Počítačová gramotnost podle Scotta

Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.

• Luďka Roubíčková9. 9. 2013

  Skvělý článek, děkuji. Také jsem měla někdy problém přesvědčit žáky, že i když umí napsat post na Facebook, stejně se musí v hodinách informatiky učit i jiné věci...

• Ivan Ryant14. 9. 2013

  Na žádost autora komentáře - smazáno.

• Bořivoj Brdička14. 9. 2013

  Velmi mě mrzí, že se nedozvíme, co měl pan Ryant na mysli. Pokud jde o chyby při odesílání příspěvků, pouze konstatuji, že mě Česká škola vycvičila udělat vždy alespoň CTRL A a CTRL C, a pak teprve vkládat. Když se to nepovede, je možné s tím ještě něco provést. I já ovšem mám občas pocit, že nejsem schopen používat počítač. Hranice pro posouzení této kompetence je značně rozmazaná.

• Ivan Ryant15. 9. 2013

  Vrozená ješitnost mi nedovolí, abych se nepokusil vyhovět zájmu pana Brdičky o můj názor. Na první pokus jsem si tu zbytečně emocionálně a poměrně rozvláčně vyléval srdce, tak teď to zkusím ještě jednou, lépe, věcněji a stručněji. Reakce na Scottův článek jsou zajímavé a, jak bývá v anglosaské civilizaci zvykem, konkrétní a tachles. Na můj vkus přispěvatelé málo vyvozují závěry. Jednou z výjimek je: "Sometimes, it's not the user who's incompetent, it's the manufacturer." -- a to je tedy slovo do pranice! On je vůbec ten článek docela provokativní a leckoho se asi dotkne osobně. Třeba mě. První příklad (kdo spěchá, ať přeskočí odstavec): Před pár měsíci jsem chtěl použít svůj linux ubuntu a dozvěděl jsem se, že si mám nainstalovat novou verzi. Kliknul jsem na automatickou instalaci -- a ejhle, celý slavný linux šel do kytek, oželel jsem data a formátoval jsem disk. Instaloval jsem tedy z CD krok za krokem a zjistil jsem, že 64-bitová verze ubuntu potřebuje UEFI, které na svém nejnovějším počítači nemám. Počítač jsem si poskládal před pěti lety a jsem pyšný, že jsem se zmohl na dvoujádrový 64bitový procesor. Ubuntu mi pro tento případ nabízí instalaci 32bitové verze nebo instalaci pod MS Windows, což se citelně dotýká mé hrdosti. Nechci si ani zkriplovat výkonný procesor ani používat linux jako windowsovou aplikaci. Chci sakra operační systém! Chci toho moc?! Když jsem ve fórech na internetu nenašel řešení (ale ani potvrzení, že můj problém řešení nemá!) začal jsem si hrát s instalací linuxu, jak to doporučuje pan Scott. Během několika týdnů prázdnin jsem vyzkoušel asi 5 různých distribucí linuxu. Ty, které nevyžadovaly UEFI si zase naopak nerozuměly s mým ACPI, takže to bylo prašť jako uhoď. Nový počítač s UEFI jsem si koupit nešel, nainstaloval jsem starou verzi ubuntu, přestože nemá nejnovější linuxový look-and-feel, takže nejsem cool, nýbrž out-of-date. Navíc je jasné, že vývojáři sponzorovaní panem Shuttleworthem nebudou moji starou verzi podporovat věčně (snad se do té doby nějak vyrovnají i s počítači bez UEFI). Druhý příklad (kdo spěchá, ať i tento odstavec přeskočí): předvčírem jsem potřeboval nahrát zdrojové programy ve smalltalku z prostředí VisualWorks do Pharo. Nikde v menu jsem nenašel příslušný čudlík, tak jsem hledal ve fórech. Jako obvykle jsem zjistil, že nejsem jediný, kdo takovou věc potřebuje, a jako obvykle jsem nenašel ani žádnou radu. To, že to nejde, jsem zjistil, až když jsem si začal hrát a porovnávat zdrojáky z VW se zdrojáky z Pharo. Když jsem zjistil, v čem jsou rozdíly, nezabrala mi ruční úprava poměrně velkého zdrojáku víc než deset minut (můj skvělý editor totiž má funkci najdi-nahraď). Další problém byl v tom, že jsem nemohl v dokumentaci ani na fórech nikde najít, jak se upravený zdroják nahraje. Pomohlo mi až video od kolegy, které se sice týká něčeho trochu jiného, ale náhodou tam předvádí i nahrávání zdrojáků. Dodejme pro srovnání, že např. takový MS Word umožňoval už před dvaceti lety import z AmiPro nebo z T602. Takže nechápu, proč to neumožňuje Pharo -- snad proto, že se jedná o svobodný software? Musím říct na rovinu, že po pětatřiceti letech hraní si se špatně dokumentovanými produkty tohle hraní si, které pan Scott tak úpěnlivě doporučuje, mi už pořádně leze krkem, a mám během toho hraní si intenzivní chuť někoho zlynčovat za ty promarněné měsíce a roky. Když něco nejde, musím si celé dny nebo týdny hrát, abych zjistil, že věc, kterou nějakou obezličkou dokážu udělat za 5-10 minut, normálním způsobem prostě nejde, protože se na to někdo vyflajznul a ani neuznal za vhodné se zmínit někde v nápovědě, v příručkách nebo na fórech, že se na to vyflajznul a že při tom už i zůstane, neboť je to fýčr a ne chyba. No a pak se tady pan Scott s notnou dávkou sžíravého sarkasmu začne vyke...