Zimní radovánky zvířátek z lesa

(prostor pro děti – co mohou a co nemohou zvířátka jíst?)

Když nastává podzimní čas, zvířátka pobíhají po lese sem a tam a střádají poslední zásoby na zimu. Veverky poskakují ze stromu na strom a sbírají žaludy a oříšky, které si potom běží schovat do dutin stromu nebo si je zahrabou někam do země, když se zrovna nikdo nedívá. Jakmile si zvířátka všimnou prvních sněhových vloček, tak ví, že sběr dalších dobrůtek už nestíhají. Někteří i nadále zběsile pobíhají po lese a další se pomalu ukládají k zimnímu spánku. Kdo jde na zimu spát a kdo bude i nadále pobíhat po lese? 

(prostor pro děti – kdo se ukládá k zimnímu spánku?)

A co se děje s ptáčky? O ty se lidé umí také postarat. Vyrábějí pro ptáčky krmítka, do kterých jim sypou semínka nebo pověsí kus špeku. Jedna sýkorka jménem Alžběta má svou oblíbenou zahrádku. V zimě, když sem přiletí, vždy ji něco příjemně překvapí. Babička s dědou, kterým zahrádka patří, své oblíbené sýkorce nachystají spoustu dobrot. Ale sýkorka Alžbětka má nejraději slunečnicová semínka. O zbylá semínka se podělí se svými kamarády. Musí se mít však na pozoru před havrany. Jeden havran, jménem Roland, rád sní všechno, co babička s dědou v krmítku pro ptáčky přichystají. Ale jelikož je moc velký, do krmítka dokáže strčit jen svůj dlouhý zobák, a tak se nedostane ke všem semínkům. Marně se snaží sýkorky okrást o jejich dobroty, ale každou zimu to zkouší znova a znova. 

Na druhé straně zahrady dědeček postavil trochu větší krmítko, tentokrát je to krmítko pro srnečky, laňky a jejich manžele jeleny. Vedle krmelce je i něco pro zajíce a další malá zvířátka. 

Každý rok se zde schází v zimě všechna zvířátka a dokonce se rádi potkávají i s dědečkem, kterého se nebojí a nechají se od něj pohladit. To takhle třeba jelen Váňa za dědou jde až do stodoly. Ví totiž, že vždycky něco dobrého dostane. Váňa však miluje mrkve.

A co dělají medvědi? Pšššššt, ty nesmíme rušit, spí totiž celou zimu, když je nikdo nevzbudí. Medvěd Míša však chodí sem tam na procházku k řece, ale jeho maminka o tom nesmí vědět. Tak si to nechme jako tajemství. Kromě procházky totiž hraje se zvířátky koulovačku, u které se všichni náramně pobaví.

Taky slyšíte to dupání, funění a chrochtání? Kdo to asi cupitá? No přece prasátka divoká. S tatínkem v čele, maminka jde poslední a mezi nimi cupitá osm malých proužkovaných černých prasátek. Chrochtají si blahem. Pod nohama jim totiž čvachtá bahno a v něm se povalují žaludy, které upadly veverkám při sběru. Prasátka mají žaludy mooooc rádi. 

Když už je zima na odchodu, zvířátka zase pomalu vykukují ven. Vidí rozkvetlé petrklíče, jak se derou všude kolem na povrch. Cítí sluníčko, jak se na ně hřejivě usmívá. Slyší mláďátka šťastně zpívat, že už se jaro vrátilo a že si mohou konečně zase všichni společně hrát. 

Motivace

Motivací je zde výše uvedená pohádka. Pohádku vyprávíme, nicméně necháme dětí do ní vstupovat. Jedná se tedy o interaktivní příběh, který nám děti mohou doplňovat o informace, které znají z dřívějších poznávacích lekcí či pohádek s touto tematikou. Ptáme se návodnými otázkami a děti podporujeme v rozvíjení příběhu.

Warm up 

Koulovaná

Zvířátka se v lese rozhodnou zahrát si koulovanou.

Děti rozdělíme do dvou skupin. Mezi skupiny natáhneme lano či švihadlo a postavíme skupiny naproti sobě. Máme pro děti nachystané obyčejné papíry. Nejlépe takové, které se nedají použít, tudíž například pokreslené. Necháme děti, aby si vytvořili z těchto papírů „koule“.

