Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Podpora vícejazyčnosti v Evropě
5,0 (1 hodnocení)
Pojem vícejazyčnosti již zdomácněl i v českém prostředí. Plná podpora tohoto principu byla u nás zahájena zřejmě vydáním českého překladu Společného evropského referenčního rámce pro jazyky v roce 2002 a následným obecným rozšířením užívání jazykových úrovní dle tohoto dokumentu. Jak je vnímána vícejazyčnost na evropské úrovni? Jaký je rozdíl mezi pojmy plurilingvismus a multilingvismus? O všech těchto aspektech pojedná následující příspěvek.
V posledním desetiletí se evropští odborníci na řadě významných setkání opakovaně shodují, že důležitým spojovníkem Evropy jsou jazykové znalosti a dovednosti. Jazyky jsou vnímány jako základní dovednostní výbava každého občana Unie. Prvním větším rozšířením Evropské unie v roce 2004 mohli všichni pocítit, co je přirozená vícejazyčnost a jak důležitá je znalost cizích jazyků pro otevřenou a pružnou komunikaci. Škála jazyků používaných v Evropě je oproti jiným kontinentům velmi omezená, a proto i svým způsobem uchopitelná.
V současné době se cíl jazykového vzdělávání rychle proměňuje. Už není pojímán jednoduše jako zvládnutí jednoho nebo dvou, či dokonce tří jazyků chápaných izolovaně a majících za jediný možný vzor rodilého mluvčího. Místo toho je cílem rozvíjet takový jazykový repertoár, v němž hrají svou roli komunikativní dovednosti. Z toho samozřejmě plyne, že by nabídka jazyků vzdělávacích institucí měla být různorodá a žáci by měli dostat příležitost k rozvoji vícejazyčné kompetence.
Pojem vícejazyčnost (plurilingvismus, multilingvismus)
překračuje rámec pouhé znalosti a uznání jiných kultur a jazykové různorodosti. Vztahuje se na jedince, který již znalosti z různých jazyků a kultur používá k dorozumění se, tj. pro dosažení komunikativní kompetence. Vícejazyčnost nemusí být založena na dosažení vysoké úrovně znalosti cizího jazyka, ale akcentuje znalost různých jazyků na různém stupni osvojení. Zakládá se na faktu, že jedinec v dané komunikační situaci využije zkušenosti a znalosti více cizích jazyků (např. přecházením do dialektu, využitím internacionalismů) i při velmi zjednodušeném jazykovém projevu.
Rada Evropy a Evropská komise shodně podporují koncept vícejazyčnosti. Pro Radu Evropy je jedním z hlavních jazykových cílů pro 21. století právě rozvoj multilingvismu a plurilingvismu (vícejazyčnosti), přičemž vychází ze základních principů vyložených v předmluvě k Doporučení č. (82) 18 Výboru ministrů členských států Rady Evropy již z roku 1982.[3] Dále i Lisabonská strategie z roku 2000 vedle jiných oblastí vyzdvihuje právě jazykové vzdělávání. Evropský rok jazyků 2001 byl dalším milníkem pro podporu vícejazyčnosti v Evropě.
Na setkání představitelů států EU v Barceloně v roce 2002 zazněla potřeba zlepšit jazykové vzdělávání, a to alespoň ve dvou cizích jazycích od raného věku žáka. V letech 2001–2002 byly vydány v rámci orgánů EU opakovaně rezoluce vyzývající k podpoře jazykového vzdělávání a jazykové rozmanitosti.[4]
Vyvrcholením těchto snah bylo vydání Akčního plánu pro léta 2004–2006, který konkrétně rozpracovává podporu jazykového vzdělávání a jazykové rozmanitosti. Jedním z hlavních cílů Akčního plánu je podpora mateřského jazyka plus dvou dalších cizích jazyků. Na tento dokument zareagovala Česká republika vydáním Národního plánu výuky cizích jazyků na léta 2005–2008, v němž je vícejazyčnost jedním z hlavních principů, který je podporován jednotlivými aktivitami.
V roce 2005 vydala Evropská komise strategii vícejazyčnosti, ve které se vyjadřuje k její podpoře v Evropě. V další vlně rozšiřování Evropské unie v roce 2007 byl dokonce jmenován samostatný komisař pro vícejazyčnost (Leonard Orban) a v roce 2008 byla vydána další strategie definující hlavní cíle vícejazyčnosti, mezi něž opět patří podpora příležitostí, které by umožnily, aby se každý občan Unie mohl naučit komunikovat ve dvou cizích jazycích.
V roce 2012 by měly být známy výsledky šetření v rámci Evropské unie, které zkoumá úroveň cizojazyčných znalostí a dovedností žáků na konci povinného (základního) vzdělávání.[5]
[1] Multilingvismus zahrnuje kontext, v kterém jsou používány alespoň dva cizí jazyky; plurilingvismus (vícejazyčnost) označuje jazykové a interkulturní kompetence daného jedince. Evropská unie ve svých dokumentech operuje pouze s pojmem multilingvismus; Rada Evropy rozlišuje mezi multilingvismem a plurilingvismem jako mezi dvěma pojmy.
[2] Společný evropský referenční rámec pro jazyky, Univerzita Palackého, Olomouc 2002.
[3]Recommendation No. R (82) 18 of the Committee of Ministers to Member States concerning modern languages. Council of Europe 1982. (Příloha A k: Girard & Trim 1988.)
[4] Podpora jazykového vzdělávání a jazykové rozmanitosti – Akční plán 2004–2006, NA Sokrates, Praha 2004, s. 6.
[5] Key Data on Teaching Languages at School in Europe, Eurydice 2008.
