Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Předškolní vzdělávání dětí cizinců
5,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek se zabývá otázkou, co můžeme udělat v mateřské škole pro děti, které nemluví dobře česky, aby měly šanci uspět v povinném vzdělávání. Autorka čerpá z vlastních zkušeností. Uvádí hlavní zásady práce s těmito dětmi, metodická doporučení, praktické ukázky a konkrétní náměty činností, které se v praxi osvědčily.
Každá učitelka mateřské školy ví, že všechny děti jsou svou mentalitou v podstatě stejné, ať mluví jakýmkoli jazykem. Každé dítě si chce si hrát, mít kamarády, má snahu komunikovat, poznávat, učit se, rozumět věcem a dění kolem sebe. Jinak tomu není ani u dětí, které vyrůstají v jazykově cizím prostředí. Avšak jejich situace je přece jen trochu jiná, zejména z hlediska budoucích očekávání. Důležitým momentem jejich budoucnosti je vstup do školy. Aby tyto děti, žijící u nás, měly šance uspět ve škole stejně, jako děti z českých rodin, je třeba se jim intenzivněji věnovat a důkladněji je na vstup do povinného vzdělávání připravit. A právě mateřská škola může v tomto směru dítěti velmi pomoci. Učitelky mateřských škol dovedou rozpoznat vzdělávací potřeby dětí, odhalovat nedostatky v jejich rozvoji a učení a pracovat s dětmi tak, aby byly jejich potřeby uspokojovány a nedostatky vyrovnávány.
V první řadě je třeba, aby děti cizinců docházely do mateřské školy. Aby se maximálně snížilo riziko problémů dítěte z odlišného jazykového prostředí na počátku jeho vzdělávací dráhy, mělo by se účastnit předškolního vzdělávání déle, nikoli až v posledním roce. Rodiče - cizinci - si často pozdě uvědomí, že nebylo nejvhodnější dát dítě do školky až v pěti letech. Zejména, pokud oni sami mají problém s češtinou, dítěti příliš nepomohou. Tady je třeba pamatovat na to, že příčinou pozdního zařazení dítěte může být neinformovanost rodičů cizinců. Nevědí např., jak je to s výší poplatků (dle novely zákona č. 343/2007 jsou stejné, jako u ostatních dětí), že zápis bývá na jaře předcházejícího roku, že zápis do školy je už průběhu ledna a února, že pro přijetí do prvních ročníků v ČR nestačí jen dosažení školního věku, ale že dítě by také mělo cosi zvládnout. V zájmu dětí cizinců bychom se měli snažit, aby se tyto informace k jejich rodičům dostaly.
Velmi důležité pro učitelku je uvědomit si, jak obtížná je situace dítěte, které nerozumí řeči v mateřské škole. Samotný příchod dítěte do nového společenství je pro ně velmi náročný. Nejde totiž pouze o řeč, ale také o nové prostředí věcné, sociální i kulturní. I děti schopné komunikovat, vyžadují určitý čas na to, aby novou situaci přijaly a vyrovnaly se s ní. Oč obtížnější je to pro dítě, které nerozumí ani řeči, a často ani tomu, co se kolem něho děje. Nezbývá mu, než se domýšlet, co mu sdělujeme, kam je vedeme, co má dělat či nedělat a proč apod. Kromě toho každá kultura má svá pravidla např. při pozdravu, v komunikaci, při vedení rozhovoru, při stolování apod. Pro dítě není jednoduché se v prostředí orientovat. Zejména v počátku docházky do mateřské školy musíme proto věnovat těmto dětem intenzivní citlivou péči.
Pokud je učitelka trpělivá a dítěti (i jeho rodičům) se dostatečně věnuje, dítě si v prostředí mateřské školy, v budově, ve třídě a mezi dětmi si zpravidla rychle přivykne. Stejně tak se přizpůsobí i kultuře prostředí, dennímu programu apod. Dlouhodobějším problém je osvojování si řeči, popř. získávání dalších poznatků a dovedností, které dítě potřebuje a bude potřebovat i nadále, až mateřskou školu opustí. Pokud se zamyslíme nad tím, jak se věnujeme předškolákům, kteří však na rozdíl od dětí cizinců ovládají řeč, uvědomíme si, jak náročná je práce s dítětem, které se v tomto věku řeči teprve učí. Zkusme si představit dítě, které může mít také málo zkušeností s hračkami, knihami a dalšími pomůckami, pro ostatní dětí zcela běžnými....
