Výukový program Moravské galerie v Brně/Oděvní design inspirovaný architektem Jurkovičem

Dušan Jurkovič (1868–1947): Významný představitel secesní architektury, pocházející ze Slovenska, v jehož realizacích často nacházíme folklorní prvky, jak v barevnosti, tak v tvarosloví, v dekorech. Byl architektem, návrhářem interiérů, etnografem a urbanistou. Jeho realizace se objevují po celém území Česka a Slovenska. Studoval ve Vídni a podobně jako další achitekt a designér Josef Hoffmann byl ovlivněn stavitelskou koncepcí profesora Otto Wagnera, myšlenkami hnutí Arts&Crafts a progresivní britskou architekturou. Také podobně jako Josef Hoffmann uznával  tradiční lidové stavitelství a umělecké řemeslo jako inspirační zdroj pro svou tvorbu. Kombinoval pestré folklorní motivy s prvky geometrické secese v celé škále barevných variací. Vždy dbal na vysokou kvalitu zpracování návrhu i vlastního provedení stavby nebo nábytku. Jurkovič ve své práci zohledňoval především účelnost, úspornost, praktickou stránku, ale také celkovou atmosféru a prostorové dispozice místa. 

Jurkovičova vila v Brně: Do Brna se Jurkovič přistěhoval v roce 1889 a pracoval na drobnějších realizacích a úpravách interiérů (Vesna, dům na Veveří ad.). Později v roce 1906 si zde vystavěl vlastní vilu v Brně-Žabovřeskách, která byla zasazena do zcela volného prostranství. Jurkovič měl ideu o založení umělecké kolonie po vzoru Darmstadtu od Josefa Marii Olbricha nebo také umělecké kolonie Hohe Warte ve Vídni od Josefa Hoffmanna. Vila není již postavena v typicky jurkovičovském folkloristickém duchu, ale představuje již modernistické formy a její dispozice vychází z anglického venkovského domu. Konstrukce vily je tvořena lehkými korkovými deskami a prostor mezi nimi je vysypán struskou. Trámoví vily tvoří pouze dekorativní charakter, není nosnou konstrukcí. Stěžejním prvkem vily je středová schodišťová hala, od níž se potom rozprostírají ostatní pokoje. V bezprostřední blízkosti je střídmě zařízený přijímací salon (vzorkovna), ve kterém Jurkovič představoval nejnovější nábytkové soubory. V přízemí vily umístil obytné pokoje, v prvním patře se nacházel jeho ateliér s výhledem do krajiny. Jurkovičova vila  je jednou z nejvýznamnějších památek secesní architektury v Brně. 

Výstava Made in Villa/Oděvní design inspirovaný architektem Jurkovičem: Renomovaní oděvní designéři se inspirovali architekturou Jurkovičovy vily a vytvořili velmi originální a jedinečné modely. Na výstavě Made in Villa je zastoupeno celkem sedm autorských modelů od návrhářů: Aleš Šeliga a Bára Šeligová (alešbáry), Zdeňka Imreczeová, Pavel Jevula, Petr Kalouda, Denisa Nová a Jakub Polanka. Každý z autorů pracoval s jinou koncepcí při tvorbě modelu.

U Jakuba Polanky převažuje architektura vily jako celek. Oděv samotný je myšlen jako skica, jako koncept a je možné jej chápat také jako intuitivní prohlídku po vile. Oděv je vytvořen celkem z devíti vrstev, které představují jednotlivé pokoje Jurkovičovy vily. Každá vrstva je zpracována jinak, některá je velmi minimalistická, jiná má zase dekorativní pojednání, někde se vrstvy vzájemně prolínají.

Pavel Jevula se inspiroval různými průhledy z interiéru vily do exteriéru. Šaty jsou určeny pro přijímací salon ve vile a jejich silueta vychází z oděvu přelomu století se zvýrazněným vyšívaným pasem. Současně je model zpracován pomocí ručního šití, ručního zapravení okrajů a doplněn korálkovou výšivkou.

V přístupu Petra Kaloudy je jasně patrný vliv lidového ornamentu, převzatý z alkovny ve schodišťové hale Jurkovičovy vily. Pomocí nazvětšovaných detailů převádí ornament do střihových konstrukcí a specifického členění a dekorativní podoby oděvu. Oděv je proveden v neutrálních kontrastních barvách.

Zděňka Imreczeová se při tvorbě nechala ovlivnit nostalgickou vzpomínkou na návštěvu vily a její pojetí modelu je tak jakousi esencí nálad a směsí několika prvků ve vile. Geometrická modelace vrchního kabátku vychází z polstrovaných sedacích lavic, pásek nese v sobě prvky řezbovaných sloupků v hale, a hedvábné šaty ve starorůžové barvě jsou nositeli oné nostalgie.

