Vandrujeme za řemesly

3. Praktické seznámení s řemesly a rukodělné činnosti

A postupně se účastníci projektu začali prakticky seznamovat s jednotlivými řemesly, zajímavými technikami a rukodělnými činnostmi, které rozvíjeli jejich jemnou motoriku.

V úvodních lekcích si například ušili vlastní střapatou paruku na masopustní průvod. Návod najdete zde na portále v článku Projekt PROMO – proměny obyčejného mikrotenového obalu. Potrápili své mozkové závity a šikovné prstíky v hlavolamu mistra tesaře. Vyrobili si šňůrky a provázky, utkali malé obaly na mobily a přívěsky. Nejjednodušší tkaní na mé online nástěnce na pinterestu.

Úvodní video k našemu putování za řemesly: Na úvod malé video, co už máme za sebou, ale mnoho nás ještě čeká...

V dalších hodinách se žáci seznámili a prakticky si vyzkoušeli i méně obvyklé techniky a postupy. Zvláště u prvních dvou byla přísně dodržována bezpečnostní pravidla.

• gravírování: pomocí gravírovacího pera vytvořili jemné obrázky, ryli do malých destiček nařezaných z plexiskla – video;
• pyrografie: vypalování do dřeva a kůže (inspirace u našich slovenských kamarádů);

• pletení z pedigu: výrobky pak využity na školním velikonočním jarmarku, při přípravě na školní řemeslné spaní jsme si s kolegyní založily společnou online nástěnku na pinterestu na jednoduché pletení z pedigu;
• brusiči drahého kamení: netradiční technika a krátké video, jak děti brousily „drahé kameny“, pak následovalo šperkařské řemeslo;

•  dýhování: žáci si vyzkoušeli práci s dalším materiálem, tentokrát s dýhou. Nejdříve jsme si ukázali různé intarzie. Intarzie je obraz vytvořený skládáním a lepením dýh různých barev a struktur, skládají se do různých vzorů a obrazců. Práce nebyla až tak jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. Žáci museli zacházet s dýhou opatrně, aby jim nepraskla, při nanášení většího množství lepidla se dýha kroutila a nechtěla zůstat na místě. Ale žáci se obrnili trpělivostí a nakonec vytvořili povedené obrázky;
• hodináři: na videu se můžete podívat, jak byli žáci zaujati starými hodinovými strojky. Zkoumali je, rozebírali a pak zase skládali...

4. Společná slovensko-česká reportáž o cestě za řemesly

V průběhu projektu jsme s našimi slovenskými partnery vždy dílčí část shrnuli do společné reportáže. Zde uvedené vysílání ilavsko-strážské televize vypráví o tom, co všechno jsme si vyzkoušeli a co jsme se naučili při velké cestě za tradičními řemesly i méně obvyklými řemeslnými technikami.

5. Spaní se řemesly

Vyvrcholením řemeslné části projektu Dotek ztracených časů bylo vandrování za řemesly při tradičním spaní ve škole. Účastníci nejdříve na školní půdě našli starý kufr. A mimo jiné v něm byl nalezen jeden výuční list vyplněný a několik nevyplněných, proto jsme se na vlastní kůži vypravili za poznáváním řemesel a získání výučních listů.

Podle receptu nalezeného ve starém sešitě s recepty jsme společně zadělali těsto na housky. Po vykynutí je upletli a během večera došlo i na jejich snězení. První zkouška byla splněna. Cech pekařský by mohl být na své učně pyšný! (Fotogalerie)

I zkouška cechu mlynářského se vydařila. Je sice pravda, že při výrobě větrného kola docházelo k občasným zadrhnutím, ale jak se říká: „Učený z nebe nespadl“. Nakonec se všechny větrné mlýnky roztočily, až oči přecházely. Druhá zkouška splněna. (Fotogalerie)

V kufru se našly i drobné dekorativní předměty upletené z proutí. A považte, že i touto třetí košíkářskou zkouškou všichni adepti prošli. Byli neuvěřitelně zruční a pod jejich rukama vznikala krásná dílka. (Fotogalerie)

V malérečské dílně se ve čtvrté učňovské zkoušce, jak název dílny napovídá, malovalo. Pro vykonání zkoušky museli badatelé popustit uzdu své tvořivosti a vyzdobit skleněnou vázu. (Fotogalerie)

Zkouška písmácká byla podle badatelů tou nejobtížnější. Zvláště pro ty badatele, co ještě neuměli psát. Ale staré listy a písemnosti jsou vyzdobeny obrázky, takže pro všechny se našel prostor a uplatnění. (Fotogalerie)

Poslední řemeslo, které bylo na nevyplněném výučním listu, neslo název šumařské. Nikdo si moc nedovedl pod tímto názvem představit, zvláště když průvodkyně tohoto řemesla ztratila hlas, ale i poslední šumařský, tzn. muzikantský úkol byl splněn. (Fotogalerie)

Badatelé se v průběhu večera stali učni mnoha řemesel a na vlastní kůži poznávali jejich taje. Ráno na ně čekala jejich VANDROVNÍ KNÍŽKA s potvrzením o složení šesti zkoušek. (Fotogalerie a Fotogalerie)

Závěrečné video je opět reportáží z vandrování za řemesly při spaní ve škole ve slovenské Ilavě a u nás ve Stráži:

6. Reflexe

Bylo pro mě docela překvapující, že žáky vandrování za řemesly tak zaujalo a s vervou se pouštěli do všech činností. Například při aktivitě „hodináři“ vydrželi žáci nekonečně dlouho rozebírat hodinové strojky a musela jsem jim staré budíky půjčovat i domů. Jeden chlapec se v této činnosti, kdy rozebrané strojky montoval zpět, zcela našel.

Šlo o to, aby si žáci vážili práce předků a jejich dovedností. Zkoumali jsme, zdali stále platí lidová moudrost „Řemeslo má zlaté dno“. Pro žáky tím zlatem byly výrobky, které si pyšně odnášeli domů, ale také spousta nových zážitků, dovedností a pracovních návyků.

Žáky zaujaly především netradiční techniky jako gravírování nebo pyrografie. Pro mě bylo zvláště potěšující, že účastníci dotahovali činnosti do konce, i když se výsledek dostavil až za několik dní (viz brusiči drahého kamení).

Při opakování podobné akce bych se možná více zaměřila na činnosti spojené s přípravou pokrmů a šití.