Pro ilustraci si můžeme připomenout, co běžně zvládá pětileté „české" dítě, resp. co by mělo zvládat, aby mohlo být ve vzdělávání úspěšné, tj. aby bylo schopno se systematicky vzdělávat, především se učit číst, psát a počítat. Dítě - přibližně pětileté - zpravidla zvládá např. následující úkony a činnosti: ze dvou vystřižených trojúhelníků sestaví čtverec nebo obdélník, z kostek staví schody, stříhá, chápe pojmy jako stejný tvar, velikost, utřídí předměty na základě dvou kritérii, např. podle barvy a tvaru, z různých předmětů vybere ty, které mají jeden společný rys (lodě, zvířata), chápe pojmy jako nejmenší, nejkratší, vyrovná předměty od nejmenšího po největší, označí předměty, které jsou první v řadě, poslední..., umí počítat do dvaceti, rozumí základním časovým pojmům, pozná barvy apod. Má samozřejmě nespočet otázek, je zvídavé, slovní zásoba činí zhruba 1500 a více slov. Dokáže komunikovat, převyprávět příběh v knize, naučit se nazpaměť text apod. A jak to vše má zvládnout malý cizinec či cizinka, kteří neovládají řeč?
Naše zkušenost je taková, že tento problém vyřešit lze. Pokud budeme ke každému přistupovat individuálně, cesta se vždy najde.
Jednoduchá komunikace (s rodiči i dětmi)
Samozřejmě se nejedná o systematicky vedenou „výuku" v podobě lekcí, ale o rozvoj řeči přirozenou nápodobou, komunikací, prostřednictvím her a nejrůznějších činností, pomocí jednoduchých cvičení, a tedy metodami a formami, které respektují všechny hlavní zásady vzdělávací práce s dětmi předškolního věku (formulované v RVP PV). Nabídka vhodných aktivit se neomezuje pouze na oblast rozvoje řeči, ale týká se i rozvoje jemné motoriky, poznávacích schopností a funkcí (pozornosti, paměti), myšlení a vytváření pojmů (časových, prostorových, číselných, matematických), seznamování se symbolikou apod., neboť toto vše spolu velmi těsně souvisí. Konkrétně se jedná o následující oblasti:
Připomeňme si některé zásady z publikace D. Jucovičové a H. Žáčkové, k rozvíjení sluchového a zrakového vnímání:
Několik zásad k rozvíjení sluchového vnímání:
Několik zásad k rozvíjení zrakového vnímání:
Čemu se dítě učí:
Uvedené činnosti nabízejí procvičování několika oblastí. Kromě procvičování vnímání dítě manipuluje s předměty a jejich částmi, skládá, staví, čímž si procvičuje jemnou motoriku (důležitou pro grafomotoriku a pro dobrý úchop tužky), komentuje a pojmenovává, čímž si rozvíjí slovní zásobu, cvičí si početní představy, orientaci na ploše i v prostoru, procvičuje myšlenkové operace, pozornost, paměť apod.
Na základě mých dlouhodobých praktických zkušeností mohu říci, že u dětí bilingvních se často objevuje nevyhraněná lateralita, čímž mohou vznikat problémy v oblasti grafomotoriky a dítě pak obtížně zvládá počáteční psaní.
Chceme-li dítěti z cizojazyčného prostředí co nejvíce pomoci, měli bychom být důslední a zjistit si, pokud možno spolehlivě, jak na tom v jednotlivých oblastech skutečně je a podle toho pak zaměřit výchovné působení. Vhodným nástrojem je např. Test rizika poruch čtení a psaní u raných školáků (Kucharská, Švancarová)1.
Nabízím praktické náměty činností, které se nám osvědčily a které mohou být vodítkem při vymýšlení dalších činností a her.
BARVY A ZVÍŘÁTKA
Troufám si tvrdit, že pro děti cizinců je mnohem důležitější pasivní slovní zásoba než aktivní. Proto po dítěti nevyžaduji ihned, aby kvalitně opakovalo a pojmenovávalo obrázky, ale používám metodu „komentování" tzn. neustálý popis obrázků, věcí. Ze začátku jednoslovné, později dvouslovné spojení a zjišťuji si přitom míru porozumění. Velmi využívám intonace, aby rozpoznalo, kdy kladu otázku.
