Rozvoj tvořivosti u dětí mladšího školního věku

Tvořivost

Tvořivost neboli kreativita se často definuje jako nejvyšší poznávací a mimopoznávací funkce. Jedná se o univerzální kompetenci člověka, která zahrnuje tvořivé myšlení, cítění. Často je také tvořivost definována jako produkce nových originálních nápadů či originálních výtvorů ve všech oblastech lidské činnosti. Definování tvořivosti není jednoznačné, neboť tvořivost je mnohotvárný a velmi složitý jev, který není možné jednoznačně vymezit, a z velké části není doposud prozkoumána, a to i přesto, že této problematice bylo v minulosti věnováno mnoho úsilí.

Ačkoliv nemáme jednoznačnou definici, která by nám vymezila pojem tvořivosti, můžeme se pokusit definovat tvořivost na základě toho, na čem se většina definic shoduje. Většina definic se shoduje v tom, že novost a užitečnost jsou dva nejpodstatnější znaky, které lze nalézt téměř ve všech těchto definicích, přičemž novost je dána výskytem produktů naší tvořivé činnosti vzhledem k určité sociální skupině nebo i celé společnosti. Užitečnost pak posuzujeme různými způsoby: například podle využití společností. V mimopoznávací sféře je tvořivost spojována s výchovou k tvořivému stylu života, který je charakterizován stále pokračující snahou o rozvoj vlastní osobnosti. (Zelina, Zelinová, 1990).

Podle toho, kterou součást tvořivosti chápou vědci jako podstatnou nebo co považují jako její základ, lze rozdělit tyto definice do osmi skupin. V první z nich je například definice J. P. Guilforda, který tvořivost zařazuje do systému intelektových operací díky divergentnímu myšlení. Dalšími jsou definice založené na jedné schopnosti nebo souhře více schopností, jiné jsou zase tvrzením, že tvořivost je znakem osobnosti, který charakterizují nejčastěji vlastnosti jako sebedůvěra, ochota riskovat či otevřenost novému.

Podle dalších spočívá podstata tvořivosti v motivaci, anebo vystižení tvořivého procesu a produktu, kdy vzniká něco nového a neobvyklého. Další skupina definuje tvořivost jako výsledek interakce mezi osobou nebo skupinou osob a předmětem a také jako výsledek působení vnějších sil. V neposlední řadě se pak definice dívají na tvořivost jako na vysoce flexibilní proces analýzy a orientace na řešení, projevující se vznikem nového, překvapivého a i pro jiné lidi užitečného produktu (Szobiová, 2004).

První výzkumy tvořivosti datujeme do 20. let 20. století a můžeme říci, že od této doby se problematika tvořivosti stále objevuje v pedagogických a psychologických výzkumech. Obtížnost jednoznačného definování tvořivosti je bezesporu dána tím, že jak říká Guilford, na tvořivosti se podílí přibližně 120 intelektových schopností, z nichž je nám známo pouze 50. Tvořivost tedy představuje komplexní soubor biologických, racionálních a emocionálních potřeb každého člověka, orientovaného na cestu kupředu.

Rozvoj tvořivosti

Při rozvíjení tvořivosti zdokonalujeme vnímání dětí. Dbáme na to, aby se na věci a jevy okolo sebe dívaly netradičním způsobem, novým očima. Při rozvoji vnímání se zaměřujeme na rozsah, dynamiku, soustředění, aktivitu vnímání, snažíme se zapojit co nejvíce smyslů. Zaměřujeme se na to, aby se dítě stávalo zvědavější a vnímavější ke svému okolí, aby vnímalo nevšedně, což znamená, že nevnímá věci a jevy okolo sebe jako jasné, ukončené a uzavřené, ale spíše jako neuspořádané a v pohybu. Klademe si za cíl pracovat s dítětem tak, aby vnímalo věci problémově, protože takovýto pohled je skutečným východiskem pro řešení problémů a rozvoj tvořivosti.

Aktivity zaměřené na rozvoj tvořivosti

Procházky a výlety

Procházky a výlety do přírody představují jednu z nejvhodnějších a nejpřirozenějších aktivit pro rozvoj tvořivosti, rozvoj všímavosti a komplexního vnímání. Před odchodem na procházku dětem sdělíme, aby si pozorně všímaly prostředí okolo, např. tvarů stromů, kůry, tvaru a zbarvení listů, vůně stromů, vůně trávy apod.

