Zpráva o nejnovějším vývoji v oblasti umělé inteligence, která se dostává na úroveň, kdy bude schopna s lidmi spolupracovat. Tento vývoj přinese další revoluční změny na trhu práce a má vliv i na školství.
Pořád dokola dnes posloucháme o potřebě připravovat naše žáky na budoucnost, o níž toho ale víme jen velmi málo. Je nám vnucováno, že máme budovat jejich kompetence v podobě mnoha různých gramotností a podporovat jejich kreativitu. Většinu z toho vnímáme jako bezobsažné fráze, které nebereme moc vážně. To je ale chyba. Měli bychom se snažit co nejlépe pochopit dobu, v níž budou naše děti žít. Spomocník se opakovaně snaží předkládat informace, z nichž se dá určitý obraz odvodit. Dnes navážeme na zprávu oxfordských vědců, o níž jsme referovali v listopadu 2013 v článku Kdo z našich žáků nejspíše nenajde práci?, a povíme si o nejnovějších poznatcích prohlubujících povědomí o tom, jaké schopnosti budou lidé snažící se najít uplatnění (práci) ve světě všudypřítomných technologií potřebovat.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Bořivoj Brdička21. 9. 2015
Stejné téma rozvíjí Harward Business Review i v srpnu – Research: Technology Is Only Making Social Skills More Important (https://hbr.org/2015/08/research-technology-is-only-making-social-skills-more-important).
Je možné hledat určité společné znaky mezi pojmem „druhá počítačová revoluce“ a „post-digitální érou“ – např. u Whita (Post-digital revisited (http://daveowhite.com/post-digital-revisited/)).
E Kocourek21. 9. 2015
Mně těch naznačených "5 možných cest" připadá spíše jako návod k zacházení se stroji jakoukoli umělou inteligenci postrádajícími. - Nechte stroje dělat podřadnější práci, uplatněte vyšší formy myšlení, věnujte se činnostem, které stroje nezvládají, atd. apod. - takhle že by někdo zacházel s umělou inteligencí? No, možná záleží na vymezení, co si pod tou umělou inteligencí představovat.
Doufám, že příznivci a propagátoři "inteligentních strojů schopných sebezdokonalování" domýšlí, co takové sebezdokonalování obnáší. Spoléhají na to, že stroj, který sám sebe zdokonalí, bude lepší (nežli výchozí stav)? To je vlastnost silně nezaručená a pro svůj zřídkavý výskyt vlastně nepodstatná. Ale je tu vlastnost podstatná, neboť zaručená - ten stroj bude jiný!
Stroj, který je jiný, se chová jinak. Jinak nežli byl zkonstruován, jinak nežli byl nastaven. Opravdu do toho jdete?
Uživatelé, kteří mají zkušenosti s rádoby "uživatelsky vlídnými" programy, které jsou přesvědčeny, že vše vědí lépe než uživatel, které se svévolně samy přenastavují, které do omrzení nabízí činnosti, o které nikdo nestojí a naopak zarytě tají, kterak by se daly přimět k užitečné činnosti, se už nemohou těch samozdokonalujících dočkat.
Bořivoj Brdička24. 3. 2016
The Guardian přináší rozhovor s australským podnikatelem Michaelem Priddisem, který si myslí, že automatizace dramaticky promění trh práce. Vzniklé problémy ale nechápe primárně jako technologické, nýbrž jako sociální. Radí vládám, jak transformovat školství, máme-li být připraveni. Pro nás nic nového.
http://www.theguardian.com/australia-news/2016/mar/16/the-future-of-work-computers-are-good-at-the-jobs-we-find-hard-and-bad-at-the-jobs-we-find-easy
Ivan Ryant24. 3. 2016
Jestli to náhodou není zase jenom taková pěna dní. Možná by bylo užitečnější psát jenom o přínosech nového bádání a na věci staré a známé uvádět pouze odkazy pro ty, kdo obor nesledují soustavně (od základů). Tak zběžně odhaduju, že asi 90% obsahu článku znám z Bernala (The Social Function of Science, 1939), z Wienera (The Human Use of Human Beings, 1950) nebo z Richty (Člověk a technika v revoluci našich dnů, 1963; Civilizace na rozcestí, 1966). O zbývajících 10% pochybuji, jestli to jsou jen slogany (nová jména pro staré známé znalosti, aby bylo možné čerpat granty na vědu), jestli vůbec má smysl marnit čas čtením stokrát přežvýkaných frází a nebo jestli by se přece jen náhodou ze záplavy parafrází starých autorů nedaly prosít nějaké nové poznatky, které vypovídají něco podstatného, co jsme dosud nevěděli. Toho podstatného tam právě moc nevidím.
