Proč je transformace obtížná?

Novozélandského experta na vzdělávací technologie Dereka Wenmotha sledujeme pravidelně. Aktuálně bychom si s jeho pomocí mohli rozšířit obzory při zkoumání problémů spojených se zaváděním technologií do výuky. Změny s tímto procesem spojené jsou velké, a jejich dosažení je proto obtížné (Proč ve školství přetrvávají snahy o rychlou změnu?).

Derek reaguje na publikaci vydanou katarskou mezinárodní platformou pro kreativní myšlení (think tank) WISE (Education Reimagined: Leadership for Transformation – Leading into the Emerging Future). Stojí za ní skupina expertů, která se v rámci WISE věnuje managementu vzdělávání (ALL-IN), jenž tato organizace považuje za klíčový pro rozvoj školství všude na světě. Podívejme se na to, jak na problematiku transformace nahlíží Derek [1] [2].

Prvním bodem, který je třeba vyjasnit, je samotný pojem „transformace“. Navzdory tomu, že dnes již vnímáme nutnost uskutečňovat změny, které jdou nad rámec vylepšování současného systému, a víme, že musíme modifikovat nejen výukové postupy, ale i cíle, zůstáváme často v zajetí realizace změn nanejvýše na úrovni reformy, která jen modifikuje stávající model. Přitom rozdíl mezi reformou a transformací si uvědomujeme již nejméně 15 let (Reforma nebo transformace?).

Derek vidí dvě hlavní překážky skutečné transformace:

• Špatná příprava
  Většinou všechny strategie popisují jen cíl. Bez toho, abychom věděli, jak ho chceme dosáhnout, je veškeré snažení zbytečné.
• Nedostatek řízení
  Všechny dosavadní pokusy o skutečnou transformaci ukázaly, že nedojde-li zároveň ke změně řízení (byrokratického aparátu ve vedení resortu), dojde nanejvýš k dílčím inovacím – tedy k reformě.

Dovolím si jeden Derekův odstavec ocitovat doslova:

„Transformace systému začíná změnou mysli, změnou postojů a naplněním představ lidí vizemi toho, co má být. Nejde o to, začít hned měnit systémy a struktury, ale o nápady a sny o tom, kde chceme být. Neexistuje žádný předem určený model – musí být vytvořen na základě kolektivní zkušenosti a moudrosti všech zúčastněných.“ [1]

Pak se Derek dostává k bližší konkretizaci překážek transformace [2]:

1. Konec hry není na dohled
   Program transformace není o vytrvalém sledování předem určeného cílového stavu. Spíše jde o nastavení trajektorie a připravenost přizpůsobit se a využít postupy, které fungují a během procesu transformace se objevují. Vyvolává to potřebu krátkých cyklů experimentování včetně hodnocení a sdílení funkčních nápadů. Proto jej nelze realizovat v rámci typického politicky determinovaného konvenčního cyklu změn, který určuje budoucí stav, stanovuje cíle, definuje výsledky a jednoznačně popisuje postup potřebných prací. Transformace tímto způsobem nefunguje. Budoucí stav je značně nejasný, když začnete, a vzniká nakonec pomocí pokusů a omylů díky shromažďování nových informací. (též viz Vzdělávání ve věku komplexity)
2. Je obtížné ji měřit
   Může trvat dlouho, než se podstatná změna (výsledky na vyšší úrovni) zhmotní, a my navíc předem přesně nevíme, jak bude vypadat, jak ji měřit a jak vlastně zachytit náš příspěvek k ní. Měřit transformaci školství a cestu k ní je opravdu obtížné. Kromě toho cesty k hluboké a široké změně v systému jsou zřídkakdy jasné (a nikdy nejsou lineární), a proto je obtížné zjistit, zda jsme na správné cestě a zda činnosti a počáteční výsledky (např. produkty tvořivosti žáků a nové dovednosti) mohou generovat žádanou změnu dále na cestě.
3. Zpochybňuje status quo

2019 Symposium – Tuesday Morning Keynote (Transforming Learning For A Brighter Future)

Literatura a použité zdroje

WENMOTH, Derek. Reform vs Transformation [online]. 2022. [cit. 2022-11-25]. Dostupné z: https://futuremakers.nz/2022/10/04/reform-vs-transformation/.

WENMOTH, Derek. Why is transformation difficult? [online]. 2022. [cit. 2022-11-25]. Dostupné z: https://futuremakers.nz/2022/10/28/why-is-transformation-difficult/.