Před samotnou procházkou můžeme na pozorování děti navnadit přečtením pohádky o lese. Vhodnými knížkami jsou například stará kniha pohádek nazvaná „Pohádka lesa“ autora Jozefa Kožíška či novější kniha pohádek nazvaná „Pohádky z lesa“ autorky Petry Janouškové obsahující 24 krátkých a poučných příběhů, které popisují rok v lese a děje, které v lese během roku probíhají. Dobrou inspiraci i motivaci k všímavým a aktivním procházkách dětem poskytne také kniha „Dědeček vypráví pohádky o lese“ autora Ericha Václava.

Před vlastním pozorováním zadáme dětem úkol, který je také namotivuje k všímavějšímu pozorování svého okolí. Například můžeme dětem dát následující detektivní úkol: „Zdá se mi, že v našem okolí rostou stromy, na kterých jsou jen podlouhlé hladké listy. Nemají žádné plody. Pokuste se zjistit, jestli je to pravda.“

Po návratu s procházky, pak uděláme s dětmi besedu, v rámci níž si navzájem sdělujeme, co jsme v lese viděli. Děti také sdělují, jak vyřešily námi zadaný úkol, a popisují, čeho dalšího, zajímavého si na stromech všimly. Nakonec můžeme dát dětem nakreslit obrázek, jež by zaznamenal vše zajímavé, co v lese na stromech viděly.

Obrázky z podzimního listí

Na vycházce sesbíráme krásně barevné podzimní listy. Sesbírané listy musíme vylisovat a dobře vysušit. Po několika dnech dětem rozdáme vylisované a vysušené listy a vyzveme je, aby z nich udělaly obrázek dle své fantazie. Musíme dětem zdůraznit, aby s listy zacházely opatrně, neboť jsou velmi křehké. Děti mohou listy lepit se stonkem nebo bez něj, mohou je lepit celé či je roztrhat a k vytvoření obrázků používat pouze části jednotlivých listů.

Podobně můžeme nechat děti vytvořit obrázky lepením okvětních plátků. Ale i okvětní plátky je potřeba nechat vysušit a vylisovat.

Poznávání zvuků

Děti sedí se zavřenýma očima v kruhu a mají uhádnout různé předměty, které vydávají prezentované zvuky – např. cinkání klíči, míchání lžičkou v šálku, luskání prsty, stříhání nůžkami. Po zakončení sekce hádání si s dětmi povídáme o příjemných a nepříjemných zvucích a zjišťujeme, že co je příjemné či nepříjemné pro jednoho, nemusí být příjemné či nepříjemné pro druhého.

Kreslení na hudbu

Zajímavou aktivitou je také výtvarné zpracování poslouchané hudby. Pro tuto aktivitu se hodí jak skladby z vážné hudby, tak také skladby z jiných hudebních žánrů. Děti v rámci svých obrázků ztvárňují své pocity, které v nich poslouchaná hudba vyvolává.

Skvrny

Další výtvarná aktivita, která rozvíjí tvořivost, spočívá ve vytváření a pojmenovávání skvrn. Děti mají před sebou na půl přeložený a opět otevřený list papíru. Na jednu stranu tohoto papíru udělají velkou skvrnu pomocí temperových nebo plakátových barev. Skvrna může být jak jednobarevná, tak i různobarevná. Ihned po namalování skvrny se papír s ještě mokrou skvrnou zavře a barva se prstem roztlačuje od okraje do stran. Potom složený list papíru otevřeme. Ze skvrny se tak vytvořil zrcadlový obrázek. Následně se dětí ptáme na to, co jejich obrázek představuje. Děti napřed hledají název pro svůj obrázek, poté i pro obrázky ostatních dětí. Děti mají velkou radost z tvoření skvrn, ale určení názvů obrázku, tedy toho, co daná skvrna představuje, už pro ně bývá složitější.

Kreslení příběhu

Děti vyzveme, aby na list papíru nakreslily nějaký předmět, zvíře, rostlinu nebo osobu. Pak připíchneme obrázky na nástěnku vedle sebe nebo nalepíme na stěnu, aby je všichni dobře viděli. Následně vybídneme děti, aby k obrázkům vymyslely příběh. Můžeme chtít, aby si každé dítě vymyslelo svůj příběh, nebo můžeme chtít, aby si skupina děti vymyslela jeden společný příběh. Pokud po dětech chceme, aby si vymyslely jeden společný příběh, pak tuto aktivitu realizujeme obvykle tak, že každé z dětí řekne jednu větu příběhu, která se váže k jeho obrázku, přičemž podmínkou je, aby tyto věty navazovaly na sebe a vytvořily celistvý příběh.