Za podstatné považuji to, že se miliardy lidí propadají z činorodé chudoby do bídy bez jakýchkoli vyhlídek. Tady přece nejde o to, kolik procent jakých absolventů sežene zaměstnání na trhu práce řízeném neviditelnou rukou korporací. Jestliže je současná výroba dost produktivní, aby uspokojila naprostou většinu lidstva v základních potřebách (třeba jen skromně), tak snad není důvod zapojovat do produkce masy lidí bez účelu -- v tom případě by přece bylo potřeba snížit produktivitu / efektivitu, aby mohli všichni vyrábět! Matka Tereza vystihla podstatu problému: není problém nasytit chudé, nýbrž ty nenasytné. Dnes jde přece o to, že automatizace nejen fyzické nebo rutinní, ale i nezajímavé tvůrčí práce osvobozuje lidi, kteří pak mohou realizovat své přirozené vlohy nebo se věnovat sociální práci a lidem, kteří potřebují člověka (protože člověk potřebuje člověka). Ale jak se dnes žije učitelům, sanitářům v LDN, knihovníkům, kastelánům? Proč zanikla většina vesnických hospod, kde se scházívali sousedi na kus řeči a kde rádi přivítali pocestného? Stačí se podívat na Maslowovu pyramidu potřeb nebo Bloomovu taxonomii vzdělávacích cílů -- naše školství (a nejen naše) se stále pohybuje převážně někde ve spodní třetině. Život by neměl být jenom čekáním na smrt -- když už se člověk narodí, měl by koukat, aby jeho život nebyl marný.
A právě beznadějná záplava marnosti se na mne valí z oněch podivných a zřejmě převážně zbytečných výzkumů, o kterých se v článku píše. Škoda.
Bořivoj Brdička11. 9. 2016
Nová studie McKinsey Where machines could replace humans—and where they can’t (yet) (http://www.mckinsey.com/business-functions/business-technology/our-insights/Where-machines-could-replace-humans-and-where-they-cant-yet?xid=nl_daily)
doprovázená zajímavou interaktivní vizualizací (https://public.tableau.com/profile/mckinsey.analytics#!/vizhome/AutomationBySector/WhereMachinesCanReplaceHumans).
(HBR), které se tomuto tématu podrobně věnovalo. Tím hlavním sdělením je, že máme přehodnotit svůj pohled na aplikaci umělé inteligence v běžném životě. Chytrých zařízení (či robotů) jí disponujících stále přibývá. Bude třeba si na ně zvyknout a zbavit se přesvědčení, že jejich hlavním úkolem je automatizovat činnost lidí všude tam, kde to je možné. Je smutnou realitou, že mnohá pracovní místa skutečně jejich vinou zaniknou, jiná ale naopak zase vzniknou. Typicky to budou taková, v nichž se uplatní pracovníci schopní umělou inteligenci používat k rozšíření a umocnění svých schopností. Přichází tak nová, trochu jiná éra využití technologií – druhá počítačová revoluce. Ta první se snažila lidskou práci nahrazovat (automatizovat), v té druhé budou inteligentní stroje schopné sebezdokonalování s lidmi spolupracovat a vzájemně se doplňovat (
Počítače a roboti dnes již nepřebírají jen mechanické rutinní činnosti. Stále více se prosazují i tam, kde je třeba při řešení problému nejen umět pracovat s daty, ale též určitým způsobem myslet. Typickým příkladem je IBM Watson (Jak Watson zvítězil v Jeopardy). Podobně jako měla průmyslová revoluce pro vývoj lidstva i negativní důsledky (např. ekologické), způsobuje současná revoluce digitální též mnoho vážných problémů. Již dnes se projevuje třeba v ekonomice. Nahrazování některých pracovních míst stroji vede ke globální stagnaci příjmů nejen u dělnických profesí, ale i u střední třídy (Watson zvládá i běžné analytické činnosti). Zisky investorů a korporací se přitom díky růstu produktivity neúměrně zvyšují. Dochází tak spolu s extrémním růstem počtu obyvatel naší planety k prohlubování propasti mezi chudými a bohatými.
Ukazuje se, že ne všechny činnosti bude schopna umělá inteligence zvládnout. Dnes vzniká docela nová oblast vědeckého zkoumání, která se zabývá hledáním možností spolupráce mezi stroji a lidmi. Jejím úkolem je nalézt právě ty formy, které povedou k optimálnímu výsledku (třeba z pohledu firmy u zaměstnanců). Zde citovaní vědci MIT (ve shodě s oxfordskými) definují 3 oblasti, v nichž budou i nadále schopnosti lidí převyšovat umělou inteligenci [1]:
Vrcholná kreativita – např. nové možnosti podnikání, převratné vědecké objevy, umění apod.