Následně se děti postaví naproti sobě ve skupinách tak, aby mohly na druhou skupinu házet sněhové koule. Paní učitelka odstartuje koulovanou a děti se koulují do té doby, než je paní učitelka zastaví. Po skončení si každé družstvo zvířátek spočítá, kolik zůstalo na jejich straně koulí.

K této aktivitě můžeme použít i pěnové malé míčky.

Honička

Pozor na jelena! Utíkejte všichni dokola. Koho jelen chytí, ten se v sovu promění.

Klasická honička, kdy chytač-jelen chytá laňky, ze kterých se při chycení stanou sovy. Sovy musí zůstat ve štronzu a čekat, než je nějaká laňka vysvobodí. To dokážou laňky jen tím, že sovu podlezou mezi nohama. Necháme děti pobíhat po lese alespoň po dobu jedné písničky.

Průpravná cvičení

Brainstorming

neboli myšlenková bouře je potřeba k nastartování všech dětí k přemýšlení. V kruhu si postupně předáváme slovo. Snažíme se navázat na předešlého kamaráda. Začne paní učitelka – les, další – strom, další – větve atd. Když se někdo zasekne, můžeme daného přeskočit. Nicméně se snažíme děti vést k tomu, aby řekli něco co nejrychleji. To, co je napadne jako první, když se řekne např. slovo les.
Tuto metodu provádíme zhruba 3 minuty, dokud zkrátka neprojdeme hlavní klíčová slova z pohádky. 

Živé nehybné obrazy

Tato dramatická činnost dětem opět nastartuje fantazii. K této činnosti si pustíme klidnou melodii či zvuky přírody a deště. Děti chodí po přírodě (třídě) jako zvířátka. Mohou se pohybovat jakkoli chtějí, jen ne obyčejnou chůzí. Každý je tím, čím chce být. Může být mechem, kapkou rosy nebo zajícem či veverkou. Čímkoli, co se v lese nachází, co les obývá a co zaslechly v pohádce.

Paní učitelka chodí mezi dětmi, a jakmile tleskne, děti se zastaví a zůstanou stát či ležet, zkrátka zůstanou v poloze, ve které se zastavily na tlesknutí. Poté chodí paní učitelka mezi dětmi a ptá se jich, kdo nebo co jsou v lese. Jakmile odpoví všechny děti, pustíme znova hudbu a pokračujeme takto ještě 2x.

Malování lesa

Skupinová aktivita, při které si děti uvolní malováním zápěstí, popustí uzdu své fantazie a odpočinou si.

Nachystáme velký papír, štětce a vodu, barvy a pustíme k malování dětem hudbu. Jejich úkolem je společně vytvořit na papír prostředí lesa, o kterém jsme si povídali. Musí se dohodnout jako tým, kde co na papíře bude.

(Jako alternativu můžeme se staršími dětmi, tedy s předškoláky, vytvořit krmítko pro ptáčky. V pohádce se krmítko objevilo, a tak si jej můžeme také vyrobit. Následně jej umístit na školní zahradu a nasypat semínka pro ptáčky. Děti tak mohou pozorovat ptáčky z větší blízky než obvykle.)

Hlavní činnost 

Horká židle

Doprostřed kruhu posadíme na židli jedno z dětí. Dítě, které sedí uprostřed, představuje moudrou sovu. Ostatní děti, které sedí v kruhu na zemi, se mohou moudré sovy zeptat na cokoli, co je napadne. Otázky by se měly samozřejmě týkat lesa, zvířátek či pohádky.

Děti střídáme zhruba po dvou otázkách, aby se cítily příjemně. Nesmí být zkrátka na děti vyvíjen jakýkoli tlak. Jakmile uvidíme, že si dítě neví rady, pomůžeme mu.

Pantomima

Na papírky napíšeme různé situace, které se mohou odehrávat v lesním prostředí. Například: zajíc mlaská a vychutnává si mrkev pod keřem, jelen hlídá své stádo laní na paloučku, krtek se dere na povrch a tvoří u toho velký krtinec, divoká prasátka si chrochtají blahem v bahně a u toho pojídají žaludy a tak dále.

