Úvod do problematiky kyberšikany páchané na učitelích
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Úvod do problematiky kyberšikany páchané na učitelích
5,0 (1 hodnocení)
O šikanování a kyberšikanování učitelů se v médiích běžně nemluví, o problému se diskutuje zejména tehdy, když se objeví tragický případ úmrtí pedagoga, jehož příčinou mohla být právě šikana či kyberšikana. Kyberšikana a šikana jsou však bohužel běžnou součástí práce učitelů – a to nejenom v České republice, ale také zahraničí. V dnešním článku se zaměříme na to, jak moc je vlastně kyberšikana učitelů rozšířena a jak ji učitelé vnímají.
Předem je třeba říci, že oficiální data o šikaně a kyberšikaně učitelů nemají téměř žádnou výpovědní hodnotu – více než polovina případů šikany a kyberšikany totiž není oběťmi – učiteli – nikomu hlášena, neví o nich tedy ani vedení školy, ani Česká školní inspekce, zřizovatel školy či další instituce. Učitelé často nechtějí zbytečně na agresi, které jsou vystaveni, upozorňovat – vnímají ji totiž jako vlastní selhání, jako něco, co sami vyvolali a za co si nesou následky. Ignorování či bagatelizace problému je běžnou obrannou strategií, která je však nejméně efektivní a v žádném případě neřeší problém.
Řada učitelů rovněž věří, že problém sám zmizí a odezní – neuvědomují si však, že právě svou pasivitou nabízejí všem žákům, kteří o šikaně či kyberšikaně vědí, špatný vzorec jednání – jako by žákům říkali, klidně můžete ubližovat jiným, nic se vám nestane.
Mezi další důvody, proč učitelé nehlásí šikanu či kyberšikanu nadřízeným, je představa o tom, že vedení školy nic neudělá, nebude situaci řešit, nepotrestá viníky. Z pohledu učitele je tedy zbytečné problém hlásit, protože na něj pouze zbytečně upozorní a náprava nebude sjednána.
Dalším důvodem, proč učitelé šikanu či kyberšikanu nehlásí, je nejistota, zda vedení školy podpoří učitele (oběť) a postaví se na jeho stranu. V České republice jsou zdokumentovány desítky případů, ve kterých vedení školy nepodpořilo stanovisko učitele, postavilo se na stranu rodičů agresorů proti názoru pedagoga a stíhání žáků zastavilo.
Velmi častým důvodem je také nežádoucí publicita, které by mohla být škola vystavena v případě zveřejnění případu šikany učitele médii
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
E Kocourek1. 3. 2016
Míchat tzv. "kyberšikanování" dohromady s fyzickým napadáním učitele studenty, případně rodiči žáků, případně s napadání studentů učitelem - to není ani míchání jablek s hruškami. To je míchání jablek s lokomotivami. Řešit tyto dvě zcela různorodé problematiky v jednom článku svědčí o zmatku (řečeno ohleduplně) v mysli autora.
K dílčím tvrzením: "Řada učitelů rovněž věří, že problém sám zmizí a odezní." -- Poněkud nepřesná formulace, ale v podstatě mají ti učitelé pravdu. Ono to kyberšikanování totiž ani žádný problém není. O většině případů, které by pan autor zřejmě prohlásil za kyberšikanování, se totiž údajná "oběť" nedoví. A pokud už náhodou doví, a ignoruje, opět se vůbec nic nestane. Ani "oběti", ani komukoli jinému.
"jako by žákům říkali, klidně můžete ubližovat jiným, nic se vám nestane." -- Zde zdá se býti pes zakopán. O jaké "ubližování" zde jde? Pokud někdo (kdokoli, a tím spíš učitel) nedokáže v klidu skousnout okolnost, že na všech pražských záchodcích se o něm píše "Servít je vůl", nemá co pohledávat na tomto kontinentě. Měl by zkusit bezpečné prostředí jižního pólu. Kdokoli kdykoli může o komkoli na webu napsat, že je vůl. A nejen to, každý jen trochu zručný student dokáže o svém učiteli natočit klip s homosexuální tématikou a vystavit jej na webu. To vše zcela anonymně. A toto by měl každý (a zejména každý učitel) vědět a počítat s tím. (Vím, že je snem některých státních úředníků učinit Internet ne-anonymním, ale k tomu během nejbližších dvaceti let nedojde.)
