Školská legislativa péče o žáky se zdravotním postižením
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Školská legislativa péče o žáky se zdravotním postižením
4,0 (1 hodnocení)
Úsilí o vzdělávání osob se zdravotním postižením má v naší vlasti i v Evropě již dlouhodobé tradice. Odhlédneme-li od etických otázek, je jedním z podnětů k rozvoji vzdělanosti těchto osob poznání, že člověk žijící s nějakým handicapem nemusí být zákonitě závislý na pomoci ostatních. Má-li způsobeny podmínky pro výkon pracovních, uměleckých či sportovních aktivit, může dosáhnout i lepších výsledků, než lidé, kteří žádným zjevným postižením netrpí.
Společnost si tento fakt uvědomuje, což se projevuje ve vztahu k osobám se zdravotním postižením v politice všech kulturních národů. Podpora jejich začleňování do společnosti a rovného přístupu ke vzdělávání je zakotvena v řadě mezinárodních a národních programů a právních norem. V článku uvádíme vybrané základní právní předpisy a pojmy, které se vztahují ke vzdělávání žáků se zdravotním postižením ve středních školách.
Pro školy, které vytvářejí školní vzdělávací programy, je podstatné, že požadavky stanovené na vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami nalezneme v každém rámcovém vzdělávacím programu středního odborného vzdělání (RVP). Problematika vzdělávání žáků se zdravotním postižením nebo znevýhodněním je v obecné rovině pojednána v RVP středního odborného vzdělávání společně pro všechny obory vzdělání v kapitole Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků mimořádně nadaných. Zapracování podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami včetně žáků se zdravotním postižením do školních vzdělávacích programů (ŠVP) je pro školy závazné.
Kromě RVP se škola při plánování a realizaci ŠVP musí řídit platnou školskou legislativou – školským zákonem (zejména § 16) a prováděcími předpisy.
K základním předpisům patří především vyhlášky MŠMT:
Vyhláška č. 73 / 2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění vyhlášky č 147 / 2011 Sb[1]
Vyhláška č. 72 / 2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění vyhlášky č. 116 / 2011 Sb.[2]
Zatímco vyhláška č. 73 / 2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 147 / 2011 Sb., umožňuje nalézt odpovědi na otázky podstatné pro vlastní výuku žáků se zdravotním postižením, směřuje vyhláška č. 72 / 2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 116 / 2011 Sb., k působnosti školských poradenských zařízení a jejich spolupráci s rodiči těchto žáků. Její současná úprava je významná zejména tím, že právně zaštiťuje zvyšování informovanosti žáků i jejich zákonných zástupců při poskytování psychologických či speciálně-pedagogických služeb. Stanoví, že žák i jeho rodiče musí být školou nebo školským poradenským zařízením předem srozumitelně a jednoznačně informováni o náležitostech poradenské služby; svůj souhlas s ní stvrzují rodiče žáka písemným souhlasem. Přitom již musí být obeznámeni s charakterem, rozsahem, délkou, postupy a předvídatelnými důsledky služby i s možnými následky, pokud služba poskytnuta nebude. Vysvětlena musí být i veškerá práva a povinnosti spojené s poradenskými službami.
★ Jakého žáka lze považovat za žáka se speciálními vzdělávacími potřebami?
Na tuto otázku odpovídá především § 16 školského zákona pojednávající o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). Zákon vymezuje tři kategorie osob, které vyžadují speciální vzdělávací přístup: žáci se zdravotním postižením, se zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním.
Pokud jde o zdravotní postižení, jedná se o mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování.
★ Kdo rozhoduje o tom, že se jedná o žáka se SVP?
Velmi důležité je, že speciální vzdělávací potřeby (SVP) dětí, žáků a studentů zjišťuje (diagnostikuje) školské poradenské zařízení (§ 16, odst. 5 školského zákona). Podrobnosti k zařazení žáka do režimu speciálního vzdělávání stanovuje již neplatná, ale svým racionálním sdělením neustále využívaná[3], směrnice MŠMT k integraci dětí a žáků se speciálně vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení[4]. Pro zařazení žáka do tohoto režimu je směrodatný zejména rozsah a závažnost jeho postižení. Jinými slovy, rozhodující je stupeň a typ zdravotního postižení. Žáka nelze považovat za žáka se speciálními vzdělávacími potřebami pouze proto, že má běžnou oční vadu a nosí brýle. Diagnostika speciální vzdělávací potřeby tedy musí být podložena odborným speciálně pedagogickým a psychologickým stanoviskem. Jestliže je SVP potvrzena, umožní to škole čerpat pro žáka navýšené finanční prostředky. Další odstavce § 16 školského zákona se potom podrobněji věnují podmínkám, které je při vzdělávání žáků se SVP nezbytné zajišťovat.