Aleš Šeliga a Bára Šeligová (alešbáry) se inspirovali více lidovým oděvem, přesto je oděv v jejich pojetí velmi dynamický a moderní. První model jednoduchého střihu je zpracovaný v hnědé kůži, a jsou v něm patrné inspirace trámovím vily. Barevný akcent tvoří krátký kabátek v modré barvě, doplněn lidovou výšivkou. Druhý model je hedvábná vyšívaná tunika, kterou dokresluje bohatě nabíraná sukně (spodnička). Oba modely jsou doplněny autorskou obuví z kůže, vycházející ze šněrovacích bot ke kroji — tzv. krpců.

Denisa Nová pojala oděv spíše jako luxusní negližé pro smyšlenou vznešenou dámu, která je zhýčkaná pobytem ve vile samotné. Oděv v klasických liniích je zpracován z bílého pololesklého hedvábí, oděv doplňují také autorské boty z barevné plsti moderního střihu. 

Doplňující otázky:

• Znáte i jiné realizace Dušana Jurkoviče?
• Kdy si Dušan Jurkovič postavil vlastní vilu v Brně?
• Čím se inspiroval Dušan Jurkovič ve své tvorbě?

Výtvarná interpretace: Program rozvíjí prostorovou představivost, specifickou činnost s barvou a s materiálem a jejich kombinováním. Žáci si s komentářem prohlížejí vystavené oděvy. Zvolí si jeden jako výchozí, poté zachytí jeho siluetu na pás papíru neutrální barvy. Tady si všímají pozitivu i negativu vystřižené siluety. Nůžky používáme místo kresebných nástrojů, stříhá se tedy rovnou bez předkreslování. Poté se přesuneme do prostor ateliéru, kde se díla dotvářejí pod mým dohledem a společně se žáky realizujeme jejich individuální představy a umělecký záměr. Po skončení se vracíme zpět do výstavy a žáci svá dílka doprovázejí krátkým komentářem přímo před oděvy, k nimž jsou určeny.

Náměty k tvorbě: 

• Oděvní doplněk určený ke konkrétním šatům na výstavě. Výchozím bodem je vystřižená silueta oděvu, která sehraje roli šablony, matrice apod. Tvar doplňku může vycházet z oné siluety. Tato myšlenka slouží jen jako námět a odrazový bod tvůrčího procesu. Nikdy netrvám striktně na svých představách, ale podněcuji žáky k vlastnímu výtvarnému přednesu. Žáci si poté již sami volí, zda siluetu použijí či nikoliv. Materiálem je plstěná metráž nebo barevný papír. Nejlepší je zvolit si pouze jeden materiál, s ohledem na čisté a přehledné vyznění objektu. Kombinování je možné také, ale velmi opatrně, záleží na praktických zkušenostech žáků.
• Vlastní návrh na šaty  inspirovaný vybraným modelem na výstavě. Výchozím bodem je taktéž vystřižená silueta oděvu, která sehraje roli šablony, matrice apod. Žáci ji nalepí na čistý arch papíru, barvu si volí dle svých představ a záměrů. Matricí mohou nejprve volně pohybovat, než naleznou vhodné umístění i vhodnou barevnost či barevnou kombinaci, stejně tak ji mohou rozstříhat i jinak zdeformovat, vybrat jen její část nebo ji nepoužít vůbec. Postupně tak vytváří vlastní návrh oděvu. 

Reflexe:

• Stříhání siluet bez předkreslování. Tato bezprostřední aktivita se mi osvědčila již v mnoha jiných animacích.
• Vlastní návrhy. Žáci si siluety dotvářeli podle svých představ, dle svého vkusu a názoru. V průběhu jsem ale s nimi konzultovala jejich představy a pomáhala jim najít vhodný, výtvarně čistý projev.
• Práce s materiálem. Vědomí, že žáci mohou pracovat s totožným materiálem jako návrháři, je velmi inspirativní a přínosné pro jejich tvůrčí zaujetí.

Výtvarný materiál: papír, plstěná metráž, barevné papíry, jehly a nitě, nůžky, lepidlo, motouz, ocelový drát, řezací nůž, kleště.

Poznámka: Praktická ukázka výtvarné řady není možná, protože hodinu vedu velmi individuálně, a v časových možnostech 60 minut a při počtu 25 žáků není možné přesně zdokumentovat jejich jednotlivé kroky. V galerijním prostředí není možné použití náročnějších výtvarných technik, proto jsou často výtvarné interpretace omezeny jen na přípravné skici apod.