Emoce a mezilidské vztahy – zdravotní a pečovatelská péče, výchova, vedení apod.
Obratnost a mobilita – citlivý pohyb v dynamicky proměnlivém prostředí, např. číšník v přeplněné restauraci.
Podrobněji se podmínkami spolupráce strojů a lidí zabývá další článek HBR profesora Thomase Davenporta (a Julie Kirby) Beyond Automation, který se odvolává na práci jiného výzkumníka MIT Davida Autora (Polanyi’s Paradox and the Shape of Employment Growth). Záměrem je nasměrovat hlavně ty zaměstnance, kteří, chtějí-li si práci udržet, budou nuceni v zájmu zvýšení své produktivity se stroji spolupracovat (pozor, týká se to i učitelů). Ukazuje 5 možných cest, kterými se může posilování schopností lidí využívajících inteligentní „myslící“ technologie ubírat [2]:
Buďte lepší – člověk je schopen mnohem vyšší abstrakce, může přijít na nečekané souvislosti. Nechte stroje dělat podřadnější práci a uplatněte vyšší formy myšlení.
Ustupte stranou – věnujte se hlavně takovým činnostem, které stroje nezvládají (viz výše).
Ponořte se dovnitř – rozumějte fungování počítačů natolik, že budete schopni jejich výsledky interpretovat (aplikovat) lépe než oni sami (např. při analýze velkých dat).
Specializujte se – staňte se takovými experty svého oboru, že vás žádný stroj ve specifických schopnostech nepřekoná.
Běžte dále – věnujte se konstruování, programování či zdokonalování technologií. To vyžaduje schopnost vymýšlet nové věci (kreativita), nalézat dosud neobjevené postupy, představit si v budoucnu potřebné zatím neexistující nástroje.
Druhá počítačová revoluce nás vede ke změně přístupu k technologiím. Představuje chytré stroje jako naše partnery při kreativním řešení problémů. Je třeba přestat si klást takové otázky, jako které činnosti budou brzy nahrazeny levnějšími a rychlejšími stroji? Ptát se musíme jinak, a sice čeho bude člověk s asistencí inteligentních strojů schopen? Je pravdou, že lidé mají mnohé vlastnosti, které jejich schopnosti omezují – jsou nespolehliví, sobečtí, obtížně se učí… . Díky spolupráci s inteligentními stroji však mohou některé z těchto nedostatků eliminovat. Úspěch je stále více závislý na schopnostech inovovat stávající postupy. Vědci nás přesvědčují, že spoluprací lidí a strojů lze dospět k vyšším cílům ve všech oborech.
Následující video dokumentuje experiment MIT Interactive Robotics Group, v němž byla ověřována možnost integrace robotů při práci ve smíšených týmech s lidmi [3]. Účastníci pod časovým tlakem skládali poměrně složitou stavbu ze stavebnice Lego. Cílem bylo zjistit, zda budou lidé dávat přednost vlastnímu řízení činnosti, nebo zda uvítají vedení robotem. Ukázalo se, že minimálně v tomto případě se vlastní autonomie rádi vzdali, protože pod vedením robota bylo možné dospět k lepšímu výsledku.
Ještě bychom se měli vrátit k tomu, jaký význam mají tato zjištění pro naše školství. Je nasnadě, že vyvolávají tlak na úpravu vzdělávacích cílů směrem k informační gramotnosti a informatickému myšlení (Informatické myšlení jako výukový cíl). Naše Strategie digitálního vzdělávání je s tímto požadavkem ve shodě, jen implementace zatím pokulhává.
Jak už to tak bývá, objevují se předpovědi naznačující revoluční změny ve vzdělávání. Tyto změny bývají často připodobňovány k vývoji internetu. Sám s oblibou používám rozdíly mezi webem 1.0 a 2.0 k výkladu vlastností školy 2.0. Někteří propagátoři změn se této analogie drží za každou cenu a mluví i o škole 3.0 (podle web 3.0). A nelze vyloučit, že se budeme setkávat dokonce se školou 4.0 (vzniká propojením s Industry 4.0), která aplikuje zde popisovaný vývoj umělé inteligence. Typickým příkladem jsou vize americké agentury KnowledgeWorks:
BERNSTEIN, Amy; RAMAN, Anand. The Great Decoupling: An Interview with Erik Brynjolfsson and Andrew McAfee [online]. 2015. [cit. 2015-08-23]. Dostupné z: https://hbr.org/2015/06/the-great-decoupling.
FRICK, Walter. When Your Boss Wears Metal Pants [online]. 2015. [cit. 2015-08-23]. Dostupné z: https://hbr.org/2015/06/when-your-boss-wears-metal-pants.