Podmínky pro zařazování žáků se zdravotním postižením do vzdělávání a pro zajištění speciálního vzdělávání, tj. vzdělávání ve školách, třídách nebo studijních skupinách zřízených speciálně pro žáky se zdravotním postižením, nebo pro převedení žáka do vzdělávacího programu upraveného pro tyto žáky, konkretizuje vyhláška MŠMT č. 73 / 2005 v platném znění.
★ Jaké základní podmínky je třeba vytvořit ve škole žákovi se zdravotním postižením?
Podmínky, které je pro vzdělávání žáků se SVP potřeba zajistit, jsou vymezeny v základní rovině ve školském
zákoně § 16. Rozsah a formy specifických podmínek a podpory žáka závisí na jeho postižení a doporučení odborného poradenského pracoviště[5]. Jedná se obvykle o úpravy obsahu vzdělávání (popřípadě dle doporučení odborného pracoviště vypracování individuálního vzdělávacího plánu – IVP), aplikaci odpovídajících speciálních vzdělávacích metod a forem, zajištění učebnic, kompenzačních a jiných učebních pomůcek, vytvoření
vhodných prostorových podmínek (přístup do učeben, dílen a jiných prostor pro školní aktivity, ale i zajištění toho, aby žák – zejména se smyslovým postižením – vždy dobře viděl na učitele, tabuli, měl dostatečný a bezpečný přístup k přístrojům a jiným pomůckám apod.).
Rovněž se při hodnocení těchto žáků včetně závěrečných nebo maturitních zkoušek přihlíží k povaze postižení a volí se vhodné formy a podmínky zkoušení a hodnocení. Ve výjimečných případech je jim možno prodloužit i délku středního a vyššího odborného vzdělávání (§ 16 školského zákona, odst. 6).
Tito žáci mají právo bezplatně užívat při vzdělávání speciální učebnice a speciální didaktické a kompenzační učební pomůcky poskytované školou. Mohou se vzdělávat prostřednictvím speciálních komunikačních systémů odpovídajících povaze a stupni jejich postižení (Braillovo hmatové písmo pro nevidomé, znakový jazyk pro neslyšící apod.; § 16 školského zákona, odst. 7).
V rámci školy je možné pro tyto žáky zřizovat jednotlivé třídy, oddělení nebo studijní skupiny s upravenými vzdělávacími programy (§ 16 školského zákona, odst. 8). Ředitel školy pak může pro žáka se zdravotním postižením zřídit funkci asistenta pedagoga, což ovšem vyžaduje vyjádření školského poradenského zařízení a souhlas zřizovatele (§ 16 školského zákona, odst. 9 a 10).
★ Co to jsou vyrovnávací a podpůrná opatření?
Podle vyhlášky MŠMT č. 73/2005 v platném znění se vyrovnávacími opatřeními rozumí využívání pedagogických, popřípadě speciálně pedagogických metod a postupů, které odpovídají vzdělávacím potřebám žáků se sociálním znevýhodněním, poskytování individuální podpory v rámc i výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení a zajištění individuálního vzdělávacího plánu a služeb asistenta pedagoga. Škola je poskytuje na základě pedagogického posouzení vzdělávacích potřeb žáka, průběhu a výsledků jeho vzdělávání, popřípadě ve spolupráci se školským poradenským zařízením (§ 1, odst. 2).
K podpůrným opatřením se řadí využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě nebo studijní skupině nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka se zdravotním postižením (§ 1, odst. 3).
Nejvyšší míra podpůrných opatření náleží žákům s těžkým zdravotním postižením, za které jsou považováni žáci s těžkým zrakovým, sluchovým a tělesným postižením, žáci s těžkou poruchou dorozumívacích schopností,
žáci hluchoslepí, se souběžným postižením více vadami, s autismem a s těžkým tělesným nebo středně těžkým, těžkým či hlubokým mentálním postižením.
★ Jakými formami se mohou žáci se zdravotním postižením vzdělávat?
