S kým mluvím? II – 5. ročník ZŠ

V úvodu hodiny nechte žáky přečíst oba dialogy z učebnice a společně hledejte rozdíly mezi rozhovorem s vrstevníkem a rozhovorem s dospělým. Veďte žáky k uvědomění, že způsob komunikace se přirozeně mění podle toho, s kým mluvíme. Zaměřte se na volbu pozdravů, oslovení, slovní zásoby i celkové zdvořilosti. Společně formulujte další pravidlo komunikace: volíme přiměřená slova, pozdravy a způsob vyjadřování podle komunikačního partnera. Při práci s pracovním listem nechte žáky nejprve samostatně roztřídit uvedená slova k jednotlivým postavám. Poté si ve dvojicích porovnají své řešení, zdůvodní své volby a diskutují o případných odlišných názorech. Upozorňujte, že některá slova mohou být vhodná ve více situacích, vždy však záleží na okolnostech a vztahu mezi mluvčími. V další části hodiny rozdělte žáky do dvojic a nechte je vylosovat komunikační situaci (například učitel a žák, zákazník a prodavač, lékař a pacient, rodič a dítě, dvě maminky nebo spolužáci). Dvojice připraví krátký dialog a při jeho tvorbě využije všechna dosud osvojená pravidla správné komunikace. Ostatní žáci během scénky sledují, zda byla pravidla dodržena, a po skončení poskytují věcnou a respektující zpětnou vazbu. V průběhu reflexe diskutujte o tom, která slova byla snadno zařaditelná a která vyvolávala nejistotu. Povzbuzujte žáky, aby vysvětlovali své rozhodování a uváděli další vhodné výrazy pro jednotlivé komunikační situace. Zaměřte se také na to, jak se jim spolupracovalo při přípravě dialogu a zda dokázali dodržovat pravidla komunikace. Podporujte žáky, aby si uvědomili, že stejnou informaci lze sdělit různými způsoby a že vhodně zvolený jazyk přispívá k příjemné a respektující komunikaci. Zdůrazněte, že přizpůsobení způsobu vyjadřování není přetvářka, ale projev ohleduplnosti a komunikační zralosti. V závěru hodiny žáky vyzvěte, aby během následujících dnů pozorovali vlastní rozhovory i komunikaci lidí kolem sebe. Mohou si všímat, jak se mění způsob mluvy.