Zpráva o studii založené na průzkumu, která přináší doporučení, jak učit informační gramotnost, s krátkým srovnáním s podobnou aktivitou u nás.
Falešné zprávy (fake news) se stávají všudypřítomným problémem. Ne vždy je snadné odlišit od sebe falešné a skutečné informace. Všude na internetu se najdou zdroje, které nám předkládají napůl pravdivé informace. Zavádějící lákavé titulky či manipulace s daty jsou v těchto případech naprosto běžné. Poznat důvěryhodné stránky, autory či celé weby vyžaduje v první řadě to, aby čtenář chtěl zjistit, zda jsou informace pravdivé. Často se mohou stránky tvářit velmi profesionálně, ale při bližším prozkoumání čtenář objeví, že jsou podporovány někým, kdo sleduje své vlastní zájmy. Je důležité vědět, odkud zprávy pocházejí a kdo je za ně zodpovědný.
Mladí lidé jsou na internetu každý den, takže často přicházejí do styku s protichůdnými informacemi. Vědci Stanfordské historické vzdělávací skupiny (Stanford History Education Group) se pokusili tuto problematiku zmapovat a přijít s vhodným doporučením, jak důvěryhodné informace identifikovat. Základem byl výzkum [1], jehož respondenty byli žáci základních a středních škol, ale též vysokoškolští studenti z 12 amerických států. Obsahoval 56 úkolů přizpůsobených věku respondentů. Výzkum kombinoval práci na papíře s vyhledáváním informací online.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Michal Černý19. 2. 2018
Já bych upozornil hlavně na jiný projekt z MU - Kurz práce s informacemi (http://kisk.phil.muni.cz/kpi) - otevřený, online webový kurz, který se věnuje celému procesu práce s informacemi - ode definování potřeby, vyhledávání, práci se zdroji, hodnocení informací až po jejich využití.
A když už jsme u toho, tento semestr se objevuje i Kreativní práce s informacemi (http://kisk.phil.muni.cz/kpi), opět otevřená a online, jako webový kurz.
Bořivoj Brdička19. 2. 2018
Řekl bych, že Zvol si info má lepší mediální pokrytí. Měli byste v tomto směru podniknout nějaká opatření. Jinak vám ovšem není, co vytknout!
Popis vybraných úkolů
Pro každou skupinu respondentů byla vytvořena škála úspěchu. Ve všech případech byly výsledky mnohem horší, než výzkumníci očekávali. Úkoly se zaměřily na tři základní kompetence – identifikovat zdroj, vyhodnotit důkazy, najít jiné zdroje. Podívejme se alespoň na jeden příklad zadání v každé kategorii.
1. Identifikovat zdroj
Žáci středních škol dostali dva články. Jedním byla zpráva z tradičního vědeckého časopisu Science a druhým byl příspěvek sponzorovaný ropnou společností, označený jako „sponzorovaný obsah“ s viditelným logem společnosti. Žáci měli za úkol určit, který ze zdrojů je spolehlivější a proč.
Nativní reklama je novým druhem reklamy. Snaží se vzhledově podobat novinovým zprávám a je doplněna grafickou informací. Hlavním cílem je podporovat zdroj reklamy a ne informovat.
K vyřešení tohoto úkolu bylo třeba identifikovat, kdo článek vytvořil a jak by mohl být jeho obsah ovlivněn. Úkol vypracovalo více než 200 studentů a téměř 70 % vybralo sponzorovaný článek za spolehlivější zdroj. Jen 15 % žáků vyhodnotilo zprávu od ropné společnosti jako reklamu, která má podporovat tuto společnost.
Z výsledků vyplývá, že více než zdroj žáky zajímá grafické zpracování článku (sponzorovaný příspěvek obsahoval koláčový graf s údaji), zda jsou údaje založené na faktech, pro ně nebylo tak důležité.
2. Vyhodnotit důkazy
V dnešní době mají všichni uživatelé internetu možnost vyjádřit svůj názor k článkům, které si přečtou. Druhý úkol se proto zaměřil na schopnost žáků základních škol vysvětlit, které online komentáře jsou důvěryhodné a proč. Žáci měli prostudovat přeložený komentář z oblasti zdravotní péče a vyhodnotit, zda by získané informace použili do odborné práce.
Více než 40 % žáků ZŠ (201) uvedlo, že by informace použilo. Nejdůležitější pro ně byla shoda mezi tématem článku a komentářem. Dalším argumentem pro použití informací bylo, že v komentáři byla uvedena statistická čísla, a tudíž pro ně byl komentář důvěryhodný. Žáci se nezamysleli nad tím, kdo je autorem komentáře, kde vzal informace a statistické údaje. Nevadilo jim ani, že v komentáři nebyly použity žádné citace, ani nebyly uvedeny odkazy na zdrojové informace podporující daný názor.