Pomůcky - čtvrtka papíru, papírové kostky a kartičky s namalovanými zvířátky ve čtyřech barvách, navlékací barevné velké dřevěné korále, prázdné filmové obaly a něco do nich, barevné lepicí fólie, papír např. A4 s namalovanými zvířátky.
Barevný čtverec
Na čtvrtce papíru mám pomalované rohy čtyřmi základními barvami. Pojmenuji je. Nachystám si kostky, jednu vyberu a ptám se: „Kde je červená?" a ukáži dítěti, co po něm chci. Komentuji: „Tady je červená". Dál to zkouší sám. Kostky může stavět na sebe nebo si je na konci navléct.
Co se tím cvičí?
Rozvíjí se slovní zásoba, zrakové vnímání - vyhledávání stejných barev, jemná motorika.
Co se tím cvičí?
Rozvíjí se slovní zásoba, zrakové vnímání, paměť, jemná motorika, sluchové vnímání.
Grafomotorika
Na papíře jsou namalovaná zvířátka vzdáleně od sebe tak, aby je dítě mohlo spojovat rovnou čarou. Jsou to zvířátka, které zná z kartiček, plus nějaká nová. Říkáme barvy pastelek, kterými má vybarvovat a říkáme název zvířete. Jedno z dvojice může být velké, druhé malé, čímž přidáváme nové pojmy. Dál můžeme říkat pouze názvy zvířat a dítě je dává do kroužku.
Co se tím cvičí?
Grafomotorika, zrakové rozlišování, předpočetní představy (malý/velký), slovní zásoba.
ZVÍŘÁTKA V RYTMU
Pomůcky: A4 karty s obrázky různých prostřední - rybník, les, louka, dvůr atd. a příslušná zvířátka k tomu. 4x A4 papír různé barvy pro velké berušky a nakopírované malé berušky.
Třídění do skupin
Vezmeme karty, ze začátku ze dvou prostředí, např. rybník a les. Pomícháme zvířátka, dítě třídí, zvířátka jmenujeme.
Co se tím cvičí?
Zrakové vnímání, slovní zásoba.
Globální čtení
Dítě si samo vybere, jestli rybník nebo les. Pracujeme teď jen s jedním okruhem. Na zadní straně malých obrázků jsou nalepená jména. Na zvláštních lístcích jsou tato jména napsána větším písmem. Dítě si lístky losuje a přiřazuje k stejným slovům, obrázkům, aniž by muselo umět číst.
Co se tím cvičí?
Zraková percepce-diferenciace, slovní zásoba.
Rytmizace
Na lístcích se jmény zvířat jsou vyznačeny i počty slabik, a to tak, že pod každou slabikou je černá tečka. Před dítě dáme barevné papíry, na kterých je namalovaná velká beruška. Beruška má 1 tečku, na dalším papíře 2 tečky atd. Dítě stále vidí slovo a obrázek zvířete. Společně si je vytleskáme a podle počtu slabik správně přiřadíme k příslušné velké berušce.
Co se tím cvičí?
Sluchová percepce-diferenciace, rytmizace pro pozdější nácvik čtení.
Tečkovaná
Velké berušky použijeme jako předlohu, stejné (ale malé) poházíme po stole. Nejprve ukáži, co budeme dělat. Tlesknu jednou, ukáži na velkou berušku a z malých vyberu stejnou, přiložím k velké. A tak se můžeme střídat. Začínáme např. od počtu 2, postupně přidáme 3-4. Obměnou tlesku může být bzučák, ale malé děti ho obtížněji vnímají.
Co se tím cvičí?
Sluchová a zraková percepce, předpočetní představy.
Grafomotorika
Použitá literatura:
JUCOVIČOVÁ D., ŽÁČKOVÁ H.: Dyslexie. Praha: D + H, 2004. ISBN 80-239-4472X.
ŠVANCAROVÁ D., KUCHARSKÁ A.: Test rizika poruchu čtení a psaní pro rané školáky. Praha: Scientia, 2001. ISBN 80-7183-221-9.
VARGOVÁ T.: Jak se hrášek učil 1. Olomouc: Rubico, 2003. ISBN 80-7346-000-9.
VARGOVÁ T.: Jak se hrášek učil 1. Olomouc: Rubico, 2005. ISBN 80-7346-038-6.
1 Tuto zkoušku lze v mateřské škole aplikovat obecněji k prevenci školního selhání dětí, protože umožňuje včas odhalit konkrétní problémy dítěte a zajistit tak optimální přístup pedagoga ještě před započetím povinného vzdělávání.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.