Žáci, u nichž byly zjištěny speciální vzdělávací potřeby, se mohou podle školského zákona a vyhlášky
č. 73 / 2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 147 / 2011 Sb., § 3 vzdělávat:
Formou individuální integrace, kterou se zpravidla rozumí vzdělávání žáka v běžné třídě v běžné škole a které je upřednostňováno, případně ve speciální škole pro jiné postižení.
Formou skupinové integrace, kdy je žák vzděláván ve třídě či oddělení v běžné škole nebo speciální škole. Zpravidla se jedná o zřízení samostatné třídy pro žáky s jedním druhem postižení.
Formou vzdělávání v samostatné škole pro žáky se zdravotním postižením (speciální škola).
Kombinací všech tří výše popsaných forem.
★ Jaký může být nejvyšší počet žáků se zdravotním postižením ve třídě?
Počty žáků při vzdělávání žáků se zdravotním postižením upravuje § 10 vyhlášky č. 73 / 2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 147 / 2011 Sb. Ve třídě běžné střední školy či konzervatoře lze s přihlédnutím k rozsahu speciálních
Třída zřízená speciálně pro žáky se zdravotním postižením má nejméně 6 a nejvíce 14 žáků s přihlédnutím k věku a speciálním vzdělávacím potřebám žáků. Třída speciálně zřízená pro žáky s těžkým zdravotním postižením má nejméně 4 a nejvíce 6 žáků (odst. 1).
Při odborném výcviku na střední škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením se skupiny naplňují do počtu podle zvláštního právního předpisu[6], v ostatních případech se skupina při praktickém vyučování naplňuje do počtu 6 žáků.
Ředitel školy může dělit třídy v souladu se ŠVP, charakterem předmětu, pedagogickými, hygienickými, ekonomickými a prostorovými podmínkami a požadavky na BOZP.
★ Jak je zajišťována bezpečnost žáků se zdravotním postižením při vzdělávání?
Požadavky na péči o bezpečnost a zdraví žáků vymezuje § 11 vyhlášky č. 73 / 2005 ve znění vyhlášky č. 147 / 2011 Sb. Upřesňuje např. počty žáků při koupání a plaveckém výcviku neplavců se zdravotním postižením, kdy na 1 pedagogického pracovníka připadají ve skupině nejvýše 4 žáci. Vyžaduje-li to zdravotní stav žáka, je rovněž možné se žáky s těžkým zdravotním postižením konat plavecký výcvik individuálně (odst. 1). Lyžařský výcvik provádí 1 pedagogický pracovník s nejvýše 8 žáky se zdravotním postižením, což se dále specifikuje pro jednotlivé typy zdravotního postižení (u žáků slabozrakých a s tělesným postižením je to nejvýše 6 žáků, u žáků nevidomých 1 žák (odst. 2). Přesahuje-li počet žáků při akci realizované mimo školu počet stanovený vyhláškou na příslušnou třídu nebo skupinu, zabezpečí ředitel školy dozor další zletilé osoby, která je způsobilá k právním úkonům a je v pracovněprávním vztahu ke škole (odst. 3).
★ Jak má vypadat individuální vzdělávací plán?
Pro práci se žáky vyžadující speciální vzdělávání v běžných školách je velmi důležitý § 6 vyhlášky č. 73 / 2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 147 / 2011 Sb., který pojednává o tvorbě a využívání individuálního vzdělávacího plánu (IVP). Vychází z § 18 školského zákona.
IVP se stanoví v případě potřeby především pro individuálně integrovaného žáka. Vychází ze školního vzdělávacího programu příslušné školy, závěrů speciálně pedagogického vyšetření, popřípadě psychologického vyšetření školským poradenským zařízením, eventuálně z doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře a vyjádření zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka (dále jen: zákonný zástupce). Je závazným dokumentem pro zajištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka.
IVP je součástí žákovy dokumentace a obsahuje údaje o obsahu, rozsahu, průběhu a způsobu poskytování individuální speciálněpedagogické nebo psychologické péče včetně zdůvodnění. Zahrnuje rovněž cíle vzdělávání žáka, časové a obsahové rozvržení učiva, včetně případného prodloužení délky vzdělávání, volbu pedagogických postupů, způsob zadávání a plnění úkolů, způsob hodnocení, úpravu konání závěrečných a maturitních zkoušek. Je zde nutno uvést i případnou potřebu dalšího pedagogického pracovníka či jiné osoby podílející se na práci se žákem a její rozsah.