-šířit o tom, že neschopní uživatelé ajťáky vlastně ponižují, místo aby si týdny a měsíce hráli se svými nástroji, doprogramovali si nefunkční fýčury a naučili se své nástroje používat. Koleduje si o pár facek, podle mého názoru. Teď se pro změnu pokusím být k panu Scottovi spravedlivý. Znám několik rádoby "manažerů" (a "manažerek"), kteří si budují image tím, že když potřebují odeslat mejl nebo vytisknout dokument, tak si na to zavolají ajťáka -- předvádějí, že si to můžou dovolit, oni že nejsou cvičené opice (jako někdo) a že mají na práci něco důležitějšího. Je to asi jako kdyby po sobě neuměli spláchnout záchod a ještě se tím chlubili. Člověk má umět zacházet s nástroji, které potřebuje ke své práci, jinak má jít od toho a zkusit se živit nějak užitečně a pokud možno poctivě (v nejhorším případě si zažádat o skromnou sociální podporu místo >40k platu). Kolik úsilí tedy můžeme spravedlivě žádat od uživatelů, aby přiměřeně zvládli své nástroje? Asi před dvaceti lety soupeřily na softwarovém trhu s překladači dvě firmy: Borland (dnes už neexistuje) a jedna, kterou nebudu jmenovat, neboť dosud čile existuje (ano, nemýlíte se, je to ona!) U Borlanda jsme byli zvyklí na jasné, stručné a úplné nápovědy a na dobře srozumitelné a dost podrobné příručky. Lidi od Borlanda byli jedni z nás (dva z nich jsem poznal osobně, tak to mohu tvrdit). Když něco nedodělali nebo něco prostě nešlo, tak to jasně napsali. Ta druhá firma uváděla v dokumentaci jen to, co šlo, a dělala okolo toho, co jejich produkt umí, takový humbuk, že to vypadalo, že umí úplně všechno. A je to tak dodnes. Když něco nejde, nikdy se to nedozvím, možná že jsem jen málo nebo špatně hledal. To je praktická ukázka známého matematického problému nezastavení Turingova stroje -- když umí dospět k řešení, tak k němu dospěje a řekne to; ale když řešení najít neumí, hledá řešení donekonečna a neřekne nic. Právě Alan T. dokázal, že problém nezastavení je z principu neřešitelný. A tady nás výrobci softwaru ÚMYSLNĚ dostávají do neřešitelného problému nezastavení. Je to součást jejich image, patří to k jejich marketingové strategii, vyplácí se jim to. A my si to necháváme líbit... S různými volbami a nastaveními, o kterých tak vtipně píše pan Scott, je to podobné. Kdo někdy zápasil s připojením do lokální sítě přes wifi nebo se pokoušel připojit k síťové tiskárně metodou pokus-omyl, ten ví, že zaškrtnutí jednoho mizerného čudlíku nebo správné vyplnění nějakého políčka je "hraní si" na hodiny až dny. A nakonec se stejně vždycky obrátím na nějakého kolegu-ajťáka o pomoc a ten se na mě kouká jak na debila. Proč s opuštěním uživatelského prostředí facebooku nebo MS Wordu končí nejen user-friendliness, ale většinou i veškerý user-support? Proč ajťáci nenapíšou k běžným činnostem srozumitelné a úplné návody (pokud možno s příklady a screenshoty), aby nastavení toho či onoho samostatně zvládl každý debil, jako jsem já? Je to taky součást jejich image, předvádějí uživatelům svoji nepostradatelnost, nadřazenost a důležitost, pěstují si tím sebevědomí? Je to zase nějaká marketingová finta nebo jen obyčejná fušeraj, šlendrián, lenost? Teď si asi říkám o přesdržku pro změnu zase já, ale je to pro mě opravdu velmi OSOBNÍ TÉMA. A nezbývá mi, než abych panu Scottovi poděkoval za skvělý článek a panu Brdičkovi za skvělý výběr a překlad. Spolu s Karlem Krylem "...děkuji za bolest, jež učí mne se tázat... děkuji za nezdar, ten naučí mne píli,... děkuji za slabost, jež pokoře mne učí,.. děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla,... Děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji!" Tak a teď ještě CTRL-A, CTRL-C.

• Bořivoj Brdička15. 9. 2013

  DĚKUJI!!!