrakovým postižením je vždy nutné pro jejich vzdělávání zajistit vhodné materiálně-technické podmínky. Tyto podmínky jsou na školách pro žáky se zrakovým postižením plně zajištěny, ale běžná školy je mnohdy s příchodem žáka teprve vytváří. Přehledný popis podmínek žádoucích pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením je obsažen v publikaci A. Keblové: Zrakově postižené dítě. Praha: Nakladatelství SEPTIMA, s. r. o., 2001. Pavel nám jednotlivé podmínky okomentoval svými postřehy.

Jednou z nejdůležitějších podmínek pro vzdělávání žáků je osvětlení pro orientaci i zrakovou činnost. Pro žáka při školní práci je nutné zajistit podle rozsahu postižení dostatečnou intenzitu světla i jeho rozptyl po pracovní desce. Pokud jde o umělé osvětlení, doporučuje se stropní osvětlení a často i individuální přisvícení lampou. Světlo nesmí oslňovat, odrážet se od lesklých povrchů a má dopadat zleva shora šikmo. Při vytváření optimálních světelných podmínek je důležitá i čistota okenních skel, rozsah výzdoby oken. Účinnost osvětlení lze zvýšit vhodnou volbou barvy stěn, nábytku i podlahy (ta má být vždy světlá).

Teplota v učebně by se měla pohybovat tak, aby vlivem nízké teploty nedocházelo k omezení citlivosti prstů (u Brailla snížení schopnosti čtení).

Pavel: O tepelných podmínkách neuvažuju, v mrazu jsem Braill ještě nečetl, asi by to šlo těžko, ale předpokládám, že při normální pokojové teplotě není problém vůbec žádný.

Žákovi se zrakovým postižením v jeho orientaci v prostoru pomáhá sluch. Pokud se nachází v prostředí, kde je zvýšený hluk, přichází o cenný zdroj informací. Zvukovou pohodu narušuje i zvukový dozvuk, který lze ale odstranit opatřením zadní stěny ve třídě adsorbční hmotou.  

Pavel: Hluk při orientaci sluchem je problém určitě. Hlavně na velkých školních chodbách o přestávkách (a proto je bezpečnější zůstat ve třídě). A to samé platí o velkých třídách, znám z přednášek na VŠ, v aule 150 lidí, z toho půlka se baví... učitel opravdu slyšet není.

Úprava interiéru třídy, školy zajistí žákovi možnost samostatného bezpečného pohybu. Jedná se o označení zasklených ploch, označení schodiště, zábradlí, dostatečné osvětlení.

Pavel: Rozhodně nedoporučuji náhlé úpravy třídy či učebny bez předešlého upozornění, hovořím z vlastní zkušenosti. Jak si nevidomý na rozestavení nábytku v místnosti zvykne, může být těžké zvykat si znovu. Po základní orientaci po budově by měl nevidomý umět dojít, kam potřebuje, bez potíží. Ale může pomoci nalepit na obvyklé trasy na zdi reliéfní pásy či dodat na dveře braillské popisky na speciální lepicí pásce.

Úprava pracovního prostředí pro žáky spočívá ve vhodném umístění lavice v přední části třídy, což usnadňuje komunikaci s učitelem i umožňuje učitelovu pomoc. Pro některé žáky je žádoucí i sklopná deska pracovního stolu.

Pavel: Lavice co nejblíž katedry. V případě, že má notebook, může být vhodné i u zásuvky. V lavici může být dobré, když student/žák sedí sám, ale to je individuální.

Vytvořením vhodných materiálně-technických podmínek nejsou ale zdaleka splněny všechny aspekty pro úspěšné vzdělávání žáků se zrakovým postižením. Do procesu vzdělávání vstupuje žák, spolužáci a především učitel.

Literatura:

MICHALÍK, Jan a kol. Zdravotní postižení a pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, 2011, 512 s. ISBN 978-80-7367-859-3.

LECHTA, Viktor. Základy inkluzivní pedagogiky: dítě s postižením, narušením a ohrožením ve škole. 1. vyd. Praha: Portál, 2010, 440 s. ISBN 978-80-7367-7.

KEBLOVÁ, Alena. Integrované vzdělávání dětí se zrakovým postižením. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Septima, 1996, 100 s. ISBN 80-85801-65-5.

KEBLOVÁ,  Alena. Zrakově postižené dítě. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Septima, 2001, 67 s. ISBN 80-7216-191-1.