U žáka se sluchovým postižením se uvede potřeba nezbytných tlumočnických služeb a jejich rozsah, případně další úprava organizace vzdělávání.
Nezbytnou součástí IVP je seznam kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů pro výuku žáka nebo pro konání zkoušek, případně návrh na snížení počtu žáků v běžné třídě, kde se žák vzdělává.
Plán také informuje o pedagogickém pracovníkovi školského poradenského zařízení, se kterým bude škola spolupracovat při zajišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáka, a o předkládaném navýšení finančních prostředků.
Nedílnou součástí IVP jsou rovněž závěry speciálněpedagogického, popřípadě psychologického vyšetření.
IVP se zpracovává zpravidla před nástupem žáka do školy, nejpozději však 1 měsíc po nástupu žáka do školy nebo po zjištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka. Může být podle potřeby doplňován a upravován v průběhu celého školního roku (odst. 5). Za jeho zpracování odpovídá ředitel školy, přičemž spolupracuje se školským poradenským zařízením a zákonným zástupcem žáka (odst. 6). Ředitel školy seznámí s individuálním vzdělávacím plánem žáka a jeho zákonného zástupce, který tuto skutečnost potvrdí svým podpisem (odst. 7); příklad IVP viz kapitola 9.
Školské poradenské zařízení sleduje a dvakrát ročně vyhodnocuje dodržování postupů a opatření stanovených v individuálním vzdělávacím plánu a poskytuje žákovi, škole i zákonnému zástupci žáka poradenskou podporu (odst. 8).
★ Jaká je náplň práce asistenta pedagoga?
Působnost asistenta pedagoga nově upravuje § 7 uvedené vyhlášky. Jedná se o pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky a rodiči i s komunitou, ze které žák pochází. Důležitá je také pomoc žákům přizpůsobovat se školnímu prostředí, pomoc nejen při samotné výuce, ale i při přípravě na výuku. Oproti původnímu znění vyhlášky je zde nově stanovena nezbytná pomoc žákům s těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a pohybu během vyučování a při akcích pořádaných mimo prostředí školy (odst. 1). Žádost o zřízení funkce asistenta pedagoga podává ředitel školy a obsahuje název a sídlo školy, počet žáků a tříd celkem, počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, dosažené vzdělání asistenta pedagoga, předpokládanou výši platu nebo mzdy, zdůvodnění potřeby zřízení této funkce, cíle, které tím mají být dosaženy, a náplň práce asistenta pedagoga (odst. 2).
★ Kde naleznou školy podrobnější informace a potřebnou metodickou pomoc?
Podrobnosti ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami jsou uvedeny v příslušných prováděcích předpisech, především vyhláškách, směrnicích, sděleních a metodických pokynech MŠMT, případně bývalého Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR (IPPP ČR, nyní NÚV).
Poradenskou a metodickou pomoc školám, žákům a jejich rodičům poskytují regionální speciálně pedagogická centra a školní poradenská pracoviště.
Přínosná pro učitele a vedení běžných škol při integraci žáků se zdravotním postižením může být spolupráce se speciální nebo jinou střední školou, která má se vzděláváním a integrací těchto žáků dlouholeté zkušenosti.
Závěrem lze konstatovat, že v průběhu následujících let můžeme v souvislosti s realizací Národního akčního plánu inkluzívního vzdělávání očekávat rychlý vývoj školské legislativy v oblasti vzdělávání žáků se zdravotním
[3] Předpisy před dobou účinnosti školského zákona 561/2004 Sb., pozbyly platnost, neboť se opíraly o terminologii i obsah zákona předchozího.
[4] Směrnice MŠMT k integraci dětí a žáků se speciálně vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení č. j. 13710/2001-24 ze dne 6. 6. 2002.
[5] Viz také kapitolu 11 Kariérové poradenství pro osoby se zdravotním.
[6] Nařízení vlády č. 211 /2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a odborném vzdělávání.
Článek je zpracán na základě metodické příručky Vzdělávání žáků se zdravotním postižením ve středních školách. Projekt Kurikulum S - podpora plošného zavádění školních vzdělávacích programů trval od 1.4.2009 do 30.6.2012, realizovalo ho MŠMT ve spolupráci s Národním ústavem pro vzdělávání, školským poradenským zařízením a zařízením pro další vzdělávání pedagogických pracovníků jako partnerem.
Projekt je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
