Podpora vícejazyčnosti v Evropě

V posledním desetiletí se evropští odborníci na řadě významných setkání opakovaně shodují, že důležitým spojovníkem Evropy jsou jazykové znalosti a dovednosti. Jazyky jsou vnímány jako základní dovednostní výbava každého občana Unie. Prvním větším rozšířením Evropské unie v roce 2004 mohli všichni pocítit, co je přirozená vícejazyčnost a jak důležitá je znalost cizích jazyků pro otevřenou a pružnou komunikaci. Škála jazyků používaných v Evropě je oproti jiným kontinentům velmi omezená, a proto i svým způsobem uchopitelná.

V současné době se cíl jazykového vzdělávání rychle proměňuje. Už není pojímán jednoduše jako zvládnutí jednoho nebo dvou, či dokonce tří jazyků chápaných izolovaně a majících za jediný možný vzor rodilého mluvčího. Místo toho je cílem rozvíjet takový jazykový repertoár, v němž hrají svou roli komunikativní dovednosti. Z toho samozřejmě plyne, že by nabídka jazyků vzdělávacích institucí měla být různorodá a žáci by měli dostat příležitost k rozvoji vícejazyčné kompetence.

Pojem vícejazyčnost (plurilingvismus, multilingvismus)[1] překračuje rámec pouhé znalosti a uznání jiných kultur a jazykové různorodosti. Vztahuje se na jedince, který již znalosti z různých jazyků a kultur používá k dorozumění se, tj. pro dosažení komunikativní kompetence. Vícejazyčnost nemusí být založena na dosažení vysoké úrovně znalosti cizího jazyka, ale akcentuje znalost různých jazyků na různém stupni osvojení. Zakládá se na faktu, že jedinec v dané komunikační situaci využije zkušenosti a znalosti více cizích jazyků (např. přecházením do dialektu, využitím internacionalismů) i při velmi zjednodušeném jazykovém projevu.[2]

Rada Evropy a Evropská komise shodně podporují koncept vícejazyčnosti. Pro Radu Evropy je jedním z hlavních jazykových cílů pro 21. století právě rozvoj multilingvismu a plurilingvismu (vícejazyčnosti), přičemž vychází ze základních principů vyložených v předmluvě k Doporučení č. (82) 18 Výboru ministrů členských států Rady Evropy již z roku 1982.