"vedení školy nic neudělá, nebude situaci řešit" -- Zde se mohl pan autor blýsknout, zapátrat ve statistikách (nebo kde?) a informovat zvídavé čtenáře, jak to vedení školy kdy kde řešilo. Nepomohou-li statistiky, zapátrejte v Lexikonu kouzel. Proboha, jak to to vedení školy má řešit? Zakázat youtube? Zakázat Facebook? Zakázat všechna diskusní fóra na celém webu, a zakázat svým studentům používat Internet? Vypsat miliónovou odměnu na dopadení anonymního "pachatele"?
"Učitelé a vedení školy proto kyberšikanu utajují" -- Škoda. Až dosud se učitelé a vedení školy chovali celkem rozumně a kyberšikanu neřešili, a teď náhle zešíleli a chtějí kyberšikanu utajit? Prozraďte jim, že to nejde. Kyberšikanu nelze utajit.
"Kyberšikana a šikana jsou nemoci" -- Míchat kyberšikanu a šikanu je ..., ehm, nevhodné. Samotné údajné tzv. "kyberšikanování" není nemoc. Je to něco jako kouzlo voodoo - nemá na vás vliv, když na něj nevěříte.
Financování materiálu
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
. Učitelé a vedení školy proto kyberšikanu utajují, nechtějí, aby se informace o existenci šikany na dané škole zveřejnily, protože by se toto promítlo do počtu žáků – rodiče by nemuseli chtít své děti na tuto školu zapisovat, protože se na ní objevila šikana či kyberšikana. V této souvislosti má rovněž vedení školy často strach z možné kontroly, která by mohla odhalit např. nedostatky v dodržování interních norem, nedostatečně zpracované minimální preventivní programy školy apod.
Nyní se zaměříme na to, jak moc je vlastně kyberšikana učitelů rozšířena. Využijeme k tomu data z výzkumů realizovaných ve Velké Británii a USA.
Výzkum kyberšikany páchané na učitelích
Podle britského výzkumu organizace NASUWT (unie sdružující učitele z Anglie, Severního Irska, Skotska a Walesu), do kterého se zapojilo více než 7500 učitelů, se obětí kyberšikany stalo 21 % britských učitelů (NASUWT, 2014).
Mezi nejčastější formy kybernetických útoků na učitele patřilo odesílání a sdílení ponižujících a urážlivých zpráv/komentářů o učitelích, obtěžování a další formy verbální agrese v prostředí sociálních médií a online fór. Více než čtvrtina učitelů (26 %) potvrdila, že viděli videa a fotografie, která jejich žáci bez jejich souhlasu pořídili a publikovali na internetu.
Podle tohoto výzkumu bylo 64 % učitelů obtěžováno žáky, 27 % rodiči žáků a 9 % smíšenou skupinou agresorů (žáci + rodiče). Více než polovina učitelů (58 %) neoznámila vedení nebo policii, že jsou šikanováni a ponižováni. Téměř 2/3 z nich (64 %) odpovědělo, že si myslí, že i kdyby věc oznámili vedení či policii, nic se nestane.
Pokud učitelé oznámili kyberšikanu své osoby řediteli, ve 40 % případů nebyli žáci, kteří na učitele útočili, potrestáni. Pokud pak učitelé tuto situaci oznámili policii, v 77 % případů se nic nestalo a žáci nebyli potrestáni (NASUWT, 2014).
Další výzkum realizovaný Americal Psychological Assocation – Center for Psychology (CPSE) ve spolupráci s The National Education Association a The Americal Federation of Teachers v roce 2010 na vzorku 4735 učitelů z USA (Mcmahon et al., 2011) potvrzuje, že se přibližně polovina amerických učitelů (50,9 %, n = 2410) stala v průběhu roku obětí obtěžování, urážení, ponižování či dokonce fyzického napadení. Mezi nejčastější formy agrese patřily obscénní poznámky, obscénní gesta, verbální agrese a zastrašování. Méně časté pak byly útoky na internetu, ty potvrdilo pouze 2,6 % pedagogů (celkem 126 učitelů).