Jedná se o pantomimu, tedy děti situace předvádí pouze gesty, mimikou a pohybem. Nesmí vydávat jakékoli zvuky. 

Hra na hluchou sovu

Jednomu z dětí, které bude hluchá sova, zavážeme oči. Postavíme sovu doprostřed místnosti. Ostatní lesní zvířátka (děti) budou mít za úkol říct, co jim paní učitelka pošeptá do ouška. Paní učitelka chodí mezi dětmi, které sedí okolo sovy v různých koutech místnosti. Jednomu z lesních zvířátek pošeptá do ouška nějakou větu či slovo podle toho, jak je dítě výřečné. Pokud je to ještě prcek, můžeme mu pošeptat pouze zvířátko, které má nahlas vyslovit. Pokud to bude předškoláček, můžeme mu pošeptat větu jako například: „Zajíc si spokojeně mlaská pod keřem.“ Sova, která má zavázané oči, musí pozorně poslouchat, a odkud uslyší mluvení, tam ukáže prstem. Jakmile uhodne, děti se vymění. 

Zrcadlo

Děti rozdělíme do dvojic. Určíme, kdo z dětí bude předvádějící zrcadlo a kdo z nich bude ten odraz v zrcadle. Děti nejprve stojí naproti sobě a zrcadlo předvádí pohyb, může si vybrat jaký. Může to být strom s vlajícími větvemi ve větru, nebo třeba zajíc pojídající mrkev a tak dále.

Ten druhý z dvojice opakuje totožně pohyby zrcadla – tedy druhého člena dvojice. Dětem můžeme k provádění této techniky pustit hudbu – melodii. Necháme „zrcadlit“ všechny dvojice najednou.

Pozorujeme děti a nakonec, až zastavíme tuto činnost, vybereme nejlepší dvojici, aby nám něco předvedla. Samozřejmě hned na začátku, jako u každé jiné činnosti, dětem názorně předvedeme, jak takové živé zrcadlo vypadá.

Zařadit můžeme i pohybovou/tělovýchovnou činnost: Překážková dráha mezi lesními zvířátky (skoky snožmo z obruče do obruče – laňky a jeleni, tunelem jako medvědi, po laně na zemi po špičkách jako veverky, válení sudů jako divoká prasátka, … ).

Závěr

Závěrečná práce nemusí být pouze zhodnocení lekce, můžeme na konci podniknout výtvarné činnosti. Děti rády vyrábějí, tudíž si můžeme vyzdobit třídu vločkami vystřiženými z papíru, či bílým sněhovým sprejem zasněžit části oken nebo můžeme pracovat s vatou – na papír tužkou jemně naznačíme strom (jehličnan), uvnitř tohoto obrysu nakapeme lepidlo a nakonec nalepíme vatu. Tu můžeme vodovými barvami obarvit zlehka modrou barvou. Či naopak na modrý papír nalepíme bílou vatu.

Na závěr se s dětmi můžeme v rámci možností jít projít do zasněženého lesa. Upozorňujeme děti na to, že v lese se chováme tiše, abychom nerušili lesní zvířátka. Dbáme na to, aby děti věděly, že les má být čistý, tedy aby zde neodhazovaly odpadky. Pozorujeme stromy a okolí lesa, zda nezahlédneme lesní zvířátka.

Pokud máme v blízkosti školky krmelec, mohou děti do školky donést na druhý den dobroty pro zvířátka, o kterých jsme si povídali. Při procházce bychom tak nakrmili lesní zvířátka a děti by viděly, jak vypadá krmelec.

Reflexe

Během této lekce jsme s dětmi udělali spoustu práce. Z této lekce vzniklo spoustu krásných výrobků. Děti se díky lekci dodnes méně ostýchají. Při dramatických činnostech se naučily lépe improvizovat, zjistily, že se vyplatí naprosté soustředění, a také se naučily lépe pracovat se svým tělem (například u živých obrazů, zrcadla).

Některé činnosti jsme si déle vysvětlovali, než je všechny děti pochopily, avšak po vysvětlení to stálo za to. 

Lekci jsme si opakovali o týden později na vyžádání dětí.