Tanec na hudbu

Hraje pomalá hudba. Velmi vhodné jsou zejména různé skladby vážné hudby. Děti vnímají hudbu a vžívají se do hudby a představují si, o čem hudební skladba dle jejich mínění vypráví. Hudební vjemy jsou spojeny s pocity, jaké hudba v dětech vyvolává. Děti si na základě pocitů, jaké v nich hudba vyvolává, vymýšlejí taneční kroky a předvádějí svůj vlastní, originální tanec na danou hudbu. Jejich kreativitu můžeme také podpořit tím, že rozdáme dětem šátky, které pak také využívají k ztvárnění svých pocitů při tanci. Vhodná je skladba, jejichž rychlost či dynamika se postupně mění např. Vivaldiho Čtyři roční období.

Tuto aktivitu lze obměnit tím, že dětem přiblížíme téma, o kterém mají v souvislosti s hudební skladbou rozvíjet své představy a ztvárňovat je tanečními pohyby. Příkladem může být představování života motýlů na hudební skladbu Antonia Vivaldiho Jaro z cyklu Čtyři roční období. Před započetím samotné skladby dětem pomocí krátkého vyprávění doplněného o obrázky o životě motýlů představíme, jak probíhá život motýlů, jak se motýl vyvíjí z housenky, přes kuklu, až se z něj stane motýl.

Děti se vžívají do hudební skladby a podle toho, jak vnímají hudbu, jsou nejprve housenkami, kuklou a nakonec motýly. Na počátku, když skladba vyznívá jako oslova jara, je rychlá a radostná, děti představují pohyblivé housenky (děti se plazí po břiše po koberci), když se hudba změní v klidnější, děti se promění v kukly (leží nehybně ve skrčené pozici na koberci), v okamžiku, kdy se hudba stává dramatičtější, rytmičtější, se z kukly vyloupnou barevní motýli (děti tančí s barevnými šátky). Dětem není dopředu řečeno, jak má jejich motýlí tanec vypadat, ztvárňují jej tak, jak samy hudbu cítí.

Popiš co nejpřesněji

K rozvoji vnímání slouží aktivity, při kterých děti popisují co nejpodrobněji nějakou věc – např. tužku, lístek na autobus. Můžeme i soutěžit v tom, kdo danou věc popíše co nejpřesněji a nejpodrobněji, všimne si i těch nejmenších detailů.

Hra na minulost a budoucnost

Pro rozvoj tvořivosti a představivosti dětí jsou vhodné aktivity orientované na minulost a budoucnost. Před samostatným začátkem aktivity je vhodné zařadit krátkou uvolňovací aktivitu, jejíž smyslem je vyvolat v dětech pocit úspěchu, spokojenosti a příjemného zážitku. V rámci této krátké uvolňovací aktivity například děti vyzveme, aby 2–3 minuty přemýšlely o něčem příjemném – např. o své oblíbené vůni, příjemné chuti, o svém největším úspěchu. O pocitech, které děti pociťovaly při těchto představách, si následně pohovoříme. Děti povzbuzujeme, aby o svých pocitech mluvily otevřeně, nestyděly se nebo se nebály je prezentovat před ostatními.

Aktivita pokračuje tak, že si děti mají představit, jak bude vypadat jejich život za 20 let, pomůžeme jim v tom návodnými otázkami: Čím budou? Kde budou bydlet? Jak bude vypadat jejich bydlení? Jakou budou mít rodinu? Opět každé dítě své představy prezentuje před ostatními kolegy ve třídě nebo je děti mohou ztvárnit kresbou, popřípadě tyto představy sepsat.

K čemu je používáme?

Co nejvíce rozvíjí nápad, tvořivé a produktivní myšlení a rychlou produkci, je poměrně jednoduchá, ale velice zábavná hra. Při této hře je dětem představen známý předmět – např. kelímek, školní guma, mobil apod. a děti mají za úkol vymyslet co nejvíce možností, k čemu by se dalo daný předmět využít.

Jak to skončí?

Dětem zadáme úkol, aby si představily následující situace a vymyslely, jak by situace mohla pokračovat.

Příklady situací:

1. Jdeš po chodníku a naproti jede cyklista, který jednou rukou řídí kolo a v druhé nese dort. Co všechno se může stát? Jakými nejrozmanitějšími způsoby se tato situace vyvine dále?
2. Na chodníku najdeš klobouk (peníze, občanský průkaz, ...). Jak se tam dostal, komu patří? Co s nálezem uděláš? Budeš hledat majitele? Jak budeš hledat majitele?
3. Někdo neznámý ti zavolá uprostřed noci. Kdo? Proč? Co uděláš? Jak se situace vyvine dál?
4. Někdo neznámý tě na ulici osloví, že mu máš jít za svědka na svatbu. Kdo? Co uděláš? Jak se situace vyvine dál?

Co by se stalo?

Děti si představují, co by se stalo, kdyby... (viz uvedené následující situace), a vyprávějí o svých představách.

