Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Jak si vytvořit integrovaný blok a jak s ním v TVP pracovat.
Vzdělávací projekt1 má velmi mnoho společného s integrovaným blokem a může být ve vzdělávací práci vhodně uplatňován, ať už jako samostatná součást základní nabídky TVP, tak jako jeho drobnější či zpestřující doplněk. Chápeme jej především jako plán pedagogické práce s dětmi, který je zdrojem motivace a inspirace dětí i učitelky, umožňuje tvořivou a cílevědomou vzdělávací práci s dětmi. Učitelka se jej přidržuje, ale svůj postup přizpůsobuje aktuálním okolnostem a opírá se o zpětné vyhodnocování.
Integrovaný blok se zpravidla váže k určitému tématu. Učitelka může pracovat s tímto tématem (námětem) volně, ale musí vědět, proč co dělá, jaký smysl její postup má, jaký má projekt vzdělávací efekt pro děti, tedy jaké jsou cíle jejího pedagogického působení (nemůže dělat jen to, co ji zrovna napadne, měla by postupovat cílevědomě).
Integrovaný blok může učitelka tvořit více způsoby. Je možno začít od zvoleného tématu, od konkrétních činností nebo od vzdělávacích cílů (či výstupů). Výsledek bude stejný a cesty se spojí. Ve všech případech zvažujeme a propojujeme náměty, cíle, činnosti, výstupy, rozmýšlíme, vyhodnocujeme, rozvíjíme, upravujeme a měníme2.
První možností je začít od témat. Na začátku je tedy námět (základní téma) a poměrně jasná představa o možnostech, jak s ním pracovat. Tento námět učitelka postupně rozmýšlí, resp. myšlenkově rozvíjí; je-li téma široké, rozvíjí ho do dílčích tematických okruhů (tematických částí). Každá tematická část může být svou povahou "malým projektem" s možností dalšího rozvíjení. V rámci tematických (konkrétnějších) částí připravuje dětem nabídku činností, příležitostí, situací. O nápady nebývá nouze, jde spíše o to, vybrat to nejvhodnější a dát "tvořivosti" určitý směr. To vede k zamyšlení nad cíli projektu: "Co chceme dětem v jeho rámci poskytnout? Co můžeme očekávat, že si děti odnesou? Jaké poznatky, schopnosti, dovednosti, postoje a hodnoty mohou děti získat? V čem jim můžeme pomoci?" Cíle by měly vyjadřovat smysl projektu, měly by to být tedy cíle podstatné, takové, které lze považovat za důležité. A zároveň takové, které je možno kontrolovat a po ukončení projektu jejich naplnění zhodnotit. To není úplně jednoduché, ale pokud se to podaří, učitelka si uvědomí skutečně široké a mnohostranné možnosti vzdělávacího působení zvoleného projektu. Nemalou úlohu při plánování jako takovém má hodnocení (ať dětí jako skupiny, tak jednotlivců). Učitelka při rozmýšlení nejen témat a cílů, ale především při plánování konkrétních prostředků musí vycházet z toho, co již děti umí, znají, dovedou, ale také jaké jsou jejich schopnosti, tedy jaká je úroveň jejich očekávaných výstupů, resp. kompetencí.
A lze uvažovat dále: "Jsou využívány všechny možnosti? Je nabídka činností skutečně tomu odpovídající?" Aby měla učitelka jistotu, že tyto možnosti skutečně využívá a že program činností umožňuje naplňovat cíle, může se vrátit k návrhu tematických částí a zvážit jejich vzdělávací přínos. Jedná se vlastně o to si uvědomit jejich smysl - ke kterým poznatkům, schopnostem, dovednostem, hodnotám a postojům (kompetencím) mají přispívat a zda nabízené činnosti k tomu skutečně směřují. (Prakticky to znamená si uvědomit, které činnosti k čemu vedou). Výsledkem je, že si u každé tematické části učitelka uvědomí (poznamená), čemu se dítě učí.