3. Najít jiné zdroje
Tento úkol zacílil na ověřování informací z více zdrojů. Studenti vysokých škol dostali on-line článek, u kterého měli zjistit, zda je spolehlivým zdrojem informací na dané téma (minimální mzda v restauracích). Článek vypadal důvěryhodně, odkazoval na zprávy New York Times, vzhled webu byl profesionální a obsahoval všechny očekávané prvky. V informacích o společnosti se studenti mohli dočíst, že se jedná o projekt Institutu politiky zaměstnanosti. Odkaz na stránku instituce vypadal též velice důvěryhodně, byly zde i další výzkumné zprávy.
Pokud studenti vycházeli jen z informací, které získali z článku, mohli ho považovat za důvěryhodný. Nicméně když začali, hledali informace z jiných zdrojů, zjistili, že Institut je provozován firmou, která ve skutečnosti zastupuje majitele restaurací. Pouze 6 % studentů identifikovalo předložený zdroj jako nedůvěryhodný.
Strategie důvěryhodnosti webu
Z výsledků výzkumu vyplývá, že pro mladé lidi je problém určit, které informace jsou důvěryhodné a které zavádějící. Pro zjištění, které strategie vyhledávání jsou nejefektivnější, oslovili vědci několik novinářů a zaměstnanců prestižních zpravodajských organizací. Vědci je sledovali při plnění zadaných úloh na internetu. Souběžně pozorovali i vysokoškoláky, kteří pracovali na stejných úkolech. Z tohoto pozorování vyplynuly nejen dramatické rozdíly v práci, ale i nejlepší strategie pro vyhodnocení důvěryhodnosti webu.
1. Učit studenty hledat informace jinde
Vysokoškolští studenti při hodnocení důvěryhodnosti webových stránek postupovali tak, že je prohledávali od shora dolů, komentovali design, logo, název domény apod. Porovnávali získané informace s těmi, které již měli. Tuto strategii lze považovat za ztrátu času, když nevíme, zda je informacím možné důvěřovat.
Experti velmi rychle opouštěli neznámou stránku a hledali informace o její důvěryhodnosti na jiných místech. Opustili web, aby se o něm dozvěděli více.
2. Naučit studenty vybrat správné odkazy při vyhledávání
Většina uživatelů při vyhledávání otevře první odkaz, který se mu vyhledávač nabídne. Může za to chybný předpoklad, že čím výše je odkaz umístěn, tím je důvěryhodnější. Experti již vědí, jak snadno mohou být výsledky vyhledávání ovlivněny vnějšími vlivy, a proto prohlížejí URL adresy odkazů a pozorně čtou úryvky textu z obsahu nalezených stránek. První odkaz, který otevřou, se zpravidla nenachází v první části výsledků vyhledávání, ale zkoumají i další stránky.
3. Přemýšlet při využívání Wikipedie
Wikipedie je jedním z prvních míst, kde si uživatelé ověřují fakta. Většina pedagogů doporučuje svým studentům, aby se Wikipedii vyhýbali. Místo toho by měli žáky naučit, jak efektivně Wikipedii využít.
Žáci by měli Wikipedii používat jako primární zdroj pro získávání a ověřování informací. Získají zde i odkazy na další spolehlivé zdroje. Měli by též využívat záložku Diskuse u jednotlivých článků. Rozhodně však musí ověřovat obsah i z dalších nezávislých zdrojů.
Česká republika není pozadu
I u nás koluje na internetu mnoho dezinformací. Čeští uživatelé jsou, stejně jako jinde, velmi důvěřiví a neprověřují si informace, které získávají.
Jedním z podobných projektů snažících se tento stav změnit je projekt skupiny studentů Masarykovy univerzity Zvol si info. Sepsali Surfařův průvodce po internetu [2], dali ho všem volně k dispozici a se sérií přednášek začali objíždět střední školy v ČR a SR.
Surfařův průvodce po internetu se zaměřuje na 5 základních témat: zdroje, svalování viny a nálepkování, vymýšlení faktů, manipulace obrazovými prostředky, hra se strachem a emocemi. Určitě stojí za to se s ním seznámit a použít ho jako vhodný výukový materiál pro výuku mediální výchovy.
Porovnáme-li přístupy vědců ze Stanfordu a studentů z Masarykovy univerzity, zjistíme, že všichni mají stejné cíle. Hlavní zásadou je naučit, pokud možno, co nejvíce lidí nevěřit všemu, ověřovat si zdroje a hledat informace na různých místech.