Situace:

1. kdyby padaly barevné dešťové kapky
2. kdyby byl člověk neviditelný
3. kdyby zeměkoulí vedl tunel
4. kdyby člověk rozuměl řeči zvířat
5. kdyby člověk uhádl, co si kdo myslí
6. kdyby člověk neměl srdce
7. kdyby lidé neměli palec na ruce
8. kdyby lidé dokázali létat
9. kdyby lidé znali formulku, po níž dostanou všechno, co si přejí

Kdybych byl školním batohem

Děti si mají představit, že se náhle přeměnily ve školní batoh. Mají si svou podobu ve formě školního batohu vybavit do co nejmenších podrobností, které jsou pro ně charakteristické. Neboť v představě každého dítěte bude jeho batoh jiný, bude jiný proto, že bude mít vzhledové vlastnosti, jež budou vypovídat o charakterových vlastnostech a zájmech daného dítěte, které si batoh představuje. Následně mají děti odpovídat na následující otázky: Kdo tě nosí? Jak vypadáš? Kde se nyní nacházíš? Jak se jako batoh cítíš? Co nejhoršího jsi zažil? Co nejlepšího jsi zažil?

Kdybych byl...

Děti rozdělíme do skupin po čtyřech. Každé dítě ve skupině má před sebou papír, na který má dokončit následující věty: Kdybych byl květinou, chtěl bych být...; Kdybych byl ročním obdobím, chtěl bych být...; Kdybych byl hudebním nástrojem, chtěl bych být...; Kdybych byl jídlem, chtěl bych být...; Kdybych byl dopravním prostředkem, chtěl bych být...; Kdybych byl stromem, chtěl bych být...; Kdybych byl zákuskem, chtěl bych být...; Kdybych byl kusem oblečení, chtěl bych být...; Kdybych byl zvířetem, chtěl bych být...

Po skončení fáze představ a psaní odpovědi na papír se pak účastníci ve čtveřicích vzájemně seznámí s tím, co si vybrali, a zdůvodní svou volbu. Během diskuse v malých skupinách může každé dítě hovořit o svých pocitech, zdůvodnit svůj výběr, vyjádřit se k výběru ostatních ze své skupiny. Hra rozvíjí a upevňuje empatii, uvědomění si svých citů, skupinovou důvěru, dává zpětnou vazbu ostatním. V rámci skupinové diskuse je zapotřebí, aby učitel dbal na to, aby v průběhu diskuse či celé hry nedocházelo k zesměšňování a konfliktům.

Hru lze obměnit tak, že opět hráče rozdělíme do čtyřčlenných skupin. Každý má před sebou list papíru. Tento papír si rozdělí do pěti sloupců. Do sloupců se postupně napíší následující slova: zvíře, květina, nábytek a jídlo. V řádcích budou jména všech členů skupiny, nejprve každý člen na svůj papír do prvního řádku napíše své jméno a pod ně píše pod sebou jména všech členů skupiny, přičemž jména ostatních členů skupiny napíše dvakrát. Následně se dostáváme opět do fáze představ a žák na papír do připravené tabulky ke svému jménu postupně vpisuje, čím by chtěl být, kdyby byl zvířetem, květinou, nábytkem a jídlem. Pak si pokouší představit, čím by chtěli být jeho kolegové ze skupiny, kdyby byli zvířetem, květinou, nábytkem nebo jídlem.

Poslední etapa hry spočívá v tom, že členové skupiny mezi sebou proberou své představy o sobě navzájem a následně si do tabulky zapisují to, jak si jejich kolegové představovali sami sebe v podobě zvířete, květiny, nábytku nebo jídla. Takto všichni zjistí, jak dokážou odhadnout své kolegy ve skupině. Také zjistí, jak je vnímají ostatní členové jejich skupiny, zjistí, jak působí na druhé. Pokud dojde k tomu, že některý z návrhu bude velmi překvapující, což se stává, své návrhy, důvody volby si ve skupině vyjasní. Tato hra je zaměřena na rozvoj představivosti, sebepoznávání a poznávání druhých, ale také na první dojem, který my máme z druhých lidí, a na první dojem, který my sami v lidech vyvoláváme.

Strašák

Úlohou hráče je postavit se jako strašák v poli a ostatní k němu přicházejí a oslovují ho. Ptají se ho, jak se jmenuje, odkud přišel, vymýšlejí příběh, odkud a proč do pole přišel.

Literatura a použité zdroje

SZOBIOVÁ, E. Tvorivosť, od záhady k poznaniu. Bratislava: Stimul, 2004.

ZELINA, M.; ZELINOVÁ, M. Rozvoj tvorivosti detí a mládeže. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství, 1990.