Na tomto základě je učitelka schopná zvážit a vyhodnotit návrh plánu integrovaného bloku jako celku. Především jde o to, zda jeho předpokládaný vzdělávací přínos odpovídá požadavkům RVP PV, do jaké míry koresponduje s cíli, činnostmi i očekávanými výstupy, zhodnotí jej také z hlediska rizik. Může tak zjistit, co je možno vylepšit, co upravit, co změnit a co doplnit (některé původně navržené tematické okruhy třeba spojit, upravit nabídku činností tak, aby byla rozmanitá a pestrá, nebo doplnit tematickou část novou - pokud chceme posílit některou oblast). Učitelka tak většinou v evaluačním procesu objeví celou řadu dalších kompetencí, ke kterým činnosti směřují a které ji před tím ani nenapadly. A sama se podiví, co všechno se do projektu "vejde". Tak vzniká definitivní podoba plánu, integrovaný blok.
Integrovaný blok je většinou připravován tak, že se předpokládá nějaká doba jeho trvání. Předpokládanému časovému prostoru je třeba přizpůsobit šíři vzdělávacího obsahu. A může to platit i opačně. Obsahově bohatý a rozsáhlejší blok vyžaduje delší časový prostor.
Obecně je možno říci, že vzdělávací projekt, resp. integrovaný blok v předškolním vzdělávání, by měl mít zpravidla tyto náležitosti:
Pokud učitelka připravuje "větší" integrovaný blok (na dlouhou dobu dopředu), je zbytečné, aby ve své písemné podobě obsahoval konkrétní hry, pomůcky, texty, básničky apod. nebo konkrétní metodické poznámky (to bude záležitostí přípravy, aby výběr byl co nejvhodnější a v konkrétní situaci opravdu "seděl").
1. Charakteristika projektu a jeho vzdělávací cíle:
2. Charakteristika dětské skupiny:
Je důležité, zda je projekt připravován (či upravován) pro skupinu věkově homogenní či heterogenní, pro skupinu dětí, které se znají, pro děti v době adaptace apod. Pokud je projekt připravován bezprostředně a cíleně pro určitou skupinu dětí, může učitelka některá tato specifika skupiny zohlednit již při přípravě projektu. Další zřetele, zejména pak individuální, bude brát v úvahu spíše až ve fázi konkrétní přípravy či při realizaci4.
Můžeme říci, že učitelka provádí pedagogickou analýzu a analýzu podmínek a z ní vyvozuje některé závěry pro svou práci, v tomto případě pro zpracovávání projektu.
3. Přehled učiva:
Na tuto skutečnost je možno pohlížet buď tak, že základní téma je konkretizováno a rozvíjeno do dílčích tematických okruhů anebo tak, že kolem základního tématu je soustřeďována různorodá vzdělávací nabídka témat a činností. Nejběžnější bývá způsob vytvoření tzv. myšlenkové mapy (dovoluje se "rozletět", ale také se "udržet v rozumných mezích"). Mapa je přehledná, ukazuje, zda je celek srozumitelný a má rozumný rozsah, ukazuje vnitřní propojení (právě přirozené vazby a souvislosti jsou pro děti důležité), je stále otevřená. Tvořit tak může nejen učitelka, ale i děti (učí se tvořivě myslet). Některá "okénka" budou obsažnější (a tedy větší), jiná naopak stručnější. Je dobře, pokud některá "okénka" v mapě zůstanou pro začátek prázdná. Mohou být doplněna až podle okolností - podle toho, jak se situace vyvine, co samo vyplyne, co bude děti zajímat, co si třeba i samy navrhnou, co bude zapotřebí apod. Je možno také volně doplňovat okénka další, vytvořit v rámci integrovaného bloku různé podoby myšlenkové mapy a pracovat s ní flexibilně a kreativně.
Je třeba zvážit, zda tematických okruhů není v celku moc a uvědomit si zároveň, že není nutné se zabývat všemi. Je možno si vybrat, upravit, vynechat apod. a i v průběhu hledat lepší a pro děti zajímavější okruhy, které mají logickou návaznost z hlediska postupnosti (od jednoduchého ke složitému), z hlediska rozvíjení určitých znalostí apod. Jde o to, že projekt je plán pracovní, flexibilní a hlavně otevřený.