Kyberšikanování učitelů ve formě tzv. kyberbaitingu (provokování učitele ve výuce, natočení jeho reakce a nahrání nahrávky na internet) potvrzuje také celosvětový výzkum Norton Online Family Report (Daily Mail Reporter, 2011; Symantec, 2011) realizovaný na vzorku 2379 učitelů 24 zemí světa – podle něj se obětí kyberšikany ve formě kyberbaitingu stalo 21 % učitelů. Výzkum rovněž upozorňuje na nebezpečí online přátelství – 34 % učitelů se v prostředí sociálních sítí „přátelí“ se svými žáky a vystavují se tak dobrovolně kyberšikaně. 51 % procent učitelů potvrdilo, že jejich škola má nastavena pravidla, která určují, jak by měli žáci a pedagogové v prostředí sociálních sítí komunikovat (Chansanchai, 2011).
Případy kyberšikany učitele z ČR? Jeden za všechny
Kauza Jiřího Pacholíka (56 let), ředitele železnobrodské základní školy, představuje první český mediálně známý případ kyberšikany učitele, který skončil smrtí oběti (Kopecký & Szotkowski, 2015). V roce 2008 se v prostředí internetu objevila videonahrávka pořízená v průběhu vyučovací hodiny, ve které má ředitel Pacholík konflikt s žákem devátého ročníku. Na videozáznamu Pacholík žáka káral a vyzval jej, aby si uklidil věci, které měl rozházené kolem lavice. Na výzvu žák zareagoval slovy: Proč bych si to skládal, ty šmejde? Rozčilený pedagog s chlapcem zacloumal a dal mu pohlavek. Žák opustil třídu a ředitel jej následoval. Tím videonahrávka končí. Nezachycuje tak, co následovalo – ředitel se i s žákem vrátil do třídy a přede všemi žáky se mu za pohlavek omluvil. Následně ředitel pozval do školy rodiče žáka, aby s nimi celou situaci projednal.
Rodičům ředitel oznámil, že žákovi navrhne za nevhodné vystupování sníženou známku z chování. Rodiče však navrhli, aby byla přivolána městská policie a provedla dechovou zkoušku, protože je z ředitele prý cítit alkohol. Ředitel ustoupil ze svého záměru potrestat žáka a domluvil se s rodiči, že žák nakonec snížený stupeň z chování nedostane. Nahrávka z incidentu, kterou pořídili v průběhu incidentu pomocí mobilního telefonu přihlížející žáci, se však objevila na internetu. Celý případ byl následně medializován a vzbudil ve společnosti silné emoce, záznam komentovaly stovky diskutérů, kteří chování ředitele Pacholíka odsoudili. Ačkoli se představitelé ministerstva školství přiklonili na stranu ředitele (Wirnitzer, 2008), vlna dehonestování, urážek a kybernetické agrese dále probíhala a pokračovala několik měsíců. Osm měsíců po incidentu se Jiří Pacholík ve svém domě oběsil.
Příčinnou souvislost mezi sebevraždou učitele a kyberšikanou se nepodařilo – stejně jako v dalších případech kyberšikany – prokázat. Případ kyberšikany učitele Pacholíka je typickou ukázkou kyberbaitingu (výše v textu).
Řešení? Učitelé v něj nevěří
Ačkoli bych velmi rád zakončil tento text pozitivně, je třeba říci, že čeští učitelé v této oblasti propadli skepsi – nevěří, že by se jejich ochranou někdo skutečně zabýval či chtěl systematicky zabývat (více než 60 procent pedagogů takto odpovědělo v rámci právě probíhajícího výzkumu kyberšikany učitelů v ČR), proklamace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR vnímají pouze a výhradně jako politická prohlášení, jejichž cílem je získat sympatie u potenciálních voličů, nikoli skutečně učitele ochránit. V posledních 20 letech totiž k žádnému zásadnímu pozitivnímu posunu v oblasti ochrany učitelů nedošlo.
Existuje však stále velké množství učitelů a ředitelů škol, kteří se snaží s šikanou a kyberšikanou v prostředí svých škol pracovat – eliminovat ji a pozitivně ovlivňovat postoje a sociální vztahy nejenom mezi samotnými žáky, ale také žáky a pedagogy. Kyberšikana a šikana jsou nemoci, onemocnění sociální skupiny, které je třeba léčit a zajistit, aby se nevrátily.
Kopecký, K., & Szotkowski, R. (2015). Nebezpečné komunikační techniky spojené s ICT pro ředitele základních a středních škol. (J. Štencl, Ed.) (1st ed.). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Článek byl převzat s laskavým svolením autora z webu projektu E-Bezpečí (http://e-bezpeci.cz/index.php/temata/kyberikana/1120-kybersikana-ucitelu-vyzkum).
