V USA se diskutuje o výuce 1:1

Již několikrát jsme informovali o tom, že v amerických školách dochází stále častěji k plošnému vybavování žáků základních škol osobními přenosnými počítači. Počet dětí vybavených přenosnými počítači roste v současné době přibližně o 15% ročně a je jich v USA dohromady již kolem půl milionu. Jak už to u podobně finančně náročných projektů bývá, doprovází tuto záležitost debata, v níž se ozývají názory pro i proti.

K těm prvním patří právě vydaná publikace ISTE (International Society for Technology in Education) s názvem 1-to-1 Learning: Laptop Programs that Work (Vzdělávání 1–1: Fungující laptop program), který shrnuje výsledky těch států a školských obvodů, které jsou v zavádění výuky 1–1 nejdále a zaznamenaly úspěch. K těm druhým se řadí například článek v The Wall Street Journal (WSJ) z 31. srpna stavějící na názorech rodičů a některých expertů.

Podle WSJ se opozice vůči vzdělávání 1–1 stále rozrůstá. Článek tvrdí, že se v žádném případě nenaplnily přehnaně optimistické předpoklady, s nimiž se již několik let s podporou počítačových firem v USA zavádějí osobní počítače formou 1–1 do výuky. Například paní Shawna Adam, matka 12leté Abby z Kalifornie, tvrdí, že „jediné, co se dcera naučila, je hrát hry a psát si s kamarády. Škola není nic jiného, než jedna velká krafárna."

Kritici, k nimž patří třeba též známý odborník – profesor Stanfordské univerzity Larry Cuban, dále tvrdí, že program 1–1 brzdí jiné rozumné vzdělávací aktivity. Náklady jsou totiž ve skutečnosti mnohem vyšší, než kolik stojí samotné počítače. Nesmí se zapomínat, že zároveň musí být vyškoleni učitelé, musí se upravit vzdělávací plán, musí se pořídit bezdrátový přístup do sítě apod. Rozpočet na školství v USA se přitom za vlády prezidenta Bushe stále snižuje.

Někteří místní zodpovědní představitelé se v současné situaci proto spíše orientují nejprve na vybavování učitelů a na pořizování pojízdných jednotek, které dovolují přemisťovat počítač s projektorem na libovolné místo uvnitř školy.

Příznivci zavádění technologií argumentují jinak. Tvrdí, že přístup 1–1 je jedině správný vzhledem k nutnosti připravovat děti na život v 21. století. Výkonný ředitel ISTE Don Knezek uvádí, že „kvalitní výuka se neobejde bez vzájemné komunikace mezi studenty a bez jejich spojení s experty. Takové sociální vazby není možné v kontextu 21. století realizovat bez nástrojů 21. století. To by bylo velice krátkozraké!"

Nová publikace ISTE obsahuje též kapitolu, v níž Pamela Livingston popisuje, jak by mělo správné zavádění 1–1 výukových metod vypadat. Je založena na několika úspěšných implementacích a vyplývá z ní, že přípravě je třeba věnovat velkou pozornost. Největší tíha leží na učitelích. Jejich schopnosti rozhodují o tom, zda se v té které škole podaří prostředky, jimiž současné moderní technologie disponují, vhodným způsobem využít nebo zda děti budou jen mařit čas.

I úspěšné programy sice vykazují jen malý růst ve výsledcích tradičního amerického plošného testování žáků, zato se mohou chlubit jednoznačným zvýšením zájmu dětí o výuku a s tím souvisejícím zlepšením školní docházky.

Don Knezek z ISTE dále argumentuje takto: „Předpokládám, že za 5 až 7 let bude žák bez zařízení s funkcí osobního počítače něčím stejně nevídaným, jako je dnes výuka fyziky bez kalkulačky."

Jak se zdá, veřejná diskuze na téma výuky 1–1 nebude hned tak ukončena.

zdroj: Justin Appel - School laptop debate heats up, eSchoolNews.com, September 15, 2006