4. Rozvedení tematických částí:
A zde je opět prostor pro tvořivé myšlení a tvořivou práci. Každou tematickou část je třeba promyslet, a to jak z hlediska obsahu, který chceme dětem předat, tak z hlediska možností, jak na děti působit a jak rozvíjet, podporovat a obohacovat jejich schopnosti, dovednosti, hodnoty a postoje6. Učitelka si promyslí vhodné příležitosti a situace a navrhne konkrétní činnosti. Měly by to být takové činnosti, které mají určitý smysl - a protože smyslem je vést děti k určitým výstupům, ke kompetencím, potřebujeme si uvědomit, k čemu činnosti vedou a tedy co z toho děti mají - jaký poznatek, jaký prožitek, co si zdokonalují, procvičují apod. Kromě návrhu činností si ke každé tematické části zaznamenáme, jaký vzdělávací přínos očekáváme, resp. čemu se děti prostřednictvím nabízených činností učí.
Rozvedení námětu může pomoci v počáteční motivaci dětí a posloužit k vzbuzení zájmu, k přiblížení námětu a navození plánovaných činností či situací, ale také k tomu, abychom volili takové činnosti, aby vzájemně dobře navazovaly, doplňovaly se, přirozeně vyplývaly z předchozích apod.
Jednotlivé tematické části v rámci tematického celku je možno zpracovat různě podrobně, podle toho, jak je zapotřebí. Některé "známé" či jednoduché tematické části, s kterými má učitelka bohaté praktické zkušenosti, stačí jen naznačit, jiné bude třeba rozvést do větších podrobností. V každém případě je třeba i nabídku činností vnímat jako otevřenou a počítat s tím, že se může měnit, že se připravený plán může upravovat, doplňovat a obohacovat.
Samozřejmě, že konkrétních způsobů, jak rozpracovat vzdělávací nabídku v integrovaném bloku, je mnoho. Záleží na tématu, na situaci, na zvyklostech, dovednostech či potřebách učitelky, na potřebách a možnostech dětí apod. Příprava může být podrobnější, tematické části budou propracovanější, a nebo naopak, učitelce stačí několik stručných poznámek k tomu, aby zachovávala daný směr a jinak pracuje volněji, improvizuje apod. Může si poznamenat jen hlavní obsah, očekávané poznatky a dovednosti, popř. pravidla, která si děti mají odnést apod. V některých ohledech může mít svůj plán také "nedodělaný", pouze naznačený a rozvinout jej do konkrétní podoby až v jeho průběhu.
Projekt nebo tematický celek, tedy integrovaný blok je možno doplnit metodickými poznámkami - jak se bude postupovat, jaké metody se uplatní, jaké formy apod.
5. Plán evaluace:
Víme, že integrovaný blok předpokládá otevřenost a flexibilitu na všech úrovních svého zpracování a že tedy počítá se zpětnou vazbou, resp. s evaluací průběžnou i závěrečnou. Víme, že bez zpětného pohledu nelze dobře a účelně plánovat další postup. Již v samotné přípravě jsme se uchýlili k evaluačním postupům - průběžně jsme porovnávali náš plán s požadavky RVP PV, zkontrolovali jsme si jej po jeho dokončení.
A stejně tak budeme postupovat, až s ním budeme pracovat.
Musíme vědět, jak se rozvíjí téma (myšlenková mapa), jak se rozvíjejí tematické části, jaké činnosti jsou uplatňovány, co se daří či nedaří apod., abychom věděli, nač můžeme navázat, k čemu se vrátit, co je třeba doplnit. Lze postupovat následujícím způsobem:
1 Pedagogický slovník (Průcha a kol., Portál 2001) uvádí, že projekt je plán, který může mít "formu integrovaného tématu, praktického problému ze životní reality nebo praktické činnosti vedoucí k vytvoření nějakého výrobku, výtvarného či slovesného produktu". V předškolním vzdělávání to tedy může být např. integrovaný blok, ekologicky zaměřený projekt, plán školy v přírodě, dramatizace pohádky apod.
2 V praxi učitelka nejčastěji začíná právě u tématu. Pokud začne jinou možností, postup zůstává stejný, mění se pouze pořadí kroků.
3 Charakteristika skupiny dětí by měla být popsána v úvodu celého ročního plánu třídy, není nutné vše opisovat a psát znovu před každým integrovaným blokem.
4 Zejména to platí tam, kde učitelka předpokládá určitou zvláštní podporu či intervenci.
5 Pokud se jedná o menší projekt, nebude se zřejmě větvit do dílčích tematických okruhů, ale učitelka navrhuje rovnou činnosti.
6 Při rozvedení tematické části do činností a výstupů je postup obdobný, jako ve fázi rozvedení tematického celku do tematických částí.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.